PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Brňák, jak se patří, uvedl Jakuba Hrůšu na úterní besedě v aule JAMU dirigent Jakub Klecker.“

„Moje rodina byla úplně v transu, když jsem to rozhodnutí, že se chci věnovat hudbě, udělal. Celé prázdniny jsem ležel v notách a poslouchal a oni se báli o mé psychické zdraví.“

„Závěrem zodpověděl Hrůša několik dotazů od studentů. Například studování dirigování doporučuje až v pozdějším věku.“

Jakub Hrůša – jméno, které v posledních týdnech rezonuje českými médii. Dirigent, kterého nejen talent, ale také tvrdá píle a láska k hudbě dovedly až na post hudebního ředitele Královské opery v Londýně. Úspěchy a světová uznaní slaví ale dlouhodobě. O Janáčkovi, o tom jak to chodí v londýnských orchestrech a operních domech, ale také o tom, jak se připravuje na koncerty a co by doporučil studentům, si povídal s bývalým spolužákem z pražské AMU Jakubem Kleckerem v aule Janáčkovy akademie múzických umění v Brně,…

„Opera Z mrtvého domu je v kontextu Janáčkova díla věc velmi idealistická.“

„Ducha má Glagolská mše mocného, inspirována tradicí křesťanské spirituality je také, ale kus velké provokace v ní ale bují ještě nápadněji.“

„Mým cílem a přáním je, aby odměnou za naši práci byl velký zážitek a prožitek, na straně umělců i publika.“

Z mrtvého domu, poslední Janáčkovu operu komponovanou podle Dostojevského, spojuje nejnovější inscenace Národního divadla Brno s Glagolskou mší, ryze koncertním duchovním dílem zhudebňujícím staroslověnský liturgický text. Díla z posledních let skladatelova života zahajují 2. listopadu festival Janáček Brno 2022, scénický tvar pak má ještě několik repríz. Režie je dílem Jiřího Heřmana, hudebně za projektem stojí dirigent Jakub Hrůša, který se tak vzácně vrací do rodného Brna…

„Pro Vídeňské filharmoniky je – spolu s červnovým Koncertem letní noci ze Schönbrunnu – jedním ze dvou nejostřeji sledovaných počinů každé sezóny.“

„Jak tráví nynější, poměrně neklidný čas rakouský dirigent Franz Welser-Möst, který pozdvihne na Nový rok taktovku potřetí během uplynulého tuctu let?“

„Během této sezóny se Jakubu Hrůšovi s jeho třinácti koncerty v čele Vídeňských filharmoniků nevyrovnají ani Riccardo Muti, Daniel Barenboim, Andris Nelsons či Christian Thielemann.“

Pokud by se našel mezi žurnalisty neználek, pověstný kandrdas, který by se v propagačním oddělení Vídeňských filharmoniků zeptal, zda orchestr opět odehraje svůj Novoroční koncert, dostal by udivenou odpověď ve stylu: „Matiné? Jak by ne!“ Vždyť toto defilé valčíků, polek či kvapíků, okořeněné o předehry z operet, se už dávno stalo v metropoli na Dunaji, ale díky televizním a rozhlasovým přenosům i ve světě, tradicí. Zdánlivě zahájenou před třiaosmdesáti lety, v počátcích druhé světové války. I když určit přesný počátek není úplně jednoduché.

„Ve Vídni jsem našla přátelskou a naprosto pohodovou pracovní atmosféru. Jistě k tomu přispěl i dirigent Tomáš Hanus.“

„Mám za sebou postavy, jako je například Milada, Libuše, Turandot, Ortruda, Abigail, stále víc se posunuji k dramatickému sopránu, kde se cítím nejkomfortněji.“

„Jsem na volné noze. Mohu alespoň působit v projektech v různých divadlech, Prahou, kde žiji, počínaje a dále třeba v Košicích, Ústí, Cardiffu nebo nyní ve Vídni.“

Pěvkyně Eliška Weissová se stala v poslední době fenoménem. Doma se sice ještě příliš nedostala do povědomí publika, přesto se jí podařilo přesvědčit vedení Vídeňské státní opery a získat v konkurzu roli Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni, které v zahraničí říkají Jenůfa. A důvěru v ni vloženou nezklamala, naopak nadchla vedení opery, odbornou kritiku i publikum.

„Bylo to ukázkové provedení Janáčkovy hudby, které strhávalo publikum, které po představení vybuchovalo v nadšené emotivní ovace.“

„Hudební proud byl hutný a barevný a pečlivě propracovaný, hudební plochy reagovaly dynamicky na emocionální projevy pěvců a tvořily komplexní celek.“

„Do představení vstoupil náhle a neplánovaně záskok za onemocnělého Michaela Laurenze, který byl obsazen do role Števy. Teď si ji zazpíval slovenský pěvec Pavol Breslik.“

Janáčkova opera Její pastorkyňa se stává stále více uváděnou operou na všech světových scénách, kde ji ovšem nazývají Jenůfa. Ve Vídni poprvé slavila úspěch v roce 1918, a to i díky tomu, že byla uvedena v německém překladu Maxe Broda. Poslední inscenace ve Státní opeře měla premiéru v roce 2002 a opět se tehdy zpívalo německy. Nyní byla tatáž inscenace znovu uvedena na scénu v původní režii i výpravě, ale s novým pěveckým obsazením a s novým dirigentem. A konečně se na scéně Vídeňské státní opery zpívalo česky a u dirigentského pultu stál český dirigent Tomáš Hanus, který dal Janáčkově hudbě autentický náboj.

„Režisér Stefan Herheim přistoupil k inscenaci s fantazií a s humorem, okořeněným poněkud absurdními špílci, které však nepřekročily rámec laskavého nadhledu.“

„Dirigovala Giedrė Šlekytė, potlačila janáčkovskou dravost a úsečnost, vyzvedla poetiku a lyričnost hudby a dala jí široké fráze a měkkost a současně hravost.“

„Hvězdami večera je liščí pár, Bystroušku zpívá Mélissa Petit, Lišáka Zlatohřbítka česká mezzosopranistka Jana Kurucová.“

Opera Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky je ve Vídni inscenována dost často. Z poslední doby připomeňme velkou pohádkovou inscenaci režiséra Otty Schenka, která se hrála ve Státní opeře v roce 2014. O tři roky později, v roce 2017, byla realizována umělecká instalace v Musikvereinu, kdy se za Cleveland Orchestra, který dirigoval Franz Welser-Möst, promítaly obrazy z přírody a Lišku zpívala Martina Janková. Nyní se Bystrouška prohání ve Vídni opět, tentokrát jde o inscenaci souboru Theater an der Wien. Kvůli rekonstrukci objektu divadla byla zvolena pro jejich provoz náhradní lokace, v hale E Museums Quartiere. Vzniklo tam pozoruhodné představení, oscilující mezi operou, loutkovým divadlem a muzikálem.

„Hráči se od samotného začátku soustředili na nekončící tah, který hudbě propůjčily zejména smyčce vychutnávající si své podmaňující melodie.“

„Drobné fráze se nerozpadaly, naopak postupně kulminovaly a nabíraly na síle, celé to vyústilo do tří silných úderů. Bylo to jako bolestivé rány, které člověka často v životě zasáhnou.“

„Tento koncert skýtal zkrátka vše, co od kvalitního hudebního požitku očekávat. Napětí, drama, ale i něžnou krásu jemného zvuku.“

V sobotu 22. října se uskutečnil závěrečný koncert v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby. Majestátní prostory Katedrály svatého Václava v Olomouci rozezněla Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením renomovaného francouzského dirigenta Pierra Bleuse, který předvedl ohromující výkon. Na programu se objevila nejen hvězda raného romantismu – Felix Mendelssohn-Bartholdy, ale rovněž unikátní osobnosti jako Paul Hindemith nebo Leoš Janáček. Vystoupil Český filharmonický sbor Brno a sólisté Alžběta Poláčková a Jaroslav Březina. Umělci společně vytvořili atmosféru nabitou dramatickými, ale i dojemnými momenty a posluchači se tak mohli těšit nezapomenutelnému hudebnímu zážitku. A také se účinkujícím odměnili standing ovation s dlouho trvajícím potleskem.

„Jakubovi Piklovi sa podarilo skladbu pôsobivo vygradovať a dať jej prirodzený spád.“

„Veľmi dobre znela časť pre mužský zbor, v ktorej interpreti pristupovali k rytmu a presnej dikcii naozaj veľmi aktívne.“

„Najpresvedčivejšie z celého večera potom podľa mňa vyzneli nasledujúce Moravské dvojspevy.“

Kühnův smíšený sbor pripravil na stredu 19. októbra veľmi zaujímavý koncert, ktorého program zahrnoval diela nórskych a českých autorov. Pod taktovkou nového zbormajstra Jakuba Pikly predviedol zbor výkony na vysokej úrovni – a to všetko za účasti významného nórskeho autora Lasseho Thoresena a nórskeho veľvyslanca Victora Conrada Rønneberga.

„Brněnské hudební školství by se bez Janáčkovy celoživotní dřiny začalo rozvíjet později.“

„Stejně jako JAMU, i Janáčkovo kvarteto slaví letos pětasedmdesáté narozeniny.“

„Kniha s názvem ‚…vždy svou hřivnou přispívat…‘ je věnovaná devatenácti držitelům titulu doctor honoris causa.“

Přestože se jejího založení Janáček nedožil, dnes by na její počest jistojistě složil nějakou oslavnou skladbu a byl by nadšen z toho, že jeho celoživotní snažení založit vysokou uměleckou školu mělo přece jen nějaký smysl. Historie Janáčkovy akademie múzických umění v Brně je dlouhá tři čtvrtiny století a za tu dobu se toho opravdu hodně událo. Institucí prošla řada významných pedagogů, absolventů a jiných předních hudebních a divadelních osobností. Koncerty k oslavám výročí pětasedmdesáti let od založení akademie probíhaly po celý rok a vygradovaly 16. října, kdy vystoupilo v Besedním domě v Brně nemalé osazenstvo z obou fakult v čele s dirigentem Jakubem Kleckerem. Na programu nemohl chybět Leoš Janáček. Zazněla ale i díla jiných českých a světových skladatelů. „JAMU na cestě k uzavření kruhu přeji odvahu, nasazení a schopnosti táhnout za jeden provaz. JAMU je 1,“ vzkazuje rektor Petr Michálek.

„Český filharmonický sbor Brno potvrdil své kvality v sezpívanosti, přesném frázování, artikulaci, dynamických možnostech a kultivovanosti profesionálních hlasů.“

„Nelehkého flétnového partu se skvěle zhostila Hana Hána, její krásný tón byl podle potřeby jednou sólem, jindy orchestrem ve spojení s varhanami Martina Jakubíčka.“

„Festival, založený od začátku na duchovních hudebních základech, tak skončil v nejlepším možném stylu.“

Dvacátý první ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica je minulostí. V sobotu 15. října 2022 zazněl jeho závěrečný koncert, který poprvé představil publiku v České Lípě v klášterní bazilice Všech svatých Český filharmonický sbor Brno. Právě toto těleso se organizátoři snažili angažovat několik let a je pro ně satisfakcí, že se to konečně podařilo. Velká návštěvnost koncertu, ostatně i celého uplynulého festivalového ročníku, potvrdila, že tato volba byla správná.

„Vyprávění o svatém Grálu bylo opravdu vyprávěním, byť překrásným hlasem. Pavel Černoch si na toto číslo přinesl noty a byl až příliš v jejich otěžích, v nich byl ovšem i David Švec.“

„Árii Vidino divná, přesladká přednesli s takovým entusiasmem… Pavel Černoch byl naprosto ve své kůži a konečně mu jeho ‚belcantové‘ výrazivo sedlo, a to v plné míře!“

„Přídavkem byla slavná árie ze Země úsměvů Franze Lehára. Ta opět zvedla publikum ze sedadel a oběma protagonistům se dostalo další, zasloužené nálože potlesku.“

Letošní sezónu Českého spolku pro komorní hudbu zahájili v neděli 9. října ve Dvořákově síni Rudolfina mezinárodně úspěšný tenorista Pavel Černoch a klavírista David Švec, který je zároveň šéfdirigentem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Ti společně dali publiku nahlédnout do skladeb Beethovena, Brahmse, Webera, Wagnera a v druhé půli recitálu pak Liszta, Smetany, Dvořáka, Janáčka a Italů Verdiho a Leoncavalla. Došlo i na přídavek v podobě operety. Tenorista Pavel Černoch prokázal své kvality, pro něž je zván do světových operních domů, zaujal zejména neslýchaným hlasovým témbrem.

„Pan profesor Tuček mi pošeptal: Na tu jednou budeme jezdit do Vídně!“

„Eliška okamžitě sedla na vlak a přijela předzpívat. Nabídku dostala už po první árii: Vy jste naše Kostelnička!“

„Už o první pauze bylo znát, že jsou Vídeňáci překvapeni výkonem neznámé pěvkyně. A o druhé pauze už bylo jasné, kdo je hvězdou večera.“

Vídeňská státní opera v neděli vrátila na jeviště letitou, nicméně stále stejně působivou inscenaci Janáčkovy opery Její pastorkyňa v režii Davida Pountneyho. Pod taktovkou Seijiho Ozawy měla inscenace premiéru v roce 2002 jako koprodukce s Janáčkovou operou Národního divadla Brno. Tenkrát se ve Vídni zpívalo ještě v němčině a roli Kostelničky si na dlouhých devět let doslova přivlastnila fenomenální Agnes Baltsa, miláček vídeňského publika. Současné provedení už zní v češtině…

„Předsedkyně a současně i někdejší rektorka JAMU, profesorka Alena Veselá na pódiu přála kvartetu hodně dalších úspěchů.“

„Pamětník, druhý houslista a profesor JAMU Adolf Sýkora zavzpomínal na začátky, které se všechny vázaly k Besednímu domu, který označil za rodný dům kvarteta.“

„Elizabeth Leonskaja zde překvapila ukázněností, byla součástí týmu se samozřejmostí a muzikantskou pokorou.“

Janáčkovo kvarteto oslavilo pětasedmdesát let činnosti koncertem pro brněnský Spolek přátel hudby, který si letos připomíná čtvrtstoletí existence. Spolu s kvartetem vystoupila klavíristka Elizabeth Leonskaja a společně přednesli Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81 Antonína Dvořáka. Soubor hrál také Janáčkův Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ a Smyčcový kvartet č. 1 Erwina Schulhoffa. Besední dům zaplnili především posluchači, kteří pamatují začátky i slavnou historii kvarteta, a ovace nebraly konce.