1

„Všichni doufáme, že od září už se pojede normálně.“

„Mnohokrát jsem sonátu provedl, a to i předtím, než pan Emmert zemřel, takže jsem nositelem autorizované zkušenosti.“

„Na Moravě žiju a asi by analytici nějaké vlivy dokázali i v tom, co píšu, najít.“

Tóny jeho nástroje tvoří jednu z osmi desítek zvukových stop ve společné písni, se kterou muzikanti z Janáčkovy opery lámou od dubna rekordy na sociálních sítích. Corona Song tvrdí, že „Hudbou se to nepřenáší“. Text napsala Jana Infeldová, hudbu Marko Ivanović, hudebníci natočili doma své party, další lidé v divadle video sestříhali. Violoncellista Štěpán Filípek vedle toho celou jednou polovinou stojí i za obdobně inspirovaným domácím videem zpěvačky Radůzy s její písní "Jednou to pomine“. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus však hovoří nejen o příležitostné tvorbě z doby karantény, ale hlavně o vlastních dlouhodobějších projektech, o komorní hudbě a svých nejbližších spolupracovnících, o natáčení děl Františka Emmerta i o tom, kdy se zase vrátí normální provoz do Národního divadla Brno, v jehož orchestru hraje.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
02

„Láska ke třem pomerančům? Krásně praštěná pohádka. Surrealistický příběh, řekla bych. A podle mne jí Prokofjevova hudba náramně sluší.“

„Všechno chce svůj čas. A pak už jen to štěstí, aby role přicházely pěkně v tom sledu, jak je třeba!“

„Mám opravdu štěstí. Na práci i na lidi. Na svou rodinu. Vážím si toho a děkuji.“

Nastudovala už řadu stěžejních mezzosopránových rolí a partů, stíhá přejíždět mezi našimi předními scénami a většinou ji zastihnete usměvavou. Veronika Hajnová právem patří mezi výrazné osobnosti naší operní i koncertní scény. Teď čerstvě ji uvidíme v opeře Láska ke třem pomerančům, která má dnes premiéru v pražském Národním divadle. „Je to krásně praštěná pohádka,“ směje se mimo jiné Veronika v rozhovoru pro KlasikuPlus.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus