PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Soubor se vyznačuje neotřelostí a invencí, kterou prokazuje i v realizaci vlastního cyklu Vox imaginis v Moravské galerii, na kterém propojuje hudbu, poezii i percepci výtvarného umění.“

„Nástroje kvarteta jsou barevně i dynamicky vyrovnané a sladěné a tvoří kompaktní celek, který má svoji charakteristickou barvu.“

„Zazněla skladba pro kvartetní soubory ikonická, Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka. Poslední dílo autora, který nikdy nepřestal být mladý a zamilovaný a svoji dravou vášnivost vtělil právě do této skladby.“

Spolek přátel hudby připravuje pro příznivce komorní hudby koncertní sezónu již 25 let. Stejně tak dlouho hrají hudebníci Štěpán Graffe, Lukáš Bednařík, Leoš Černý a Michal Hreňo v uskupení, které si říká Graffovo kvarteto. Tohle výročí oslavili koncertem v úterý 25. dubna v Besedním domě a posluchačům zahráli skladby Antona Weberna Pomalá věta pro smyčcové kvarteto, Kvintet A dur „Pstruh“ pro klavír, housle, violu, violoncello a kontrabas Franze Schuberta a na závěr Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka. Předvedli svoje interpretační umění a obecenstvo je odměnilo dlouhotrvajícím potleskem.

„Bachovu Mši h moll považuje Gardiner, jehož nahrávka je skvělá a slavná, naprosto referenční, za zázrak.“

„Pověstná dirigentova perfekce, spojená s přirozeným respektem a s autoritou umělecké celebrity, slavila triumf.“

„O jeho nárocích, přísnosti a perfekcionismu vůči hudebníkům se traduje mnohé. Ale výsledky vždy stojí za to.“

V Praze byl víckrát u České filharmonie než se svými soubory Monteverdi Choir a English Baroque Soloists. A první hostování Orchestru revolučního a romantického, také jeho dítka, zcela překazila opatření proti covidu. Sir John Eliot Gardiner je v hudbě rozkročen poměrně široce, dirigování moderních orchestrů je v jeho kalendáři zcela běžné. Přesto je a zůstává v celosvětovém povědomí, a jistě právem, především interpretem starší hudby, zastáncem historicky poučené interpretace a užívání dobových nástrojů a jejich kopií. Tedy specialistou. Narodil se 20. dubna 1943, dnes slaví osmdesátiny.

„Náš vztah s Essenskými filharmoniky je opravdu krásný, zdravý a sympatický.“

„Deset let v Essenu je dlouhá doba, rozloučení nelze jen tak přejít.“

„Bude to bezesporu nová, důležitá a velmi intenzivní etapa. Doba, kdy budu více cestovat a hostovat.“

Tomáš Netopil bude řídit 30. května v Kroměříži při otevření zrekonstruovaného Sněmovního sálu Arcibiskupského zámku proslulý vídeňský orchestr dobových nástrojů Concentus Musicus Wien. Beethovenova Eroica tam v jejich podání současně zahájí 28. ročník jihomoravského festivalu Concentus Moraviae. Předtím se Tomáš Netopil také objeví za dirigentským pultem orchestru Essener Philharmoniker 19. května na festivalu Pražské jaro, kde zahrají Dvořákovu Pátou symfonii a s Frankem Peterem Zimmermannem Elgarův Houslový koncert. A v červnu diriguje podvakrát Českou filharmonii při zahájení Smetanovy Litomyšle…

„Maestro Blomstedt dirigující bez taktovky interpretaci vtiskl jasnou architekturu znění s výjimečnou hloubkou v rozpětí dynamiky.“

„Kavakasův dialog s orchestrem byl samozřejmý a na vysoké úrovni, fráze virtuóza s Vídeňskými filharmoniky často krásně dýchaly.“

„Dirigent prodchnul interpretaci Nielsenovy Páté symfonie sentimentem a Vídeňské filharmoniky vedl v pestré škále emocí s působivě dramatickou intenzitou výrazového spektra.“

Romantická díla německého skladatele, dirigenta a klavíristy Johannesa Brahmse (7. 5. 1833 – 3. 4. 1897), čestného občana Hamburku a Vídně, který se za svého života stal čestným členem Společnosti přátel hudby ve Vídni, patří dlouhodobě ke standardnímu repertoáru Vídeňských filharmoniků. Ve Zlatém sále, sídle světoznámého rakouského tělesa, kde slavný skladatel i dirigoval, vzdali komponistovi krátce před jeho dubnovým výročím krásnou poctu Vídeňští filharmonikové, legendární švédský dirigent Herbert Blomstedt a fenomenální řecký houslista Leonidas Kavakos. Brahmsův Koncert pro housle D dur, op. 77 představili po sérii třech koncertů v sídle tělesa s velkým úspěchem i ve Vídeňském koncertním domě.

„Ve zvuku nosnou táhlost a plnost, propojenou však s jistou nazálností kombinovali s velmi procítěnou hrou, přičemž každého posluchače tak naplnili kýženou melancholickou a poněkud smutnou emocí.“

„Krásně a živě si všichni vyhráli s „westernovými“ rytmicko-melodickými nápady skladatelovými, které však vždy pohotově překlopili do zpěvných vzájemných rozhovorů v duchu českém.“

„Těžké a intenzivní představení hlavního motivu a jeho proměny, zejména v pasážích nad velmi obtížnou pedálovou sazbou, dávaly vyniknout procítěné hře varhaníka.“

V pondělí 3. dubna se uskutečnil v Sále Martinů na pražské HAMU Vzpomínkový koncert k nedožitým 85. narozeninám violisty Lubomíra Malého. O pestrý a nevšední program se postaralo Wihanovo kvarteto, Karel Untermüller (viola), Karel Vrtiška (klavír) a Pavel Svoboda (varhany). Repertoár důvtipně a vyváženě naplnil večer melancholickými, smutnými, ale i milými a veselými emocemi, které se na tuto vzpomínku velmi hodily.

„Čtenáře působivě provádí i centrem rakouské metropole, především jejími architektonickými dominantami a hvězdami na chodnících města s vročeními skladatelů a hudebních umělců, kteří jsou spjatí s historií slavného orchestru.“

„Z dobové historie upozorňuje např. na tvorbu Richarda Wagnera, Gustava Mahlera, Antona Brucknera, Johannese Brahmse a Richarda Strausse, jejichž díla orchestr zařadil do svého repertoáru a uváděl některá z nich rovněž pod jejich taktovkou.“

„Velmi srozumitelně dokázal objasnit i specifika typického „vídeňského zvuku“ a přiblížit náročnou profesi hudebníků.“

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha hostí letos na podzim Vídeňské filharmoniky, které bude ve Dvořákově síni Rudolfina 13. září 2023 řídit proslulý mladý dirigent Jakub Hrůša, sólově vystoupí mimořádný klavírista Igor Levit. Kdo by chtěl již nyní více nahlédnout do zákulisního dění slavného rakouského tělesa, může si s radostí otevřít německou odbornou a popularizační publikaci Das Orchester, das niemals schläft / Orchestr, který nikdy nespí, kterou napsal v roce 2017 významný rakouský rozhlasový a televizní moderátor, dramaturg a publicista Christoph Wagner-Trenkwitz. Publikaci inicioval houslista první sekce tělesa a bývalý předseda orchestru Andreas Großbauer. Knihu zaštítil bývalý spolkový rakouský prezident Heinz Fischer, současný čestný patron Vídeňských filharmoniků.

„Hymnus Pexidr zkomponoval okolo roku 2012. Ačkoliv program ani z části nenabídl popis jednotlivých skladeb, což byla opravdu škoda, podle autorových slov je jeho skladatelským záměrem hlavně sdílnost a funkčnost hudby k posluchači.“

„Koncert byl celkově příjemným překvapením a bude nesmírně zajímavé sledovat vývoj tohoto orchestru jak po hudební, tak dramaturgické stránce.“

„NeoKlasik se ale nebojí ani soudobé hudby, ačkoliv, jak ukázal publiku, hudba to byla taktéž v náznacích neo-zvuku.“

Smetanovské dny v Plzni zařadily na program letošního 42. ročníku mladé hudební uskupení NeoKlasik orchestr. To se, jak už sám název napovídá, specializuje především na autory, kteří tvořili nebo tvoří v neoklasicistním stylu. Přesto koncert v úterý 21. března večer nabídl mimo skladby Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka také dvě soudobá díla plzeňského skladatele Karla Pexidra.

„Sbor nesezpíváte do určité podoby za rok či za dva, je tu důležitá kontinuita a dlouhodobá, trpělivá, stabilní práce. Člověk musí myslet pozitivně, s vizí do budoucna. Dokud se zpívá, je dobře!“

„Napsal jsem vokálně-instrumentální kompozici pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr, Stabat mater, na liturgický text. V rámci mého jubilea ji budou uvádět české symfonické orchestry, samozřejmě s Českým filharmonickým sborem Brno.“

„Běžně jsou skladby na toto téma zpracovány pro pěvecký kvartet, sbor a orchestr. Já jsem eliminoval sólovou pěveckou složku a nahradil ji sólovou violou. Viola je tedy Mater Dolorosa, která dojímá svým nářkem a zpěvem, ale je meditativní, ne koncertantní.“

Český filharmonický sbor Brno založil Petr Fiala před 33 lety a dokázal ho vypracovat na přední české a evropské těleso. Přitom byl schopen si najít čas i na komponování a mnohé skladby vznikly právě pro jeho sbor. Letos 25. března slaví skladatel a sbormistr 80. narozeniny a k jubileu bude 22. a 26. března ve Zlíně a v Brně uvedeno v premiéře jeho nové dílo – Stabat mater. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Petr Fiala hledí dopředu i bilancuje a především podrobněji přibližuje svou novou skladbu s velikonočním textem.

„Měla jsem pocit, že ke Kleinově sonátě má Kahánek osobní vztah.“

„Schubertova Impromptu byla výrazem tak nasycena, až už bych ani nepotřebovala víc.“

„Vztah Kahánka k Janáčkovi je obecně znám, a tak originální a kvalitní provedení této skladby pro mě nebylo žádným překvapením.“

Ve středu 8. března 2023 se konal benefiční koncert klavíristy Ivo Kahánka v rámci festivalu Věčná naděje. Večer v Zrcadlové kapli pražského Klementina byl věnován podpoře lidí s Alzheimerovou chorobou v Alzheimer Home Pitkovice a byl třetím z šesti koncertů letošního 6. ročníku festivalu.

„Vedle skvělé interpretace byla další ozdobou večera nápaditá dramaturgie, zahrnující díla od klasicismu po současnost, zvolená tak promyšleně, že tvořila jeden gradující celek.“

„Byl to Janáček oscilující mezi rozverností, melancholií, romantickou lyrikou, výrazně, oddaně a srozumitelně interpretovaný.“

„Barvy jednotlivých nástrojů se do sebe tak vpíjely, až tvořily zvukově dokonalou koláž.“

Jedním z největších klenotů české komorní hry je dechový soubor Afflatus Quintet, založený v roce 1995. Již dva roky nato zvítězil v prestižní Mezinárodní soutěži ARD, následovala řada úspěšných koncertů u nás i v zahraničí, dvakrát mu byla Českým spolkem pro komorní hudbu udělena Cena roku za mimořádné interpretační mistrovství. V rámci sezony spolku zahrál soubor na pondělním koncertu ve Dvořákově síni Rudolfina, který byl připomínkou pětadvacátého výročí jejich prvního vystoupení v tomto sále.

„Jinak než na nejvyšší kvalitě nemá smysl operu dělat.“

„Jenůfa je mistrovské dílo. Jsem dokonce přesvědčen, že je to dílo, které si musí každý zamilovat.“

„Janáček vytvořil ve svých postavách skutečné lidské bytosti. To nejsou nějaké černobílé figury, špatné a dobré, to jsou prostě živí lidé, kteří na sebe vzájemně reagují.“

Sevillské divadlo Teatro de la Maestranza mělo v únoru na programu Jenůfu – Janáčkovu operu Její pastorkyňa. Koprodukční projekt propojil proslulou inscenaci režiséra Roberta Carsena s dirigentem Willem Humburgem, orchestrem Real Orquesta Sinfónica de Sevilla a mezinárodním pěveckým obsazením. Javier Menéndez, ředitel divadelní scény v šestisettisícové kulturní metropoli španělského jihu, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje obvyklý repertoár divadla a v zamyšlení nad operami Leoše Janáčka neskrývá přesvědčení o jejich mimořádných hodnotách, ani silné osobní zaujetí. Dá se proto čekat, že by mohly v budoucnu v programu v Seville následovat i některé další tituly.

„Terezie Fialová přijala roli „záskoku“ za Olgu Scheps s pokorou a zodpovědností. Přivezla si vlastní repertoár a volila ho, jak sama naznačila, „podle vlastního srdce, neboť lotyšský skladatel Péteris Vasks i Leoš Janáček jsou mojí velkou láskou,“ uvedla.“

„Klavír značky Steinway & Sohn zněl v proskleném foyeru, který působil jako vzdušný zámek, zářivě a nadýchaně, jakoby v prostoru poletovaly skutečné sněhové vločky v něžném impresionistickém oparu.“

„Terezie Fialová se představila publiku, jako technicky vyzrálá klavíristka, se schopnotí barevné imaginace i interpretace a s neomylným hudebním instinktem. Její přednes vycházel z hlubokého niterného ponoru a plně se oddala emočnímu výrazu.“

Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně nerealizuje jen symfonické koncerty, ale občas uspořádá intimní večer pro posluchače, kteří mají rádi komorní hudbu. V netradičním a půvabném prostoru foyeru Kongresového centra zněl 23. února sólový klavír, na který hrála mladá půvabná plavovláska. Sice to nebyla původně plánovaná Olga Scheps, které účinkování znemožnilo nové mateřství, ale česká pianistka Terezie Fialová. Zazněly dvě části z cyklu Roční doby lotyšského soudobého skladatele Péterise Vaskse, Zima a Jaro, poté výběr z první části cyklu Po zarostlém chodníčku a Sonáta pro klavír 1. X. 1905 Leoše Janáčka. Domenico Scarlatti odlehčil večer dvěma sonátami, Sonatou G dur a E dur. Na závěr jako přídavek zazněla třetí část V mlhách Leoše Janáčka.

„Byla to shoda koordinovaných náhod, že dva symfonické orchestry a jeden pěvecký sbor, dostali v Carnegie Hall příležitost právě v únoru 2023.“

„Pomyslnou třešničku na dortu představoval fakt, že se mezi české koncerty v Carnegie přidala i Národní ukrajinská filharmonie ze Lvova.“

„Před prosincovým výročím premiéry Z Nového světa v New Yorku, šlo o velmi povznášející moment a českému měsíci v Carnegie Hall to dalo, při dvoutisícové návštěvnosti, lesk.“

Filharmonie Brno, Český národní symfonický orchestr a pěvecký sbor Cancioneta Praga během února dokázaly, jeden po druhém, zaplnit Stern Auditorium v Carnegie Hall. Filharmonie Brno byla první a zažila v New Yorku historickou, zcela unikátní atmosféru. O ČNSO dokonce kritici napsali, že byl v Carnegie jako doma. Cancioneta si získala srdce všech přítomných…

„Nabízí podněty k zamyšlení nad obtížnými cestami k uplatnění, nad tvůrčí svobodou a kompromisy, jež (ne)musíme podstupovat.“

„V této souvislosti stojí za připomenutí, že tento kreativní muž, mimo jiné zdatný pianista, stojí také za pozoruhodným filmem Piano na křižovatce.“

„Mohly by probouzet i smutek, jenže ten se nějak nedostavuje. Z filmu spíš vyzařuje zřetelná, i když nesnadno definovatelná naděje, že pandemické ticho brzy skončí.“

Dva mladí pouliční muzikanti fidlají na kontrabas klasickou melodii; neruší je hluk vídeňského bulváru, nevadí jim ani déšť, před kapkami se schovávají pod igelitovou plachtou. Menší mladík, který má růstovou vadu, obstarává smyčec, velký brnká na struny. Plastic Symphony… Nejen z titulu slovenského filmu, ale také z úvodních scén je zřejmé, že půjde o hudbu. A o tu samozřejmě jde i v českém dokumentu Piano na křižovatce, který je skutečnou poctou klavíru.

„Nebyl to Janáček úsečný, ale vyzpívaný, často spíše lyričtější, ale na klíčových místech přesto mimořádně dramatický, ve vzácné jednotě hudby a režie. Bez násilné aktualizace, bez schválností.“

„Pro Kostelničku je Ángeles Blancas ideální představitelkou. Ze scény „Co chvíla“ učinila společně s režisérem a dirigentem klíčový okamžik opery.“

„Málokterý režisér se odváží v závěru popustit uzdy a sáhnout po jednoznačně pozitivním řešení. Carsen ano.“

Poprvé a hned v nejlepší možné podobě. Tak se jeví Janáčkova Jenůfa, jak ji pro tři únorová uvedení jako koprodukční projekt nastudovalo sevillské divadlo Teatro de la Maestranza. Jde totiž o inscenaci režiséra Roberta Carsena, jehož jméno samo o sobě napovídá předem hodně, téměř vše. A pokud se tato opera ve čtvrtém největším španělském městě ještě nikdy nedávala, pak právě tato podoba, do detailů propracovaná a realisticky zahraná, byla šťastnou volbou. Při čtvrteční premiéře zarezonovala přesně, emotivně a uvěřitelně, zcela spolehlivě.