„Na varhany za téměř dva tisíce dolarů se krajané složili za jediný víkend. Poté, co na ně hrával Dvořák, jsou dnes prý nevyčíslitelné hodnoty.“
„U soutoku jedné říčky a potoka, kam Dvořák chodil, je nevýrazný pomník připomínající jeho pobyt, ale socha Mistra přímo ve vesnici dodnes chybí.“
„Nemohl jsem se zbavit dojmu, že tomuto místu něco dlužíme. I proto jsem tam byl, abych to pochopil a přemýšlel o tom, jak to změnit…“
Sto dní, které v létě 1893 skladatel Antonín Dvořák strávil v iowské vesnici Spillville, navždy změnily její osud. Dvořák s manželkou tu měli po delší době v Americe konečně pohromadě celou rodinu se šesti dětmi. A hlavně svatý klid po prvním náročném roce stráveném v rušném a pro něj stresujícím New Yorku ve funkci ředitele Národní konzervatoře hudby. Iowa, kam počátkem června odjeli vlakem a pokračovali na povozu, mu připomínala domov. A ve Spillville se mluvilo ještě stále česky.