PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„První skladbou se stal Karneval, koncertní předehra op. 92 Antonína Dvořáka, oslavující život jako nespoutaný živel v době před masopustem.“

„Technické mistrovství prokázal Jan Mráček s klidným nadhledem a samozřejmostí.“

„Dirigent Robert Kružík dal dílu plasticitu a dramatičnost a dokázal vytvořit hutné, barevné hudební plochy, naplněné emocemi a duchovním poselstvím.“

Druhý abonentní koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle ve dnech 11. a 12. ledna nabídl publiku stěžejní české skladatele. Zazněla koncertní předehra Karneval od Antonína Dvořáka, Fantasie pro housle a orchestr g moll Josefa Suka v podání houslisty Jana Mráčka a Symfonie č. 1 Bohuslava Martinů – vše pod taktovkou Roberta Kružíka.

„Jako dynamický mladík dirigentské taktovky vstoupil raketově na česká hudební pódia, ale pak se dočkal doma takřka třicet let totálního zapomnění.“

„Poprvé v Americe vystoupil v roce 1982 a hned s proslulým Chicago Symphony Orchestra. Úspěch měl neuvěřitelný, do programu mj. zařadil První symfonii Bohuslava Martinů!“

„Imponoval mu hektický život, partitury studoval v letadle a nesčíslněkrát se spolu s manželkou stěhoval; v Kalifornii mu vyhořel dům, když byl na jakémsi turné.“

Není tomu ještě ani čtvrt roku, co se 25. října 2023 v Praze uzavřela životní dráha Zdeňka Mácala, někdejšího šéfdirigenta České filharmonie. A letos 8. ledna by tento sugestivní, charismatický umělec, který bohužel příliš krátce a přitom neobyčejně výrazně poznamenal český hudební život, oslavil 88. narozeniny. Vzhledem ke své pestré a extrémně bohaté umělecké dráze odešel zcela netypicky, bez oficiálních smutečních poct, provázen v tisku spíše jen drobnými vzpomínkovými články. Světská sláva, polní tráva, jak říká často používané přísloví; v Mácalově případě to platí dvojnásob.

„Sólového partu se ujala Barbora Perná, disponující průrazným, barevným a v akustických podmínkách mariánskolázeňského Casina volumézním mezzosopránem.“

„V sekci trubek se výtečně rozezněly slavnostní fanfáry Sukova sokolského pochodu V nový život. Dirigentu Baborákovi patří dík za to, že vybral skladbu plnou optimismu a vitality.“

„Pod zdravě muzikantským vedením svého dirigenta orchestr přednesl Dvořákovu ‚Novosvětskou‘ se snahou podat co nejlepší výkon.

Západočeský symfonický orchestr v Mariánských Lázních má hned několik specifik – může se pochlubit nejdelší historií, na mapě naší republiky zaujímá nejzápadnější polohu a díky lázeňství zpříjemňuje chvíle mnoha zahraničním návštěvníkům. Zároveň však má i 130 svých stálých abonentů, kteří na koncerty dojíždějí i ze vzdálenějších míst. Rok české hudby 2024 se místnímu obecenstvu otevřel v pátek koncertem s názvem Prolog.

„Jeho Symfonie Asrael, jedno z vrcholných děl, se zcela jistě vyrovná závažností obsahu a dokonalostí zpracování hudbě Mahlerově.“

„Vydání Sukovy Serenády Es dur podpořil Johannes Brahms, který předtím v sedmdesátých letech podobným způsobem zásadně napomohl zahraničnímu zájmu o Dvořákovu hudbu.“

„Slepí hudci z Pohádky léta jsou pětiminutový hudební výjev, který nelze zapomenout.“

V roce 1892 napsal první ze svých dodnes slavných děl. Zároveň založil s kolegy konzervatoristy České kvarteto. Z osmi desítek skladeb, které zkomponoval, nese sedmatřicet opusové číslo; roky, po které působil v kvartetu, dosáhly počtu jedenačtyřiceti. Narodil se v Křečovicích na Sedlčansku 4. ledna 1874, tedy před sto padesáti lety, a zemřel jako jedenašedesátiletý v Benešově v květnu 1935. Jmenoval se Josef Suk a v roce 1892 mu bylo osmnáct.

„Institut na svém webu zveřejňuje skladby, které jsou předmětem příštích chystaných dílů kompletu. Benefity jsou odstupňovány podle výše daru.“

„Snahou bylo, aby první svazky obsáhly různé formy a žánry – aby naznačily šíři a různorodost děl Bohuslava Martinů.“

„Na špičkové profesionální úrovni je reálné připravit maximálně dva svazky ročně. Totéž se týká nakladatele i toho, co unese trh.“

Houslista Jan Mráček s klavíristou Lukášem Klánským, kolegou z Lobkowicz Tria majícího za sebou prvních deset let, vystoupili 8. prosince v Sále Martinů na Dnech Bohuslava Martinů. Uvedli Beethovena, Šostakoviče, Kalabise, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a pochopitelně i Martinů – jeho Českou rapsodii. O dva dny dříve hráli v refektáři Profesního domu na Malostranském náměstí na devátém benefičním koncertě pro Institut Bohuslava Martinů…

„Úvodní skladbou koncertu byl Smyčcový kvartet č. 3 Rafaela Kubelíka, fascinující dokument kompozičního umění legendárního českého dirigenta.“

„Kvarteto hrálo s neskrývaných potěšením kantabilní hudbu líbivé invence, na které si opravdu dávalo záležet.“

„Jednovětý kvartet hrálo kvarteto se zřetelem k výrazně proměnlivému dění, jakož i k náležitým rytmickým oživením.“

V pondělí 27. listopadu v Barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malostranském náměstí v Praze dávalo Sedláčkovo kvarteto k dobru svou pozitivní umanutost na tvorbu českých autorů. Jejich objevitelská kreativita vynáší na podia autory jednak zapomenuté a poté současné. Hudbu autorů večera – Rafaela Kubelíka, Václava Jindřicha Veita a Josefa Suka má soubor zažitou. Jednak ji představuje na koncertech a kvartety Kubelíka a Veita předali hudební veřejnosti v rozhlasových nahrávkách a na CD. Publiku se dostalo znamenitého provedení, byť v jednom či dvou opusech jakoby stále slyšelo hudbu budoucnosti.

„Pianistka dokázala svou duchovní ‚prorostlost‘ s příjmením Páleníček.“

„Dílo s temným námětem a ponurého vyznění hrála citlivě i s rozmyslem, přesto však mohla sušší pedalizací podtrhnout jeho naturalismus.“

„Tzv. ‚perličkovou‘ techniku a schopnost rovné hry v závratném tempu Jitka Čechová projevila v kratší Toccatě Jaroslava Ježka. Kratší, o to více však hutné.“

Nejen Klavírní festival Rudolfa Firkušného v těchto dnech sytí Prahu klavírním uměním. 6. listopadu se v Anežském klášteře o slovo přihlásil i bechsteinovský cyklus Hybatelé rezonance, představující tuzemské pianistické špičky, a tentokrát program obstarala Jitka Čechová, známá specialistika přes dílo Bedřicha Smetany. V poslední době se však „první dáma českého klavíru“ vydává i do mladších českých vod a právě poslední pondělí představila pečlivě dramaturgicky vystavěný recitál zahrnující například i skladbu Josefa Páleníčka, jejího tchána.

„K vrcholné Páleníčkově klavírní tvorbě jsem se prokutala díky třem klavírním koncertům a Concertinu, které jsem točila v roce 2014.“

„Nemohla jsem s ním osobně některé nejasnosti probrat, ale věřím, že mě intuice vedla správným směrem.“

„Janáček jako velký ctitel Dvořáka, Novák se Sukem vynikající studenti z jeho třídy… Páleníček – student skladby ve třídě Nováka – a Ježek ve třídě Suka.“

Pianistku Jitku Čechovou čeká 6. listopadu recitál v pražském koncertním cyklu Hybatelé rezonance. Program sestavila z děl českých autorů, skoro jako kdyby už předjímala Rok české hudby 2024. V něm je před ní mnoho sólových vystoupení se Smetanovou klavírní hudbou, kterou už před lety kompletně natočila, ale bude mít samozřejmě i řadu koncertů se Smetanovým triem,…

„Na Bohuslava Martinů, který se už roky učil francouzsky, zapůsobila při turné orchestru Národní divadla největším dojmem Paříž.“

„Konečně v roce 1923 přišel balet Kdo je na světě nejmocnější. Už ne ´impresionistický´, ale nový, mající podobu rytmické grotesky s rozmarnou hudbou.“

„To, co jsem šel hledat do Francie, to nebyl Debussy.“

Měl pobýt tři měsíce, místo toho však zůstal sedmnáct let. Tak charakterizují životopisy Bohuslava Martinů jeho příjezd do Paříže v polovině října roku 1923, tedy před rovnými sto lety. Stipendium určené na nedlouhé studium skladby u Alberta Roussela se stalo příležitostí a prostředkem k naplnění bytostné touhy vymanit se nejen z tuzemské provinční malosti, ale i z konfrontace s německými a rakouskými kulturními a myšlenkovými vlivy. Martinů se upínal k Francii z obdobných důvodů jako Janáček k Rusku.

„Okouzlující vyrovnanost všech čtyř hlasů v jednotlivých sólech a celkově svěží provedení celé věty dalo hned od začátku jasně najevo, že tento večer přinese výjimečný hudební zážitek.“

„Heroldovo kvarteto hrnulo celou čtyřicetiminutovou skladbu v jednom velkém, komplexním celku, kterému nechyběla barevnost, vnitřní napětí, tah ani energie.“

„Dlouhé bouřlivé ovace vestoje byly zaslouženou odměnou za živelnou energii, kterou soubor posluchačům naservíroval.“

Heroldovo kvarteto je již dlouhá léta stálicí mezi špičkovými komorními soubory na české hudební scéně. V letošním roce slaví soubor ve složení Petr Zdvihal, Jan Valta (housle), Karel Untermüller (viola) a David Havelík (violoncello) úctyhodné 25. výročí založení. Slavnostní koncert k tomuto jubileu se konal poslední říjnovou neděli v Průhonickém zámku. Průvodního slova se ujali Václav Hrubý, viceprezident společnosti RegioArt a spoluzakladatel koncertního cyklu Sukův hudební Štiřín (nyní Zámecká hudební setkání v Průhonicích), a prof. Jiří Hlaváč, pedagog na pražské HAMU, předseda Rady Asociace hudebních umělců a vědců a člen Nadace Bohuslava Martinů či Nadace Život umělce. Zcela zaplněný Rytířský sál potvrdil nejen slavnostní náladu tohoto podvečera, ale také vysoké renomé Heroldova kvarteta.

„Jitka Čechová, vynikající sólistka i komorní hráčka, umělecká garantka letošního ročníku, pro svůj koncert v srdci klavírů Bechstein zvolila ryze český repertoár.“

„Než však nabídla samotného Janáčka, kde kvalita jejího úhozu a smysl pro stavbu skladby nachází živnou půdu, zahrála Klavírní sonátu Josefa Páleníčka.“

„A přestože jednotlivé nálady skladby vycizelovala, její Páleníček, Janáček a Ježek zážitek ze Suka bohužel přebili.“

Jeden z posledních koncertů festivalu Lípa Musica patřil 14. října klavíristce Jitce Čechové. Umělecká garantka letošního ročníku se po komorních projektech uvedla i jako sólistka, a to v areálu výrobce klavírů Bechstein v německém Seifhennersdorfu nedaleko českých hranic. Překvapivě sáhla k pozdně romantickým a modernistickým skladbám Nováka, Suka, Janáčka, Ježka a Páleníčka a ukázala, jak široký je její záběr ve vztahu k české hudbě.

„Martin Kasík nezůstal sólovému partu nic dlužen. Do náročných pasáží a motorických částí první věty se pouštěl s chutí a dravou radostí, aby pak mistrovsky využil každou příležitost ukázat i kontrastní lyrické momenty.“

„Byl jsem potěšen také perfektním naladěním nástroje Petrof.“

„Dílko zaznělo v neotřelém pojetí, kdy se dirigentovi podařilo setřást usazeniny tradičních patetických nánosů.“

Předehrou k opeře Ruslan a Ludmila od Michaila Ivanoviče Glinky byla zahájena 189. koncertní sezóna Karlovarského symfonického orchestru v nedávno otevřeném sále v Císařských lázních. Sólista Martin Kasík se představil v klavírním koncertu Dmitrije Šostakoviče a poté následovaly ještě orchestrální práce Josefa Suka.

„Osobnost Radka Baboráka dokázala v uplynulých deseti letech činnost ansámblu pozdvihnout a opět ho dovést na naši i světovou interpretační špičku.“

„Dílo vyžaduje energické, technicky i výrazově precizní, přitom odlehčené provedení, což se i díky první houslistce souboru Martině Bačové podařilo dokonale.“

„Po bouřlivém potlesku pak sólista odlehčil náladu svým přídavkem, rozverným a málokdy uváděným Prestem E dur pro lesní roh a orchestr Wolfganga Amadea Mozarta.“

Podobně jako na zahajovacím koncertě 56. sezóny Kruhu přátel hudby ve Dvoře Králové nad Labem měli návštěvníci možnost vychutnat si 12. října i na druhém koncertě letošního cyklu orchestrální zvuk komorního ansámblu. Po Komorní filharmonii Pardubice to byli tentokrát Pražští komorní sólisté, jejichž uměleckým garantem, dirigentem a zároveň i sólistou je Radek Baborák, světově uznávaný hornista, vítěz mnoha mezinárodních soutěží, vyhledávaný pedagog a svého času i sólohornista Berlínských filharmoniků.