Ve věku dvaadevadesáti let zemřel ruský skladatel Rodion Konstantinovič Ščedrin, jeden z nejvýznamnějších tvůrců druhé poloviny dvacátého století. Autor více než sto padesáti děl se zapsal do dějin hudby jako tvůrce, který dokázal originálním způsobem spojit folklorní inspiraci, duchovní i literární podněty a moderní kompoziční techniky.

Rodion Konstantinovič Ščedrin se narodil do rodiny hudebníků. V roce 1944 byl přijat do Moskevské chórové školy, kterou vedl sbormistr a dirigent Alexander Vasiljevič Švešnikov, a odtud pokračoval na Moskevskou konzervatoř, kde se věnoval jak hře na klavír u Jakova Fliera, tak skladbě u Jurije Šaporina. Jeho rané skladby byly charakteristické koloritní orchestrací a často čerpaly z lidové hudby, později se v jeho tvorbě prosazovaly experimentální techniky jako aleatorika či serialismus. Brzy na sebe upozornil jako autor symfonických a klavírních skladeb, ale mezinárodní proslulost získal především na poli baletu a opery. Celkově zkomponoval půl druhé stovky děl. Své umění i život dlouhodobě spojil s legendární baletkou Majou Pliseckou, s níž byl více než půl století ženatý a pro niž napsal řadu děl, z nichž nejznámější se stala suita Carmen.

Mezi další jeho nejznámější balety patří Koněk-Gorbunok, zahajovací balet vzniklý ještě během studií, kdysi inspirovaný folklorem a literární tradicí, dále Anna Karenina či Dáma s psíčkem – krátký balet podle Čechovovy novely uváděný s choreografií a libretem Ščedrina a Plisecké. Jeho tvorba vycházela ze znalosti ruské kultury a literatury, kdy byl současně věrný předloze a zároveň výrazně originální. V opeře Mrtvé duše čerpal z Gogolova satirického románu, v baletu Anna Karenina z Tolstého, v opeře Lolita z Nabokovova skandálního, ale umělecky závažného textu. Ščedrin dále zkomponoval symfonie, koncerty pro klavír a orchestr, komorní skladby, stejně jako díla pro film či divadlo. 

Výrazným rysem jeho hudby je schopnost spojit tradici s experimentem. Na jedné straně se hlásil k odkazu Prokofjeva či Šostakoviče, na straně druhé využíval prvky serialismu, aleatoriky či netradiční instrumentace. Jeho orchestrální barvy jsou rozpoznatelné díky perkusivní energii, neobvyklé kombinace dechů a smyčců a rytmické práci. V mnoha skladbách se objevují motivy ruského folkloru, avšak nikdy v podobě prosté citace, spíše jako tvůrčí reinterpretace. Ščedrinův přínos tkví také v tom, že dokázal udržet kontinuální uměleckou linii v době, kdy sovětská kultura procházela složitým vývojem. Na rozdíl od řady kolegů se mu podařilo skloubit osobní tvůrčí svobodu s požadavky oficiální kulturní politiky, aniž by jeho dílo ztratilo hloubku a autenticitu. Díky tomu zůstával hrán na domácích pódiích a zároveň se prosazoval i v zahraničí. Jeho koncerty pro klavír a orchestr dnes patří k základnímu repertoáru ruské hudby minulého století. Stejně tak jeho balety, uváděné na scénách Velkého i Mariinského divadla, se staly součástí klasického kánonu. 

Kromě umělecké práce byl také významnou osobností hudebního života: působil ve Svazu skladatelů, dlouho stál v jeho čele a aktivně se účastnil veřejného života. Byl nositelem nejvyšších státních vyznamenání Sovětského svazu i Ruska, ale získal i uznání na Západě, včetně členství v Berlínské akademii umění. Po rozpadu SSSR získal občanství Litvy i Španělska a rozdělil svůj čas mezi Mnichov a Moskvu. 

Ščedrinova smrt znamená konec jedné velké éry ruské hudby. Byl posledním z generace, která navázala na skladatelské osobnosti dvacátého století a dokázala jejich odkaz přenést do nových podmínek. 

Rodion Konstantinovič Ščedrin se narodil 16. prosince 1932 v Moskvě a zemřel 28. srpna 2025 v Mnichově.

Foto/zdroj: archiv KlasikyPlus.cz

Facebook X E-mail WhatsApp