„Světová premiéra opery La clemenza di Tito se uskutečnila v Praze roku 1791, a proto má pro nás velký význam, že můžeme dílo ve vaší metropoli provést.“

„Projekt koncertního provedení opery La clemenza di Tito poprvé umožnil spolupráci souboru Il canto di Orfeo a orchestru Les Musiciens du Prince-Monaco.“

„Zcela zvláštní vztah mám k hudbě Leoše Janáčka, zejména k jeho operám, které bych chtěl někdy dirigovat.“

Významný italský dirigent, skladatel a cembalista Gianluca Capuano je zakladatelem souboru Il canto di Orfeo, který se specializuje na interpretaci staré hudby. Před třemi lety se stal hlavním dirigentem světoznámého orchestru Les Musiciens du Prince-Monaco, u jehož zrodu stála slavná italská koloraturní mezzosopranistka Cecilia Bartoli. Obě tělesa měl dirigent řídit 9. prosince 2022 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze během koncertního provedení Mozartovy opery La clemenza di Tito s Cecilií Bartoli v roli Sexta. Koncert, kterým mělo vyvrcholit evropské turné, byl však kvůli onemocnění slavné mezzosopranistky zrušen a přesunut na nový termín, který zatím nebyl stanoven. U příležitosti turné a pražského provedení poskytl Gianluca Capuano exkluzivní interview pro portál KlasikaPlus.cz.

Maestro Capuano, před třemi lety jste se stal hlavním dirigentem světoznámého orchestru Les Musiciens du Prince-Monaco. V proslulém divadle Opéra de Monte-Carlo iniciovala založení tělesa v roce 2016 slavná italská koloraturní mezzosopranistka Cecilia Bartoli, tehdy ve spolupráci s generálním ředitelem instituce Jeanem-Louisem Grindou. Projekt získal okamžitou podporu monackého knížete Alberta II. a jeho sestry Caroline, hanoverské princezny a dědičné monacké princezny. Jak vnímáte váš plánovaný koncert v Praze?

Praha je pro nás posledním městem našeho dlouhého turné a jsme velmi rádi, že můžeme ve vaší metropoli vystoupit. Rád říkám, že orchestr Les Musiciens du Prince-Monaco je mé „Ferrari“, protože z něj mohu získat hudební výsledky, které s „moderním“ tělesem dosáhnete jen výjimečně. Jak víte, světová premiéra opery La clemenza di Tito se uskutečnila v Praze roku 1791, a proto má pro nás velký význam, že můžeme dílo ve vaší metropoli provést.

Cecilia Bartoli je jednou z neslavnějších operních pěvkyň světa a v Praze bude zpívat v koncertním provedení opery La clemenza di Tito svou erbovní roli mladého patricije Sexta. Vaše vzájemná spolupráce začala před šesti lety na zahajovacím večeru Edinburského festivalu v roce 2016, kdy jste dirigoval operu Norma Vincenza Belliniho ve Velké Británii a posléze i v Théâtre des Champs-Élysées v Paříži a ve Festspielhausu v Baden-Badenu. Společně s orchestrem Les Musiciens du Prince-Monaco jste podnikli evropské turné s uvedením opery Popelka Gioacchina Rossiniho. Jak se vyvíjí a prohlubuje vaše vzájemná spolupráce?

Po šesti letech intenzivní spolupráce mohu říci, že spolu s Cecilií tvoříme umělecký tým. Dlouholetá spolupráce s Les Musiciens du Prince-Monaco nám také dává možnost zanalyzovat lépe opery i z muzikologického hlediska. Naším cílem je „smést“ prach z hudební tradice spojené s klasicistním obdobím a operami se stylem belcanto. Uváděním tohoto repertoáru neustále hledáme nové umělecké jazyky, vlastně staré, které jsou blíže způsobu, jakým se hudba hrála v době, kdy byla skladatelem zkomponována. Vždy tak činíme s respektem a ohledem na aktuální muzikologický přístup.

Cecilia Bartoli z postu umělecké ředitelky souboru Les Musiciens du Prince-Monaco iniciovala v roce 2019 sestavu nejlepších hudebníků z různých zemí světa specializujících se na historicky poučenou interpretační praxi, aby vytvořili orchestr po vzoru souborů hrajících v 17. a 18. století na evropských královských a knížecích dvorech. Na co se nejvíce soustředíte při provedení děl?

Když hrajeme inscenované opery, je pro nás vždy důležité rozvíjet produktivní spolupráci s režisérem, protože naším stálým cílem je vytvořit jednotu mezi tím, co slyšíte, a tím, co vidíte. Opravdu věřím, že Wagnerův koncept „Gesamtkunstwerk“ lze aplikovat na celou operní historii. Vždy se rád učím od režisérů, stejně jako jsem si jistý, že oni se učí ode mne.

V případě koncertního provedení opery La clemenza di Tito se soustředíme spíše na propojení pěveckých, sborových a orchestrálních záměrů a na rétorické aspekty libreta. Neměli bychom zapomínat, že text je původně od Pietra Metastasia, jedná se o básnictví jazyka velmi vysoké úrovně. Pro mne je zásadní respektovat hudební a literární text. K dosažení vytčeného cíle využívám svých znalostí a zkušeností nejen z oboru hudby, ale i filozofie.

V roce 2006 jste založil instrumentální a vokální soubor Il canto di Orfeo, s nímž provozujete značně široký barokní repertoár. Spolupracujete s řadou nejlepších hudebníků a pěvců působících v oblasti historicky poučené interpretace staré hudby. Kde vidíte pokrok a nové výzvy pro vaše těleso?

Projekt koncertního provedení opery La clemenza di Tito poprvé umožnil spolupráci souboru Il canto di Orfeo a orchestru Les Musiciens du Prince-Monaco. Soubor Il canto di Orfeo tvoří lidé, se kterými spolupracuji delší dobu. V současnosti mám vzácnou příležitost sjednotit všechny hudební záměry se sborem i s orchestrem.

Podle mého názoru potřebujete ke hraní klasicistních Mozartových děl specifické zázemí, které souvisí i s provozováním hudby barokní. Jsem přesvědčen, že všechny hudební jazyky jsou propojeny. Zejména v tvorbě Georga Friedricha Händela můžeme vidět dědictví hudby Claudia Monteverdiho a v kompozicích Wolfganga Amadea Mozarta spatříme Händelův vliv.

Novou ředitelkou divadla Opéra de Monte-Carlo se stane na Nový rok mezzosopranistka Cecilia Bartoli. V Monaku se slavná umělkyně vyjádřila, že chce ve vedení scény vycházet z principů svého předchůdce, dosavadního ředitele Jeana-Louise Grindy. Současně Cecilia Bartoli považuje za důležité vytvářet v instituci kontinuitu. Jak v programovém prohlášení zmínila, bude v prezentaci repertoárové nabídky usilovat o propojení tradice s moderností a publiku nabídnout v roce 2023 hudební cestu od Claudia Monteverdiho po Umberta Giordana. Jaký je váš názor na její nové plány?

Pod vedením Cecilie se Opéra de Monte-Carlo může stát skutečnou laboratoří výzkumu „melodramatu“. K dispozici budeme mít Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo (umělecký a hudební ředitel Kazuki Yamada) a orchestr dobových nástrojů Les Musiciens du Prince-Monaco, což nám dává možnost přistupovat ke všem dílům repertoáru s maximální pozorností. Kromě toho Cecilia pozvala do Monte-Carla nejvýznamnější pěvce, režiséry a umělce, takže jsem si jistý, že se Monte-Carlo stane referenčním místem v evropském kontextu operních produkcí.

Po Novém roce hudebně nastudujete v divadle Opéra de Monte-Carlo z děl LʼOrfeo Claudia Monteverdiho, Alcinu Georga Friedricha Händela, Lazebníka sevillského Gioacchina Rossiniho. Dirigovat budete také Rossiniho Stabat Mater…

Během letošní sezóny v Monte-Carlu budu mít příležitost uskutečnit dlouhou cestu mezi různými obdobími a budu svědkem realizace hudebního dědictví, o kterém jsem již hovořil.

LʼOrfeo od Claudia Monteverdiho je počátkem všeho, mám na mysli zrození moderního melodramatu. Verze, kterou budeme hrát v Monte-Carlu, je projektem, který studuji několik let. V realizaci se představí loutky milánské společnosti Colla Marionette Company, kterou se zájmem sleduji od dětství. Dělali jsme spolu už jeden projekt na Monteverdiho hudbu, ale tentokrát poprvé spolupracujeme na premiéře opery západní tradice.

Alcina je velké mistrovské dílo Georga Friedricha Händela, které jsme s Cecílií a Les Musiciens du Prince-Monaco uvedli několikrát, nedávno ve Florencii na festivalu Maggio Musicale Fiorentino. Tentokrát dílo představíme v noblesní a elegantní režii Christofa Loye.

Gioacchino Rossini je skladatelem, který Cecilii proslavil po celém světě. Lazebník sevillský bude inscenován velmi vtipně a interaktivně v režii Rolanda Villazóna, jedná se o produkci ze Salcburského festivalu.

Už v lednu budu dirigovat Rossiniho Stabat Mater, dílo nastuduje Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo a Choeur de lʼOpéra de Monte-Carlo, s oběma tělesy mi bylo ctí vystoupit už v roce 2019 v Théâtre Antique v Orange, kde jsme uvedli skladatelovu operu Vilém Tell. Zatím se jedná o první počiny Ceciliina programu, ale v příštích sezónách divadlo nabídne mnohem více překvapení.

Studoval jste varhany, skladbu a dirigování na Konzervatoři v Miláně a po čase jste se rozhodl pro specializaci na starou hudbu na tamní Scuola Civica. Na Univerzitě v Miláně, ve vašem rodném městě, jste studoval i teoretickou filozofii…

Celý můj život byla mým hlavním zájmem renesanční a barokní hudba, na kterou jsem zaměřil všechna svá rozhodnutí. Ostatně i studium filozofie se mi v tomto směru osvědčilo a ukázalo se jako mimořádně přínosné.

Nikdy mne nenapadlo, že bych se stal orchestrálním dirigentem na plný úvazek. Upřímně řečeno, když jsem v sezóně 2013/2014 začal operu dirigovat intenzívněji, byla pro mne jak zjevení. Cítil jsem však, že jsem se do nové etapy v životě dostal díky svým předchozím zkušenostem a vášním. Když jsem potkal Cecilii, nastal samozřejmě v mé dirigentské kariéře důležitý obrat. A jsem skutečně přesvědčen, že nová příležitost přišla v mém životě ve správný čas, v letech mé plné umělecké zralosti.

Který hudebník vás nejvíce ovlivnil?

Možná Nikolaus Harnoncourt, se kterým jsem se nikdy osobně nesetkal. Zřejmě oceňuji spíše jeho přínos odborníka v oboru historicky poučené interpretace než dirigenta. Při čtení jeho esejů jsem objevil způsob, jak přistupovat k dílům minulosti. Jeho studie jsou stále pro mne v mém přístupu k hudbě doporučením a fundamentem.

Ve své kariéře jste z pozice sólisty na cembalo nahrál díla Bohuslava Martinů společně s Triem Albatros na CD Promenade (Stradivarius, 2011). Oblíbil jste si českou hudbu?

Děkuji, že jste připomněla mou nahrávku. Ano, samozřejmě, miluji hudbu Bohuslava Martinů. Tehdy mne potěšilo, že jsem byl vyzván k účasti na projektu, zejména proto, že skladatel použil historický nástroj cembalo inovativním způsobem, kterým zároveň respektoval i tradice.

Vedle velkých jmen Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany jsem soustředěně studoval a hrál díla Heinricha Bibera a Jana Dismase Zelenky. Zcela zvláštní vztah mám k hudbě Leoše Janáčka, zejména k jeho operám, které bych chtěl někdy dirigovat.

Co si myslíte o roli klasické hudby v Monaku?

Vím, že knížectví velmi záleží na umění a velmi si toho vážím. Monako má skvělou historii související s hudbou, stačí si vzpomenout na skupinu Ballet Russe de Monte-Carlo, pokračovatele slavného souboru Original Ballets Russes Sergeje Pavloviče Ďagileva. Navíc fakt, že v roce 2016 byl založen soubor Les Musiciens du Prince-Monako a do vedení divadla povolali Cecilii Bartoli, skutečně svědčí o důležitosti klasické hudby v Monaku.

———–

Významný italský dirigent Gianluca Capuano je od roku 2019 hlavním dirigentem Les Musiciens du Prince-Monaco. Vystudoval varhany, skladbu a dirigování na konzervatoři ve svém rodném Miláně a specializoval se na starou hudbu na městské Scuola Civica. Studoval také teoretickou filozofii na Univerzitě v Miláně.

Sólově vystupoval jako sólista i jako dirigent po celé Evropě, Spojených státech amerických, v Rusku a Japonsku. V roce 2006 založil instrumentální a vokální soubor Il canto di Orfeo, se kterým provozuje široký barokní repertoár a spolupracuje s některými z nejlepších hudebníků a pěvců působících v oboru historicky poučené interpretační praxe. Se svým vokálním souborem se také zúčastnil představení v milánské La Scale.

Do mezinárodního povědomí se dostal nejvíce v srpnu roku 2016, kdy se připojil k dirigování Belliniho Normy v titulní roli s Cecilií Bartoli na zahájení Edinburského festivalu. Slavná pěvkyně Gianlucu Capuana poté pozvala k dirigování dalších představení Normy v Théâtre des Champs-Élysées a ve Festspielhausu v Baden-Badenu, posléze i k evropskému turné „La Cenerentola“ s Les Musiciens du Prince-Monaco.

Capuano dirigoval převážně barokní, klasicistní a romantický repertoár na významných evropských scénách, výjimečně i soudobou hudbu 20. století. Vloni vyšlo jeho další CD s Les Musiciens du Prince-Monaco pro label Decca.

Foto: SF – Monika Rittershaus, Alain Hanel, Peter Fischli