„Námluvy s Janáčkovou operou byly dramatické. Obrátili se na mne, jestli bych mohla být „cover“ na Emilii Marty, když budou na turné v Šanghaji s Věcí Makropulos, to bylo v roce 2017. Nakonec onemocněla hlavní představitelka a zavolali mi v den představení.“

„Salome překračuje všechny zažité konvence a hranice ve svém chování vůči všem.“

„Dostala jsem se k paní Editě Gruberové, která mi zajistila předzpívání u své profesorky Ruthilde Boesch ve Vídni. Měla jsem u ní několik hodin, ale z další spolupráce nakonec sešlo.“

Linda Ballová je slovenská sopranistka, která se v brněnské opeře představuje již v páté inscenaci. Vždy zaujala zvučným a pevným sopránem, křehkým vzezřením, bezproblémovou muzikalitou a přirozeným herectvím. Nyní ji čeká premiéra Straussovy Salome, kde ztvární hlavní postavu. Pěvkyně tvrdí, že je to úkol, co ji posouvá o další stupně operního umění dál.

Zpíváte v mnoha operních domech. Kde jste doma?

To je dobrá otázka. Není to ode mne plánované, ale všude, kde jsem zpívala, to bylo hostování. Nejsem v pevném angažmá a mohu si tedy dovolit přijímat nabídky ze všech konců světa, ale nebyl to vždy můj sen. Naopak jsem spíš člověk konzervativní a dříve jsem si představovala, že budu mít svoje domovské divadlo. Život se ale vyvíjel nějak jinak. A kdo ví, jak to všechno půjde dál, třeba to pevné angažmá jednou přijde.

Studovala jste v Bratislavě a ve vašem pěveckém životopise je napsáno, že jste byla mezzosoprán. Teď zpíváte sopránové role. Jak se to tak stane?

V životě se vše vyvíjí, hlas, vztahy, osobnost člověka, všechno v životě je změna… Na konzervatoři u paní profesorky Dagmar Livorové jsem byla vedena jako mezzosoprán a stejně tak mne přijala i paní profesorka Zlatica Livorová na VŠMU. Ale v mezzosopránovém oboru jsem se necítila ve své kůži. Pak přišla nabídka z opery v Ostravě zpívat Miladu v Daliborovi, kterou jsem přijala, čímž jsem vystrašila paní profesorku až do té míry, že odmítla se mnou tu roli připravovat. Po premiéře a krásných recenzích jsem paní profesorce zazpívala árii a nakonec jsem všechny přesvědčila, že dál už budu jen soprán. Obě paní profesorky mi pak vysvětlily záměr, proč mne vedly jako mezzosoprán, a jsem za to velmi vděčná.

Studovala jste i ve Vídni?

Takhle to nelze nazvat. Je pravda, že jsem se během studia na Evangelickém bilingvním lyceu v Bratislavě dostala přes paní učitelku ze ZUŠ k paní Editě Gruberové, která mi zajistila předzpívání u své profesorky Ruthilde Boesch ve Vídni. Měla jsem u ní několik hodin, ale protože v té době nebylo reálné, abych ve Vídni dál studovala zpěv, z další spolupráce sešlo. Ale byl tu jeden benefit, v roce 1998 jsem se zúčastnila jako nejmladší účastník soutěže Rhodos International Music Festival and Competition a k úžasu všech, a hlavně mého, jsem zde získala třetí místo.

Jaké role vás po studiu čekaly? Splnilo se vaše očekávání?

Pokud jde o charakter rolí, tak ano. Jako mezzosoprán jsem debutovala ve Slovenském národním divadle jako zweite Knabe v Kouzelné flétně a dostala další role v Košicích, v Banské Bystrici, ale i v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Následovalo hostování ve Slovenském národním divadle, kde jsem zpívala Donnu Annu v Donu Giovannim, Mařenku v Prodané nevěstě, milovanou Jenůfu, Vitellii v La clemenza di Tito, Sestru Angeliku a především Emilii Marty ve Věci Makropulos, kterou tehdy režíroval Petr Konwitschny. To byla tvrdá škola, on se choval velmi nekompromisně a já na to nebyla psychicky nastavená. Ale zvládla jsem to a zase mne ta role posunula dál. Velmi hezké období jsem měla v Aachenu (Cáchy), kde jsem zpívala několik let Rusalku a Jenůfu, ale také Elisabeth v Tannhäuserovi, Ariadnu ve Straussově Ariadně na Naxu a také Giorgettu a Sestru Angeliku v Pucciniho Triptychu.

Jak začínala spolupráce s Janáčkovou operou? Už tu zpíváte v páté inscenaci…

Námluvy s Janáčkovou operou byly dramatické. Obrátili se na mne, jestli bych mohla být „cover“ na Emilii Marty, když budou na turné v Šanghaji s Věcí Makropulos; to bylo v roce 2017. Nakonec onemocněla hlavní představitelka a zavolali mi v den představení, vlastně večer před ním šanghajského času, ale časový posun způsobil, že pro mne to v Bratislavě bylo v den, kdy se představení konalo. Roli jsem měla nastudovanou z Bratislavy, ale brněnskou inscenaci jsem neznala. Pak to šlo dost rychle, v devět ráno telefonát, ve dvě odpoledne jsem už seděla v letadle ve Vídni, pak druhé letadlo z Dauhá do Šanghaje, kde jsem zažila na letišti tak rychlé odbavování, že to se mi už asi nestane. Vše bylo precizně připravené, na letišti už na mne čekali a já nečekala vlastně nikde. Následoval rychlý přesun autem z letiště rovnou do divadla, na zkoušku nebylo moc času, jen mi vysvětlili aranžmá a kolegové mi ho upřesňovali při akci, krátké setkání s panem dirigentem a začátek představení. Adrenalin zafungoval a tréma přišla až dva dny po představení, pak jsem nemohla nic sníst celý den.

Asi jste to zvládla skvěle, když následovaly další nabídky rolí?

Velmi si vážím, že se divadlo zachovalo vůči mně tak hezky, když mi nabídli další roli. Byla to Elisabetta v Donu Carlosovi, se kterou jsem v roce 2022 debutovala i ve státní opeře v Budapešti. Následovala Cio-Cio-San v Pucciniho Madame Butterfly a v roce 2020 jsem poprvé zpívala Taťánu v Čajkovského opeře Evžen Oněgin. To už tady byl covid a premiéra byla vysílaná jako live stream na ČT Art a když se covidová situace uvolnila, byla i premiéra před lidmi. Následovala Mimi v Pucciniho Bohémě a teď finišujeme přípravy na Straussovu Salome, kde zpívám titulní roli.

Je to role pro vás v něčem nová?

Úplně ve všem, je úplně jiná, než všechny postavy, které jsem zpívala dosud a přiznávám, že se učím znát, kde jsou moje hranice, a to i díky skvělému panu režisérovi Davidu Radokovi. Jeho režie dělá tohle představení mimořádně koncentrovaně dramatickým a emotivním na malém časovém prostoru. Především je to hudba silně expresivní a pro pěvce velmi náročná. Po pěvecké stránce se musím velmi soustředit a správně technicky pracovat, nenechat se unést velkým zvukem orchestru, nebo strhnout emocemi a zapomenout na dech a techniku. Psychologické uchopení této role je také velmi důležité a je i fyzicky vyčerpávající. Salome překračuje všechny zažité konvence a hranice ve svém chování vůči všem, to, co je pro ni normou, je pro běžného člověka neakceptovatelné, vztahy v rodině jsou také posunuté… Kdo zná příběh Salome, lehce si to dovede představit, ale nebudu víc prozrazovat, je to drama, myslím, že to bude představení velmi neobvyklé a silné. Zvu všechny, ať se přijedou podívat.

Foto: Marek Olbrzymek, Patrik Borecký, Martin Popelář, Facebook Lindy Ballové