V Berouně byl zahájen 44. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun, který připravilo Talichovo Berounsko z.ú. Slavnostní koncert se konal 29. září v Kulturním domě Plzeňka a Plzeňskou filharmonii dirigovala Miriam Němcová, která zastoupila Annu Pozidis. Zpívali Adam Plachetka a Doubravka Novotná. Zazněly árie Carla Millöckera, Emmericha Kálmána, Franze Lehára, Johanna Strausse mladšího, Bedřicha Smetany a Antonín Dvořáka. Téma letošního ročníku je Femme fatale a titul je inspirovaný životem Vidy Prelesnik, slovinské klavírní virtuosky a manželky dirigenta Václava Talicha. Její dvojí výročí, narození a úmrtí, si letošní rok připomínáme.

Slavnostní galakoncert měl na programu nejznámější operní a operetní árie, které připomněly působení Václava Talicha jako dirigenta a posléze správce Opery Národního divadla v Praze. Koncertu předcházela vernisáž výstavy Femme fatale – Hudbou spoutány s místem, kterou otevřela a uváděla kurátorka výstavy Jana Marečková. 

Večer zahájila nová znělka festivalu od Bohuslava Macourka, jejíž součástí byl obraz promítaný na pozadí pódia a celek naznačoval, že hudba spojuje lidi. Koncert uvedla ředitelka pořádající společnosti Talichovo Berounska, z. ú. Karolína Froňková a předseda správní rady Jiří Paul. Poděkování patřilo manželce rezidenta České republiky Evě Pavlové, hejtmance Středočeského kraje Petře Peckové, velvyslanectví Slovinské republiky v Praze, velvyslanectví Slovenské republiky v Praze, Ministerstvu kultury a městu Beroun, které převzaly záštitu nad 44. ročníkem Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun. Přivítáni byli zejména starostka města Beroun Soňa Chalupová, zástupci hlavních sponzorů počínaje předsedou jednatelů innogy Energo Jiřím Šimkem, hosté z vedení partnerského města Goslaru z Dolního Saska, dějiště festivalu Internationales Musikfest Goslar-Harz. Dalšími jmenovanými hosty byli potomci dirigenta Václava Talicha ve vnukovské generaci – Michal Dejmal a Monika Nathová a paní Marie Talichová, manželka Jana Talicha staršího, synovce Václava Talicha a matka Talichova prasynovce, dirigenta Jan Talicha, čestného ředitele festivalu.

Vysoce populární koncert s titulem Opera gala otevřela předehra k operetě Čardášová princezna od Emericha Kálmána. Hrála Plzeňská filharmonie pod vedením dirigentky Miriam Němcové, která zastoupila původně angažovanou Annu Pozidis. Vedla si ambiciózně a s nevšedním citem pro operetní obor. Proměny tempa hrála se spolehlivými nuancemi a náležitým kontrastem. Němcová vyučuje na Pražské konzervatoři a nejspíše některé ze členů plzeňského orchestru dirigovala jako členy tamního studentského orchestru. Předehra, dramaturgicky spolehlivá introdukce k hudební produkci, připravila půdu pro parádní nástup basbarytonisty Adama Plachetky, který naplnil árii Dunkelrote Rosen (Tmavě červené růže) z operety o třech dějstvích Gasparone od Carla Millöckera ukázkově majestátní vroucností. Se stejnou citovou polohou ztvárnil i dojemný monolog v árii Ó, vy lípy z opery Libuše Bedřicha Smetany. Plachetka jí dal mocností hlasu vážnost a důstojnost. Jinou polohu svého výrazového rejstříku nabídl v árii O Varterland z operety Veselá vdova Franze Lehára, kde si vkusně pohrával s tempem a tvorbou tónu ve výrazové komickém textu. Ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta si vybral árii Kecala, kterou přednesl spíš shovívavě a nadneseně než posměšně, jak z kontextu vyplývá. Plachetka dal árii Kecala věrohodnost otevřenými vokály, střídáním tempa a konečně i vibratem hlasu, kterým stabilně tvoří kvalitu tónu. 

Sopranistka Doubravka Novotná je výrazná česká sopranistka, držitelka několika nominací na Cenu Thálie i Jantar, která působí jako stálá členka operního souboru Národního divadla Brno a pravidelně hostuje na předních českých scénách. V roce 2025 debutovala s London Symphony Orchestra pod vedením sira Simona Rattla v Barbican Hall. Ve svém repertoáru kombinuje klasickou operu, starou hudbu i současnou tvorbu a spolupracuje s předními dirigenty i barokními soubory jako Collegium 1704, Czech Ensemble Baroque nebo Musica Florea.

Plachetka a sopranistka Novotná nastupovali k orchestru střídavě, vyjma k provedení tří duetů, nikoli všem zpoza orchestru, ale přes sál auditoria. Po Plachetkově nepřekonatelné árii o Temně rudých růžích se uvedla žánrem halekačky, árií Heia, Heia, in den Bergen ist mein Heimatland (Hej, hej, moje vlast je v horách). Doubravka Novotná zpívala s lehkostí, brilantně v rychlých pasážích a s hlasem křišťálového jasu ve výškách. Další výstup měla s árií Giuditty Meine Lippen, sie küssen so heiss (Mé rty, líbají tak sladce) z opery Guiditta od Franze Lehára. Kromě vzrušujících tónů ve vysoké poloze dala hlasu svůdnost ve ztišených pasážích volnějšího tempa. V českém repertoáru byla naprosto přesvědčivá v árii Mařenky Ach, jaký žal z opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany. Výrazově bolná, chvějivě nesená melodie, po hlasovém náporu v úvodu árie, zobrazila pravdivost prožitku. Ještě jednou vstoupila Novotná do žalných tónů v árii Terinky Ach bože, božínku z opery Jakobín Antonína Dvořáka. Až do auditoria sáhla dívčina úzkost, zejména z výrazu na slově „mráz“ z textu „Vždyť z toho starého jde na mě mráz“. Agogicky krásně vystavěná árie těžila ze souladně podpůrné harmonie Plzeňské filharmonie. 

Program operetních a operních árií byl zkrášlen zařazením tří duetů. V operetním žánru do byl nejprve Lippen schweigen (Rty sice mlčí) z operety Veselá vdova od Franze Lehára. Zazněl uprostřed první půle koncertu a byl neodolatelně lyrický. Své činil i okouzlující kontrast polohou vzdálených hlasů a především jejich souhra. Lyrickou hudbu následovala v druhém duetu svůdná taneční pasáž, o níž snila dramaturgie, že bude zakončena tancem v třídobém rytmu zpívající dvojice. Byla to duet Das eine kann ich nicht verzeib’n – Ich bin ein echtes Wiener Blut (Nemohu si odpustit jednu věc – jsem opravdová vídeňská krev) z operety Vídeňská krev od Johanna Strausse ml. Nesmrtelný Lehárův lyrický hit následovala koncertní valčíková exhibice Strausse syna a do úspěšné trojice duet vstoupil baladicky vznosný zpěv dvou samostatně vedených hlasů, který ve finále sešel v hymnickém duetu. 

Plzeňská filharmonie je dnes více méně mladý orchestr, ale jeho šéfdirigent Chuhei Iwasaki, ho za poslední čtyři sezóny, kdy ho převzal, úspěšně vyladil. V pozici doprovázejícího orchestru hrál soustředěně, přesně a inspirativně. V čistě orchestrálních číslech předvedl stylově velmi dobrou práci. Předehru k operetě Čardášová princezna od Emmericha Kálmána hrál jako vybroušený koncertní kus, rychlou polku Johanna Strausse ml. Hromy a blesky v tempu nepřeháněl. V české hudbě přednesl Polonézu z hudby k opeře Rusalka od Antonína Dvořáka jako hit promenádního koncertu a v hudbě z Prodané nevěsty od Bedřicha Smetany „byl doma“. Evidentně. Plzeňská filharmonie oslavila letos v září 80. výročí založení. 

Auditorium pěveckým hvězdám a orchestru bouřlivě tleskalo, a tak se láskyplně přidávalo. Tak bych nazval opakované provedení duetu z první poloviny koncertu – Lippen schweigen z Lehárovy operety Veselá vdova.

Foto: Tereza Větrovec

Facebook X E-mail WhatsApp