„Sólového partu se ujala Barbora Perná, disponující průrazným, barevným a v akustických podmínkách mariánskolázeňského Casina volumézním mezzosopránem.“

„V sekci trubek se výtečně rozezněly slavnostní fanfáry Sukova sokolského pochodu V nový život. Dirigentu Baborákovi patří dík za to, že vybral skladbu plnou optimismu a vitality.“

„Pod zdravě muzikantským vedením svého dirigenta orchestr přednesl Dvořákovu ‚Novosvětskou‘ se snahou podat co nejlepší výkon.“

Západočeský symfonický orchestr v Mariánských Lázních má hned několik specifik – může se pochlubit nejdelší historií, na mapě naší republiky zaujímá nejzápadnější polohu a díky lázeňství zpříjemňuje chvíle mnoha zahraničním návštěvníkům. Zároveň však má i 130 svých stálých abonentů, kteří na koncerty dojíždějí i ze vzdálenějších míst. Rok české hudby 2024 se místnímu obecenstvu otevřel v pátek koncertem s názvem Prolog.

V rámci abonmá vedení orchestru pro letošní rok, významný výročími mnoha českých skladatelů, připravilo úctyhodný počet osmnácti koncertů, navíc pak tři koncerty se zvýhodněným vstupným. Již v lednu (26. 1.) to bude večer věnovaný tvorbě terezínských autorů Hanse Krásy a Pavla Haase, v květnu Dvořákovy Svatební košile, v říjnu Smetanova Má vlast.

V dramaturgickém plánu zohlednil šéfdirigent orchestru Radek Baborák tři aspekty. Tím prvním jsou díla významných českých skladatelů – B. Smetany, A. Dvořáka a J. Suka, druhým skladatelé z Čech a Moravy tvořící v období klasicismu, a to převážně v emigraci, třetím pak čeští skladatelé 20. století. Do tohoto kontextu není nezajímavé zařazení děl dalších letošních, tentokrát zahraničních oslavenců, a sice Richarda Strausse (*1864) a Antona Brucknera (*1824). Z jeho díla zazní Symfonie č. 4 „Romantická“, kterou skladatel začal skicovat právě v Mariánských Lázních.

Rok české hudby se mariánskolázeňskému publiku otevřel již tento pátek (5. 1.) symfonickým koncertem nazvaným Prolog. Dramaturgicky byl dobře vystavěn. Zazněla v něm převážně díla Antonína Dvořáka, vedle nich však byla připomenuta i tvorba jeho žáků – Oskara Nedbala a Josefa Suka. Po úvodním Dvořákově svižném Slovanském tanci, op. 72: č. 15 C dur se orchestr dobře rozehrál v Nedbalově předehře k oblíbené operetě Vinobraní. Obě kompozice vyzněly s požadovanou lehkostí.

Na rozdíl od těchto posluchačsky vděčných skladeb se Dvořákovy Cypřiše netěší stejné popularitě. Vzniklé ve skladatelově raném období (1865) jako projev silného milostného vzplanutí k Josefině Čermákové, nejsou i přes svou výraznou melodickou invenci ve srovnání s pozdějšími Dvořákovými vokálními díly pěvci příliš vyhledávány. Lépe řečeno známější, snad i interpretačně snazší a posluchačsky vděčnější je buď jejich verze s klavírním doprovodem, anebo naopak verze instrumentální v podobě později vzniklého smyčcového kvartetu (1887). Program nabídl posluchačům novou verzi, a to výběr šesti písní s komorním smyčcovým orchestrem v úpravě Jiřího Gemrota (Vy vroucí písně spějte, V tak mnohém srdci mrtvo jest, Ó duše drahá jedinká, Ó naší lásce nekvete, Kol domu se teď potácím, Na horách ticho). Sólového partu se ujala Barbora Perná, disponující průrazným, barevným a v akustických podmínkách mariánskolázeňského Casina volumézním mezzosopránem. Sólistka se bohužel tentokrát zřejmě více soustředila na zvládnutí intonace, což však zřetelně oslabilo sdělnost textu (byť připouštím, že verše Gustava Pflegera-Moravského z roku 1862 nemusí být dnešnímu posluchači zrovna srozumitelné). Navíc se vše odehrávalo ve stejné dynamické hladině. Domnívám se, že interpreti zde zůstali jaksi v půli cesty a že teprve čas a další provedení plně ukáže všechny možnosti, jak interpretačně odhalit krásu Dvořákova cyklu a Gemrotovy úpravy.

Závěrem první části večera se v sekci trubek výtečně rozezněly slavnostní fanfáry Sukova sokolského pochodu V nový život. Dirigentu Baborákovi patří dík za to, že se vydal právě tímto směrem a vybral skladbu plnou optimismu a vitality, skladbu, v níž Josef Suk v prvních letech existence nové republiky vnesl do vědomí národa pocit hrdosti a zdravého vlastenectví.

Po přestávce orchestr přednesl Dvořákovu Symfonii č .9 e moll „Z nového světa“, op. 95. Pod zdravě muzikantským vedením svého dirigenta ji opět zahrál se snahou podat co nejlepší výkon. Velmi dobrou práci odvedla sekce houslí, nemohu též opomenout dobře přednesené sólo Veroniky Faglicové v Largu, zaujala však i sóla dalších hráčů.

Otevření nového abonentního cyklu a Roku české hudby se v Mariánských Lázních vydařilo, škoda jen, že se jeho oficiálního zahájení vedle šéfdirigenta neujal žádný z představitelů města a kraje.

******

Foto: Jiří Pužej