14. červen

Svátek má Roland.

2005 – zemřel Carlo Maria Giulini, italský dirigent (narodil se 9. května 1914). V pěti letech začal hrát na housle, následovala studia na italské Conservatorio Santa Cecilia v Římě, obor viola a dirigování. Po konkurzu získal místo v Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Pak dirigoval řadu předních světových orchestrů, včetně Chicagského symfonického orchestru, Londýnského filharmonického, působil jako šéfdirigent a hudební ředitel Losangeleské filharmonie, v letech 1973-76 byl hudebním ředitelem Vídeňských symfoniků. Mezi jeho nejvýznamnější operní nahrávky patří verze Mozartových oper Figarova svatba a Don Giovanni pro EMI z roku 1959 v podání Philharmonia Orchestra a Chorus a také živá nahrávka Verdiho La traviaty s Marií Callas z roku 1955. Natočil i nahrávky Verdiho Requiem a jeho Quattro pezzi sacri, mezi obdivované opatří i řada rchestrálních nahrávek, včetně Dvořákovy 9. symfonie. Získal ocenění Rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku.

2001 – zemřel Tibor Andrašovan, slovenský skladatel a dirigent (narodil se 3. dubna 1917). Je pokládán za zakladatele slovenské baletní tvorby. Napsal také opery, filmovou, scénickou, sborovou a symfonickou hudbu, skladby pro slovenské soubory. Známé jsou jeho úpravy lidových písní. Zkomponoval hudbu k filmům Rodná zem a 1. máj, který byl věnován jako dar k IX. sjezdu Komunistické strany Československa. Působil jako korepetitor, kapelník scénické hudby a dramaturg opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, byl uměleckým ředitelem Slovenského lidového uměleckého kolektivu.

1994 – zemřel Henry Mancini, americký skladatel hudby, aranžér a dirigent (narodil se 16. dubna 1924), proslulý zejména jako autor filmové a televizní hudby. Získal dvacet ocenění Grammy, včetně ceny za celoživotní dílo, které mu bylo uděleno in memoriam v roce 1995, a čtyři Oscary – ceny Americké akademie filmových umění a věd. Napsal hudbu k téměř 250 filmům, vydal 85 alb. Jeho nejznámější prací je jazzový idiom doprovázející filmovou sérii Růžový panter. Americký filmový institut vyhlásil roku 2000 jeho Moon River za čtvrtou nejlepší filmovou píseň všech dob a jeho hudbu k Růžovému panterovi za dvacátou nejlepší filmovou hudbu.

1982 – narodil se Lang Lang, mezinárodně proslulý čínský klavírista. Od 90. let vystupuje po celém světě v předních koncertních sálech. Byl prvním čínským pianistou, kterého angažovali Berlínští a Vídeňští filharmonikové a řada amerických orchestrů. Ve třech letech začal chodit na lekce, v pěti letech měl první veřejný recitál. Později studoval na Pekingské centrální hudební konzervatoři. V roce 1993 vyhrál Národní klavírní soutěž Xinghai v Pekingu, v roce 1994 získal první cenu na Mezinárodní soutěži mladých pianistů v německém Ettlingenu. V roce 1997 se s otcem přestěhoval do USA, aby mohl studovat u Garyho Graffmana na Curtisově institutu ve Filadelfii. Brzy „…dobyl klasický svět oslnivou technikou a charismatem…“ Úpěšně skloubil dva světy – talent zázračného dítěte a díky schopnosti dobývat davy mladistvou bravurou i oblibu rockové superstar. V roce 2001, po debutu v Carnegie Hall s Jurijem Těmirkanovem cestoval s Filadelfským orchestrem do Pekingu na turné k jeho 100. výročí. Ve stejném roce debutoval na BBC Proms v Londýně… Vystupuje v televizních programech a na mimořádných koncertech, jako byl 7. května 2023 Korunovační koncert na oslavu britského krále Karla III. nebo 6. února 2026 na zahajovacím ceremoniálu zimních olympijských her v Miláně… Publikum ho zbožňuje. Stal se jedním z těch umělců, jejichž kariéra vzkvétá i mimo hranice kritického uznání.

1960 – zemřel Vladimir Nikolajevič Krjukov, sovětský skladatel (narodil se 9. července 1902). V letech 1930 až 1931 a 1950 až 1951 byl redaktorem Všesvazového rozhlasu a v letech 1933 až 1935 měl na starosti hudební oddělení Divadla revoluce. V letech 1949 až 1950 byl ředitelem Moskevské filharmonie, v letech 1957 až 1959 vedoucím katedry kompozice v Institutu Gněsinových. Na Moskevské konzervatoři byl žákem Nikolaje Mjaskovského. Napsal Říjnovou kantátu a další symfonická díla i opery Přednosta stanice a Dmitrij Donskoj. Jeho bratrem byl skladatel Nikolaj Nikolajevič Krjukov (1908–1961), prominentní osobnost sovětského filmového průmyslu, autor hudby k Ejzenštejnovu filmu Křižník Potemkin a ke čtyřiceti dalším filmům z let 1949 až 1962.

1948 – zemřel John Blackwood McEwen, skotský skladatel (narodil se 13. dubna 1868), v letech 1898 až 1924 profesor harmonie a kompozice na Královské hudební akademii v Londýně a v letech 1924 až 1936 její ředitel. Jeho nejznámějším orchestrálním dílem byla Symfonie s názvem Solway, odkazujícím na strohou krásu Solway Firth, jihozápadního mořského přístupu k přístavu v Glasgow, dílo z roku 1922, první britská symfonie nahraná na gramofonové desky.

1931 – premiéru měla v Praze na Smíchově operetní revue Trampské milování se slavnou písní Temně hučí Niagara z pera Eduarda Ingriše, kterou tehdy zazpívala osmnáctiletá Ljuba Hermanová.

1930 – narodil se Josef Ceremuga, skladatel a pedagog (zemřel 6. května 2005). Od roku 1960 pracoval v kabinetě zvukové skladby Filmové fakulty Akademie múzických umění. Již v roce 1967 byl jmenován docentem a o dva roky později děkanem této fakulty. V jeho díle filmová hudba zaujímá významné místo, ale je i autorem četných symfonických a komorních děl, opery Juraj Čup a baletu Princezna se zlatou hvězdou na čele. Na Hudební fakultě AMU byl v roce 1982 jmenován profesorem skladby.

1923 – narodil se Theodore Bloomfield, americký dirigent (zemřel 1. dubna 1998). Byl vybrán ze stovky uchazečů, aby v letech 1946–1947 byl asistentem George Szella u Clevelandského orchestru. Působil pak u Oregonského symfonického orchestru a Rochesterské filharmonie, byl dirigentem Hamburské státní opery a generálním hudebním ředitelem Frankfurtské státní opery… V roce 1946 se studentským komorním orchestrem z Juilliard School dirigoval v McMillin Theatre na Kolumbijské univerzitě premiéru skladby Central Park in the Dark od Charlese Ivese. Na stejném koncertě byl mimo pódium druhým dirigentem při premiéře Ivesovy skladby The Unanswered Question.

1922 – narodil se Arthur Jacobs, anglický muzikolog (zemřel 13. prosince 1996). Mezi jeho mnoha knihami jsou dvě nejznámější: Hudební slovník Penguin, který měl v letech 1958 až 1996 řadu dotisků, a jeho biografie Arthura Sullivana. V letech 1961 až 1971 byl redaktorem časopisu Opera a od roku 1971 až do smrti působil v jeho redakční radě. Pět desetiletí také přispíval do The Musical Times. Učil na Královské hudební akademii a na univerzitách v USA, Kanadě a Austrálii. Přeložil do angličtiny více než 20 oper.

1921 – zemřel Karel Förster, houslista, varhaník a skladatel (narodil se 2. června 1855), strýc skladatele J. B. Foerstera. Po studiu na Pražské konzervatoři se stal houslistou Prozatímního divadla. Později byl varhaníkem ve Znojmě a od roku 1883 ředitelem kůru a varhaníkem v Moravských Budějovicích, kde také založil a řídil hudební školu. Komponoval převážně chrámovou hudbu. Je autorem jediné opery Edyp král, která patrně nebyla nikdy provedena.

1921 – premiéru měla skladba Vzlétající skřivan (The Lark Ascending) pro housle a orchestr od Ralpha Vaughana Williamse. Sólistkou byla Marie Hall, Adrian Boult v londýnské síni Queen’s Hall dirigoval British Symphony Orchestra.

1913 – narodil se Beno Blachut, operní pěvec (zemřel 10. ledna 1985). Byl vynikajícím interpretem českého repertoáru, ale skvěle ztvárňoval i Mozartova Belmonta, Wagnerova Erika a Waltra Stolzinga, Verdiho Radama a Otella, Pucciniho Cavaradossiho a Rudolfa a Leoncavallova Cania… Pracoval ve Vítkovických železárnách, odkud byl za hospodářské krize v roce 1933 propuštěn. Teprve potom studoval na Pražské konzervatoři zpěv. Na Vánoce v roce 1938 se představil jako Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě v Českém divadle v Olomouci. Od 1. srpna 1941 byl až do smrti členem operního souboru pražského Národního divadla.

1911 – zemřel Johan Svendsen, norský skladatel, dirigent a houslista (narodil se 30. září 1840). Většinu života prožil v Kodani v Dánsku, kde byl v roce 1883 jmenován šéfdirigentem Královského divadelního orchestru. V jeho odkazu figurují dvě symfonie, Houslový koncert, Violoncellový koncert, Romance pro housle a řada Norských rapsodií pro orchestr. Na lipské konzevatoři studoval kompozici u Carla Reineckeho.

1910 – narodil se Rudolf Kempe, německý dirigent (zemřel 12. května 1976). Začínal jako hobojista v operním orchestru v Dortmundu a v orchestru lipského Gewandhausu. Vystupoval také jako pianista, sólově i v komorním partnerství. V roce 1933 se v Lipsku stal korepetitorem a později dirigentem opery. Po válce dirigoval opery v Drážďanech, ve Vídni a Mnichově a často hostoval v londýnské Covent Garden. V roce 1960 debutoval na festivalu v Bayreuthu, dirigoval tam tetralogii Prsten Nibelungův. V letech 1961 a 1962 byl šéfdirigentem a v letech 1963 až 1975 uměleckým ředitelem Royal Philharmonic Orchestra v Londýně; byl prvním, kdo otevřel těleso i ženám… V letech 1965 až 1972 spolupracoval s Tonhalle-Orchester Zürich, od roku 1967 dirigoval Mnichovskou filharmonii, s níž podnikal mezinárodní turné a nahrál první kvadrofonní soubor Beethovenových symfonií. V závěru života byl šéfdirigentem Symfonického orchestru BBC; zahajovacího koncertu festivalu BBC Proms v červenci 1976, kdy měl řídit Beethovenovu Missu solemnis, se však už nedožil.

1904 – narodil se Benno Ammann, švýcarský skladatel a dirigent (zemřel 14. března 1986). Seznam jeho děl zahrnuje duchovní i světskou, vokální i instrumentální hudbu, díla tonální i atonální a k tomu hudbu experimentální a elektronickou. Kompozici studoval v Lipsku a u Arthura Honeggera, Daria Milhauda a Alberta Roussela v Paříži. Od roku 1951 se po více než dvě desetiletí účastnil Mezinárodních letních kurzů nové hudby v Darmstadtu, kde se zajímal o kompoziční a realizační metody elektronické hudby. V mládí pracoval jako korepetitor a sbormistr v Městském divadle v Basileji a dva roky, do vstupu Itálie do války, jako korepetitor v Opeře v Římě.

1891 – zemřel Nicolò Gabrielli di Quercita, italský operní skladatel (narodil se 21. února 1814), autor desítek baletů a oper v žánru buffy, frašek i melodramat. V roce 1840 byl jmenován hudebním ředitelem Královského divadla San Carlo v Neapoli. Komponoval i pro pařížskou Operu. V aristokratických a uměleckých kruzích v Paříži, kde strávil vrchol života, byl znám jako hrabě Gabrielli. V rodné Neapoli patřil mezi žáky skladatele Gaetana Donizettiho.

1882 – narodil se Michael Zadora, americký klavírista a skladatel polského původu (zemřel 30. června 1946). Jedním z jeho charakteristických znaků v interpretaci byl důraz na rychlost. Studoval v Evropě u Ferruccia Busoniho, s nímž pak udržoval blízký profesionální vztah; Busoni mu svěřil přípravu klavírního výtahu své opery Doktor Faust. V roce 1923 v Berlíně jako první klavírista uskutečnil recitál sestavený výhradně z Busoniho skladeb. Komponoval pod pseudonymem Pietro Amadis a vytvořil také mnohá aranžmá děl řady skladatelů od Bacha po Offenbacha.

1877 – narodila se Jane Bathori, francouzská pěvkyně, mezzosopranistka (zemřela 1970). Byla jednou z prvních zpěvaček v moderní historii, která zasvětila život a talent propagaci hudby svých současníků. Během první světové války byla ředitelkou Théâtre du Vieux-Colombier v Paříži. Pod jejím vedením divadlo pulzovalo hudbou všech žánrů od středověku po současnost a také mnoha meziuměleckými spolupracemi. Jako interpretka se proslavila premiérováním a prováděním Ravelových písňových cyklů. Sehrála důležitou roli v šíření nové francouzské hudby meziválečného období, zejména některých členů Pařížské Šestky. Během 30. let každoročně vystupovala v Teatro Colón v Buenos Aires.

1876 – premiéru měl balet Sylvia, který zkomponoval Léo Delibes. Pro Pařížskou operu upravili námět hry Aminta italského básníka Tassa Jules Barbier a baron de Reinach. Choreografii vytvořil Louis Mérante, tehdejší baletní mistra Pařížské opery. Velká část hudby vznikala až během zkoušek. Sylvia aneb Dianina nymfa byla prvním baletem uvedeným v nově postavené Opeře Garnier.

1869 – narodil se Bohumil Pták, operní pěvec (zemřel 4. února 1933), v letech 1896 až 1911 působící v pražském Národním divadle. Zpíval tam zejména role Jeníka v Prodané nevěstě, Prince v Rusalce, Lenského v Evženu Oněginovi a Wagnerova Lohengrina. Začínal v roce 1890 u divadelní společnosti Vendelína Budila, působil ve společnostech Elišky Zölnerové, Pavla Švandy a Jana Pištěka, s nimiž vystupoval zejména v Plzni a Brně. V letech 1911 až 1913 působil v USA. Od roku 1909 vyučoval ve vlastní operní škole v Praze, od roku 1915 pak v pěvecké škole v Plzni.

1835 – narodil se Nikolaj Rubinstein (Rubinštejn), ruský klavírista a skladatel (zemřel 23. března 1881). Moskevský rodák ve 40. letech v Berlíně studoval hru na klavír a harmonii a kontrapunkt. Přitahoval zájem a podporu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Giacomo Meyerbeera. V roce 1859 spoluzaložil moskevskou pobočku Ruské hudební společnosti a v roce 1866 Moskevskou konzervatoř, jejímž ředitelem byl až do smrti. Byl mladším bratrem Antona Rubinsteina, rovněž klavíristy a skladatele. Jejich interpretační styl se značně lišil – proti ohnivé Antonově povaze se Nikolaj v hranicích zdrženlivého klasicismu blížil více stylu Clary Schumannové; byl považován za jednoho z největších pianistů své doby. Byl blízkým přítelem Petra Iljiče Čajkovského. V roce 1879 dirigoval premiéru jeho opery Evžen Oněgin.

1804 – narodil se František Sušil, moravský katolický kněz, básník, překladatel a sběratel lidových písní (zemřel 31. května 1868). Písně začal sbírat ještě jako student v roce 1824. První sbírku vydal roku 1835, druhou v roce 1840. Zapisoval je na Moravě, ale i na Opavsku a na Těšínsku v místech, kde čeština neustoupila polštině, a ve slovanských osadách v Rakousku. Protože byl kněz, zůstaly mu některé rozverné a bujaré písně utajeny.

1730 – narodil se Antonio Sacchini, italský skladatel, představitel neapolské operní školy (zemřel 6. října 1786). Prvním veřejně provedeným jevištním dílem bylo intermezzo Fra Donato pro školní scénu florentské Konzervatoře sv. Onofria. Přineslo mu zakázky od neapolských a římských divadel i postavení kapelníka orchestru Konzervatoře. Roku 1763 napsal pro Padovu na text Pietra Metastasia operu Olimpiade, která se setkala s mimořádným úspěchem v celé Itálii. Později zkomponoval tři vážné opery pro Mnichov a Stuttgart. Po roce 1772 sklízel deset let úspěchy v Londýně, potom v Paříži. Tam se v době vrcholících sporů mezi příznivci operního reformátora Ch. W. Gluckem a příznivci klasické italské opery postavil na stranu svého krajana Niccolò Picciniho… Zkomponoval na 60 oper. Četná jsou rovněž jeho chrámová díla.

1709 – zemřel Gottfried Wegner, německý luteránský teolog a kazatel (narodil se 18. března 1644), autor církevních hymnů a sbírek ód, žalmů a duchovních písní. Představují odklon od tradičních sborových chorálů směrem k baroknímu uměleckému sólovému zpěvu. Svými sbírkami zavedl a popularizoval v protestantském Německu nový italský styl.

1594 – zemřel Orlando di Lasso (Orlande de Lassus, Roland de Lassus, Orlandus Lassus apod.), skladatel pozdní renesance (narodil se pravděpodobně kolem roku 1532), hlavní představitel zralého polyfonního stylu ve francouzsko-vlámské kompoziční škole. Pocházel z hrabství Hainaut v Habsburském Nizozemsku, dnešní Belgie. Byl plodným autorem, jeho hudba je stylově i žánrově mnohotvárná, což mu zajistilo nebývalou popularitu v celé Evropě. Už jako chlapec, krásně zpívající, se vyskytoval na Sicílii a v Miláně a později v Neapoli, v Římě pak pracoval pro Cosima I. de Medici, velkovévodu Toskánska a v roce 1553 se tam stal maestrem di cappella baziliky svatého Jana v Lateránu, kde se v roce 1555 po něm toho postu ujal Palestrina. Svá raná díla vydal v Antverpách, pak se nicméně usadil v Mnichově u dvora Albrechta V., vévody Bavorského, který se snažil vytvořit hudební instituci srovnatelnou s významnými italskými dvory. Lasso byl nejslavnějším z Nizozemců, kteří tam působili.