Ve věku třiadevadesáti let zemřel 26. června Lalo Schifrin, výrazná a originální hudební osobnost, jejíž tvorba překlenula hranice žánrů i kontinentů. Byl skladatelem, aranžérem, dirigentem a klavíristou, který ve svých dílech syntetizoval vlivy evropské hudební tradice s americkým jazzem, latinskoamerickými rytmy a specifickou dramatikou filmového média. Napsal hudbu k desítkám hollywoodských filmů a televizních seriálů, získal čtyři ceny Grammy a šest nominací na Oscara.

Schifrinův hudební jazyk byl hluboce zakořeněn v klasické kompoziční technice, kterou si osvojil mimo jiné během studií u Oliviera Messiaena v Paříži, ale zároveň flexibilně reagoval na estetické a rytmické požadavky soudobé populární kultury. Lalo Schifrin se narodil v Argentině do hudební rodiny, jeho otec byl houslista v Teatro Colón. V šesti letech začal Schifrin šestileté studium klavíru u Enriqueho Barenboima, otce pianisty a dirigenta Daniela Barenboima. Klavír studoval také u řecko-ruského emigranta Andreje Karalina, bývalého ředitele Kyjevské konzervatoře, a harmonii u argentinského skladatele Juana Carlose Paze. Vedle klasického vzdělání na pařížské École Normale de Musique jej zásadně ovlivnilo také působení na jazzové scéně. Spolupráce s Dizzy Gillespiem v padesátých a šedesátých letech mu otevřela prostor pro hlubší pochopení jazzové idiomatiky, zejména práce s harmonií, rytmickou polymetrií a orchestrací pro velké ansámbly.

Jeho filmová a televizní tvorba, započatá na konci padesátých let po přestěhování do USA, představuje jeden z vrcholů umělecké fúze mezi jazzem a symfonickým orchestrem. Nejslavnějším dílem je hudba k televiznímu seriálu a filmové sérii Mission: Impossible (1966), jejíž asymetrický 5/4 rytmus, minimalistická melodická konstrukce a orchestrální pregnantnost se staly prototypem moderní akční filmové hudby. Schifrin vytvořil desítky dalších filmových melodií: mimo jiné Bullitt (1968), Dirty Harry (1971), Enter the Dragon (1973), Cool Hand Luke (1967) a mnohé další; nesly v sobě prvky modální harmonie a latinskoamerických rytmů (zejména tanga a samby) i cit pro orchestrální barvu, připomínající místy Ravela či Stravinského. Schifrin dokázal rozpoznat psychologii scény a přetavit ji v hudební strukturu, která nesloužila jen jako ilustrace, ale jako integrální dramatický prvek.

Jeho mimofilmová tvorba je neméně významná, Schifrin zkomponoval jazzovou mši, koncerty pro klavír, suitu inspirovanou tvorbou Dizzyho Gillespieho, je také autorem úprav klasických skladeb pro jazzové soubory. Spolupracoval s orchestry po celém světě jako klavírista a dirigent a významná je i jeho pedagogická činnost a práce pro televizní průmysl, kde nastavoval nová měřítka hybridní estetiky. Napsal rovněž velkolepé finále hudebního vystoupení pro mistrovství světa ve fotbale v Itálii v roce 1990, při kterém poprvé společně zazpívali „tři tenoři“, tenoristé Plácido Domingo, Luciano Pavarotti a José Carreras. Toto dílo se stalo jedním z nejprodávanějších v historii klasické hudby.

V roce 2019 obdržel čestného Oscara za celoživotní přínos filmové hudbě. Byl rovněž držitelem několika cen Grammy a Emmy. Lalo Schifrin představoval typ skladatele, který dokázal prolnout kompoziční řád evropské hudby s pulsem amerického jazzu a filmové obraznosti. 

Lalo Schifrin se narodil 21. června 1932 v Buenos Aires a zemřel 26. června 2025 v Los Angeles.

Foto/zdroj: Youtube

Facebook X E-mail WhatsApp