Český dirigent se vrací na americkou půdu. Opakovaně. Nejdříve teď Jakub Hrůša diriguje chicagskou produkci opery Leoše Janáčka – Jenůfa. Do hlavních pěveckých partů jsou tam obsazeny Nina Stemme coby Kostelnička a Lise Davidsen jako Jenůfa. Roli Laci zpívá Pavel Černoch. V roce 2024 Hrůšu čeká Newyorská filharmonie a Chicago Symphony Orchestra. 

Jakub Hrůša v Chicagu navazuje na odkaz Rafaela Kubelíka, který byl v padesátých letech hudebním ředitelem Chicago Symphony Orchestra. V USA se Jakub Hrůša objeví znovu již v lednu 2024, kdy bude řídit Newyorskou filharmonii, v březnu 2024 znovu zavítá do Chicaga – tentokrát k Chicago Symphony Orchestra, a to na dva týdny v řadě – jako sólistu přizve houslového virtuosa Josefa Špačka, v dubnu 2024 se pak vrátí na americký kontinent při turné s Bamberskými symfoniky.

Jakub Hrůša v nedávné době opakovaně řídil všechny orchestry tzv. „Velké pětky“, neboli pět nejlepších orchestrálních těles amerického kontinentu (Chicago Symphony Orchestra, Cleveland Orchestra, Boston Symphony Orchestra, New York Philharmonic Orchestra a Philadelphia Orchestra). Nyní připravuje operní produkci – operu Leoše Janáčka Její pastorkyňa, která bývá v zahraničí uváděna pod názvem Jenůfa. Premiéra se koná 12. listopadu v Lyric Opera of Chicago v koprodukci s Královskou operou Covent Garden. V titulní roli vystoupí norská sopranistka Lise Davidsen, která se uplatňuje na mnoha předních scénách světa, stejně jako představitelka Kostelničky, kterou je švédská sopranistka Nina Stemme. Ta je shodně jako Lise Davidsen mimo jiné vítězkou soutěže Plácida Dominga Operalia a obě patří k nejvyhledávanějším umělkyním svého oboru. České barvy hájí Pavel Černoch, který zpívá part Laci, v dalších rolích se představí americký tenorista Richard Trey Smagur jako Števa, americká mezzosopranistka Marianne Cornetti v roli Stařenky a další. Režie se ujal renomovaný Claus Guth, který ve svém pojetí zdůrazňuje nadčasovost příběhu. „Její pastorkyňa je jednou z nejsilnějších Janáčkových oper,“ říká Jakub Hrůša. „Děj má sílu řecké tragédie, hudba dramatu vám proniká do morku kostí, přitom je přístupná a univerzálně sdělná. Já osobně nebývám tak silně citově stržen v hudebním divadle snad žádným jiným dílem.“

Foto: soukromý archiv Jakuba Hrůši

Facebook X E-mail WhatsApp