PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Pokud má někdo punc vůdčího „prvního“ mezi ostatními, neměl by být svým způsobem normotvorný, tedy ukazovat nejvyšší kvalitu?“

„Potenciál a materiál Lucie Kaňkové je velmi pěkný. Jen je třeba ještě chvíli zrát k rolím typu Violetty.“

„Vyvstává otázka: Je nutné, aby představení s léty chátrala?“

Škoda úpadků repríz, zvlášť když se jedná o naši „první“ operní scénu, ikonický titul, jakým je Verdiho La traviata, a navíc představení, do kterého právě vstupuje mladá, nadějná sopranistka. V neděli 16. října to byla Lucie Kaňková, která ve Státní opeře poprvé vystoupila v roli Violetty Valéry. Inscenaci příjemně osvěžila, i když zatím nedozrálým hlasem pro tuto roli a snad až příliš dívčím projevem. Více pozitiv ale těžko najít vedle toho, co zachránilo dílo jako takové a vizuálně příjemná scéna. Podřadně hrající orchestr, nekompaktní sbor, místy necitlivá tempa a více než průměrné výkony v ostatních rolích. Unavená rutina.

„Violetta je náročná role a Lucie Kaňková se jí zhostila výborně. Její dynamický rejstřík ve mně maximálně rezonoval ve druhém a třetím dějství jak v dojemných pianissimech, tak i úpěnlivých fortissimech.“

„Představení je minimalisticky koncipované a kéž by si z toho vzali příklad ti, kdo ´obohacují´ podobně slavná díla o novátorské přístupy až základní ´revoluční´ pojetí.“

„Bruckner je stejně tak milovaný velkými a náhlými kontrasty božských pianissim, jako i majestátnými katedrálními plochami fortissimo – a alespoň ze čtrnácté řady bych si byl přál, aby celková zvuková úroveň orchestru byla povětšinou o stupeň nižší.“

Se dvěma čerstvými zážitky z pražského kulturního dění se na sociálních sítích a zároveň na portálu KlasikaPlus.cz dělí se čtenáři publicista a skladatel Alexander Goldscheider, žijící čtyři desetiletí v Británii, ale pravidelně se vracející do původní vlasti. Vyznává se současně z toho, jak se vyvíjelo jeho chápání smyslu psaní o hudbě – kritického v mládí, přejného a sympatizujícího v pozdějším věku.