Studenti konzervatoře na festivalu Janáček Brno předvedli půvabné představení. Plačící fontánu.
„V rámci festivalu Janáček Brno se představení odehrálo v místním divadle Reduta dokonce ve dvou večerech.“
„Koláž byla postavena na dopisech, které Olga psala otci z cesty do Petrohradu. Dopisy prosté i jímavé, plné optimismu. A to i přesto, že měla slabé srdce a že tyfus byl proto pro ni fatální.“
„Druhá polovina představení patřila zcela hudbě Leoše Janáčka, především opeře Její pastorkyňa, o které už Olga věděla, že v divadle neuslyší.“

Konzervatoř Brno vděčí za svůj vznik právě Leoši Janáčkovi. Kdyby viděl dnes, kolik studentů zde studuje a s jakými výsledky, měl by jistě radost. A ještě větší radost by měl, kdyby viděl, jaké půvabné pásmo si na jeho počest připravili na festival Janáček Brno. A to pod titulem Plačící fontána, který si vypůjčili z jeho sbírky Hradčanské písničky. Představení provedli dvakrát, v neděli 6. a v úterý 8. listopadu v divadle Reduta.
Hudební koláž sestavili pedagogové konzervatoře Tomáš Krejčí a Jan Cimr pro Operní studio Konzervatoře Brno, které se pro tento projekt rozrostlo o posluchače všech pěveckých ročníků, tedy od prvního až po závěrečný, šestý ročník. Autorkou scénáře a režisérkou byla Hana Mikolášková a půvabné a přirozeně působící choreografie se zhostila Ladislava Košíková. Tématem a jednotící dramaturgickou linkou byl osud dcery Leoše Janáčka Olgy, která zemřela v jedenadvaceti létech na tyfus, kterým se nakazila v Petrohradě. Skutečnost, že Olga byla blízká věku studentů konzervatoře, byla jistě důvodem, proč se mladí adepti zpěvu ponořili do realizace díla s plnou vervou a opravdovostí.

Koláž byla postavena na dopisech, které Olga psala otci z cesty do Petrohradu. Dopisy prosté i jímavé, plné optimismu. A to i přesto, že měla slabé srdce a že tyfus byl proto pro ni fatální. Hudba, která byla vybrána na dokreslování příběhu a emocí, vytvářela logický celek a dojímala. Byly to samozřejmě skladby Janáčkovy, ale i skladby duchem spřízněných autorů. Zahajovala píseň Holub na javoře z Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka a následovaly Janáčkovy Hradčanské písničky pro soprán a smíšený sbor, flétnu a harfu na texty Františka Serafína Procházky, z nichž jedna, Plačící fontána, dala celému cyklu název. Prolínání mužských a ženských hlasů, vystupování sólových sekvencí, které na sebe přímo navazovaly, působilo pestře a hravě. Ozvaly se i části z cyklu Po zarostlém chodníčku (Předtucha) a postupně narůstala dramatičnost podání, podkreslená výňatky z kantáty Amarus na verše Jaroslava Vrchlického. Otec, se kterým si Olga dopisovala, se objevoval jako silueta, znázorněná jen částmi obleku (fraku), se kterým hráli účinkující jako s loutkou. Ruský pobyt podkreslovaly skladby Petra Iljiče Čajkovského (Na plese a píseň Mně víry nechtěj dát). Zazněla i hudba Modesta Petroviče Musorgského z opery Boris Godunov.
Druhá polovina představení patřila zcela hudbě Leoše Janáčka, především opeře Její pastorkyňa, o které už Olga věděla, že v divadle neuslyší. Úderný sbor „Vy hladoví zajíci“ navodil atmosféru a dívka v roli Olgy se převtělila do Jenůfy. „Mamičko, mám těžkou hlavu…“ Zazněla i Janáčkova Elegie na smrt dcery Olgy, na text Marie Nikolajevny Vevericy, která ukončila vzpomínání na dívku, která se stala studentům blízkou.

V rámci festivalu Janáček Brno se představení odehrálo v místním divadle Reduta dokonce ve dvou večerech, premiéra byla v neděli 6. listopadu a repríza v úterý 8. listopadu. Viděla jsem bohužel jen reprízu, ale i z té bylo zřetelné, že inscenace měla spád a půvab, byla hrána s nadšením a naplno a pěvecké úkoly, byť jen třeba jednověté, byly vyrovnané, snad nejvíc zaujal basovou barvou Filip Bula. Hlavní úloha patřila postavě Olgy, kterou na premiéře zpívala Helena Škárová a na repríze Edita Košnárová, studentka pátého ročníku. Vyrovnaný a příjemný, přirozeně vedený hlas, ještě ne příliš vyzrálý, ale slibně se vyvíjející, patřil k přednostem provedení. Hrálo se za doprovodu klavíru, za který usedla Katarína Duchoňová, ve spolupráci s příjemně znějící flétnou Marie Janíčkové. Představení si ještě studenti zopakovali ve čtvrtek 10. listopadu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a je skoro škoda, že ho nemohou využít i při jiných příležitostech. Byl to počin výjimečně kvalitní a inspirativní.

*******









Foto: z premiéry 6.11. / M. Olbrzymek
Příspěvky od Karla Hofmannová
- Jaromír Javůrek: Krásná hudba po celý rok… i díky cyklu Vysočina sobě
- Kroměříž zní hudbou. Tentokrát to byl Verdi a nechtělo se domů…
- Debussy v Náměšti jako doma. Kvarteto Quatuor Modigliani rozzářilo Concentus Moraviae
- Perly na klaviatuře, zlato v orchestru. Vondráček a NOSPR zazářili na Janáčkově festivalu
- Z Los Angeles na skok do Milotic. Calidore String Quartet zapůsobil
Více z této rubriky
- Soumrak řádu, úsvit citu. Pelka a Knoblochová v Karlově Studánce
- Režijní styl se vyvíjí… V Berlíně Pod lipami uvedli opery francouzských tvůrců
- Skvělé finále Třeboňských nocturen ještě pozdvihly krásné hlasy i světová premiéra
- Kytarový Mikulov na vrcholu. Letošní ročník nabídl naprosto strhující zážitky
- Hudební živel Beata Hlavenková rozezpívala Galerii sv. Marka v Soběslavi
- Kroměříž zní hudbou. Tentokrát to byl Verdi a nechtělo se domů…
- Alexandra Kahrer a Collegium 1066 m n. m. zahájily Třeboňská nocturna
- Dvořák zpaměti. Dirigent Thomas Guggeis zaskakoval v Drážďanech
- Telč jako tradiční kulisa mezinárodní hudební akademie
- Děti z Drážďan Mozartovu Kouzelnou flétnu zvládnou i bez škrtu