PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zdánlivou neslučitelnost velkého prostoru s tichou hudbou přemohly zesilovače s naprostou samozřejmostí.“

„Obcoval s tóny, pohrával si s nimi, rozvíjel je a meditoval nad nimi.“

„Hraje suity současně, emotivně, bez snahy o historizující zvuk a výraz.“

Hudba, ani trochu podbízivá, přesto k sobě soustřeďující vnímání bezmála tisícovky posluchačů v auditoriu a navíc zachycující pozornost stovek dalších lidí na nábřeží, na mostě, na ostrově Žofíně a dokonce na lodičkách a šlapadlech na řece… Takový byl sobotní večer v Praze na Vltavě kolem pontonové scény festivalu Prague Sounds u Národního divadla. A na pódiu jediný umělec. Mág a kouzelník, bez okázalých gest, prostě a pokorně hrající, bez scénografie, světel a kouře, bez pomůcek, jen s mikrofony a nutnou amplifikací…

„Největší síla Martinů není v rytmu, v synkopách, ale v poetičnosti a v melodičnosti.“

„Myslím, že čeští interpreti mohou Bohuslavu Martinů i škodit.“

„Lidský přesah a přátelství v hudbě mi dává mnohem víc než slavná jména a rádoby pozlátka.“

Právě dotočil violoncellové sonáty Bohuslava Martinů s legendárním Gérardem Wyssem a předtím komplet jeho orchestrálních děl. Hudba rodáka z Poličky mu změnila život, přesto se občas ptá: Proč to proboha napsal právě takhle? Čeká ho podzim v synkopickém dozvuku a dnes večer vystoupí na Dvořákově Praze v Schönbergovi. PETR NOUZOVSKÝ ale přiznává, že v životě ty nejdůležitější momenty bývají úplně jinak, než by si člověk představoval.