18. červen
Svátek má Milan.
2018 – zemřel Barry McDaniel, americký pěvec – lyrický barytonista (narodil se 18. října 1930). Kariéru strávil téměř výhradně v Německu, z toho v Deutsche Oper Berlin 37 let – mezi roky 1962 až 1999. Odzpíval tam více než 1800 představení v 54 inscenacích. Často hostoval v operních domech v Hamburku a Frankfurtu a 11 let pravidelně vystupoval na Mnichovském operním festivalu. V roce 1972 debutoval v New Yorku jako Pelléas v Debussyho opeře Pelléas a Mélisanda.
1973 – zemřel Fritz Mahler, rakouský dirigent (narodil se 16. července 1901). V Evropě vystupoval s předními tělesy, jako byly Berlínský rozhlasový symfonický orchestr, Drážďanská filharmonie nebo Dánský státní symfonický orchestr. V roce 1936 uprchl do Spojených států. Tam byl mimo jiné hudebním ředitelem Erijské filharmonie a Hartfordského symfonického orchestru. Mnoho let učil pokročilé dirigování na letních kurzech Juilliard School v New Yorku. Jeho otec byl bratrancem skladatele Gustava Mahlera.
1962 – zemřel Volkmar Andreae, švýcarský dirigent a skladatel (narodil se 5. července 1879). V letech 1906 až 1949 vedl Tonhalle-Orchester Zürich a v letech 1914 až 1939 Curyšskou konzervatoř. V roce 1902 převzal vedení curyšského sboru Der Gemischte Chor Zürich, zůstal až do roku 1949. V letech 1902 až 1914 vedl také Městský sbor Winterthur a v letech 1904 až 1914 Männerchor Zürich.
1956 – narodil se John Scott, anglický varhaník a sbormistr (zemřel 12. srpna 2015). V letech 1990 až 2004 dirigoval sbor katedrály svatého Pavla v Londýně, poté až do smrti vedl sbor mužů a chlapců kostela svatého Tomáše na Páté avenue v New Yorku. Vychovával nespočet mladých hudebníků a současně udržoval aktivní kariéru jako mezinárodní koncertní umělec. Vystupoval také při mnoha zvláštních příležitostech pro britskou královskou rodinu, včetně svatby prince Charlese a princezny Diany, 100. narozenin královny matky a zlatého jubilea královny Alžběty II. Nahrál desítky CD a sestavil chorály a žalmy, které publikoval v časopise The New St Paul’s Cathedral Psalter, později znovu vydaném pro celosvětovou distribuci pod názvem The Anglican Psalter.
1955 – premiéru měla skladba Kladivo bez pána (Le marteau sans maître) Pierra Bouleze, jeho nejslavnější a nejvlivnější dílo, uznávané za mistrovské dílo poválečné avantgardy. Provedení se uskutečnilo na 29. festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Baden-Badenu pod taktovkou Hanse Rosbauda a se Sybillou Plate jako sólistkou. Komorní kantáta je ztvárněním surrealistické poezie Reného Chara pro alt a šest instrumentalistů.
1947 – narodil se Georgs Pelēcis, lotyšský skladatel a muzikolog, profesor Lotyšské hudební akademie a prezident Rižského centra staré hudby. Na počest 800. výročí Rigy napsal Pelēcis v roce 2001 oratorium „Bůh je láska“. Jeho skladby se hrály i v Británii a USA. Skladbu studoval u Arama Chačaturjana na Moskevské státní konzervatoři P. I. Čajkovského.
1943 – narodila se Éva Marton, maďarská dramatická sopranistka. Proslula především wagnerovskými rolemi a jako Pucciniho Turandot a Tosca. V Maďarské státní opeře debutovala v roce 1968 jako Královna Šemaky ve Zlatém kohoutkovi Rimského-Korsakova. V roce 1973 debutovala ve Vídeňské státní opeře v Pucciniho Tosce, v roce 1977 zpívala v Hamburské státní opeře císařovnu ve Straussově opeře Žena bez stínu a v Sanfranciské opeře Verdiho Aidu. V roce 1978 debutovala v milánské La Scale jako Leonora ve Verdiho Trubadúrovi, v roce 1979 v Lyrické opeře v Chicagu jako Maddalena v Giordanově opeře Andrea Chénier. V Metropolitní opeře v New Yorku debutovala v roce 1976 v roli Evy v opeře Mistři pěvci norimberští Richarda Wagnera. V roce 1982 tam ztvárnila roli Alžběty v Tannhäuserovi. Na festivalu v Bayreuthu zpívala v letech 1977–1978 Alžbětu i Venuši v Tannhäuserovi. Později se stala častou interpretkou role Brünnhildy ve Wagnerově Prstenu Nibelungově. Titulní roli Pucciniho poslední opery Turandot poprvé zpívala ve Vídeňské státní opeře v roce 1983. Wagnerovu Isoldu přidala ke svým rolím v roce 2000 v Hamburku a Kundry v Parsifalovi v roce 2001 v Barceloně a Lisabonu. Dostala se i k Janáčkově Kostelničce.
1942 – narodil se Paul McCartney, anglický hudebník, zpěvák a baskytarista a nejaktivnější člen The Beatles. Když se skupina v roce 1970 rozpadla, vydal se na sólovou dráhu a založil kapelu Wings. Je jedním z nejúspěšnějších skladatelů a interpretů všech dob a jedním z nejbohatších hudebníků na světě. Jeho prvním a hlavním vpádem do klasické hudby bylo Liverpoolské oratorium, které vytvořil v roce 1991, v roce 150. výročí Královského liverpoolského filharmonického orchestru, a to společně s dirigentem a skladatelem Carlem Davisem. Během generální zkoušky a premiéry oratoria v liverpoolské katedrále za McCartneyho přítomnosti byla pořízena nahrávka. Ve skladbě účinkovali zpěváci Kiri Te Kanawa, Jerry Hadley, Sally Burgess a Willard White.
1936 – poprvé v Národním divadle vystoupil dirigent Václav Talich. Nastudováním Dvořákovy Rusalky se ujal šéfování operního souboru ND, zůstal devět let. Podařilo se mu přivést do souboru pěvce, kteří se podíleli na zlaté éře opery Národního divadla – Marii Podvalovou, Marii Tauberovou, Ludmilu Červinkovou, Drahomíru Tikalovou, Oldřicha Kováře, Beno Blachuta, Eduarda Hakena, Karla Kalaše a další… Českou filharmonii řídil poprvé v rámci abonentního cyklu 12. prosince 1917.
1929 – premiéru měla skladba Aubade člena Pařížské Šestky Francise Poulenca, choreografický koncert pro klavír a 18 nástrojů. Dílo bylo koncipováno jako balet, ale častěji se hraje jako komorní klavírní koncert. Scénář baletu navrhl sám skladatel: tématem je samota žen, hrdinkou bohyně Diana.
1920 – narodil se Přemysl Otakar Špidlen, mistr houslař (zemřel 6. ledna 2010), třetí pokračovatel houslařského rodu Špidlenů. Na jeho nástroje hrálo Smetanovo kvarteto a houslisté Josef Suk, Ivan Ženatý, Jaroslav Svěcený, Pavel Šporcl a také Yehudi Menuhin. Postavil asi 280 nástrojů.
1920 – narodil se Karel Risinger, skladatel a muzikolog (zemřel 11. srpna 2008). Učil na Hudební fakultě Akademie múzických umění hudební teorii, později přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a pracoval v Ústavu pro hudební vědu při Československé akademii věd. Věnoval se problematice hudební teorie s důrazem na hudbu 20. století. Systematičnost jeho přístupu a ovládání aktuálních soudobých principů a novodobých kompozičních technik ho předurčilo k tomu, aby zhodnotil českou meziválečnou avantgardu. Jako první posoudil praktické výsledky Hábovy mikrotonality a přiblížil je širší hudební veřejnosti v knize Intervalový mikrokosmos. Soustřeďoval se na otázky hierarchie v tektonice, na problémy mikrotonality a na polymelodické hudební myšlení. Kontrapunkt hudby 20. stol. Chápal jako katalog možných postupů na základě existujících kompozičních technik a směrů, nikoli jako průměty konkrétních historických situací vzatých z kompoziční praxe klasiků… V kompozici byl žákem Jaroslava Řídkého, Jaroslava Křičky a Aloise Háby. Konstruktivismu a vlivům meziválečné avantgardy se věnoval mnohem více jako teoretik než jako skladatel.
1915 – narodil se Victor Legley, belgický houslista, skladatel a pedagog (zemřel 28. listopadu 1994). V letech 1949 až 1980 učil na bruselské konzervatoři. Po válce hrál v orchestru tamní opery a také v Déclin Quartet. V té době napsal první ze svých osmi symfonií a první z pěti smyčcových kvartetů.
1911 – zemřel Franjo Ksaver Kuhač, chorvatský sbormistr, skladatel a učitel hry na klavír (narodil se 20. listopadu 1834), muzikolog, který se zabýval studiem chorvatské lidové hudby. Na základě rozsáhlého terénního výzkumu shromáždil a vydal na 1600 písní. Proslavil se tak vyhledáváním podobností mezi chorvatskými lidovými melodiemi a tématy v hudbě Josepha Haydna, o kterém se domníval, že byl příslušníkem chorvatské etnické menšiny žijící v rakouském Burgenlandu.
1905 – narodil se Eduard Tubin, estonsko-švédský hudební skladatel a dirigent (zemřel 17. listopadu 1982). V roce 1944 uprchl před sovětskou invazí z Estonska do Švédska. Usadil se ve Stockholmu a v roce 1961 se stal švédským občanem. Jeho kompoziční styl se v exilu posunul od národního k internacionalistickému. O větší známost jeho symfonickéo odkazu se zasloužil dirigent Neeme Järvi.
1822 – narodil se Henry David Leslie, britský skladatel, sbormistr a dirigent (zemřel 5. února 1896), vůdčí osobnost v podpoře amatérských sborových hudebníků v Británii. V roce 1855 založil madrigalovou společnost, která se rozrostla na 200 hlasů a stala se známou jako Henry Leslie’s Choir. Jejím dirigentem byl až do roku 1880. Od roku 1863 také dirigoval amatérskou Herefordshire Philharmonic Society. V roce 1874 se stal dirigentem nově vzniklého Cechu amatérských hudebníků. V roce 1878 se podílel na založení národní hudební školy, která se stala předchůdcem Královské hudební akademie. Byl autorem oratorií, kantát i oper.
1821 – premiéru měla opera Čarostřelec (Der Freischütz) německého romantika Carla Marii von Webera, první národní německá opera a zároveň první opera skutečně romantická. Weberovy opery ukázaly cestu mladším německým autorům, především Richardu Wagnerovi. První uvedení se uskutečnilo v Královském divadle (Schauspielhaus) v Berlíně. Historka o spojení s ďábelskými mocnostmi, zpracovaná do libreta dramatikem Friedrichem Kindem, vychází z Knihy o strašidlech vydané v Lipsku, ta zase z kriminálního příběhu, který se stal někde na Domažlicku. A skladatel sám se nechal zřejmě inspirovat roklí Velkého Štolpichu v Jizerských horách, kam se dostal, když pobýval v červenci roku 1814 v Lázních Libverda. Svou nejznámější a nejoblíbenější operu, hranou německy, už rok po berlínské premiéře dirigoval ve Stavovském divadle, kde předtím od roku 1813 tři roky působil v čele pražského operního souboru. V českém překladu Jana Nepomuka Štěpánka se Čarostřelec na stejné scéně hrál pak od roku 1824.
1757 – narodil se Ignaz Joseph Pleyel, rakousko-francouzský skladatel, hudební nakladatel a stavitel klavírů (zemřel 14. listopadu 1831). Vyrůstal v Rakousku, ale přestěhoval do Francie, kde žil po zbytek života. Začínal ve Štrasburku, kde pracoval po boku Franze Xavera Richtera, kapelníka v tamní katedrále. Po revoluci v roce 1791 hledal zaměstnání a odcestoval do Londýna, kde vedl Profesionální koncerty organizované Wilhelmem Cramerem. Stal se tak neúmyslně rivalem svého učitele Haydna, který tam ve stejnou dobu vedl koncertní sérii organizovanou Johannem Peterem Salomonem. Po návratu do Štrasburku mu hrozilo v době „vlády teroru“ uvěznění či dokonce poprava. Oportunisticky si Pleyel zachránil život a budoucnost tak, že složil několik skladeb na počest nové republiky… Po přestěhování do Paříže založil v roce 1797 hudební nakladatelství Maison Pleyel, které pak během 39 let činnosti vydalo tiskem na 4000 děl. V roce 1807 se Pleyel stal výrobcem klavírů. Než zaal podnikat, byl plodným autorem: složil na 40 symfonií, 70 smyčcových kvartetů a několik oper.
1744 – byl pokřtěn Georg Augustin Holler, německý skladatel (zemřel 13. února 1814). Byl členem cechu městských hudebníků (Stadtpfeifer), kteří v Mnichově měli na starosti veřejný hudební život. Každá ze šesti společností byla přidělena ke konkrétním městským čtvrtím. Vystupovali jako věžní hudba, při svatbách a pohřbech, při výročích, koncertovali na městských náměstích, hráli serenády a taneční hudbu v hostincích a částečně se podíleli i na chrámové hudbě; v kostelech uváděli i své vlastní skladby. Holler napsal řadu světských i duchovních děl jednoduchým a přístupným stylem. Jeho bratr Johann Georg Holler se později stal známým jako benediktinský mnich a skladatel Aegidius Holler.
1726 – zemřel Michel-Richard de Lalande (také Delalande), francouzský skladatel a varhaník (narodil se 15. prosince 1657) ve službách krále Ludvíka XIV. Byl jedním z nejvýznamnějších autorů velkých motet, okázalých skladeb pro sóla, sbor a velký orchestr. Napsal také orchestrální suity známé jako Symfonies pour les Soupers du Roy a balety, nezanechal však žádnou vlastní mši ani skladbu pro klávesové nástroje. Učil hudbu královy dcery a od roku 1714 byl ředitelem královské kaple.
1723 – narodil se Giuseppe Scarlatti, italský operní skladatel (zemřel 17. srpna 1777), komponující v žánru opera seria i opera buffa. Působil v Římě, ve Florencii, Pise, Lucce, Turíně, v Benátkách a krátce v Miláně a Barceloně. V roce 1760 se přestěhoval do Vídně. Není jasné, jestli byl synovcem Alessandra Scarlattiho, nebo jeho syna Domenica Scarlattiho.
1677 – narodil se Antonio Maria Bononcini, italský violoncellista a skladatel (zemřel 8. července 1726). Byl mladším bratrem známějšího Giovanniho Bononciniho, ke kterému se na nějakou dobu připojil v dvorním orchestru ve Vídni. V roce 1713 se vrátil do Itálie. V roce 1721 se stal maestrem di cappella v Modeně. Vedle divadelních děl složil přes 40 kantát pro sólový hlas a cembalo a komponoval také duchovní hudbu.