PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Inscenovat právě tuto méně známou či spíše méně uváděnou operu vedle proslulého Weberova Čarostřelce se ukázalo jako geniální dramaturgický tah 78. slavností v Bregenzu.“

„Tancredimu sice kalhoty jako v originále ponechal, nicméně jde o ženu, která tvoří s Amenaide milostný pár.“

„Z jednoduché, nicméně sofistikované scény (Ben Baur) se možná někomu bude trochu točit hlava.“

Vášeň, brutalita mafiánského podsvětí, rodinná čest, intriky, zatvrzelost, beznaděj. Láska dvou žen, džíny, pistole, jednotka rychlého nasazení spuštěná po lanech do narkodoupěte. Příběh o citech, důvěře, o nemožnosti najít v dobách krize štěstí… Nové nastudování Rossiniho rané opery Tancredi ve Velkém sále Festivalového domu v Bregenzu u Bodamského jezera nabízí plnokrevné divadlo s velkými hlasy světových sólistů i sboru z Prahy.

„Finále představilo Komorní filharmonii Pardubice, etablovala se čtyřmi samostatnými vstupy, výborně vyšel Prokofjev, Rossini i Mascagni.“

„Zbyněk Müller ovládá své řemeslo dokonale.“

„Výrazný byl v orchestru druhý kontrabasista, jehož mimika přesně vyjadřovala vše, co probíhalo zvukově na pódiu, včetně ohromné radosti z tvoření.“

Mezinárodní hudební festival Třeboňská nocturna, tradičně probíhající druhý týden v červenci, představil letos ve finále 13. července Komorní filharmonii Pardubice s dirigentem Zbyňkem Müllerem. Sólisty byli Aleš Briscein a Jana Sibera. V atraktivním programu zazněly „hity“ ze slavných oper W. A. Mozarta, G. Donizettiho, G. Pucciniho a byl cudně, ale stylově vložen i S. Prokofjev. Pro obavy z vývoje počasí se koncert uskutečnil v multifunkční hale Roháč v Třeboni.

„Italská hudba zosobňuje slunce, radost ze života a vášeň, což si jako apoteózu konce války s trochou fantazie lze představit.“

„Soprán paní Alder bych neoznačila jako hlas pro italskou operu.“

„Při poslechu Schubertovy symfonie jsem si konečně pomyslela, že jsem do Rudolfina nešla nadarmo, že orchestr se rozehrál a předvedl to, co umí.“

Po oslavě evropanství Beethovenovou Devátou symfonií v prvních květnových dnech se Česká filharmonie rozhodla oslavit italskou operu, respektive její určitou výseč. První koncert připadl na Den vítězství 8. května, což mohlo působit trochu zvláštně. Italská hudba nicméně zosobňuje slunce, radost ze života a vášeň, což si jako apoteózu konce války s trochou fantazie lze představit.

„Program večera byl sympatický svou přidanou hodnotou.“

„Sólista i orchestr udrželi vysokou kvalitu vyznění.“

„Pomyslným hudebním vrcholem koncertu se stalo následné provedení Rumunských tanců Bély Bartóka.“

Donátorská řada Lobkowicz abonmá orchestru PKF – Prague Philharmonia je svého druhu specifickým cyklem směřovaným zejména mecenášům. Pro letošní rok organizátoři připravili čtyři koncerty, přičemž celá řada má podtitul Setkání s příběhy umění. Zahajovací koncert nazvaný Bach. Popper. Rossini proběhl ve čtvrtek 4. dubna v reprezentativních prostorách Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě. Orchestr se představil bez dirigenta ve velmi komorní, pouze smyčcové sestavě, přičemž sólistou večera byl ázerbajdžánský violoncellista Jamal Aliyev.

„Inscenace Lazebníka sevillského je dokonalá.“

„Režijní koncepce Ruth Berghaus byla založena na stylizovaných pohybech.“

„Prvenství mezi sólisty si zasloužila Marina Viotti.“

Nestárnoucí inscenaci Rossiniho Lazebníka sevillského nabídla berlínská Státní opera v dalších reprízách. Ty únorové se hrají k poctě scénografa Achima Freyera, který se na vzniku opery podílel – 30. března se dožije devadesáti let. Představení skvěle vedl izraelský dirigent Ido Arad, z pěvců se patrně nejvýrazněji uvedla mezzosopranistka Marina Viotti v roli Rosiny.

„Přítomno bylo něco výjimečného, co nebývá samozřejmou součástí každé interpretace a co většinu posluchačů navnadilo k dalšímu poslechu.“

„Jejich podání Koželuhova Koncertu energii nepostrádalo, avšak chyběla mi zpěvnost a poetičnost, kterou jsem vnímala v Bachově koncertu pro dvoje housle.“

„Co mě ale velmi překvapilo, bylo, že se tito dva interpreti rozhodli zařadit přídavek v podobě předehry k opeře Italka v Alžíru pro klavír na čtyři ruce, která už zazněla.“

Dva dny po svátku Tří králů se v Rudolfinu pod hlavičkou Mezinárodního hudebního festivalu České doteky hudby uskutečnil koncert s podnázvem Mediterranean sinfonica. Pestrý, ale poněkud nesourodý koncert – jak svým programem, tak garderóbou členek orchestru – představil umělce ze všech koutů světa. Jádro tvořil orchestr Magna Grecia z jihovýchodního italského města Taranto a kromě děl Rossiniho, Beethovena a Bacha zazněla například česká premiéra Klavírního koncertu na čtyři ruce od Leopolda Koželuha.

„Najväčšiu prednosť večera pre mňa pritom predstavoval výkon Arnheiður Eiríksdóttir.“

„Každá zo speváčok bola, prirodzene, v rámci koncertu nositeľkou trochu iného naturelu a prejavu.“

„Akrobatická ária bábiky Olympie bola v interpretácii Marie Sardaryan obdivuhodnou ekvilibristikou.“

V predvianočnom týždni si agentúra Nachtigall Artists, presnejšie jej Spolek přátel hudebních talentů, pripravila pre svojich poslucháčov ďalší z komorných recitálov na Novoměstské radnici. Protagonistkami boli sopranistka Maria Sardaryan a v podstate domáca mezzosopranistka, členka Opery ND Arnheiður Eiríksdóttir. Za klavírom sedel osvedčený Ahmad Hedar. Sviatočné melódie síce 19. decembra (takmer) nezneli, poslucháčsky ústretová dramaturgia ale formátu vianočnému koncertu zodpovedala celkom presne.

„Vílu-vypravěčku hrála Jana Plodková a byla po celé představení docela pohádkově báječná, třebaže její vstupy byly vloženy střídmě.“

„Popelku prodchla Molinari jak představitelným hereckým výkonem, tak velmi svěžím hlasem stálé, nedramatické vibrace v celém rozsahu zpívané role.“

„Její princ Petr Nekoranec byl herecky neméně na výši, měl ostatně více hereckých příležitostí. A ve zpěvu byl úchvatný.“

Smetanova síň noblesního Obecního domu se stala v pátek 8. prosince divadelním domem. Koncertní podium se stalo jevištěm, na které přivedla agentura Nachtigall Artists divadelní společnost ad hoc ke koncertnímu představení opery Popelka od Gioacchina Rossiniho. Sedm pěveckých postav a jedna herečka, Pražský filharmonický sbor a PKF – Prague Philharmonia s dirigentem Łukaszem Borowiczem, to byla společnost, která stvořila dokonalé divadlo s pohádkovým závěrem…

„Serena Sáenz patrně zpívala skladby svého srdce.“

„Všem skladbám dominovala dokonalá pěvecká technika, založená na správně posazeném a dokonale opřeném hlasu.“

„Agentura Nachtigall Artists opět nabídla špičkovou operní interpretaci.“

Agentura Nachtigall Artists už za léta své existence dovezla do Prahy řadu vynikajících operních pěvců. Naposledy 27. listopadu v sále Novoměstské radnice vystoupila španělská sopranistka Serena Sáenz, byť jen za klavírního doprovodu. Ten více než spolehlivě zajistil Ahmad Hedar, jeden z nejlepších klavírních doprovazečů pěvců; zpěvačce byl i oporou v jejím vystoupení. Hned na úvod zazářil v poměrně dlouhé předehře k Rosinině árii z Rossiniho Lazebníka sevillského.

„Nenajde se u nás nikdo jiný, kdo zkomponoval operu na libreto, které mu daroval sám velký Richard Wagner.“

„V pětatřiceti byl vybrán za ředitele Pražské konzervatoře, což pobaveně glosoval Hector Berlioz: ‚Jistě byli členové výboru posedlí chvilkovým šílenstvím.‘“

„Pražská premiéra Kittlovy nejznámější opery se roku 1848 odehrála jen tři dny před vypuknutím revoluce v Paříži.“

Zpola či zcela zapomenut může být umělec z různých důvodů. Například proto, že se z vlasti přemístí do jiných zemí, kde se sice uplatní, ale neproslaví natolik, aby se jeho pověst donesla zpátky domů. Vyskytují se ovšem i odlišné případy. Osobitý jedinec se doma ocitne ve vnitřní emigraci, protože se neumí ani nechce přizpůsobit panujícím poměrům. Anebo se z národnostních příčin ocitne na pomezí svou světů. A dříve či později se dopracuje poznání, že ani v jednom z nich nebyl přijat bezezbytku; že vlastně nepatří nikam.

„Hráči v čele s dirigentem Andrésem Orozco-Estradou přivezli na Slovensko přitažlivý koncertní program, a tak ve vyprodané Redutě byla cítit slavnostní nálada a značná očekávání.“

„Finální pochod, ohlášený trubkou, v pevném tempu jen dokreslil atmosféru lesku a publikum dohnal k ovacím. Lepší začátek si nelze představit!“

„V Bratislavě jako by Rachlin zapomněl jít do pověstného detailu, a svoji hráčskou nápaditost dostatečně nevycizeloval. Často zbytečně chvátal a na několika místech se dokonce nepotkal s orchestrem, a to přesto, že mu Orozco-Estrada dával neskutečně prostoru.“

Hostování orchestru Filarmonica della Scala na Bratislavských hudebních slavnostech přineslo obrovský příval hudební energie, a to nejen díky předehře z Rossiniho opery Vilém Tell, ale i Beethovenově Sedmé symfonii a Mozartovu Houslovému koncertu č. 3 v podání houslisty Juliana Rachlina. Italové v čele s podmanivým dirigentem Andrésem Orozco-Estradou vytvořili mimořádný večer, při kterém snad došlo i na pověstnou apoteózu tance.