„Spolu se Skácelovými verši a neokázalými, ale přesto hlubokými a dojemnými texty Vojtěcha Stříteského zněla slova 13. kapitoly 1. epištoly Korintským.“
„Nemám rád potlesky mezi větami, ale tohle bylo jiné – naprosto přirozené a posilující pocit, že publikum i umělci jsou na jedné vlně, vzájemně si působí radost.“
„Souznění až neuvěřitelné…“
Do druhé poloviny vstoupil minulý týden národní festival Smetanova Litomyšl, letos konečně zase v podobě, v jaké jsme na něj byli zvyklí, píše pravidelný návštěvník koncertů Jaromír Kašpar. Dva předchozí ročníky poznamenané pandemií byly zvláštní. A nemyslím to nikterak zle, sám jsem je nejednou označil za nezapomenutelné. Vždyť přinesly neopakovatelnou atmosféru, hudební kouzlo zajímavých prostor i prostranství a samozřejmě i skvělé umělecké zážitky. Přesto je asi většina lidí bude vnímat jako jakési intermezzo – krásnou sice, ale pořád přece jen mezihru – vyplňující ten časoprostor mezi „tenkrát“ a „teď“. A tak už jen procházka po Smetanově náměstí přináší letos pocit radostného rozechvění, očekávání a nadšení, které lze zase číst z nezakrytých tváří…
