Ve věku 97 let zemřela Soňa Červená, držitelka Thalie, světově proslulá pěvkyně, která většinu svého života strávila na nejslavnějších jevištích a pódiích poté, co v 60. letech emigrovala z Československa. Ještě loni 29. září, krátce po svých 97. narozeninách, vystoupila u příležitosti předsednictví České republiky v Radě EU v Lateránské bazilice v Římě v oratoriu Jana Zástěry Svatá Ludmila jako sólistka v mluveném partu sv. Ludmily. Její nejznámější rolí byla Carmen.

První divadelní zkušenosti získala v muzikálu Divotvorný hrnec, který po válce uvedli v Praze Jiří Voskovec s Janem Werichem. Hrála rovněž ve filmu. Rozhodla se ale věnovat opeře. V letech 1952 až 1958 působila ve Státním divadle v Brně a pak v Berlíně v Opeře Pod lipami. Zpívala tam role v operách Claudia Monteverdiho, Georga Friedricha Händela a Christopha Willibalda Glucka. Mimořádným úspěchem se tam však stala v roce 1960 její Carmen.

Ztvárnila ji potom mnohokrát i na dalších předních světových scénách, když se v roce 1962 z tehdejšího Východního Berlína v Německé demokratické republice dostala za dramatických okolností na Západ. Vedle Bizetovy Carmen zpívala také role v operách Richarda Strausse, Giuseppe Verdiho a Richarda Wagnera. Vystupovala sólově v operních domech ve Vídni, Miláně, Amsterdamu, Barceloně, Bruselu, Lisabonu a na všech velkých německých operních scénách. Byla také žádaným hostem předních evropských a amerických mezinárodních festivalů. 

Po jedenáct sezón působila v San Francisco Opera. Vystupovala s dirigenty Rafaelem Kubelíkem, Herbertem von Karajanem, Pierrem Boulezem, Charlesem Mackerrasem a mnoha jinými. V koncertním i operním repertoáru se nakonec specializovala na tvorbu autorů dvacátého století – Gustava Mahlera, Igora Stravinského, Leoše Janáčka, Albana Berga, Györgyho Ligetiho, Luigiho Nona, Hanse Wernera Henzeho a dalších. V případě Janáčka se zasloužila o vzorovou interpretaci jeho rolí v češtině a o přesné překlady v notových edicích. 

Po uzavření operní dráhy působila v renomovaném činoherním divadle Thalia v Hamburku. S kreacemi režiséra Roberta Wilsona a s hudbou Toma Waitse a Lou Reeda hostovala po celém světě. Po čtyřicetileté operní kariéře a následném činoherním působení se jí po sametové revoluci a návratu do Prahy otevřely další, nečekané umělecké možnosti.

Pro Národní divadlo vytvořila symbolickou postavu Osudu v Janáčkově opeře Osud v režii Roberta Wilsona, ústřední postavu v komorní opeře Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude…, zachycující proces s Miladou Horákovou v roce 1950, roli Eliny Makropulos v činoherní inscenaci Čapkova dramatu Věc Makropulos režiséra Roberta Wilsona a jednu z hlavních postav v Březinově komorní opeře Toufar. V Národním divadle Brno ztvárnila nezpívající alter ego Hraběnky v Čajkovského opeře Piková dáma. Mimořádnou jevištní zkušenost zúročila také v přednesech melodramů moderních a současných autorů.

Z rozhlasového archivu jsou vydány komplety Mozartových oper Figarova svatba a Titus a Janáčkovy opery Její pastorkyňa, na nichž se Soňa Červená ještě před emigrací, to znamená v 50. a 60. letech, podílela. Vedle toho je její hlas zachycen v titulní roli kompletu Bizetovy Carmen, natočené v Lipsku. Na CD je k dispozici také nahrávka balady Osiřelo dítě od Otakara Ostrčila, variací pro mezzosoprán, housle a klavír Chvála houslí od Ladislava Vycpálka a Šestera písní milostných Petra Ebena a Janáčkův Zápisník zmizelého.

V den svých pětadevadesátých narozenin oznámila v Praze Soňa Červená založení nadačního fondu, který podporuje mladé hudebníky a zpěváky v oboru klasiky. Fond vyhledává vhodné adepty, kterým nabídne finanční i profesní podporu.

Soňa Červená zůstává v paměti v mluvené roli kněžny Ludmily v oratoriu Nádech věčnosti Jana Zástěry, které korunovalo v roce 2022 program festivalu Smetanova Litomyšl. K velké porci textu, přednášeného zpaměti, ve svých melodramatických vstupech, výrazně podkreslených orchestrem, přidala s obrovskou vnitřní energií přesvědčivý dramatický přednes, gesta, kterými ovládla celý prostor… Jen někdo pamatuje její roky v plné pěvecké síle před rokem 1968, málokdo mohl osobně zažít její světové úspěchy, ale návrat z exilu po roce 1989 a její druhý umělecký život, realizovaný herectvím, byl neméně impozantní. A její činorodost a šarm jsou nezapomenutelné.

Byla dcerou českého kabaretiéra Jiřího Červeného a pravnučkou královéhradeckého výrobce žesťových hudebních nástrojů Václava Františka Červeného. Svůj osud popsala ve dvou autobiografických knihách Stýskání zakázáno a Stýskání zažehnáno.

V roce 2002 obdržela od Nadace Život umělce cenu SENIOR PRIX za uměleckou činnost. V roce 2004 následovala Cena Thálie jako zvláštní cenu kolegia, 6. ledna 2011 jí na prknech Stavovského divadla udělil ministr kultury medaili Artis Bohemiae Amicis. 28. října 2013 ji prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. Po Soně Červené byla pojmenována planetka, objevená českou astronomkou Lenkou Kotkovou, roz. Šarounovou, v srpnu roku 1995 na Ondřejově. Jedná se o planetku č. 26897, která teď nese jméno „Cervena“.

Soňa Červená se narodila 9. září 1925, zemřela 7. května 2023.

Foto: Národní divadlo, Česká televize, Smetanova Litomyšl, HFAD Příbram, Petr Veber