KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Seiji Ozawa (1935–2024) english

Ve věku osmdesáti osmi let se uzavřel život japonsko-amerického dirigenta Seijiho Ozawy, který proslul zejména svým energickým stylem a v 60. a 70. letech minulého století uchvátil svět západní klasické hudby. Byl také nejdéle působícím hudebním ředitelem Bostonských symfoniků, kde strávil dvacet devět let.

Ozawa se zajímal o západní hudbu již v dětství, kdy doufal, že se stane klavíristou. V šestnácti letech utrpěl zranění rukou a začal se věnovat dirigování. Studoval u Hidea Saita na tokijské škole Toho. Poté, co dirigoval Japonský symfonický orchestr NHKJaponskou filharmonii, odjel v roce 1959 do Evropy, kde vyhrál Mezinárodní dirigentskou soutěž v Besançonu. Během následujícího léta studoval u Charlese Muncha v Berkshire Music Center (nyní Tanglewood Music Center). Tam získal Koussevitzkého cenu, která se uděluje nejlepšímu studentskému dirigentovi. Poté studoval u Herberta von KarajanaLeonarda Bernsteina a následně působil jako asistent dirigenta Newyorské filharmonie.

V letech 1964 až 1968 byl Ozawa hudebním ředitelem Ravinia Festivalu v Chicagu, v letech 1965 až 1969 Symfonického orchestru v Torontu a v letech 1970 až 1976 Symfonického orchestru v San Francisku. Mimořádně dlouhé období mezi lety 1973 a 2002 působil Ozawa jako hudební ředitel Bostonského symfonického orchestru a v tomto období hostoval jako dirigent u významných operních a symfonických orchestrů po celém světě. Jeho pověst a popularita byly v Evropě, kde dirigoval řadu orchestrů včetně Berlínských filharmonikůVídeňských filharmoniků, obrovské. Působil také ve významných operních domech, jako jsou Vídeňská státní opera, l’Opéra National de Paris, Teatro alla Scala v Miláně, Opera di FirenzeMetropolitní opera v New Yorku.

V roce 1984 založil orchestr Saito Kinen na počest svého učitele ze školy Toho a v roce 1992 spoluzaložil festival Saito Kinen v japonském Matsumotu. V letech 2002 až 2010 byl hlavním dirigentem Vídeňské státní opery. Po zdravotní přestávce se Ozawa k veřejnému vystupování vrátil v září téhož roku na festivalu Saito Kinen, kde dirigoval úvodní větu každého ze čtyř orchestrálních programů. Přetrvávající zdravotní problémy nadále výrazně omezovaly jeho koncertní program, ale přesto příležitostně vystupoval, zejména na festivalu Saito Kinen, který byl v roce 2015 na jeho počest přejmenován na festival Seiji Ozawa Matsumoto.

Ozawa se zaměřoval také na vzdělávání, stál u zrodu Akademie komorní hudby Okushiga, které se posléze vyvinula v Ozawa International Chamber Music Academy Okushiga v Asii a poskytovala příležitosti vynikajícím studentům ze zemí regionu. Ozawa také v roce 2000 založil projekt Seiji Ozawa Music Academy Opera Project a v roce 2009 Seiji Ozawa Music Academy Orchestra Project, které se aktivně věnují výchově mladých hudebníků prostřednictvím interpretační činnosti. V roce 2005 založil Mezinárodní akademii Seijiho Ozawy ve Švýcarsku, která vzdělává evropské hudební telenty.

Ozawovy rozhovory s japonským spisovatelem Harukim Murakamim vyšly v roce 2016 pod názvem Absolutely on Music. Ozawa byl držitelem mnoha ocenění v Japonsku i v zahraničí, mimo jiné získal čestný doktorát Harvardovy univerzity, čestný doktorát francouzské Sorbonny, čestné členství Vídeňské státní opery, Řád kultury, který je nejvyšším japonským vyznamenáním a byl jmenován laureátem Kennedyho centra. V únoru 2016 získalo album Ravel L’enfant et les sortilèges pod taktovkou Seiji Ozawy a v podání orchestru Saito Kinen, které bylo nahráno na festivalu Saito Kinen 2013, 58. cenu Grammy za nejlepší operní nahrávku. V dubnu 2016 byl jmenován čestným členem Berlínských filharmoniků.

V České republice se Seiji Ozawa představil například v roce 1967, kdy na festivalu Pražské jaro řídil Pražské symfoniky.

Narodil se 1. září 1935 v čínském Šen-jangu a zemřel 6. února 2024 v japonském Tokiu.

Foto: Facebook / Wiener Philharmoniker / Terry Linke a Benedikt Dinkhauser, Facebook / Heinz Weissenstein (Whitestone Photo) / BSO Archives

KlasikaPlus.cz

Redakční články v rubrikách AktuálněPlus a VýhledPlus



Příspěvky od KlasikaPlus.cz



Více z této rubriky