Česká verze zásadního Manciniho traktátu o barokním zpěvu
Jedním z nedávno vydaných hudebních titulů Nakladatelství AMU je český překlad klasického spisu Riflessioni pratiche, který představuje základní kámen pro pochopení barokního pěveckého umění, a tak i základů, na nichž stojí současná hudební pedagogika. Kniha Giambattisty Manciniho vyšla pod názvem Praktické úvahy o ozdobném zpěvu.

Základy zpěvní pedagogiky, jak ji zná pěvecká obec, položila hlasová pedagogika období baroka, jejíž virtuózní, belcantové pěvecké umění je v dnešní době považováno za nepřekonatelné. Spis Riflessioni pratiche představuje základní kámen pro pochopení barokního pěveckého umění. Kniha neobsahuje „tajemství“ ztraceného umění italského belcanta; V Manciniho díle se objevují spíše praktické úvahy a postřehy o zpěvu a jeho výuce i dobové názory. Text ukazuje nejpravdivější umění velkých pěvců italského baroka: každodenní studium s učitelem a oddanost mistrovství během dlouhého a náročného tréninku.
„Spis je skvělým průvodcem adeptů zpěvního umění. Od jeho prvního vydání vyšlo do současnosti jednačtyřicet edicí. Nezapomínejme ale, že dílo bylo určeno především pro školení chlapců, kteří byli operativně zbaveni možnosti mutace, a tudíž si uchovali dětský hrtan v dospělém těle, což bylo výhodou hlavně pro dechovou techniku,“ píše v úvodu pedagog Jiří Kotouč.
Autor pojednání Giambattista Mancini (Ascoli Piceno 1714 – Vídeň 1800) se narodil v italském kraji Marche. Ve čtrnácti letech byl v Neapoli jeho učitelem hudby Leonardo Leo. Později studoval v Bologni u proslulého pěvce Antonia Bernacchiho a již v sedmnácti letech započal pěveckou kariéru. Vystupoval v italských, německých a rakouských divadlech, v roce 1731 přesídlil do Vídně. Po dlouhém operním působení se stal ve Vídni vyhledávaným učitelem zpěvu. Roku 1757 je povolán na vídeňský císařský dvůr, aby vyučoval zpěv v rodině Marie Terezie. Své úvahy o zpěvu a jak ho vyučovat vydává v roce 1774 ve Vídni pod titulem Pensieri, e riflessioni pratiche sopra il canto figurato.
Traktát vyšel opakovaně italsky i v překladech. Podstatné je předkládané vydání, uváděné jako třetí, autorem revidované, rozšířené a doplněné, s mírně pozměněným titulem Riflessioni pratiche sul canto figurato (Milán, 1777), které představuje konečnou verzi textu.
Foto: Nakladatelství AMU
Příspěvky redakce
- Jednatřicátou Heranovu violoncellovou soutěž ovládl německý talent Georg Schupelius
- Anastasia Kobekina premiéruje violoncellový koncert Bryce Dessnera
- Slovenská filharmonie otevírá květen po česku. V hlavní roli pianista Bartoš
- Peter Grimes v londýnské Královské opeře v hudebním pojetí Jakuba Hrůši
- Soutěž Pražského jara 2026 s pěti českými želízky v ohni
Více z této rubriky
- Do Plzně se po čtyřiašedesáti letech vrátili Kovařovicovi Psohlavci
- Dvořákova Praha zkoumala vztah Čechů ke klasické hudbě. Denně ji poslouchá desetina národa
- Pietní akce věnované rodině Foersterově
- Úvaha nad pražskou operní sezonou 2026/27
- Drážďany připomenou dvě stě let od úmrtí Carla Marii von Webera
- Orchestr Covent Garden osmdesátiletý
- Zkrátka geniální…
Přemysl Vacek a Ondřej Havelka o Pavlu Klikarovi - Myslivečkův Tamerlán s úspěchem uveden v Plzni
- Ministerstvo kultury má nové vedení
- Archeologové na místě Janáčkova kulturního centra našli dům. Bydlel tu Přemysl Otakar II.?