PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Německý režisér Sven-Eric Bechtolf uvedl na scénu hororovou karikaturu z 19. století, ze které se úpěnlivě snaží vymanit Rusalčina touha po lásce.“

„Režie je prošpikována množstvím gagů, které jsou někdy funkční, mnohdy nepatřičně lascivní.“

„Dirigent Tomáš Hanus bral na pěvce ohled a nechal dokonale vyznít orchestrální mezihry.“

Inscenace Dvořákovy Rusalky se vrátila na jeviště Vídeňské státní opery po deseti letech jako obnovená premiéra o Velikonocích 31. března 2024. Původní premiéra se uskutečnila 26. ledna 2014 pod vedením Jiřího Bělohlávka. Tentokrát se za dirigentský pult postavil jeho žák, český dirigent Tomáš Hanus, a na jevišti opery stanuli debutující čeští pěvci – Eliška Weissová jako Cizí kněžna a Pavel Černoch jako Princ.

„Vídeňská inscenace je oproti pražské především více noblesní.“

„Nositelem charakteristiky inscenace je postava Hofmistra, jediná postava v inscenaci, která mluví prózou.“

„Představitelkou Ariadny byla bulharská sopranistka Krassimira Stoyanova, která dala své Ariadně snivost i dramatickou hloubku.“

Ariadna na Naxu Richarda Strausse je vděčným, často uváděným titulem. Ve Vídeňské státní opeře ji nasadili v sobotu 27. ledna za neuskutečněnou Médeu Ariberta Reimanna, která se měla na jeviště vrátit v nové inscenaci po čtrnácti letech. Straussův titul pod hudebním vedením Michaela Bodera obecenstvo přijalo s nadšenými ovacemi.

„Kušejovu inscenaci Figarovy svarby považuji za režijně značně nedotaženou a nedůslednou, což platí nejen pro vedení postav a zacházení s dějovou strukturou, ale i pro celkové tempo a způsob práce s vizuální stránkou produkce.“

„A jak obstála hudební a představitelská stránka nové ‚Figarky‘? Pokud mohu posoudit, tedy o mnoho lépe.“

„Osobně mám ale za to, že každý, kdo dokáže ocenit divadelní inscenaci s jasným názorem, vnitřní logikou, důmyslnou prací se zvolenou symbolikou i překvapivou pointou, našel pro Warlikowského přístup k Verdimu a Shakesperovi pochopení.“

Počasí chladné, setrvale uplakané a opravdu podzimní – o konání prestižní přehlídky jménem Salzburger Festspiele svědčily spíš všudypřítomné vlajky, bannery a poutače, než zástupy kulturychtivých návštěvníků v ulicích. Festival ale přesto v plném proudu, a zájem o něj potvrzoval i fakt, že všechny reprízy obou operních inscenací, kvůli kterým jsem přijel, byly beznadějně vyprodané.