15. listopad
Svátek má Leopold.
2019 – zemřel Josef Hála, klavírista, cembalista a pedagog (narodil se 1. listopadu 1928). Studoval na HAMU u Františka Maxiána. Byl členem Sukova tria. Spolupracoval také se Smetanovým triem, Českým triem a dalšími komorními ansámbly. Pravidelně koncertoval a nahrával s předními světovými sólisty a řadou orchestrů v Evropě a Japonsku, kde dlouhodobě působil i jako pedagog. Od roku 1960 do poloviny 80. let byl cembalistou souboru Ars rediviva, s nímž realizoval řadu významných nahrávek na gramofonové desky. Za své interpretační mistrovství obdržel mnoho prestižních ocenění.
2013 – zemřel Bedřich Macenauer, dirigent a sbormistr (narodil se 8. dubna 1929). Po studiích na HAMU v Praze začínal jako sbormistr v Českých Budějovicích, pak čtyři desetiletí působil jako dirigent a sbormistr opery Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni (1957–1996). Nastudoval celkem 176 operních inscenací, řadu z nich také dirigoval.
2012 – zemřel Ladislav Kyselák, český violista a pedagog (narodil se 27. června 1956). Byl violistou Nového Vlachova kvarteta (dnes Vlachovo kvarteto Praha), kde působil od jeho znovuzaložení, koncertním mistrem viol ve Slovenské filharmonii v Bratislavě a po Sametové revoluci byl devatenáct let členem Janáčkova kvarteta. Jako porotce zasedal mimo jiné v komisích mezinárodní soutěže Beethovenův Hradec a na mezinárodní soutěži Leoše Janáčka. Jako mentor působil na letních mezinárodních hudebních kurzech Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů v Turnově. Vyučoval na konzervatořích v Pardubicích a v Bratislavě, kde zároveň přednášel na Vysoké škole múzických umění, a navázal působením na JAMU v Brně.
1986 – zemřel Alexandre Tansman, polský skladatel, klavírista a dirigent (narodil se 11. června 1897). Žil trvale v Paříži, s přestávkou během druhé světové války, kdy jeho rodina kvůli holocaustu žila ve Spojených státech. Jako věhlasný pianista cestoval po Evropě, Severní Americe i Dálném východě. Skladatelsky se stal spoluzakladatelem neoklasicismu ve světové hudbě, po boku Igora Stravinského, Paula Hindemitha, Francise Poulenca či Alfreda Caselly. Jeho tvorba je velmi bohatá a všestranná, psal pro orchestr, klavír a kytaru. Navazoval na polské a židovské tradice se silnými vlivy francouzské a americké hudby. Osobně byl poctěn Mahátmou Gándhím a japonským císařem, který dal mu medaili za jeho příspěvek ke světové kultuře. V roce 1977 se jako první polský umělec stal členem Královské akademie věd, literatury a umění v Bruselu. Skladby si u něj objednávalo třeba UNESCO nebo belgická královna.
1974 – premiéru měl Smyčcový kvartet č. 15 od Dmirtije Šostakoviče. Poslední skladatelův kvartet zazněl v Leningradu v Glinkově Malém divadle v podání Tanějevova kvarteta za přítomnosti skladatele.
1940 – zemřela Johanna Mugrauer, německo-česká pěvkyně – koloraturní sopranistka (narodila se 28. března 1869). Působila v Královském zemském německém divadle v Praze (dnes Stavovské), na prestižních německých scénách v Berlíně, v Magdeburku, v Norimberku, Štětíně nebo v Rostocku a zpívala i v Metropolitní opeře v New Yorku. Dostala přezdívku „Slavík Šumavy“. Později zpěv i vyučovala. Mezi její slavné role patří Královna noci z Kouzelné flétny, Marcelina z Fidelia, Eva z Mistrů pěvců norimberských, titulní role z Lucie z Lammermooru nebo La traviaty a Frasquita z Carmen.
1934 – narodil se Peter Dickinson, anglický skladatel, klavírista, muzikolog a spisovatel (zemřel 16. června 2023). Jeho skladby obsahují prvky experimentální a aleatorické hudby a jsou srovnávány s díly Stravinského, Ivese a Satieho. Byl silně ovlivněn hudbou Johna Cage, ale i americkou populární hudbou a jazzem. V muzikologických pracích se zabýval hlavně americkou hudbou. V roce 1964 napsal serii článů o hudební improvizaci. Studoval hru na varhany na Queens‘ College v Cambridgi u Philipa Radcliffa, pokračoval na Juilliard School v New Yorku u Bernarda Wagenaara, kde se seznámil s díly experimentálních skladatelů, jako byli Henry Cowell, John Cage, a Edgard Varèse. Po návratu do Anglie vedl kurzy improvizace a experimentální hudby na College of St. Mark and St. John v Chelsea, přednášel v Birminghamu a stal se prvním profesorem hudby na univerzitě v Keele, kde vytvořil důležité centrum pro studium americké hudby, dále zakládajícím členem Asociace profesionálních skladatelů, členem Královské společnosti umění, vedoucím hudební katedry na Goldsmithově koleji University of London nebo předsedou charitativní organizace Bernarr Rainbow Trust, který se zabýval podporou hudební výchovy.
1925 – narodil se Pavel Vondruška, komik, herec a dirigent (zemřel 5. února 2011). Od roku 1969 až téměř do smrti byl členem Divadla Járy Cimrmana. Současně působil jako dlouholet dirigent Činohry Národního divadla a objevil se v řadě malých filmových rolí. Ovládal řadu cizích jazyků, francouzštinu, italštinu, španělštinu, angličtinu, ruštinu, němčinu, srbochorvatštinu, latinu a esperanto.
1923 – narodil se Văn Cao, vietnamský skladatel (zemřel 10. července 1995). Psal zejména písně a básně, je autorem vietnamské hymny.
1921 – narodil se Zdeněk Kroupa, operní pěvec – basista (zemřel 7. ledna 1999). V letech 1948 až 1962 byl sólistou Janáčkovy opery v Brně, v polovině 50. let stálým hostem vídeňské Volksoper, mezi roky 1962 až 1971 sólistou Národního divadla v Praze a od roku 1971 do roku 1991 opery Zemského divadla v Linci.
1903 – V Praze v Německém divadle(dnešní Státní opera) měla světovou premiéru opera Nížina od Eugena d’Alberta. Dirigoval Leo Blech a v menší roli služebné Pepy vystoupila i jeho manželka, sopranistka Martha Frank-Blech. První uvedení mělo vlažný až nevalný ohlas, hlavně kvůli tragickým okolnostem krátce před premiérou. Roli pastýře Pedra měl zpívat tenorista Wilhelm Elsner, ten ale náhle zemřel a jeho úlohu musel na poslední chvíli nastudovat a převzít kolega Desider Arányi. Velmi náročnou a rozsáhlou partituru ale nestihl v extrémně krátkém čase dokonale a premiérový výkon tak nebyl ideální. Pozdější americká premiéra v Metropolitní opeře v New Yorku v roce 1908 už byla slavnou událostí a zúčastnila se jí i česká pěvkyně Ema Destinnová.
1823 – zemřel Luigi Caruso, italský hudební skladatel (narodil se 25. září 1754). Jako operní skladatel debutoval už v devatenácti letech operou Il barone di Trocchia. Byl velmi plodným skladatelem a v následujících letech zkomponoval asi šedesát pět oper, které se hrály v celé Evropě. Kromě oper zkomponoval mnoho oratorií, kantát a dalších světských i církevních skladeb. Ve své tvorbě zůstal věrný staré neapolské operní škole a nepřijal žádné prvky romantismu, které v té době již ovládaly evropskou hudbu. 15. března 1788 byl jmenován maestrem di cappella v katedrále sv. Lorenze v Perugii, kde založil i hudební konzervatoř.
1821 – narodil se František Janák, varhaník a skladatel (zemřel 3. června 1889). Vystudoval Varhanickou školu v Praze, stal se varhaníkem a ředitelem kůru v kostele svatého Havla, později ředitelem kůru v Berouně a od roku 1868 až do své smrti působil v Rakovníku. Komponoval drobné chrámové skladby, ale složil i operu Oldřich a Božena, která byla uvedena v roce 1872 v Rakovníku. Rukopisy některých jeho skladeb jsou uloženy v Národním muzeu v Praze. Byl otcem hudebního skladatele Jana Janáka.
1831 – zemřel Vincenc Mašek, skladatel, pedagog a vydavatel (narodil se 5. dubna 1755). Studoval klavír u Františka X. Duška a skladbu u Josefa Segera v Praze. Stal se sekretářem hraběte z Vrtby a pod jeho patronací pořádal koncerty zejména v Německu; pak byl v Praze ředitelem kůru v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně, obchodníkem s hudebninami a vyhledávaným učitelem klavíru. Jeho obchod byl jedním z center pražského hudebního života. Byl soudním znalcem v oboru muzikálií, členem pražské společnosti Tonkünstler-Sozietät a čestným členem Vídeňského spolku pro duchovní hudbu u sv. Anny. Jeho žena byla výbornou hráčkou na skleněnou harmoniku, díky tomu napsal řadu skladeb pro tento neobvyklý nástroj. Jeho dílo, na 400 skladeb, eviduje České muzeum hudby. Většinou však jde o dobové opisy. Odkaz zahrnuje četné skladby pro klavír, velké množství chrámové hudby, dvě opery, balety, pantomimy, nástrojové koncerty i hudbu komorní. Měl celkem 16 dětí a hudbě se věnovali synové Albín a Kašpar, který se proslavil jako slovinský skladatel a významný představitel hudebního života v Lublani. Jeho syn Kamilo Mašek byl pak také významným slovinským skladatelem, autorem řady písní a sborů na texty slovinských básníků první poloviny 19. století.
1787 – zemřel Christoph Willibald Gluck, německý skladatel a reformátor opery (narodil se 2. července 1714), který vyrůstal v severních Čechách – v Zákupech, České Kamenici a u zámku Jezeří. V mládí se vyskytoval v Miláně a v Londýně, kde konertoval s Händlem, ale také v Praze. Komponoval ve vážných žánrech i v žánru opéra comique, napsal průlomovou baletní pantomimu Don Juan. Snažil se dosáhnout ušlechtilé krásné jednoduchosti. Radikálně nová díla, mezi nimi Orfeo a Eurydika a Alceste, napsal v 60. letech 18. století ve Vídni, kde se stýkal se Salierim, který byl jeho chráněncem. Spojením tradic italské a francouzské opery dospěl k jedinečné syntéze. Zkomponoval tak osm oper pro pařížské jeviště, za nejlepší je považována Ifigénie v Tauridě. Smlouvu s vedením pařížské Opery podepsal pod patronací Marie Antoinetty, kterou měl ve vídni jako žačku a která se v roce 1770 provdala za budoucího francouzského krále Ludvíka XVI. Po šesti letech se Gluck vrátil z Paříže do Vídně. Jeho hudebním dědicem v Paříži se stal Salieri… Dramatismu dosáhl oproti barokním operám použitím orchestrálního recitativu a zkrácením da capo árií, plynulejšími melodickými linkami, omezením příležitostí k vokální improvizaci a exihibici a zhudebňováním textu nez melismat, aby byla slova srozumitelnější… Gluckův hudební odkaz zahrnuje 35 kompletních celovečerních oper a asi tucet kratších oper a operních úvodů, k tomu balety a instrumentální díla. Jeho reformy ovlivnily Mozarta, zejména jeho operu Idomeneo. V Paříži patřili ke Gluckovým pokračovatelům Cherubini, Méhul a Spontini. Jeho velkým obdivovatelem byl Hector Berlioz; jeho operu Trojané lze považovat za vyvrcholení Gluckovy tradice. A Gluckův příklad ovlivnil v pojetí hudebního dramatu i Carla Mariu von Webera a Richarda Wagnera.
1750 – zemřel Václav Goldhammer, varhanář působící ve Znojmě (narodil se kolem roku 1684). Je doloženo, že postavil varhany v letech 1746–1747 v rakouském Hagenberg bei Loosdorf Hagenbergu bei Loosdorf za 170 zlatých. O jeho dalších varhanářských dílech a zakázkách se do dnešní doby nedochovaly podrobnější záznamy.
1738 – narodil se William Herschel, britský astronom, objevitel planety Uran, konstruktér zrcadlových dalekohledů, který objevil infračervené záření, a skladatel (zemřel 25. srpna 1822). V mládí s bratrem vyučovali hudbu a hráli soukromé koncerty. Později získal místo varhaníka v Leedsu, Halifaxu a nakonec byl ředitelem sboru v Bathu. Byl tak nadaným hudebníkem, že na úvodním koncertu v Bathu předvedl postupně koncert na housle, hoboj a cembalo, vše vlastní skladby. Učil také hru na kytaru. Celkem složil 24 symfonií, 14 koncertů, 44 komorních skladeb, ze kterých se několik pro hoboj hraje dodnes. Jinak jeho skladby ale z větší části upadly v zapomnění. V hudební teorii se chtěl dál vzdělat, proto začal studovat matematiku, která ho přivedla k astronomii a jeho budoucí práci. Za své objevy byl zvolen prvním prezidentem Královské astronomické společnosti.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
2022 – počet obyvatel Země dosáhl 8 miliard
1996 – historicky první kolo voleb do nově zřízeného Senátu Parlamentu České republiky
1989 – za hojné účasti lidí se v Brně konal pohřeb významného básníka Jana Skácela
1975 – byla otevřena obnovená Labská bouda v Krkonoších
1939 – konal se pohřeb Jana Opletala, jedné z obětí střelby do demonstrantů 28. října 1939
1906 – Jan Janský představil v Praze na schůzi Spolku lékařů českých svůj objev čtyř krevních skupin