„Že jsme se shodli se Smetanovou Litomyšlí na Smetanovi a jeho operách jako na našem společném zájmu, potřebě a lásce, je pochopitelné!“

„Prodaná nevěsta je jednou z nejlepších komických oper světové operní literatury všech dob.“

„Smetana se obecně, s výjimkou Prodané nevěsty, hraje poslední tři dekády velmi málo. I to chce náš cyklus v roce 2024 změnit.“

Ve Festivalové hale, která letos nahrazuje letní auditorium v zámeckém nádvoří, se ve středu odehraje na Smetanově Litomyšli pohostinské představení operního souboru Národního divadla moravskoslezského. Prodaná nevěsta, kterou Ostravané přivážejí, měla premiéru loni v prosinci. Ředitel divadla a režisér inscenace Jiří Nekvasil v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz bilancuje každoroční spolupráci s festivalem, přibližuje své vidění Smetanovy nejznámější opery a uvažuje rovněž nad dvoustým výročím narození skladatele v roce 2024 s plánovaným ostravským jarním Smetanovským operním cyklem.

Národní divadlo moravskoslezské je každoročním hostem Smetanovy Litomyšle. Počítáte s tím nějak i při výběru titulů pro běžnou sezónu?

Od roku 2010, kdy jsem se ujal vedení Národního divadla moravskoslezského, jsme na Smetanově Litomyšli zatím uvedli devět operních titulů ve dvanácti představeních na velké scéně na druhém zámeckém nádvoří. Jsem moc rád, že vedle souboru opery se na Smetanově Litomyšli historicky poprvé představil i soubor baletu. Nejprve dvakrát ve Smetanově domě a jednou na druhém zámeckém nádvoří. A zároveň se tam představil posléze i náš muzikálový soubor – jednou ve Smetanově domě a třikrát na hlavní scéně. Tato bilance mi dělá velkou radost! A za zájem o naše produkce festivalu děkuji! Prioritně při tvorbě našeho dramaturgického plánu s Litomyšlí nepočítáme, i když tušíme, co by mohlo vzbudit zájem dramaturgie festivalu. A někdy jsme i překvapeni, co si vyberou. Jsem rád, že umělecké vedení Smetanovy Litomyšle najde v našich uměleckých plánech tituly, které jim připadají pro program festivalu zajímavé, a že jsme se stali pravidelnými rezidenty festivalu. Moc si toho vážím. A že jsme se shodli na Smetanovi a jeho operách jako na našem společném zájmu, potřebě a lásce, je pochopitelné!

Co všechno už bylo v Litomyšli z ostravských představení uvedeno, co tam bylo nejbližší Vašemu srdci?

Pokaždé je pro mě osobně velkou radostí uvedení některé ze Smetanových oper, na scéně umístěné jen několik metrů od jeho rodného bytu. Radostí, které předchází jemné chvění a obavy plynoucí z velké odpovědnosti podtržené geniem loci. A o to větší je radost, pokud je naše smetanovská produkce diváky příznivě přijata. Ale největší mou radostí a s diváky společně sdíleným zážitkem byla dvě naše představení rockové opery Andrewa Lloyd Webbera a Tima Rice Jesus Christ Superstar. V horké červnové noci, jako v Izraeli, to byl velmi intenzivní zážitek a mimořádný úspěch. A hlavně, v témže roce, pár dní poté, uvedení Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu. Asi můj největší zážitek z naší produkce uvedené na Smetanově Litomyšli… Dodnes pociťuji velký obdiv a vzdávám opakovaně velký dík za odvahu uměleckému řediteli festivalu Vojtěchu Stříteskému, že zařadil toto pozoruhodné strhující dílo, jedeno ze zásadních děl opery dvacátého století, na program festivalu! Připravil tak všem divákům i všem účinkujícím jedinečné setkání, vzájemné intenzivní propojení při prožívání Šostakovičova strhujícího operního dramatu. Navíc ten večer se ochladilo, takže závěrečný obraz na Sibiři zazněl v plné intenzitě, dotýkající se všech smyslů.

Letos přijíždíte s Prodanou nevěstou. Jak jste k ní jako režisér přistoupil?

Prodaná nevěsta je v domácím prostředí považovaná již několik generací za českou národní (a pro mnohé nedotknutelnou) operu. Avšak svým hudebním jazykem nevychází z citace českých lidových písňových nápěvů a hudby. Nenapodobuje folklór, ale vytváří svými hudebními kompozicemi jedinečný, geniální portrét české hudby. Smetana nikdy, až na jednu výjimku, v celém svém operním díle necituje žádnou lidovou píseň. Charakteru českosti dosahuje využíváním rytmů českých tanců, jako jsou polka, furiant, skočná. Taneční stylizace přináší pro nás jistou proměnlivost divadelních obrazů a neustálý pohyb.

Všech čtyřiadvacet hudebních čísel opery je gejzírem neutuchající hudební invence, která by dnešním muzikálovým autorům stačila na dvě desítky muzikálů – těch lepších. Dalo by se říci, že každé hudební číslo Prodané nevěsty je doslova hitem! Secco recitativy, i když s orchestrálním doprovodem, zase dílo okazují k tradiční italské opeře buffa a dále k jejímu prvotnímu zdroji – ke commedii dell´arte. To vše podtrhává již výše zmiňovanou divadelnost vyprávění! Shrnuto a podtrženo: Divadelnost – Hravost – Proměnlivost – Pohyb – Barva – Humor – Poezie – Ironie – Laskavost… To jsou základní východiska a znaky naší inscenace. A začínáme již od předehry. A předehru doprovázející jevištní akce – víc neprozradím, přijďte to zažít na vlastní oči! – nám exponuje způsob našeho divadelního vyprávění: vše, co se bude dále dít, bude vznikat a proměňovat se před vašima očima! Doufám, že otevřete své uši, oči a mysl a budete se dobře bavit, tak jako publikum v Ostravě…!

A jak Prodanou nevěstu vnímáte hudebně? Jako „operetku“…? Lyrickou operu…? Jednu z nejlepších komických oper vůbec…?

„Prodaná nevěsta – pánové – jest vlastně jen hračka. Já jsem ji skládal ne ze ctižádosti, nýbrž ze vzdoru, poněvadž se mi po Braniborech vyčítalo, že jsem wagnerián a že bych ani v národním lehčím slohu nic nedovedl. Tu jsem hned běžel k Sabinovi, aby mi udělal libreto, a napsal jsem Prodanou nevěstu dle tehdejšího mého zdání tak, že se jí ani Offenbach nevyrovnal; a hle, ona byla mi příčinou dne tak slavnostního!“ Těmito slovy komentoval Bedřich Smetana na slavnostním banketu Umělecké besedy velkorysé oslavy spojené se 100. představením Prodané nevěsty 5. května 1882. Na tak vysoký počet představení Prodaná nevěsta dosáhla díky tomu, že na rozdíl od ostatních českých oper, včetně Smetanových, zůstala jako jediná již od své premiéry 30. května 1866 trvale na repertoáru Prozatímního divadla, i když počty jejích představení nebyly v jednotlivých letech nijak vysoké. Sám Smetana byl popularitou své první komické opery překvapen a občas jej i mrzelo, že jeho další opery, které považoval z hudebně-dramatického hlediska za dokonalejší, zůstávají v jejím stínu.

Přesto je neoddiskutovatelnou skutečností, že Prodaná nevěsta je jednou z nejlepších komických oper světové operní literatury všech dob! Její čtvrtá a definitivní verze z roku 1870 dodává dílu, jehož základem je poměrně jednoduchý příběh zasazený na českou vesnici v polovině devatenáctého století, rys artistnosti a hudební hravosti. Je to jednoduchý příběh, o malém podvodu. Ale ne – „né podvod, pouhá jenom lest to byla…!“ Lest, která vede k tomu, že navzdory téměř obchodní domluvě rodičů, navzdory smluvně stvrzené domluvené svatbě potomků, se k sobě nakonec dostanou ti, co se sice tajně, ale upřímně milují. To je radosti! A co vlastně stálo v té smlouvě…? Výchozí situace, pro mladé milující neřešitelná, vychází z reality pro tehdejší vesnici běžné. Známe to i z jiných českých uměleckých děl, a ne vždy to dopadne tak dobře jako v Prodané nevěstě. Karel Sabina napsal Smetanovi skvělé libreto. Realita je východiskem pro komedii. Na díle od premiéry v roce 1866 Smetana dále pracoval až k verzi čtvrté! A tato definitivní verze s prokomponovanými secco-recitativy, které nahradily mluvenou prózu v předcházejících verzích, a hlavně se třemi novými virtuózně komponovanými tanečními čísly (která se hrávají i jako samostatné koncertní skladby v rámci symfonických programů), zdůrazňujícími stylizovanou podobu vyprávění, jsou východiskem k výsostné divadelní hře. Navíc velmi vtipné. Není to hrubozrnná fraška, ale stylizovaná komedie charakterů.

Nemáte problém s přesazováním, to znamená s nutnou úpravou inscenací, do litomyšlských podmínek?

Scéna v Litomyšlí je naprosto odlišná od našeho domácího jeviště v Divadle Antonína Dvořáka. Naše jeviště není příliš široké, ale má poměrně velkou hloubku. V Litomyšli adaptujeme naše inscenace na velmi širokou scénu, která není příliš hluboká. A scéna v Litomyšli pochopitelně nedisponuje jevištními tahy, které umožňují v kamenných divadlech proměny dekorací. Pochopitelně to přináší nutnost vymyslet adaptaci inscenace tak, aby byl divácký zážitek co největší. Někdy je potřeba něco do scénografie dovyrobit nebo proměnit. Vždy je to velká a radostná výzva. Omezený je také čas na svícení. Ale stojí to za to a vždy máme všichni radost, když se společné dílo podaří ke spokojenosti diváků i pořadatelů. A rádi se tam vracíme.

Je s adaptováním hodně práce?

Ano. A velmi náročné. Největší porce a hlavní díl zodpovědnosti leží na našem technickém personálu. Vzhledem k nabitému programu festivalu se pracuje přes noc. Není moc času a musí se přesně využít. I přes naši perfektní přípravu a dobrou znalost omezených technických podmínek a možností litomyšlské scény nás může kdykoliv cokoliv překvapit. Na tomto místě bych proto velmi rád vzdal hold celému našemu technickému personálu a jeho vedení. Na úspěšné realizaci se podílejí přes ztížené podmínky s maximálním nasazením a profesionalitou. Každá litomyšlská zkušenost nás přivádí k novým technickým inovacím a ke zlepšení práce. Asi největší výzvou a naprostou novinkou a velkým dobrodružstvím – s výborným výsledkem – bylo pro nás náročné nazvučení rockové opery Jesus Christ Superstar. Orchestr byl umístěn v Jízdárně a jeho zvuk se přenášel na scénu na zámeckém nádvoří. Našim zvukařům se podařilo docílit nádherného vyváženého plastického příjemného zvuku. Tuto zkušenost jsme pak ještě jednou zúročili v Litomyšli loni při našem muzikálovém koncertu.

Ostrava bude v roce 2024 dějištěm náročného projektu – Smetanovského operního cyklu. Co všechno vás k záměru a jeho realizaci dovedlo?

V roce 2024 uplyne dvě stě let od narození českého hudebního skladatele Bedřicha Smetany a zároveň si připomeneme sté čtyřicáté výročí jeho úmrtí. Národní divadlo moravskoslezské ve spolupráci s Janáčkovou filharmonií Ostrava připomene toto výročí jako jediný operní dům na světě realizací Smetanovského cyklu – kompletního uvedení všech osmi dokončených oper tohoto skladatele! Smetana patří k zakladatelům moderní české hudby. A to nejen jako skladatel světového rozměru, ale též svou činností organizační a dirigentskou. Jako kapelník Prozatímního divadla, v podstatě umělecký šéf opery, v letech 1866 až 1874 svou systematickou prací dirigentskou i dramaturgickou položil základy budoucího souboru opery Národního divadla, prvního českého stálého operního souboru! Tuto práci však vzhledem k onemocnění a následné hluchotě musel již v roce 1874 opustit; komponovat však nepřestal, a tak v tomto období složil a dokončil nejen tři opery, ale i tak významná komorní díla jako oba dva smyčcové kvartety či dvě houslová dua Z domoviny a především cyklus symfonických básní Má vlast. Oslavy stého výročí Smetanova narození položily v roce 1924 v mladé Československé republice základ k dodnes živé tradici Roků české hudby, které se konají v letech, jejichž letopočet končí číslicí čtyři.

Operní tvorba patří k hlavním pilířům pozoruhodného skladatelského díla Bedřicha Smetany. Dokončil celkem osm oper a všechny jsou, včetně prvotiny Braniboři v Čechách, zralými díly – a přes konzistenci skladatelova rukopisu každé z nich je svou dramaturgií naprosto originální, každé z nich představuje jiný hudebně-dramatický svět. Není ve světové literatuře tolik skladatelů, jejichž poměrně rozsáhlé operní dílo lze takto uvádět celé, jako rovnocenné kompozice, byť každý titul je dramaturgicky a žánrově jiný. V české operní literatuře oba tyto principy – kompoziční zralost stejně jako dramaturgickou a žánrovou originálnost – obsahuje rovněž jedna každá opera Bohuslava Martinů, u kterého je navíc počet dokončených kompozic oproti Bedřichu Smetanovi téměř dvojnásobný. A svým způsobem, s výjimkou dvou operních prvotin, můžeme totéž konstatovat u pozoruhodného operního díla Leoše Janáčka.

Ostravská opera poprvé uvedla cyklus Smetanových oper v roce 1924, tedy v šestém roce existence Národního divadla moravskoslezského. Celé Smetanovo operní dílo bylo na repertoáru ostravské opery i v roce 1956. A smetanovský cyklus byl potřetí a naposled v Ostravě uveden v roce 1984. V té době uvedlo cyklus oper Bedřicha Smetany také pražské Národní divadlo. Od té doby se o něj nepokusilo již žádné operní divadlo u nás ani ve světě. Po roce 1989 se Smetanovy opery z repertoáru našich operních scén poměrně vytratily, včetně pražského Národního divadla, a objevují se velmi sporadicky. Podstatně méně, než si zaslouží. Dramaturgie opery Národního divadla moravskoslezského přijala tuto skutečnost se vší vážností jako zásadní výzvu a rozhodla se zmíněný stav tímto projektem zásadně změnit. Od roku 2014 do roku 2024 dáváme systematickou příležitost opět zaznít všem osmi operám Bedřicha Smetany. A to v nových inscenacích vzniklých v tomto období. V průběhu sezóny 2023/2024 je pak budeme jednotlivě prezentovat a v kontextu Smetanovského operního cyklu je souhrnně předvedeme ve dvou termínech. Práce na projektu začaly již v roce 2014 premiérou nové inscenace poslední skladatelovy opery Čertova stěna.

Jak je to obecně se zájmem o Smetanu?

Jak už jsem řekl, Smetana se obecně, s výjimkou Prodané nevěsty, hraje poslední tři dekády velmi málo. I to chce náš cyklus změnit. Naše nové inscenace mají velmi dobré a živé ohlasy. Věřím, že se nám daří Smetanovy opery uvádět jako živé, aktuální divadlo, s novou generací sólistů. S úctou a radostí. A doufám, že budeme inspirací i pro ostatní operní domy, nejen české.

Kam obecně až sahá ostravská dramaturgická odvaha?

Myslím si, že dramaturgie není otázka odvahy. Prioritní je pro nás kvalita a divadelní potenciál uváděných oper. Chceme našem diváky v prvé řadě zaujmout, přinášet kvalitní operní díla, objevovat pro ně a tím i pro sebe nové, v Ostravě a mnohdy i v Česku dlouho nevídané. A zároveň cítím i potenciál, aby se titul mohl stát součástí repertoárové nabídky našeho divadla. V roce 2025 chceme i naším připravovaným stagionovým projektem vstoupit na pole barokní opery a dále rozšiřovat diváckou operní nabídku našeho divadla. Nové opery, experimentální tvorbu i „klasiky“ nové hudby uvádíme pravidelně na našem festivalu NODO, Dny nové opery Ostrava, který od roku 2012 pořádá jako bienále Národní divadlo moravskoslezské a Ostravské centrum nové hudby.

Jaké vize máte do dalších let?

Budeme dále pokračovat ve struktuře dramaturgického plánu, jak jsme si ji společně stanovili již před třinácti lety s tehdejším hudebním ředitelem naší opery Robertem Jindrou. Minimálně jeden český titul, jedno zásadní dílo dvacátého století a dvě položky světového operního repertoáru, z nichž minimálně jedno je u nás ne příliš často uváděné. A pochopitelně vracíme na repertoár i populární operní tituly. Ale víc zatím neprozradím. Příští sezóna je vzhledem k realizaci Smetanovského cyklu výjimečná.

Máte tedy už teď, po červnové premiéře Dalibora, v repertoáru všechny Smetanovy opery?

Budeme mít. V obnovených nastudováních a s pozměněným obsazením se vrátí začátkem příští sezóny tři „nejstarší“ inscenace tohoto cyklu – Tajemství, Čertova stěna a Braniboři v Čechách z let 2014 až 2016. Všechny tři tyto inscenace, záhy po jejich premiérách, jsme už uvedli i na Smetanově Litomyšli.

I Libuši? Má výjimečné „sváteční“ postavení, hráváte ji někdy?

Vzhledem k výjimečnému postavení a i skladatelově určení této slavnostní opery jsem se rozhodl uvést Libuši pouze dvakrát na konci obou dvou cyklů. A to formou scénického koncertu ve spolupráci s Janáčkovou filharmonii Ostrava a Pražským filharmonickým sborem pod taktovkou Roberta Jindry. Bude to tedy, zcela ve stylu Smetanova záměru, výjimečná slavnostní událost. V té době uplyne šestatřicet let od posledního uvedení Libuše v Ostravě. Na vizuální podobě tohoto scénického koncertu se bude podílet renomovaný český výtvarník Jiří David ve spolupráci s kurátorem a režisérem Martinem Dostálem.

Kdy a kolikrát budete v Ostravě dávat v Roce české hudby kompletního Smetanu?

Kompletní dílo provedeme ve dvou cyklech. První začíná 2. března 2024 ve výroční den narození skladatele a končí Libuší 10. března. Druhý cyklu začíná 4. května a končí Libuší 12. května, tedy v den výročí úmrtí skladatele. Libuše cyklus zakončí. Ostatní opery uvádíme v chronologickém pořadí s jednodenní pauzou. Takže během devíti dnů máte jedinečnou možnost vidět všech osm oper Bedřicha Smetany. Naší velkou ambicí je přitáhnout do Ostravy pozornost operních diváků nejen z domova, ale i ze světa. Doufáme, že si nenechají tuto jedinečnou možnost ujít! S výjimkou Libuše jsou ostatní tituly k vidění v Ostravě i mimo cyklus, v dalších reprízách v průběhu celé sezóny 2023/2024.

A které všechny položky z Vašeho smetanovského kompletu plánujete uvést na příštím ročníku Smetanovy Litomyšle?

Na příští jubilejní rok 2024 jsme pozváni celkem se třemi operami Bedřicha Smetany. Jsou to Braniboři v Čechách, Dvě vdovy a Čertova stěna. A ve Smetanově domě připomeneme sté výročí narození skladatele, jehož hudba je ve svém žánru již přes šedesát let živou součástí naší kultury: Jiřího Šlitra. Soubor muzikálu tam uvede úspěšnou inscenaci legendární hry Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Jonáš a tingl tang, s našimi protagonisty Tomášem Savkou a Jakubem Žídkem.

——–

(Výběr z tohoto rozhovoru najdete také ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle.)

O ostravské Prodané nevěstě čtěte ZDE. 

Foto: archiv Smetanovy Litomyšle, Martin Popelář