„Inscenovat právě tuto méně známou či spíše méně uváděnou operu vedle proslulého Weberova Čarostřelce se ukázalo jako geniální dramaturgický tah 78. slavností v Bregenzu.“

„Tancredimu sice kalhoty jako v originále ponechal, nicméně jde o ženu, která tvoří s Amenaide milostný pár.“

„Z jednoduché, nicméně sofistikované scény (Ben Baur) se možná někomu bude trochu točit hlava.“

Vášeň, brutalita mafiánského podsvětí, rodinná čest, intriky, zatvrzelost, beznaděj. Láska dvou žen, džíny, pistole, jednotka rychlého nasazení spuštěná po lanech do narkodoupěte. Příběh o citech, důvěře, o nemožnosti najít v dobách krize štěstí… Nové nastudování Rossiniho rané opery Tancredi ve Velkém sále Festivalového domu v Bregenzu u Bodamského jezera nabízí plnokrevné divadlo s velkými hlasy světových sólistů i sboru z Prahy.

Po novém Weberově Čarostřelci, který režijním i scénografickým konceptem připomíná v amfiteátru na jezeře filmový thriller, přicházejí Bregenzer Festspiele, jedna z největších a nejvýznamnějších kulturních akcí v německy mluvícím prostoru, s další výraznou inscenací. Atraktivní inovaci ikonického díla německého romantismu druhý hlavní festivalový projekt, oživující Rossiniho operu Tancredi, dokonce v mnoha ohledech předčí.

Heroické melodrama, jak byl Tancredi poprvé uveden 6. února 1813 v divadle Teatro La Fenice v Benátkách, se v posledních desetiletích hraje poměrně zřídka. A mnoho diváků si po premiéře v Bregenzu nejspíš právem klade otázku, proč tomu tak je. Ačkoli ho Gioacchino Rossini složil v pouhých dvaceti letech, vykazuje už značnou zralost, je plné nádherných melodií, zápletka je dramatická a vyvrcholí bouřlivým finále. Není divu, že pro mladičkého Rossiniho se Tancredi, jeho první velký úspěch, stal jaksi vstupenkou do první ligy italských skladatelů.

Inscenovat uvnitř v divadelním sále právě tuto méně známou či spíše méně uváděnou operu vedle proslulého Weberova Čarostřelce v open air produkci se ukázalo jako geniální dramaturgický tah 78. slavností v Bregenzu. Chopil se jí a zásadně přestavěl zkušený německý režisér Jan Philipp Gloger, ředitel norimberského Státního divadla, který se od sezóny 2025/26 stane novým intendantem vídeňské scény Volkstheater. Od roku 2007 je podepsán pod produkcemi na předních scénách v Mnichově, Berlíně, Hamburku, Drážďanech, ve Wiesbadenu či Augsburgu, kde v roce 2010 nastudoval jako svou první operu Figarovu svatbu. O dva roky později představil na wagnerovském festivalu v Bayreuthu svého Bludného Holanďana.

Válka drogových kartelů

Původní příběh vychází z divadelní hry od Voltaira Tancrede. Mladičká Amenaide (Mélissa Petit) se v opeře má podřídit vůli otce a provdat se za patricijského protivníka Orbazzana (Andreas Wolf), kterého nemiluje. Účelový sňatek by ovšem ukončil mocenský boj mezi znepřátelenými rodinami a nové spojenectví by je navíc posílilo proti dalším nepřátelům. Amenaide ovšem miluje šlechtice Tancrediho (Anna Goryachova), který se vrací z exilu do rodného města. Dozví se o zásnubách své milované, kterou mezitím Syrakusané obviní ze zrady a odsoudí k smrti. Rossini napsal dva konce, jeden tragický, kde Tancredi svou milovanou nemůže zachránit, jde do boje s okupujícími Saracény a umírá. Krátce před smrtí se alespoň dozví, že ho Amenaida skutečně miluje. Ve verzi s happyendem se Tancredi včas dozví o nevině vyvolené a protivníka porazí. V Bregenzu hrají verzi tragickou.

Místo křižáků ve středověké Sicílii však režisér Gloger zasadil děj do současné Jižní Ameriky, kde zuří válka drogových kartelů. Tancredimu sice kalhoty jako v originále ponechal, nicméně z něj udělal ženu, která tvoří s Amenaide milostný pár.

Z jednoduché, nicméně sofistikované scény (Ben Baur) se možná někomu bude trochu točit hlava. Na točně se střídají kulisy vily mafiánského bosse Argiria (Antonino Siragusa), které připomínají domeček pro panenky. Zobrazují obývací pokoj, kuchyň, dívčí pokoj dcery Amenaidy, nechybí posilovna či toaleta, kde soudě podle krvavých šmouh na kachličkách občas skončí nějaká z obětí narkokartelu. Ostatně představení začíná odpudivou popravou nějakého umučeného nebožáka, kterého na onen svět pošlou s cedulí „Gay“.

Operu s vynikajícími Vídeňskými symfoniky hudebně nastudovala Yi-Chen Lin, původem z Tchaj-wanu, která na loňských jezerních slavnostech dirigovala v Bregenzu Pucciniho Madame Butterfly. Hudební i scénickou sílu inscenace Tancrediho zvýraznilo dvacet čtyři členů Pražského filharmonického sboru v rolích mafiánských poskoků, kteří, pokud zrovna někoho nemučí či se neperou, vkládají do bříšek plyšových medvídků sáčky s bílým práškem.

Uvedení Rossiniho Tancrediho v soudobém šatu, který rozhodně není samoúčelný, vynikající výkony sólistů, dynamika a harmonická souhra orchestru a sboru… Spolu s nádhernou hudbou Rossiniho se interpreti postarali o mimořádný zážitek.

Foto: Bregenzer Festspiele / Karl Forster