„Janáčkovo divadlo má dobrou atmosféru. Je tu specifická energie.“

„Salome změnila způsob vnímání hudebního dramatu. Je o překračování všech limitů i tabu, šokující dílo o nelidskosti, amorálnosti; o tom, kam až je člověk schopen zajít.“

„Je zajímavé, že Strauss pracoval podobně jako Janáček a ve stejné době. Strauss si napsal sám libreto podle hry Oscara Wilda; není to zpěv na poezii, ale na prózu.“

David Radok vyrostl a vystudoval díky emigraci spolu s rodiči ve Švédsku, kde se věnoval operní režii. Po revoluci se vrátil a začal působit rovněž v České republice. Vedle Národního divadla v Praze pracuje pravidelně i v Janáčkově opeře Národního divadla v Brně. Společně s dirigentem a skladatelem Marko Ivanovićem uvedli už opery Věc Makropulos, Modrovousův hrad, Monument, Tři fragmenty z Juliette a Lidský hlas nebo Petera Grimese. V současnosti společně připravují inscenaci opery Salome od Richarda Strausse, premiéru má 17. června. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se David Radok zamýšlí nad námětem Salome, vrací se k inscenaci Brittenova Petera Grimese, naznačuje, jaké opery nemá rád, a distancuje se od povrchních režijních aktualizací.

Na brněnské scéně jste uvedl již řadu inscenací, které měly velký úspěch. Čím vás brněnská opera oslovuje?

V Brně pracuji rád. Mám rád město a zdejší Janáčkovo divadlo má dobrou atmosféru. Je tu specifická energie. Divadlo má dobré proporce mezi jevištěm a hledištěm a ve své době bylo skvěle technicky vybavené. Ale je to především tím, že je tu vynikající pracovní atmosféra. Šéf opery Jiří Heřman pečlivě promýšlí směřování dramaturgie i obsazení souboru a má jasnou vizi. Divadlo má velmi dobrý produkční tým; je tu vynikající sbor, se kterým se dobře pracuje hudebně i herecky. Proto jsem si také mohl dovolit zde inscenovat Petera Grimese, operu, která se nedá dělat bez dobrého sboru.

Obecně se traduje, že operní režiséři neumí pracovat se sborem, u vás ale je vidět, že si s ním víte rady. Máte recept?

Vnímám sbor jako souhrn individuí, ne jako masu, a tak s ním také pracuji. Tohoto přístupu ke společné práci si většinou sbory cení. V případě Petera Grimese se jednalo o vyprávění silného příběhu a sbor Janáčkovy opery měl opravdu chuť tento příběh vyprávět.

Ve vašich operách se neobjevují režijní zásahy, které by dílo posouvaly k modernitě. Čím to je?

Nemám v oblibě povrchní aktualizace. Jde přece o příběh, o vztahy mezi lidmi, které musí fungovat, ať se odehrávají v kterékoli době. Jestliže změním oblečení lidí, přece nic neaktualizuji. Vždycky hledám co nejlepší formu, která odpovídá vnímání příběhu dnešnímu diváku. Nezáleží na tom, do jaké doby umístíte příběh, ale zda to umístění funguje v kontextu s obsahem opery.

Jsou nějaké opery, které nemáte rád?

Přiznám se, že nemám rád pozdní romantismus a nekonečně dlouhé Wagnerovy opery bych fyzicky nezvládl. A nemám rád opery, jejichž hlavním cílem je ukázat hudební akrobacii.

A co Richard Strauss a jeho Salome, kterou teď v Brně připravujete?

Salome je opera se silným příběhem. Je to přelomová opera, změnila způsob vnímání hudebního dramatu a přenesla ho do dvacátého století. Je o překračování všech limitů i tabu, je to šokující dílo o nelidskosti, amorálnosti; o tom, kam až je člověk schopen zajít. A to jsme o realizaci opery rozhodli ještě před válkou na Ukrajině, kde je tohle překračování limitů lidskosti dovedeno do strašné reality. Je zajímavé, že Strauss pracoval podobně jako Janáček a ve stejné době. Strauss si napsal sám libreto podle hry Oscara Wilda, není to zpěv na poezii, ale na prózu. Je zajímavé, že všechny postavy, které v opeře hrají, jsou negativní, není tu žádná naděje.

Jaké úkoly vás čekají v nejbližší budoucnosti?

V příští sezóně realizuji spojení dvou operních aktovek, Pucciniho Gianni Schicchi spolu s jednoaktovkou s názvem Don Buoso, ke které jsem si dovolil napsat libreto a autorem hudby je Jan Kučera. Hledal jsem vhodný doplněk k Pucciniho opeře. Bude se jednat o černou komedii, jakýsi prolog k Puccinimu. Postavy vystupující v obou operách jsou identické. Premiéra je naplánována na 3. a 5. listopadu 2023 v Národním divadle v Praze.

Foto: Marek Olbrzymek