PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„V Čechách nemáme žádnou instituci, kurzy ani pedagogy, kteří by se na práci s písňovým repertoárem specializovali. To mi přišlo škoda.“

„Často nás hudba přirozeně nějak vede a text říká něco jiného. Nelze ignorovat ani jedno ani druhé.“

„Je třeba umět s publikem komunikovat a umět posluchače provést celým koncertem tak, aby odcházel se silným a krásným zážitkem.“

Johanna Haniková je mladá česká klavíristka, která letos pořádá první ročník písňové akademie na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Akademie se uskuteční v termínu od 13. do 17. září a je otevřena jak sólistům, klavíristům a zpěvákům, tak ustáleným dvojicím interpretů. Do pěti dnů rozvržený program bude velmi intenzivní a dotkne se nejen nástrojové znalosti, spolupráce a kooperace mezi klavíristy a zpěváky, ale také naplnění potenciálu každého jedince a využití jeho osobních specifik při koncertním vystupování. Hodiny s lektory i workshopy budou otevřeny veřejnosti ve formě pasivní účasti, jí přístupné budou také koncerty.

„Spotify nás zařadilo do výběru týdne, takže naše deska byla mezi dalšími světovými novinkami, třeba vedle Hilary Hahn. To nám vystřelilo poslechovost k nějakým deseti tisícům.“

„Když přišla možnost jet studovat ke skvělému kantorovi, tak jsme jeli za Rainerem Schmidtem do Madridu, a nechali jsme tam doslova všechny peníze, co jsme měli.“

„Člověk musí hrát tak, jak učí. To by bylo hrozné, kdyby tam ty ideje nebyly!“

V neděli začalo jubilejní patnácté Setkání s hudbou v Soběslavi, zavedené interpretační kurzy a komorní hudební festival. Bennewitzovo kvarteto je s tímto setkáváním spojeno. Dvakrát v Soběslavi vystoupilo a někteří jeho členové se tam angažují i jako lektoři. Se dvěma z nich, houslistou Štěpánem Ježkem a violistou Jiřím Pinkasem, jsme se neformálně setkali u oběda a nad dobrým jídlem si popovídali nejen o…

„Mozart je člověk, se kterým by devadesát procent muzikantů rádo zašlo na večeři nebo na skleničku vína.“

„Beethoven je přemostění dob.“

„Richard Strauss je pro mě osobou dovršitele.“

Na festivalu Smetanova Litomyšl pro poslední červnový čtvrtek nastudoval Radek Baborák se svým tělesem Česká Sinfonietta symfonickou báseň Tak pravil Zarathustra od Richarda Strausse, Beethovenovu Osmou symfonii a Schumannův Koncertní kus pro čtyři lesní rohy a orchestr. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad interpretovanými díly a nad svým nástrojem, nad odkazem hudebních klasiků i nad dirigováním…

„Publikum potřebuje ´slyšet´ ne pouze ušima: lidé musí umět zavřít oči a nechat se přenést do jiné éry nebo na místo, které si vyberou, kde se mohou vzrušovat a radovat…“

„Artikulace a srozumitelnost textu je zásadní pro všechna období… od šestnáctého do devatenáctého století.“

„Je správné informovat veřejnost i o méně ´slavných´ autorech, kteří přitom ve srovnání s populárnějšími jmény často jsou stejně důležití a neméně fantastičtí.“

Na programu sobotního odpoledního koncertu italské sopranistky Roberty Mameli a souboru Collegium Marianum, který se zaměřuje na hudbu 17. a 18. století, jsou na festivalu Smetanova Litomyšl barokní skladatelé Antonio Vivaldi, Georg Friedrich Händel a František Jiránek. Sólistka se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vyznává z lásky ke starší hudbě, včetně Mozartovy tvorby, zamýšlí se nad vládou italštiny v evropské hudbě té doby, vyzdvihuje důležitost srozumitelnosti textu při zpěvu a porovnává jednotlivé autory. A prozrazuje, co je pro ni největším zadostiučiněním.

„Že jsme se shodli se Smetanovou Litomyšlí na Smetanovi a jeho operách jako na našem společném zájmu, potřebě a lásce, je pochopitelné!“

„Prodaná nevěsta je jednou z nejlepších komických oper světové operní literatury všech dob.“

„Smetana se obecně, s výjimkou Prodané nevěsty, hraje poslední tři dekády velmi málo. I to chce náš cyklus v roce 2024 změnit.“

Ve Festivalové hale, která letos nahrazuje letní auditorium v zámeckém nádvoří, se ve středu odehraje na Smetanově Litomyšli pohostinské představení operního souboru Národního divadla moravskoslezského. Prodaná nevěsta, kterou Ostravané přivážejí, měla premiéru loni v prosinci. Ředitel divadla a režisér inscenace Jiří Nekvasil v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz bilancuje každoroční spolupráci s festivalem,…

„Je vždycky dobré, když se vám věc podaří dostat do tvaru, který přibližně chcete, a pak si říct: Co takhle odejít dřív, než mě budou vynášet nohama napřed?‘“

„Pětaosmdesát hudebníků plus dalších patnáct lidí – to je malá fabrika a trochu pytel blech.“

„Jako ředitel nemáte čas myslet na čas.“

Dlouholetý ředitel Filharmonie Hradec Králové Václav Derner k 30. červnu odchází z funkce a činí tak z vlastního rozhodnutí po dosažení důchodového věku a nikoli s vypršením mandátu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, co vše se během jeho funkčního období podařilo a jakým způsobem do jeho éry zasáhla epidemie koronaviru. Dále hovoří mimo jiné o Hudebním fóru Hradec Králové, platformě k provádění soudobých orchestrálních děl mezinárodního renomé, u jejíhož zrodu stál. Nástupce doktora Dernera, absolventa Matematicko-fyzikální fakulty UK, je už jmenován a je jím Vladimír Šrámek, dosavadní manažer orchestru.

„Písně jsou nádherné, vždycky se na ně těším.“

„Ne každý na to má potřebný talent, ale David Mareček ano, a proto se mi s ním dobře zpívá.“

„Dal jsem z berlínské Státní opery výpověď, ale budu tam každý rok jezdit hostovat.“

Basista Jan Martiník, letošní čtyřicátník, účinkoval na závěrečném koncertu festivalu Pražské jaro v Beethovenově Deváté symfonii. S Davidem Marečkem u klavíru figuruje teď v programu letošního červnového festivalu Smetanova Litomyšl jako protagonista písňového recitálu sestaveného z děl českých autorů. Jak říká, písně jsou opravdu něco úplně jiného než opera. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz o písních podrobně uvažuje, ale přibližuje také své působení ve Státní opeře v Berlíně.

„Sedmadevadesátá sezóna, to je kulturní tradice České republiky a odkaz, který musí být zachován do budoucnosti – a to bez finančního zázemí a bez finanční vize není možné.“

„Písně z Gurre jsou oslavou orchestrů rozhlasových institucí.“

„Rozhodli jsme se do celého roku 2024, Roku české hudby, vstoupit s jubilantem Bedřichem Smetanou.“

Petr Popelka nastudoval pro dnešní koncert na Smetanově Litomyšli Písně z Gurre Arnolda Schönberga. K uvedení této grandiózní vokálně-instrumentální skladby s obrovským interpretačním aparátem je potřeba výdrž, ale také velký organizační um a finanční zázemí. I proto Symfonický orchestr Českého rozhlasu nabídl se souhlasem festivalu dílo k druhému provedení ještě pražskému Národnímu divadlu. V úterý zazní ve Státní opeře v rámci projektu Musica non grata,…

„Waldemar je role, která přináší velké nároky. Obsahuje velký milostný duet i vyjádření králova hoře.“

„Tristanův příběh je však celý nešťastný. I tím, nejen celkovým rozsahem, je asi nejnáročnější.“

„Ale čekají mě i písňové recitály, to je úplně jiné zpívání – což je dobré a zdravé střídání pro můj hlas.“

Švédský tenorista Michael Weinius, který zpívá v hlavních evropských divadlech vedle Brittena, Strausse či Šostakoviče i několik hlavních wagnerovských postav, je majitelem neunaveného a sebejistého hlasu. Poté, co nadchl v dubnu publikum v Praze při koncertním provedení prvního dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda, vrací se k Symfonickému orchestru Českého rozhlasu znovu, teď jako jeden z hlavních sólistů ojedinělého provedení…

„Bachova hudba, to je nekonečné objevování jeho geniality, které mně pomáhá také v jiných stylových obdobích.“

„Zavedení dobře temperovaného ladění je přelomový moment v historii. Vlastně bychom neměli mluvit o ladění, ale o rovnoměrném rozladění.“

„Až nastane vhodná příležitost, určitě se nebudu bránit dalšímu úlovku do sbírky zapomenutých klavírních koncertů.“

Nejen našemu národnímu skladateli, ale také tvorbě Johanna Sebastiana Bacha se systematicky věnuje festival Smetanova Litomyšl. Letos se o pořádnou porci jeho hudby postará klavírista Marek Kozák. Provede kompletní první díl Dobře temperovaného klavíru, který Bach zkomponoval před třemi sty lety v Köthenu. Koncert se koná v sobotu 17. června od půl třetí odpoledne. Druhý díl pak představí Kozák divákům festivalu v jeho příštím ročníku, v roce 2024. V RozhovoruPlus prozradil nejen své postřehy k Bachově tvorbě a k ladění, ale také se rozpovídal třeba o hudbě Bedřicha Smetany.

„Janáčkovo divadlo má dobrou atmosféru. Je tu specifická energie.“

„Salome změnila způsob vnímání hudebního dramatu. Je o překračování všech limitů i tabu, šokující dílo o nelidskosti, amorálnosti; o tom, kam až je člověk schopen zajít.“

„Je zajímavé, že Strauss pracoval podobně jako Janáček a ve stejné době. Strauss si napsal sám libreto podle hry Oscara Wilda; není to zpěv na poezii, ale na prózu.“

David Radok vyrostl a vystudoval díky emigraci spolu s rodiči ve Švédsku, kde se věnoval operní režii. Po revoluci se vrátil a začal působit rovněž v České republice. Vedle Národního divadla v Praze pracuje pravidelně i v Janáčkově opeře Národního divadla v Brně. Společně s dirigentem a skladatelem Marko Ivanovićem uvedli už opery Věc Makropulos, Modrovousův hrad, Monument, Tři fragmenty z Juliette a Lidský hlas nebo Petera Grimese. V současnosti společně připravují inscenaci opery Salome od Richarda Strausse, premiéru má 17. června. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se David Radok zamýšlí nad námětem Salome, vrací se k inscenaci Brittenova Petera Grimese, naznačuje, jaké opery nemá rád, a distancuje se od povrchních režijních aktualizací.

„Námluvy s Janáčkovou operou byly dramatické. Obrátili se na mne, jestli bych mohla být „cover“ na Emilii Marty, když budou na turné v Šanghaji s Věcí Makropulos, to bylo v roce 2017. Nakonec onemocněla hlavní představitelka a zavolali mi v den představení.“

„Salome překračuje všechny zažité konvence a hranice ve svém chování vůči všem.“

„Dostala jsem se k paní Editě Gruberové, která mi zajistila předzpívání u své profesorky Ruthilde Boesch ve Vídni. Měla jsem u ní několik hodin, ale z další spolupráce nakonec sešlo.“

Linda Ballová je slovenská sopranistka, která se v brněnské opeře představuje již v páté inscenaci. Vždy zaujala zvučným a pevným sopránem, křehkým vzezřením, bezproblémovou muzikalitou a přirozeným herectvím. Nyní ji čeká premiéra Straussovy Salome, kde ztvární hlavní postavu. Pěvkyně tvrdí, že je to úkol, co ji posouvá o další stupně operního umění dál.

„Rozhodnutí věnovat se dirigování vyplynulo nějak přirozeně.“

„Představte si, že přede mnou Mladé brněnské symfoniky dirigoval i Jakub Hrůša!“

„Takto se nad jejich hudbou ještě nikdo nezamýšlel, ve své době se hráli jen z důvodů ideologických a dnes se ze stejných důvodů nehrají. Myslíme si, že už je čas se na tuto hudbu podívat bez předsudků a vnímat ji bez ideologického nátěru.“

Gabriela Tardonová je jednou z mála žen, co se odvážila studovat dirigování a jako dirigentka uspěla. Téměř dvacet let diriguje soubor Opera Diversa a přitom působí pedagogicky na Základní umělecké škole dr. Zbyňka Mrkose v Brně-Židenicích, při které vede soubor Mladí brněnští symfonikové. Hudební život obohacuje především o soudobou hudbu, již by si komerčně existující orchestry nemohly dovolit hrát.

„Jako dirigent vždy vedu s režisérem dialog, aby dění na jevišti bylo co nejvíce v jednotě s hudbou. A paní režisérka měla a má o tento dialog upřímný zájem.“

„Tato hudba mluví o lásce i o propastech lidského nitra.“

„Moje úspěchy mě nedojímají, to spíše krása hudby, nebo záře dětských očí či opravdová láska.“

V úterní premiéře 6. června 2023 a během dalších šestnácti dnů ještě pětkrát pozdvihne dirigent Tomáš Hanus taktovku v ikonické milánské La Scale. A kromě toho, že překročí další z milníků ve své kariéře, se bude významně podílet na historickém předělu. Nejznámější opera Antonína Dvořáka, Rusalka, tam zazní poprvé. Ač neskutečně vytížen, poskytl v předvečer této události portálu KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor.

„ZUŠ Open už není happening, přináší do veřejného prostoru plnohodnotný festival, který nabízí pestrou dramaturgii a má hluboký smysl i směrem k sociálnímu přesahu.“

„V sobotu v Senátu zazní dvě premiéry kantát Eduarda Douši a Jaroslava Pelikána a též scénické provedení Otvírání studánek Bohuslava Martinů.“

„Každý kraj má svá specifika, která se promítají i do charakteru programů ZUŠ Open.“

Tradiční koncert v Senátu je jedním z vrcholů letošní přehlídky ZUŠ Open, kterou založila mezzosopranistka Magdalena Kožená. Koná se v sobotu 3. června ve Valdštejnské zahradě. V poměru k celkovému programu je to ale jen kapka v moři zhruba pěti set akcí, které děti a učitelé ze základních uměleckých škol po celé republice připravili. Jak v RozhovoruPlus říká ředitelka ZUŠ Open Irena Pohl Houkalová, letošního ročníku se účastní rekordní počet škol a dětí.

„Taková jména, jako Dvořák, Smetana, Janáček, Martinů nám pořád dělají čest a slávu ve světě, byť ne všichni vědí, že jsou to Češi.“

„Dnes se někdy stane, že čínský Brahms je Brahmsovi bližší než leckterý evropský.“

„Když hraju se svými potomky, tak jsou to většinou akce, které nemusíme moc připravovat; když jeden udělá rubato, druhý udělá stejné.“

Rozhovor s Ivanem Klánským vznikal na akademii v pátek 19. května před koncertem, kterým pan profesor mimo jiné oslavil své pětasedmdesáté narozeniny. Povídání s děkanem Hudební fakulty AMU, koncertním pianistou, pedagogem a členem Guarneri tria bylo nejen o tomto koncertu, ale třeba také o aktuální pozici mladých hudebníků ve světě, srovnání asijských a evropských interpretů a o knize s názvem Klavírní myšlení Ivana Klánského Eugenie Koblížkové.

„Snažíme se obracet i na nepoučené posluchače, kteří se v sobotu mohou těšit na rockové oratorium.“

„V rámci soutěží jsou tři novinky. První je otevření soutěže pro vokální ansámbly, druhou rozdělení kategorie mládežnických sborů na středoškolské a akademické. Třetí novinkou je zavedení nesoutěžní kategorie pro seniorské sbory.“

„Zajímavá bude premiéra vokálně-instrumentálního díla Requiem za mír na Ukrajině současného australského skladatele Davida Slatera. Dílo vzniklo proto, aby se provozovalo na benefičních koncertech.“

Milan Motl je hudební pedagog, sbormistr, dirigent a organizátor. Mezinárodní festival pěveckých sborů Svátky písní Olomouc navštívil v minulých letech jako porotce. Právě pro jeho zkušenosti z porot nejrůznějších sborových soutěží, jeho elán a celkový rozhled ho během jara 2022 oslovil pořadatelský tým s nabídkou pozice uměleckého ředitele festivalu; akce, která letos slaví padesáté narozeniny.

„Českou klasiku přijali hezky, ale když jsme zazpívali spirituály a publikum jsem vyzval, aby se přidalo, tak ohlas byl pochopitelně ještě větší.“

„Když stojíte na pódiu, znějí české písničky a vy vidíte, jak lidem tečou slzy po tvářích, tak to je něco, co ve vás zůstane už napořád.“

„Snažíme se programy dělat tak, aby si je lidé opravdu užívali; začínáme náročnější klasikou a pak ubíráme…“

Pěvecký sbor Cancioneta Praga připravil na podvečer poslední květnové neděle koncert do kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Titul Kolem světa se slavnými písněmi v původních jazycích napovídá, že vedle Mozartovy, Gounodovy a Smetanovy tvorby tvořily program světoznámé skladby ze Španělska, Francie, Itálie, Japonska, Brazílie, Afriky a Ameriky… Letos v únoru se třicetičlenná ženská část tělesa vypravila do Spojených států. Na tamní koncerty v newyorské síni Carnegie Hall a pro České centrum a pro krajany vzpomíná v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz sbormistr tělesa Lukáš Jindřich.

„Snažím se, ať už jde o zvukovou paletu, o přehlídku obtížností, nebo o niternost a prožitky, vytvářet logický koktejl, abych co nejlépe dokázal reprodukovat, co skladatel zamýšlel a chtěl.“

„Větší ruce samozřejmě pomáhají, co si budeme povídat…“

„Myslím, že půjde o osvěžení. Liszt nepřepsal jen vokální linku do klavíru, ale vytvořil nádherné, technicky i výrazové náročné a velmi svébytné dílo.“

Poslední recitál v této sezóně má v pražském cyklu Hybatelé rezonance Matyáš Novák. Mladý pianista připravuje na 29. května do Anežského kláštera koncertní program sestavený výhradně z hudby Franze Liszta. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad virtuozitou i výrazem jeho hudby, ale také přibližuje svého pedagoga na Akademii múzických umění Ivana Klánského, který nedávno oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Uvažuje rovněž o tom, co asi bude za deset nebo dvacet let, přibližuje důležitost konkrétního nástroje, na který se hraje, přemítá nad pojmem inovativnost a prozrazuje, jaký další hudební obor by si rád ke klavíru přidal.

„Bude to možná znít jako klišé, ale opravdu mám nejraději Leoše Janáčka a jeho operu Z mrtvého domu. Dalším mým oblíbencem je Richard Strauss, jehož Salome právě připravujeme. Je to náročná, ale ve finále nejvíc vzrušující práce, a to jak s orchestrem, tak se zpěváky.“

„Jestli má nějaký režisér potřebu sdělit něco z moderní doby moderním způsobem, není myslím lepší cesty, než je nová, moderní opera. Z historického hlediska taky chceme zanechat dějinám hudby vzorky dnešní doby.“

„Musíme si upřesnit, co jsou současní autoři, já bych to období vymezil na posledních sto let. V této poslední době existovala spousta skvělých skladatelů, které ještě vůbec neznáme a kteří propadli sítem dějin zcela nezaslouženě. Takový Otakar Jeremiáš, Josef Bohuslav Foerster, Mieczysław Weinberg, nebo brněnský František Gregor Emmert, Alois Piňos, Arnošt Parsch… je tu spousta krásné hudby, na kterou by se nemělo zapomínat.“

Ondrej Olos je dirigentem Janáčkovy opery a je pověstný svojí důkladností a pečlivostí. Patří ke střední generaci dirigentů, kteří prošli brněnskou JAMU a kterým se daří prosazovat nejen v domácím prostředí. Působí v souboru již dvacet let a stojí za nastudováním většiny operních titulů, i když ne vždy jako hlavní dirigent. Je to on, na kterého se mohou hudebníci i pěvci vždy spolehnout a který vytváří stabilní a bezpečné klima v souboru.

„Myslím, že ledacos z vážné hudby může přispět k citovému zrání mladého člověka, ale musí se s ní setkat tak, aby se od něj vážná hudba navždy neodrazila.“

„Moje úloha bude průvodcovská. Vlastně budu číšník, který čte z jídelního lístku.“

„Vážím si práce s patosem, protože je to kvalita.“

Dobrou chuť – to je podtitul komponovaného celovečerního programu, který nabídne Podkrkonošský symfonický orchestr pod taktovkou dirigenta a skladatele Martina Hyblera. Projekt stojí na pomezí klasického koncertu a klubového vystoupení stand-up komika, to vše na téma jídlo, pití a gastronomie. Koncerty se konají v sobotu 20. května v Turnově, v pátek 26. května v Liberci, ve čtvrtek 1. června v Mladé Boleslavi a v sobotu 3. června v Semilech. Hlavním hostem bude herec, komik a moderátor Petr Vydra, který, jak nám mimo jiné řekl v RozhovoruPlus, se ujme role číšníka.

„Vkládali do mé mysli, že každý jedinec má na tomto světě své opodstatnění.“

„Na budově, kde tatínek bydlel sedmačtyřicet a maminka jedenapadesát let, byla osazena pamětní deska.“

„Ne každému se podaří být lepší, než byli rodiče. Věřím, že nic není náhoda, a tak, jak to je, je to proto správně.“

V Praze na Smíchově ve Švédské ulici je nově osazena pamětní deska připomínající, že tam žili manželé Marie Glázrová a Eduard Haken, herečka a operní pěvec, v druhé polovině dvacátého století významní umělci Národního divadla. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz na ně vzpomíná jejich dcera Marie Ulrichová Hakenová, někdejší televizní dramaturgyně.

„Pokud komunikujete s médii, musíte si uvědomit, že jejich očekávání jsou jiná než vaše. Musíte rozpoznat, jak s novinářem mluvit, jaké jsou jeho priority, co ho zajímá, rozumět mu.“

„Chráním festival jako umělec i jako jeho ředitel, všechny mé umělecké záměry jsou spojeny s festivalem bez jakýchkoli pochybností a váhání.“

„Vyprávět příběh hudby s violoncellem pro mě byla úžasná výzva a rozšíření obzorů.“

Již 18. května se otevřou koncertní sály, sakrální prostory i divadelní budovy saské metropole, aby po celý měsíc hostily slavné hudebníky se zajímavými programy, jež budou ozdobou letošního ročníku významného evropského festivalu. O povaze Drážďanských hudebních slavností a o tom, co se skrývá za jejich úspěchem, hovoří umělecký ředitel festivalu, violoncellista Jan Vogler. A aby nezůstalo jen u jeho organizačních schopností, svěřuje se i se svým vlastním loňským nahrávacím počinem – s průřezem hudební historií nazvaným Pop Songs.

„Častá žánrová pestrost mi tak umožňuje nejen technický, ale také intelektuální nadhled.“

„Mohu projevit svoji exhibicionistickou stránku a pomoci v tom, že komunikuji s publikem, pařím s ním a dělám show. Zároveň však musím hrát, takže se nesmím příliš utrhnout ze řetězu.“

„Kromě toho mám rád uniformy, vojenskou disciplinu a baví mě se v tomto prostředí pohybovat.“

Klarinetista a saxofonista Jan Musil začínal jako většina hudebníků na základní umělecké škole. Tam jej však klarinet okouzlil v takové míře, že se rozhodl pro studium na konzervatoři a následně na Hudební fakultě AMU. Od června 2019 je členem Hudby Hradní stráže a Policie České republiky, hraje však také v big bandech, v kapele Circus Problem a v loňském roce založil svoji vlastní originální sólovou formaci Jmsax_official, s níž od té doby úspěšně vystupuje v různých tanečních klubech. Je jedním z nejvýraznějších představitelů nejmladší hráčské generace, jehož po interpretační stránce charakterizuje především mimořádný žánrový rozptyl.

„Zůstat nohama na zemi, aby hudba mohla ´létat´.“

„Co zažívalo toto dílo, když bylo tolikrát zneužito k propagandě totalitního režimu před rokem 1989…“

„Česká národnost samozřejmě není automatickou zárukou dobrého provedení.“

Letošní festival Pražské jaro zahájí 12. května v Obecním domě Smetanovou Mou vlastí Tomáš Hanus s orchestrem Velšské národní opery z Cardiffu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nad odkazem Bedřicha Smetany, ale také Antonína Dvořáka, jehož Rusalku bude v červnu řídit v milánské Scale. A zmiňuje také v Česku dobře známého dirigenta Charlese Mackerrase (1925-2010), Talichova žáka a znalce české hudby, který byl v letech 1987 až 1992 hudebním ředitelem stejného souboru jako on.

„Jedním z nejoddanějších příznivců sboru byl Václav Trojan, kterého veřejnost zná hlavně z loutkových filmů Jiřího Trnky. Spolupráce s Jiřím Trnkou ve Starých pověstech českých, Princovi Bajajovi, Špalíčku a dalších byla další doménou našeho sboru.“

„Někdy jsem si vyčítal, že mám až moc velké, možná přehnané, nároky, a že jsem neúprosný; ve výsledku vidím, že to nebylo zbytečné.“

„Ale pozor, to za Kühna nebylo! Jeho založení jednak dětského sboru a potom založení sboru dospělých, to bylo světové unikum. On byl sám zpěvák a žádný sbormistr nedovedl to, co dovedl Kühn: Naučit amatérské pěvce profesionálnímu pěveckému projevu.“

Právě dnes, 9. května, slaví narozeniny jedna z našich nejvýznačnějších osobností v oboru sborového zpěvu, zejména dětského, Jiří Chvála. Tři dny po jubilantových devadesátých narozeninách se v Dvořákově síni pražského Rudolfina uskuteční výroční koncert k založení Kühnova dětského sboru. Sbormistra i sbor spojuje číslovka devadesát. „Koncert je k výročí sboru, svoje narozeniny se snažím tutlat,“ říká neobyčejně vitální a noblesní pán, notně bilancující i vděčně vzpomínající na zakladatele sboru, Jana Kühna.

„Máme naplánováno si všímat skladatelů a kompozic dosud spíše opomíjených, přesto však zajímavých. V této souvislosti si i pokládáme otázku, kdo všechno tvoří pojem česká hudba, kdo jsou vlastně čeští skladatelé? Jsou to i ti, kteří se narodili na území dnešní České republiky ale život prožili jinde?“

„V této souvislosti bych ráda vyzdvihla koncert z děl málo uváděných autorů, na kterém zazní Jarní symfonie Jana Nováka spolu s Novým žalmem Antonína Rejchy, který zazní pravděpodobně v premiéře. Zde se v sobě pojí dvě myšlenky, pocta české hudbě a také koncepční péče o méně uváděné, avšak vynikající autory.“

„Rok 2024 by se mohl zapsat do historie brněnské kultury jako počátek nové éry – rok, kdy se začalo stavět Janáčkovo kulturní centrum. Mé velké přání je, aby se tento plán stal skutečností a abychom si užili hudbu z pódia světových parametrů v některé z nejbližších sezón. (Markéta Vaňková, primátorka Města Brna v Katalogu sezóny 2023/24.)“

Marie Kučerová je ředitelkou Filharmonie Brno již deset let. Za tu dobu se jí podařilo dostat brněnskou filharmonii do povědomí evropské i světové veřejnosti a získat větší návštěvnost brněnského publika zajímavou dramaturgií. Pro nadcházející sezónu již filharmonie dramaturgii odtajnila a proto jsem se s ní nad programy koncertů sešla. Současně mne zajímalo, jak vypadá příprava na stavbu nového koncertního sálu.

„Pařížská Bohéma bere za srdce od samého začátku až do konce. Taková vždy nebývá.“

„Dostávám teď stále těžší role, které jsou ale pro moji kariéru velmi důležité.“

„Ve Vídni je strašně důležité, jak se člověk zapíše. A já jsem měla štěstí, že na ty důležité tituly jsem byla v dobré kondici.“

Dva měsíce v Paříži, v roli Musetty v Pucciniho opěře La Bohème, právě teď prožívá sopranistka slovenského původu Slávka Zámečníková. Zatím má za sebou úspěšnou premiéru a první reprízu z celkových dvanácti uvedení, které ji v Opéra national de Paris mezi 2. květnem a 4. červnem čekají. Inscenaci režíroval Claus Guth a hudebně nastudoval Michele Mariotti. Nejen o ní, ale také třeba o vídeňském angažmá si se Slávkou povídáme v RozhovoruPlus.

„Projekt Farinelli et son temps je portrétem jednoho z největších kontratenoristů své doby Farinelliho a hudby, která pěvce inspirovala.“

„S Johnem Eliotem Gardinerem hraji už dvacet let a jeho přesvědčení, vášeň i touha proniknout do emocionálních hlubin každého díla, ke kterému přistupuje, na mne stále mají obrovský vliv.“

„Jsem přesvědčen, že každý výkon by měl být historicky poučený bez ohledu na to, zda se jedná o díla Claudia Monteverdiho nebo Steva Reicha.“

Renomovaný skotský violoncellista Robin Michael zastává prestižní posty ve třech proslulých orchestrech. Je vedoucí violoncellové sekce a sólistou Les Musiciens du Prince-Monaco, prvním violoncellistou Orchestre Revolutionnaire et Romantique a sólovým hráčem Les Siècles. Věnuje se rád také hře komorní a natáčí sólová alba se svými kolegy, z pozice prvního hráče spolupracuje s řadou zahraničních těles. V Praze se představí v projektu Farinelli et son temps / Farinelli a jeho doba…

„Během jednoho pražského jarního večera zazní dvě jednoaktové opery, které měly kdysi premiéru ve stejném roce.“

„Na pódium Dvořákovy síně Rudolfina vkročí i komorní pěvecký sbor z města Namur a pětice pěveckých sólistů ze tří evropských zemí.“

„Jak se člověku hraje pod taktovkou dirigentských kolegů, když je zvyklý, že ji jindy třímá v ruce on sám?“

Podle slavné muzikálové písně April in Paris, s níž se kromě Counta Basieho poměřili i Louis Armstrong, Ella Fitzgerald, Billie Holiday či Sammy Davies jr., je Paříž nejkrásnější v dubnu. Protagonista souboru Les Talents Lyriques, dirigent a cembalista CHRISTOPHE ROUSSET, mi sice byl ochoten tento zážitek dopřát pozváním na rozhovor ve městě nad Seinou. Jelikož se však naše dubnové termíny neprotnuly, musel se rozhovor nejen o koncertu „jeho“ Les Talens Lyriques na Pražském jaru uskutečnil jinak. Obsáhlým telefonátem v angličtině a francouzštině, tu a tam okořeněným špetkou němčiny. Christophe Rousset totiž tak často nacvičuje a vystupuje s kosmopolitním obsazením, ať už pěveckým či muzikantským, že je zvyklý přeskakovat plynule z jazyka do jazyka.