11. listopad
Den válečných veteránů. Svátek má Martin.
2023 – zemřel Miroslav Kůra, tanečník a choreograf (narodil se 26. května 1924), jeden z nejvýznamnějších v historii českého baletu. Vystupoval v dílech klasického odkazu i v dílech současných, vedle technicky náročných klasických rolí ztělesňoval úspěšně také charakterní postavy i postavy burleskní a komediální… Začínal jako člen baletního souboru ve Státním divadle v Brně. Za války působil v německém divadle v Katovicích a v Norimberku, kde byl totálně nasazen. Roku 1949 se stal předním sólistou baletního souboru Národního divadla v Praze. V 50. letech byl přechodně sólistou a choreografem v Košicích a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. V letech 1954 až 1964 byl opět sólistou v Národním divadle. Po působení v jugoslávské Skopji se vrátil jako choreograf a šéf baletu do Prahy. Choreografem byl v ND až do roku 1991.
2013 – zemřel Domenico Bartolucci, italský skladatel, sbormistr, kněz a kardinál (narodil se 7. května 1917), byl považován za nejlepšího interpreta děl Palestriny. Už jako dítě se stal sborovým zpěvákem, ve čtrnácti začal komponovat první chrámové skladby a stal se varhaníkem florentské katedrály Santa Maria del Fiore. 23. prosince 1939 byl vysvěcen na kněze a záhy se stal sbormistrem katedrály, komponoval mše, moteta, madrigaly, varhanní hudbu, ale i světskou komorní hudbu. Postupně se stal zástupcem sbormistra baziliky San Giovanni in Laterano ve Florencii, sbormistrem v bazilice Santa Maria Maggiore a sbormistrem v Sixtinské kapli. Hned po nástupu do funkce zahájil zásadní reorganizaci této staleté instituce a během čtyřiceti let pod jeho vedením pak sbor absolvoval řadu koncertů v celém světě. Papež Benedikt XVI. ho v roce 2010 jmenoval kardinálem za jeho zásluhy na poli katolické církevní hudby.
2008 – zemřel Jiří Berkovec, skladatel a publicista (narodil se 22. července 1922). Zabýval se českou hudbou v 17. – 20. století. Napsal mimo jiné knihy Josef Suk (1956), Antonín Dvořák (1969), Život plný hudby – Antonín Dvořák (1986), České pastorely (1987) a Jakub Jan Ryba (1995). V letech 1949 až 1965 byl zaměstnán v Československém rozhlase, v letech 1965 až 1976 v nakladatelství Supraphon, od roku 1976 do roku 1982 v Divadelním ústavu. V 50. letech přednášel na Katedře hudební vědy Univerzity Karlovy, kde předtím studoval. Je autorem stovky kompozic.
1960 – narodil se Petr Veber, muzikolog, hudební publicista, spoluzakladatel hudebního portálu KlasikaPlus.cz, autor textů a rozhlasových pořadů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, externě působí jako moderátor a autor pořadů Českého rozhlasu D-dur. Od 80. let přispívá do odborných časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, do Hudebních rozhledů a Harmonie a publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby.
1974 – sopranistka Maria Callas měla úplně poslední veřejné vystoupení, a to v japonském Sapporu. Koncert byl závěrečnou zastávkou rozsáhlého celosvětového turné, které v letech 1973–1974 absolvovala se svým dlouholetým jevištním partnerem, tenoristou Giuseppem Di Stefanem. V Sapporu zazněly árie a duety z oper Cavalleria rusticana, Gianni Schicchi, Nápoj lásky a dalších. Pak se nadobro stáhla a žila v ústraní v Paříži, kde v roce 1977 ve věku 53 let zemřela.
1926 – narodil se Josef Kšica starší, sbormistr, pedagog a skladatel (zemřel 25. září 2001). Na školách, kde vyučoval, zakládal a vedl pěvecké sbory, jichž bylo celkem sedm. Svou pedagogickou činnost musel kvůli onemocnění ukončit v roce 1984, pak ještě působil v omezené míře jako sbormistr až do roku 1987. Jeho syn Josef se stal regenschorim v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Byl i sběratelem ústní lidové slovesnosti. V hudební tradici pokračují i jeho vnuci – Přemysl Kšica (varhaník) a Pavel Josef Kšica (barytonista a operní pěvec).
1926 – zemřel Jaroslav Pulda, herec, operetní režisér a autor frašek, komedií, novel a memoárů, překladatel divadelních her a libret z francouzštiny a němčiny (narodil se 15. března 1870). Největší popularity dosáhly jeho dobrodružné detektivní příběhy, které psal pod jménem Léon Clifton, což bylo zároveň i jméno jeho geniálního amerického detektiva. Druhým pravděpodobným autorem legendárních cliftonek je Alfons Bohumil Šťastný. Vystupoval v několika cestujících divadelních společnostech, působil v Národním divadle v Brně, v Národním divadle v Praze, v Městském divadle v Plzni a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. V Brně založil divadelní školu, jeho jméno nesl i ochotnický divadelní spolek působící v Praze.
1901 – premiéru měly Fontány (Jeux d’eau), klavírní skladba Maurice Ravela věnovaná jeho příteli Josému Vianna da Motta. Je považována za první Ravelovo mistrovské dílo pro sólový klavír; nastavila standard pro moderní francouzskou klavírní hudbu.
1889 – premiéru měla symfonická báseň Don Juan, op. 20 Richarda Strausse. Uskutečnila se ve Výmaru, kde skladatel, tehdy pětadvacetiletý, působil jako dvorní kapelník. Autor dirigoval orchestr tamní opery. Dílo se stalo mezinárodním úspěchem a upevnilo jeho pověst významného představitele modernismu.
1858 – narodil se Alessandro Moreschi, italský sopranosta – kastrát (zemřel 21. dubna 1922). Byl pravděpodobně posledním kastrátem v hudební tradici a také jediným, od něhož se dochovaly zvukové nahrávky. Ještě v dospívání se po složitém přijímacím ceremoniálu stal sopranistou ve sboru Sixtinské kaple. Za života byl velmi známý, i když jeho pěvecké kvality byly podle pozdějšího hodnocení spíš průměrné a s věkem se zhoršovaly. V roce 1902 pořídil první sólové gramofonové nahrávky, celkem jich natočil asi sedmnáct, nejslavnější a patrně nejreprezentativnější z nich je Gounodovo Ave Maria; dochovalo se také několik nahrávek celého sboru kaple.
1816 – narodil se August Wilhelm Ambros, česko-rakouský hudební teoretik, kritik a skladatel (zemřel 28. června 1876). Působil jako právník v Praze a ve Vídni, jeho pravým povoláním byla však hudba a výtvarné umění. Jako jeden ze zakládajících členů pražského spolku Davidovců našel svůj hudební i žurnalistický vzor především v Robertu Schumannovi, do jehož časopisu Zeitschrift für Musik přispíval. Oponoval tehdy v Praze převládajícímu hudebnímu konservatismu. V polemice s Eduardem Hanslickem, autorem spisu O hudebním krásnu, postavil proti jeho estetickému konceptu hudby jako „znějící pohybující se formy“ vlastní koncept „oduševnělé formy“.
1805 – narodil se František Labler, regenschori a hudební skladatel (zemřel 15. září 1851). Byl ředitelem kůru v kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí a v kostele sv. Jana Nepomuckého na Skalce. Pro spolek spolek Várka v Podskalí, později přejmenovaný na Táborka, složil známou píseň „Bývali Čechové statní jonáci“. Jinak napsal operetu, několik sborů a chrámových skladeb.
1677 – zemřela Barbara Strozzi, benátská zpěvačka, hráčka na theorbu a skladatelka (pokřtěna byla 6. srpna 1619). Byla jednou z mála žen, které se v Itálii 17. století věnovaly hudební kariéře, jednou z prvních žen-skladatelek, která publikovala hudbu pod svým vlastním jménem. Během života vydala samostatně osm svazků vlastní hudby, až na malou výjimku světské vokální skladby – madrigaly, moteta, árie, písne a sólové kantáty s velkou dramatickou intenzitou, celkem asi stovku děl. Jedním z nejznámějších je kantáta L‘ Eraclito amoroso (Zamilovaný Hérakleitos), dokazující její schopnost sdělovat hudbou srdceryvné emoce. Kantáta Lagrime mie (Moje slzy) je příkladem mistrného ilustrování slov textu hudbou. Stejně jako mnoho jejích současníků, používala i ona texty básníka Giambattisty Marina. Předpokládá se, že jejím otcem byl Giulio Strozzi, básník a libretista, ve své době v Benátkách velmi vlivná osobnost. Zhudebňovala i jeho texty a mnoho písní zkomponovala i na texty vlastní. Je možně, že byla kurtizánou. Svědčí pro to například její portrét, kdy ji strýc Bernardo Strozzi portrétoval s poodhaleným ňadrem. Protože v 17. století slušná dívka neskládala hudbu, bylo to vnímáno jako nemorální, tak mohly být zmínky o kurtizáně také jen osočením. V každém případě žila na svou dobu kontroverzně, včetně toho, že byla hostitelkou intelektuálních debat, které se konaly v kroužku Unisoni.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1967 – slavnostní otevření nové divadelní budovy Divadla pracujících v Gottwaldově (Zlíně) premiérou hry Jiřího Mahena Jánošík v režii Karla Pokorného, v titulní roli s Miroslavem Moravcem
1899 – mladoboleslavská společnost Laurin & Klement představila veřejnosti motocykl Laurin & Klement Typ 1, první samohybný stroj vlastní konstrukce