„Kolářovi svolili, a tak Smetana do Mladé Boleslavi poprvé přijel 23. srpna 1843. Ubytoval se na Novém náměstí a strávil zde krásné dva týdny.“

„S rodinou hraběte odjížděl o prázdninách na jejich venkovská panství na Mladoboleslavsko. Mnoho času trávil na zámku v Benátkách nad Jizerou.“

„Smetanu málem porazil kočár se splašenými koňmi. Blízko byla později odkryta jeho busta, kterou si hýčkáme blízko radnice dodnes.“

Bedřich Smetana je samozřejmě spojen s rodnou Litomyšlí, dále s Jindřichovým Hradcem, Plzní, Prahou nebo švédským Göteborgem a v závěru je jeho život svázán s jabkenickou myslivnou. Méně se však ví, že právě k Mladoboleslavsku, kam Jabkenice patří, má několik dalších dřívějších vazeb. Mimo jiné směřují i k oběma jeho manželkám.

První kontakt mladého Bedřicha Smetany s Mladou Boleslaví zapříčinila láska ke Kateřině Kolářové, jeho první ženě, se kterou se seznámil v Jindřichově Hradci; později je osud svedl dohromady i v Plzni a dále právě v Mladé Boleslavi.

Kolářovi se odstěhovali do Mladé Boleslavi a Smetana sem za nimi později jezdíval na návštěvy. Bydleli na Staroměstském náměstí, v místě, kde je dnes naproti faře malý parčík a pod ním podzemní garáže. Smetana vytrvale prosil v mnohých dopisech pana Koláře o svolení, aby je směl ve středních Čechách navštívit. Kolářovi svolili, a tak podle všeho Bedřich Smetana do Mladé Boleslavi poprvé přijel 23. srpna 1843. Ubytoval se na Novém náměstí a strávil zde krásné dva týdny.

S Kateřinou Kolářovou podnikli výlet do nedalekého Krnska, šli pěšky podél Jizery do Vince. Oba studenti spolu podnikli i výlet na kopec Chlum na Boží Vodu, kde byly malé lázně, na zříceninu hradu Zvířetice i na Michalovickou Putnu. Pěšky dokonce dokázali dojít až na hrad Bezděz, kde se odehrává děj pozdější Smetanovy opery Tajemství.

Smetana od Kolářových jen velmi nerad odjížděl a tedy, Boleslav jen velmi nerad opouštěl. Útěchou mu bylo, že se Kateřina chystala na studia do Prahy, kam mířil i on sám.

V Praze se mu moc nedařilo a jeho bída přiměla paní Kolářovou, budoucí tchyni, pomoci mu. Ve výsledku mu vše pomohlo získat místo u hraběte Leopolda z Thunu, který sháněl domácího učitele hudby pro své děti.

S celou rodinou hraběte odjížděl o prázdninách na jejich venkovská panství na Mladoboleslavsko. Mnoho času trávil na zámku v Nových Benátkách, dnešních Benátkách nad Jizerou, kde obýval pokoje, které byly za Rudolfa II. vyhrazeny slavnému hvězdáři Tychonu Brahe… Dnes je tam muzeum, i s osobními předměty Bedřicha Smetany. S rodinou Thunů vyjížděl také na lovy, ve kterých našel velké zalíbení. Byl dle všeho velmi zdatným a obdivovaným myslivcem a střelcem.

Tehdy již Smetana pilně skládal a mnohé cykly skladeb vznikly nejen za působení v Benátkách, ale i na dalším thunovském sídle, v barokním zámečku Bon Repos, asi devět kilometrů vzdáleném od Benátek.

Bedřich Smetana měl podle všeho vřelý vztah ke svému nejmladšímu bratrovi Karlovi, což mu bylo dalším příjemným pojítkem s mladoboleslavským regionem. Karel Smetana pracoval zprvu na chloumecké myslivně na dobrovickém panství Thurna-Taxise, poté působil ve Všejanech, kde vedl revír, a poté asi osm let v Pěčicích u Jabkenic.

Smetana využíval četných návštěv u bratra a oddával se myslivectví, kterému u Thunů přišel na chuť. Seznámil se zde s mysliveckým pomocníkem Janem Rysem z Vinařic, který mu nabíjel pušku a naháněl zvěř a který ho velmi zaujal. Tak, že si Jana Ryse vyžádal jako společníka a sluhu do Göteborgu; dlouhá léta Smetanovi věrně sloužil a pomáhal překonat mnohé útrapy života.

Když se Smetana vrátil ze Švédska, bez své ženy, která mu na cestě domů zemřela, našel opět útočiště u bratra Karla. Ten byl už ženat a jeho žena (tedy švagrová Bedřicha Smetany) seznámila skladatele se svojí nejmladší sestrou Barborou (Betty) Ferdinandovou.

Smetana se s Betty setkal na Chloumku u Dobrovic. Domluvil si tam se svojí mladinkou druhou ženou svatbu. Jako Boleslavák podotknu, že vlastně obě osudové ženy poznal tedy v našem kraji!

K dalšímu důležitému setkání na Mladoboleslavsku došlo u bratra Karla v obci Všejany 1865, kde se Smetana seznámil s rodinou učitele Jiránka.

Jeho syn Josef se stal Smetanovým žákem a Smetanu neopustil ani v nejtěžších chvílích jeho života. Navštěvoval ho a rozptyloval v jeho hluchotě a referoval mu o novinkách hudebního světa. Josef Jiránek se později stal profesorem Pražské konzervatoře.

Na Mladoboleslavsku se pak odehrálo ještě jedno pro Smetanu významné seznámení: týkalo se jeho dcery Žofie, která v Pěčicích u strýce Karla poznala lesního úředníka Josefa Schwarze. Za dva roky si ho vzala za muže. Josef Schwarz se stal lesnickým kontrolorem v Ovčárnách u Pěčic a sem se Smetanova dcera Žofie za svým mužem přestěhovala. Brzy potom se Schwarzovi přestěhovali do Jabkenic, které se staly Smetanovi útočištěm, když se mu tragicky zhoršil sluch. Bojoval tam s úpornou nemocí, přese všechny útrapy nemoci pilně tvořil. Právě tam zcela hluchý génius tvořil i přenádherné dílo… Mou Vlast.

Smetanu zavedla do Mladé Boleslavi i jiná událost, pro veřejnost velkolepější než kdysi návštěva u jeho první lásky… Jeho vlastní koncert. Bylo to 6. července 1862. Koncert se konal na Starém náměstí v sále hotelu U Zlatého věnce, dnes je to hotel Věnec. Smetana zahrál jako novinku „Fantasii na národní písně“, přičemž účelem koncertu nebylo nic menšího, než podpora výstavby Národního divadla. Smetanovo vystoupení vyjednal páter František Nečásek, u kterého Smetana v Mladé Boleslavi také bydlel.

Smetana využil nabídky knížete Taxise a odjel si odpočinout na zámek do Niměřic, kde získala mimo jiné svoji podobu opera Braniboři v Čechách. Smetana si liboval, vždyť to neměl daleko k bratrovi Karlovi.

V roce 1864 ho přivedla do Mladé Boleslavi smutná zpráva o úmrtí jeho matky Barbory Smetanové. Ta jezdila často nejen za synem Karlem, ale i přímo do Mladé Boleslavi za svojí dcerou Františkou, která sloužila v Železné ulici jako hospodyně u pátera Františka Nečáska. Roznemohla se a zakrátko v listopadu 1864 umírá. Pohřbena byla na hřbitově u sv. Havla, kam Bedřich Smetana jezdil dávat kytice k matčinu hrobu.

Pěvecký sbor Boleslav nechal později pohřbít ostatky Smetanovy matky na příhodnějším místě stejného hřbitova. V roce 2009 primátor Mladé Boleslavi uctil památku Barbory Smetanové, když nechal její pamětní desku opravit a vsadit do červeného mramoru na vnější zeď svatohavelského kostela.

Bedřich Smetana je spojen i s historií smíšeného pěveckého sbor Boleslav, který byl založen 1857 jako jeden vůbec z prvních v Čechách! Spolek Boleslav vystoupil po jeho boku na koncertě ve prospěch stavby Národního divadla. Spolek uvedl i Smetanovu operu Prodaná nevěsta, na jejíž uvedení 1879 přijel BS s celou rodinou. Sice už tehdy neslyšel, ale provedení opery sledoval a úžasné ovace ho velmi potěšily.

Při této návštěvě hluchého Smetanu při přecházení ulice málem porazil kočár se splašenými koňmi a před těžkým úrazem (a možná smrtí) ho zachránil až duchapřítomný zeť Josef Schwarz, který ho strhl stranou. Blízko místa této události byla později odkryta busta Bedřicha Smetany, kterou si hýčkáme blízko radnice dodnes. Divadlo, do kterého šel z hotelu Věnec, tehdy totiž sídlilo v dnešní radnici.

Poslední roky života Bedřich Smetana tráví na Boleslavsku v Jabkenické myslivně u zetě Josefa Schwarze a své dcery. Zeť mu byl velkou oporou.

Zdálo se, že kariéra velkého národního umělce je v koncích a že hluchota ho zcela omezí a ochromí. Smetana se ale nehodlal vzdát, během pobytu v Jabkenicích za naprosté hluchoty složil kromě cyklu Má vlast další dvě orchestrální skladby, slavné smyčcové kvartety a dua Z domoviny. Během devíti let strávených v Jabkenicích koncertoval v nedaleké Loučeni na zámku u přítele-hraběte Alexandra Thurn-Taxise, kterému zmíněná dua věnoval. V Jabkenicích zkomponoval také sedm sborových skladeb, dokončil Hubičku a složil další dvě opery – Tajemství a Čertovu stěnu. Operu Viola už však zanechal nedokončenou…

Nemoc propukla v plné síle a náš vpravdě velký umělec 12. května 1884 v Praze umírá. Oproti kdysi publikovaným teoriím bylo nyní potvrzeno, že skutečnou příčinou smrti byl zánět kostní dřeně (osteomyelitida), kterým trpěl od dětství, kdy mu poraněnou tvář vymyli špinavou vodou z rybníka.

Bedřich Smetana se obětoval pro národ… Obětoval se rád… Obětoval větší světové renomé své vlasti a nám všem pro radost!

Popudem a okamžikem k jeho rozhodnutí vybudovat český národní hudební pilíř byla pravděpodobně jedna událost, která se dle jeho korespondence stala v době, kdy se vracel z Göteborgu a chtěl navštívit přítele, hvězdu a nejslavnějšího klavírního virtuosa a skladatele té doby Franze Liszta u něj ve Výmaru. Liszt si Bedřicha Smetany velmi vážil, jelikož jen Smetana dokázal jeho nejtěžší skladby zahrát bez přípravy z listu…

U Liszta byla tehdy vybraná společnost. Když požádal Smetanu, aby zahrál, tak zahrál nádherně – tak, že společnost ohromil. Jeden z hostí, prý výmarský radní, se pak ke Smetanovi obrátil se slovy zhruba takto znějícími: „Ihr Tschechen mit Ihrer Fingerfertigkeit… Ihr spielt sehr schön, aber die Musik kann bei euch nicht vom Herzen kommen…“, tedy, něco ve smyslu: „Vy Češi, s vaší virtuositou… hrajete sice moc hezky, ale ze srdce to být nemůže…“. Snad tím narážel na to, že „ti Češi“ nemají své vlastní skladatele, či chtěl Smetanu po jeho dechberoucím hudebním výkonu před výmarskou smetánkou „jen“ nějak ponížit… To nevíme. Víme však, že Bedřicha Smetany se tento komentář silně dotkl, zdravě ho rozzlobil a nadzdvihl ho, aby se definitivně rozhodl věnovat a darovat své schopnosti a úsilí téměř výhradně svému národu – tvorbě a budování vlastenecké, národní svébytné hudby.

Bedřich Smetana je obrovským gigantem a vzorem, o kterém je třeba vědět více, kterého je třeba nabízet jako vzor mladé generaci a dětem.

My můžeme být hrdi, že je spojen tak úzce s naší Mladou Boleslaví, a to více, než jsme si možná dosud mysleli.

Martin Hrdlička

(Z proslovu před koncertem cyklu Rok na 4 doby, který měl v Mladé Boleslavi v Roce české hudby v září 2024 na programu Smetanovu Mou vlast ve verzi pro dva klavíry. S využitím textů Vojtěcha Stříteského, diplomových prací, článků a knih.)

…………….

Ing. Martin Hrdlička, Ph.D., MBA je čestným členem Spolku přátel umění Mladá Boleslav a členem Správní rady Nadačního fondu ŠKODA AUTO a. s., kde je ambasadorem kultury. Navštěvoval hodiny hry na violoncello u paní učitelky Šulcové v Lidové škole umění Mladá Boleslav, kde působil i v žákovském orchestru. U paní učitelky Tláskalové studoval světová literární díla ruských, německých a anglických velikánů v originále. Moderoval oblíbená vánoční „Matiné u Tláskalů“. Byl dlouholetým žákem u akademického malíře Stanislava Kováře. S radostí a zájmem podporuje kulturní život a život občanské společnosti na Mladoboleslavsku.

Vystudoval ČVUT, titul PhD. obhájil na Vysoké škole báňské, titul MBA na Pfeiffer University Prague. Pracoval na různých pozicích ve Škoda Auto, VW, Mercedes Benz. Od roku 2008 je zodpovědný za oblast Vývoje systémů podvozku a pohonů v Technickém vývoji Škoda Auto. Bylo mu přiznáno několik mezinárodních patentů. Vyučuje a úzce spolupracuje s akademickými pracovišti ŠAVŠ Mladá Boleslav, ČVUT Praha, VUT Brno, VŠB Ostrava, TU Plzeň. Je členem odborného a poradního orgánu Vlády ČR Rady pro výzkum, vývoj a inovace. V roce 2022 získal v Paříži od mezinárodní organizace FISITA ocenění za celoživotní přínos automobilovému průmyslu.

Foto: Jiří Ulrych, Mapy.cz / Zdeněk Hercík, Wikipedia / Lukyzelva / CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/), Wikipedia / drobné památky / CC0 (https://creativecommons.org/publicdomain/zero/1.0/deed.en), Wikipedia / Johan Per Södermark / volné dílo, Wikipedia / Lupinus / CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/), Wikipedia / MartinVeselka / CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/deed.cs)