PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Kvalita každé produkce Hamleta Ambroise Thomase stojí a padá s kvalitou pěveckého obsazení.“

„Co naopak úplně scházelo, byly notové pulty pro sólisty. Pěvečtí protagonisté večera je totiž nepotřebovali. Všichni interpreti znali své party zpaměti.“

„Po scéně šílenství, kterou si vychutnala pomuchlaná, rozcuchaná a bosá, následoval několikaminutový nadšený aplaus publika.“

Letošní ročník Salcburského festivalu nabízí kromě řady scénicky pojatých děl i čistě koncertní produkce. Jednou z nich se 16. a 19. srpna stalo provedení opery Hamlet Ambroise Thomase, francouzského autora devatenáctého století, při němž byli návštěvníci sále Felsenreitschule svědky mimořádného umění. Zejména jeden z výkonů v dobrém smyslu vyčníval.

„Jak je již na festivalu zvykem, jeden ze symfonických koncertů nastuduje jiný dirigent, než který ‚vládne‘ zbytku festivalu. Letos to byl náš Jakub Hrůša.“

„Nač si stěžovat? V první řadě na to, že z důvodů zcela nepochopitelných byly všechny postavy oblečené zcela současně, a to povětšinou ležérně až plebejsky.“

„V případě Anny Netrebko se jednalo o ukázkově disciplinovaný a stylový pěvecký výkon.“

Když na velikonoční pondělí roku 2018 na jevišti Velkého festivalového domu v Salcburku zvolala sopranistka Anja Harteros O Scarpia, avanti a Dio!, nikdo ještě netušil, že jsou to nejen poslední slova Pucciniho Toscy před skokem z Andělského hradu, ale i jedno festivalové rozloučení s italskou operou na dlouhých pět let… Takové konstatování by samo o sobě ještě nemuselo znít nijak tragicky, vždyť přece krásných oper jiné než italské provenience je dost a dost. Středobodem našeho zájmu jsou ovšem Osterfestspiele Salzburg neboli Salcburský velikonoční festival, což je prestižní hudební událost, jejíž velké plány s italskou operou překazila od zmíněné pucciniovské produkce jedna nečekaná rána osudu.