PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zejména v Oktetu Es dur předložil English Chamber Orchestra spolu s P. Šporclem, vizitku imponující homogenity zvuku až orchestrálního charakteru, plasticity frázování a citu pro dynamiku.“

„Pavel Šporcl akcentoval v podání Houslového koncertu d moll především lyričnost, kantabilitu, přirozenost podání bez zbytečného patosu a přehnané dramatičnosti ve finále.“ 

„Stejný program ve stejném podání zazní v Praze v Betlémské kapli, ve zcela jiném akustickém prostoru, bez nutné amplifikace v Pavilonu Z českobudějovického výstaviště.“

Mezinárodní hudební festival Hvězdy nad Vltavou zahájil již počtvrté sérii šestnácti koncertů multifunkční hudební přehlídky, pořádané v Českých Budějovicích a jejich okolí. Svůj čtvrtý ročník festival zahájil v atraktivním Pavilonu Z na výstavišti jihočeského krajského města 22. června 2025 s podtitulem Sen noci svatojánské, coby oslava díla německého romantika Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Slavný britský komorní ansámbl English Chamber Orchestra z Londýna byl zásadní motivací k návštěvě, s ním hrál Pavel Šporcl, houslový virtuos, budějovický rodák a umělecký vedoucí festivalu.

„…pro každou skladbu našel Petr Altrichter jejího specifického ducha a atmosféru.“

„Celkem třiadvacet filharmoniků našlo čas a energii na konci náročné sezóny a významně se promísili s šedesáti žáky základních uměleckých škol…“

„Žádné fráze o mladých nadějích, ale velká práce na tom, aby se mladší i starší dokázali potkat způsobem, který má smysl a společnou duši.“

Na první pohled to byl odpolední koncert s odlehčeným programem. Pro mnohé za ním ale stál rok práce korunovaný dvěma týdny intenzivního zkoušení. Petr Altrichter dirigoval v neděli v Rudolfinu společný koncert žáků ZUŠ a členů České filharmonie, atmosféra byla soustředěně napjatá i nezvykle vřelá a srdečná. Program, který by starým profesionálům připomínal lázeňskou kolonádu, byl podán s láskou a opravdovostí – na tohle se vyplatí chodit do Rudolfina.

“Vždycky mne potěší klavírista, který má pochopení pro vokální hudbu a zároveň umí rozezpívat i klavír.“

„Zjistil jsem, že partitura, kterou dostanu od skladatele hned na začátku, většinou odpovídá nejlépe jeho původním záměrům.“

„Zdá se, že současná opera se odklonila od používání zpěvu jako prostředku emocionální komunikace.“

Barytonista Gerald Finley, to je ve světě opery pojem a tak trochu už i živá legenda. V osobnosti pětašedesátiletého pěvce, který v sobotu 28. června vystoupí s písňovým recitálem na Smetanově Litomyšli, se vzácně spojuje intelekt, cit, muzikálnost, přemýšlivost, pracovitost a hlasové i jevištní charisma. Za svou kariéru, která trvá od konce osmdesátých let, obsáhl široký repertoár včetně soudobé hudby – z té připomeňme aspoň roli dr. Oppenheimera v opeře Johna Adamse Doctor Atomic.  Doslova ještě před pár dny byl v New Yorku, kde v Metropolitní opeře zpíval v zatím poslední opeře tohoto skladatele Antony and Cleopatra.

„Vyznívá poněkud nespravedlivě, že v našem povědomí se na druhý významný orchestr ve městě vzdáleném pár desítek kilometrů od hranic s Českem tak trochu zapomíná.“

„Užuž jsem si říkal, jaká smůla provází Lukáše Vondráčka na Smetanově Litomyšli. Covid, pak zdravotní indispozice a teď defekt pedálu… Naštěstí povolaný technik vše poměrně rychle vyřešil a mohlo se pokračovat.“

„Dirigent Maxim Jemeljanyčev vypadá s úsměvem na tváři a ležérně uvázanou kravatou i ve svých šestatřiceti letech spíše jako rozpustilý kluk, který nezkazí žádnou švandu. Když zazní první tóny, člověk si uvědomí, jak může zdání klamat.“

Neděle 22. června 2025 se zapíše do historie Smetanovy Litomyšle ze dvou důvodů. Poprvé na tomto festivalu vystoupil německý symfonický orchestr a zřejmě nikdy předtím zde nebyli návštěvníci svědky technického defektu klavíru prvotřídní světové značky. Sólista Lukáš Vondráček se však s nepříjemnou situací vyrovnal perfektně a připravil všem přítomným strhující zážitek. Drážďanské filharmoniky řídil sympatický dirigent Maxim Jemeljanyčev.

„Do pěveckých partů se přirozeně a v patřičném zklidnění pustili Lucie Strejcová, vládnoucí příjemně zabarveným sopránem, s Joelem Frederiksenem, jehož bas může mít na posluchače až terapeutický účinek.“

„Mýlil by se hluboce ten, kdo by se snad, nedostatečně poučen, domníval, že při poslechu této hudby převažuje pocit jakési monotónnosti.“ 

„Pozoruhodná byla i ukázka autorské tvorby Magdy Uhlířové, která ráda využívá půdorys staré hudby ve vlastních kompozicích pro violu da gamba.“

Pořadatelé Smetanovy Litomyšle nezapomínají ani na starou hudbu a její příznivce. Letos se vítaným zpestřením programové nabídky festivalu stal koncert s názvem Joel Frederiksen v alžbětinské Anglii. Americký zpěvák a loutnista však sám sebe skromně označil během příjemného odpoledního pořadu v zámeckém divadélku toliko za hosta projektu, neboť jeho hlavní iniciátorkou a sestavovatelkou byla pěvkyně Lucie Strejcová.

„Mám hodně ráda jak ruské skladatele, tak ruské pianisty, houslisty.“

„Druhá věta z Mozartovy sonáty je pro mě mnohem těžší než Lisztovy Transcendentální etudy.“

„Většinu emocí nedokážu říct slovy, lépe mi to jde na klavíru.“

Nora Lubbadová je klavíristka, která má i přes svůj nízký věk za sebou mnoho koncertních vystoupení, soutěžních úspěchů a spoluprací s významnými umělci. Pro mě je to ale především člověk, který hudbu miluje, což je znát z jejích vystoupení. V rozhovoru jsme se tedy nezabývaly tolik soutěžními úspěchy (ty si ostatně každý čtenář může snadno dohledat), povídaly jsme si spíše o vztahu k hudbě a ke skladatelům, o zdrojích inspirace a radostech a strastech klavíristů. K rozhovoru s Norou se přidala i maminka Kateřina.

„Na albu byl třívětý Smyčcový kvartet č. 2 zařazen na závěr a od první věty je zřejmé, že Stravinskij byl pro autora silnou inspirací, kterou necituje, ale přetváří do svého stylu.“

„Smyčcový kvartet č. 3 ‚Fantastické scény‘ z roku 1990 je rozsáhlejší jednovětá skladba, do níž skladatel vložil nové prvky čerpané při působení v Československém rozhlase v Plzni.“

„Smyčcový kvartet č. 6 ‚Zápas s mlhou‘ je dílo plné kontrastů jako život sám.“

Nová nahrávka smyčcových kvartetů letošního jubilanta Jiřího Temla přináší další kapitolu jeho bohaté tvorby jako dar k neuvěřitelným 90. narozeninám vynikajícího skladatele. Pracovitost a vůle nechyběla budoucímu skladateli od počátků nikdy a zdolávání nesnází jen utužilo celoživotní dráhu nejprve klavíristy a varhaníka, posléze jazzového hudebníka a autora, který při zaměstnání začal soukromě studovat hudební teorii a kompozici. Interpretačně se nahrávání Temlových děl zhostilo Sedláčkovo kvarteto s jednou výjimkou ve složení Michal Sedláček, Jan Maceček (housle), Tomáš Krejbich (viola) a Matěj Štěpánek (violoncello).

„Soubor s názvem Nevermind vede Jean Rondeau, který je současně i rezidenčním umělcem festivalu.“

„Variace napsal údajně na objednávku pro hraběte Hermanna Karl Keyserlinga, aby zahnaly jeho nespavost. Tedy vlastně jako relaxační hudbu, kterou hraběti měl hrát jeho chráněnec, Johann Gottlieb Goldberg.“

„Třicet variací je systematicky uspořádáno a hlavním tématem je počáteční melodie ukolébavky, převzatá z Knížky pro Annu Magdalenu Bachovou.“

Festival Concentus Moraviae pokročil do další fáze. V pátek 20. června večer rozezněly zámeckou knihovnu Goldbergovy variace v podání vlámského souboru s názvem Nevermind. Hudba Johanna Sebastiana Bacha zazněla v úpravě pro tento soubor staré hudby, složený z flétny Anny Besson, houslí Luise Creac‘ha, violy da gamba Robina Pharoa a cembala Jeana Rondeaua.

„Každá interpretace by měla znít tak, jako by hudba právě vznikala pod vašimi prsty, rodila se s vaším dechem.“

„Nakonec přece každý hudebník musí najít svůj vlastní hlas. Nemá smysl, aby mladí donekonečna imitovali své učitele.“

„Mojí nejlepší učitelkou byla pravděpodobně flétna z 18. století. Dobrý nástroj vám totiž řekne, jak chce, abyste na něj hráli. Nebo naopak, dá vám jasně najevo, jak s ním zacházet nemáte.“

Belgický flétnista Barthold Kuijken je ikonou historické interpretace. Ve svém oboru byl průkopníkem a dodnes je vysoce oceňovaným interpretem i pedagogem. V tomto týdnu bude také jedním z hvězdných hostů 30. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Na zámcích v Boskovicích a v Rájci nad Svitavou zahraje komplet flétnových kvartetů Wolfganga Amadea Mozarta s belgickým souborem Le Pavillon de Musique.

„Sopranistka Kateřina Kněžíková se svým šarmem a energií jako by se pro operetu narodila. Její manžel Adam Plachetka party zvládl s grácií a se smyslem pro humor sobě vlastním.“

„Předehra ke kultovní operetě Netopýr od Johanna Strausse ml. vpadla do sálu s energií, kterou se snažil dirigent Robert Jindra z orchestru vybičovat.“

„Na závěr zpívali oba manželé dojemný duet ‚Das eine kann ich nicht verzei´n‘ z operety Johanna Strausse ml. Vídeňská krev, ve kterém se vzdává hold krásné Vídni.“

Mezi moravskoslezskými městy, v nichž se odehrává Mezinárodní festival Leoše Janáčka, nemohl chybět Frýdek-Místek. V Národním domě se v sobotu 21. června sešli posluchači, kteří chtěli vidět a slyšet hvězdné manželské duo Kateřinu Kněžíkovou a Adama Plachetk, a také fanoušci operetního žánru. Za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) pod taktovkou Roberta Jindry provedli sérii operetních melodií, které prozářily sál.

„Wolf i Ullmann zůstávají poněkud opomíjení, přestože jejich písňová tvorba nese pečeť výjimečné kompoziční erudice a hluboké hudební imaginace.“

„Opět se potvrdilo, že interpretace písňového repertoáru vyžaduje hluboký, dlouhodobě budovaný vztah mezi pěvcem a klavíristou.“

„Soustředěný výraz v Kšicově dobrácké tváři působí nenuceně, ale vnitřní prožitek a rezonance s hudbou i textem jsou zřetelné a působivé.“

Spolek Lieder Society, který se v Česku systematicky věnuje propagaci písňového repertoáru, a to včetně děl stojících mimo „mainstream“, uspořádal ve čtvrtek 19. června v kostele sv. Vavřince na Malé Straně další z řady koncertů. Tentokrát vystoupilo písňové duo Pavel Josef Kšica a Filip Martinka, pro které byl večer zároveň součástí ceny získané na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2024. Právě tam byli oceněni za nejlepší písňové duo.

„Karlovarští symfonikové nastoupili na pódium v sále Grandhotelu Pupp ve skvělé formě.“

„Óda na radost zazněla jásavě a přesvědčivě.“

„I když v programu výslovně stálo, aby návštěvníci netleskali mezi jednotlivými větami, publikum této výzvy nedbalo a po každé větě odměňovalo interprety potleskem, který téměř upomínal na premiéru díla.“

Karlovarský symfonický orchestr na závěrečném koncertu 190. sezóny uvedl Symfonii č. 9 d moll, op. 125 „S Ódou na radost“ Ludwiga van Beethovena. Zpěvních partů se ujal domažlický pěvecký sbor Čerchovan společně s čtveřicí sólistů. Celé těleso řídil šéfdirigent symfoniků Ondřej Vrabec.

„Každá doba má svůj způsob jak komunikovat s veřejností.“

„Jako zpěvačku mě láká objevovat hudbu, která byla zapomenutá nebo se dnes uvádí jen zřídka.“

„Salcburk je v létě nejdůležitější místo pro operní svět – samozřejmě hned po Aix-en-Provence.“

Mezzosopranistka Axelle Saint-Cirel se dostala do širšího povědomí veřejnosti díky ohromujícímu provedení Marseillaisy na střeše Grand Palais během zahajovacího ceremoniálu Letních olympijských her v Paříži 2024. Absolventka pařížské konzervatoře se letos v létě připojí k prestižnímu programu Salzburg Young Singers Project a následně na Salcburském festivalu debutuje. Mezi dalšími debuty současné sezóny stojí za zmínku role Watawy v opeře Kouzelná fontána Fredericka Deliuse na festivalu ve Wexfordu, Druhá dáma v Kouzelné flétně v Opéra national de Bordeaux a v Théâtre des Champs-Elysées vystoupí jako Maria v Gershwinově opeře Porgy a Bess. Českému publiku se představí na konci června na závěrečném koncertu Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka.

„Francouzský violoncellista je laureátem Mezinárodní soutěže J. S. Bacha v Lipsku a držitelem ceny za nejlepší interpretaci Bachovy hudby.“

„Casals zahájil více než stoletou tradici interpretace Bachových suit, směřující od romantického pojetí až ke snahám o co nejautentičtější podobu.“

„Svým pojetím Bacha v nás Marc Coppey znovu probudil údiv nad skladatelovou nevyčerpatelnou invencí.“

Hvězdný francouzský violoncellista Marc Coppey vystoupil v pátek 21. června v Hluboké nad Vltavou. Není náhodou, že si k vystoupení na dalším českém festivalu vybral výlučně skladby Johanna Sebastiana Bacha. Bachovy violoncellové sólové suity, které patří k prubířským kamenům interpretačního mistrovství, mu již v době studií přinesly hned dvě, pro jeho další kariéru zásadní ceny.

„S nadsázkou humorizovali a shazovali sami sebe a své současníky.“

„Vznik opery byl akcelerován touto otázkou. Hudba, nebo slovo: V jakém jsou poměru? Je to jedno z nejpřirozenějších metatémat v opeře.“

„Vyhovuje mi, když režisér má svoje uši a glosuje barvu, výraz, dikci, deklamaci, aby totiž i to, co já chci po zpěvácích, bylo v souladu s tím, co chce režisér.“

Na počátku bylo přesné zadání od Smetanovy Litomyšle: Méně hraná opera z 18. století v principu site-specific. Tak se zrodila myšlenka na zámku v Nových Hradech uvést jednoaktovku Prima la musica e poi le parole (Nejprve hudba, až potom slova) Antonia Salieriho, kdy požadovanou interpretační úroveň zajistí soubor Barocco sempre giovane pod taktovkou Jakuba Kydlíčka a v režii Tomáše Studeného vystoupí poprvé už v úterý 24. června čtveřice komediálně nadaných sólistů. O detailech vzniku, nutných dramaturgických změnách a společné práci obecně se oba hlavní tvůrci rozpovídali pro portál KlasikaPlus.cz.