Ve věku devětasedmdesáti let zemřel v sobotu 28. prosince tanečník a choreograf Jan Klár, někdejší sólista Pražského komorního baletu, který po dvě dekády spolupracoval s Pavlem Šmokem. V roce 2023 obdržel Klár ocenění Master Prix za celoživotní přínos kultuře, které uděluje Nadace Život Umělce. 

V době svého aktivního působení na scéně patřil Jan Klár k tanečníkům, u nichž se baletní technika snoubí s přirozenou hereckou charakterizační schopností. Jako tanečník začínal v šedesátých letech v Československém souboru písní a tanců a v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. K souboru Balet Praha se Klár přidal v roce 1969, kdy se Pavel Šmok chystal s částí tanečníků odjet do Basileje a přijmout místo šéfa baletu. Klár v Basileji působil jednu sezonu, poté se vrátil do Armádního uměleckého souboru a několik let působil v baletu Národního divadla. V roce 1976 se stal členem Šmokova Pražského komorního baletu, kde setrval až do roku 1987 a vystupoval v choreografiích Šmoka i dalších tvůrců. 

Představil se v Tarasu Bulbovi (1972), Listech důvěrných (1976), Záskoku (1977), Hirošimě (1978) nebo televizním zpracování Pohádky o Honzovi (1979), v Loutkáři (1980, Magdeburg) a zejména v hlavní postavě choreografie Z mého života (1983). Jako choreograf uvedl v Pražském komorním baletu dva krátkometrážní kusy: Toro (1981) a Plavovlásky (1986). Spolupracoval na činoherních inscenacích, v Národním divadle připravil tituly: Marná lásky snaha Williama Shakespeara, Slečna Julie Augusta Strindberga, Klicperův Zlý jelen nebo Verdiho operu Síla osudu. Později se jako choreograf podílel na mnoha činoherních inscenacích v tuzemských regionálních divadlech. Klár absolvoval v roce 1965 pražskou Taneční konzervatoř a později vystudoval choreografii na taneční katedře HAMU.

 Jan Klár se narodil 18. ledna roku 1945 a zemřel 28. prosince roku 2024.

Foto: z archivu J. Klára