„Úvodní skladbou koncertu byl Smyčcový kvartet č. 3 Rafaela Kubelíka, fascinující dokument kompozičního umění legendárního českého dirigenta.“

„Kvarteto hrálo s neskrývaných potěšením kantabilní hudbu líbivé invence, na které si opravdu dávalo záležet.“

„Jednovětý kvartet hrálo kvarteto se zřetelem k výrazně proměnlivému dění, jakož i k náležitým rytmickým oživením.“

V pondělí 27. listopadu v Barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malostranském náměstí v Praze dávalo Sedláčkovo kvarteto k dobru svou pozitivní umanutost na tvorbu českých autorů. Jejich objevitelská kreativita vynáší na podia autory jednak zapomenuté a poté současné. Hudbu autorů večera – Rafaela Kubelíka, Václava Jindřicha Veita a Josefa Suka má soubor zažitou. Jednak ji představuje na koncertech a kvartety Kubelíka a Veita předali hudební veřejnosti v rozhlasových nahrávkách a na CD. Publiku se dostalo znamenitého provedení, byť v jednom či dvou opusech jakoby stále slyšelo hudbu budoucnosti.

Sedláčkovo kvarteto, založené ve studentské formaci v roce 2007, hraje od října roku 2018 v sestavě Michal Sedláček, Jan Maceček (housle), Tomáš Krejbich (viola) a Matěj Štěpánek (violoncello). Příležitostně alternoval u violoncella Karel Chudý, zakládající člen souboru. Koncert uváděla svěží moderací paní Martina Sermain.

Úvodní skladbou koncertu byl Smyčcový kvartet č. 3 Rafaela Kubelíka, fascinující dokument kompozičního umění legendárního českého dirigenta. Kubelík studoval skladbu u Pavla Dědečka na Pražské konzervatoři a v seznamu jeho skladeb nalezneme i opery, instrumentální koncerty či chrámové skladby. Sedláčkovo kvarteto se chopilo jeho kvartetního odkazu, zařadilo ho do svého repertoáru a nakonec vydalo na kompaktním disku. Ten představil soubor veřejnosti na koncertě v Rudolfinu 27. března roku 2019 a vzápětí přivítal album hudební publicista Petr Veber v rozhlasovém pořadu. Recenzi uzavřel slovy, že „Sedláčkovo kvarteto má na svém kontě každopádně velký umělecký čin“. Rafael Kubelík zanechal zajímavé poznámky ohledně svého komponování. „Píšu hudbu jen proto, že ji prostě slyším“, to je gró příběhu jeho tvorby. Nechtěl svým partiturám pomáhat na svět, ba nabádal interprety, aby je nehráli.

Sedláčkovo kvarteto zaujalo zdravý, utilitární a dramaturgicky odvážný postoj, který logicky zdůvodnili; ve smyslu poznámky, stejně by to někdy někdo nahrál, tak proč ne my. Kubelíkovu Fantazii pro smyčcové kvarteto nahrálo už v roce 1948 Ondříčkovo kvarteto. Radioservis vydal rekonstrukci díla, a tak je tento dokument k dispozici za nepatrnou cenu. Ve světle dokumentů si nakonec můžeme i pomyslet, jestli to autor myslel s trezorizací svých partitur opravdu skálopevně, když v roce 1947 dirigoval v Zemském divadle v Brně svou operu Veronika. Sedláčkovo kvarteto hrálo Kubelíkovu Fantazii ve skvělé formě s dravou sebejistotou, expresivitou i lyrickými oddechy. A také s přesvědčivým názorem zejména na dynamický průběh díla a také příhodnou agogikou. Modernu počátku 20. století pro poučeného posluchače tak soubor schůdně přiblížil publiku.

Následující číslem programu byl Smyčcový kvintet č. 5 A dur, op. 29 Václava Jindřicha Veita (host u violy Jakub Fišer), komponisty doby národního obrození a staršího současníka Bedřicha Smetany. I tato skladba byla provedena s jasným interpretačním názorem, potvrzeným mnoha provedeními a také nahrávkou, jako díl kompletu Veitových kvartetů, pro Český rozhlas. Těleso hrálo s neskrývaných potěšením kantabilní hudbu líbivé invence, na které si opravdu dávalo záležet. Výrazově bylo zcela na výši, jak bylo zjevné v bystrých částech čtyřvětého díla s příhodně kontrastním Adagiem teatrálně truchlivého názvuku.

Finální skladbou koncertu Sedláčkova kvarteta byl Smyčcový kvartet č. 2, op. 31 Josefa Suka. Martina Sermain si ve svém moderátorském vstupu dala záležet na objasnění postavení tohoto kvartetu v kontextu Sukovy tvorby a na obtížnosti jeho apercepce. Provedení, takto uvedené, proběhlo s náležitým soustředěním. Jednovětý kvartet hrálo kvarteto se zřetelem k výrazně proměnlivému dění, jakož i k náležitým rytmickým oživením. Meditativní úvod, připomínající svatováclavský chorál, uvedlo kvarteto záhy do horečnatého neklidu naplněním obrysu dynamických proměn a hlasové polyfonie. Na působivou pasáž con sordino, kterou autor přiblížil slovy, že jde o „téměř nábožný zpěv lásky a oddanosti“, dal soubor zapomenout dravou expresivitou ve finále. Vše pak uzavřel smířlivě doznívající akord.

Téměř půlhodinová skladba byla na první poslech jakýmsi edukativním číslem programu. Kvartet, který měl premiéru v únoru roku 1912, byl charakterizován současníky jako „nejskvělejší obraz komposičního mistrovství našeho umělce“ a takový zůstává i dnes. K obraně publika připomínám poznámku autora dávné sukovské biografie Jiřího Berkovce. Kvartet podle něj „vyžaduje důkladný poslech, aby bylo možno se ve struktuře orientovat“. A zde by mohla být případná ještě úvaha Sukova současníka, kritika a skladatele Emanuela Chvály, který mínil, že skladba je „hudbou budoucnosti“. Sedláčkovo kvarteto poděkovalo pak publiku za více než zdvořilý potlesk kouzelnou klavírní skladbičkou Vzpomínka na Plzeň Bedřicha Smetany v úpravě Michala Sedláčka pro smyčcové kvarteto.

Foto: Milan Mošna