„Hlavním hrdinou příběhu o lásce, touze, zlu, pomstě i naději je tentokrát Samiel. V rudém přiléhavém overalu připomíná Mefista, intrikuje, svádí, hrozí, děsí, zuří, trestá.“

„Ženské hrdinky Agátu a Aničku režisér oprostil od submisivního založení.“

„‚S Vídeňskými symfoniky spolupracujeme v Bregenzu už čtrnáctou sezonu. Pan dirigent Mazzola je už vlastně náš dobrý známý,‘ říká Lukáš Vasilek.“

Nové texty, méně árií, zimní krajina, scéna připomínající western i Titanic, emancipované ženské hrdinky, pyrotechnické a audiovizuální efekty či pěvci mizící ve vodě i šplhající po stromech. Mlha, praskající led, vyjící vlci, výstřely, hřmění hromů. Děsivý ďábel před křížem na špičce kostelní věže. Vodní monstrum šlehající plameny, beránek Boží i svůdné akvabely. Nové nastudování Weberova Čarostřelce z dílny německého režiséra a scénografa Philippa Stölzla nabízí nový pohled na dílo i jezerní produkci a úspěšně odstartovalo 78. ročník proslulých Bregenzských hudebních slavností na Bodamském jezeře.

Thriller se dvěma konci

Mrzne. Vesničanovi se jen stěží daří vykopat nový hrob. Jedním z mála povyražení v zapadlé ponuré zasněžené vísce s rozpadajícími se chatrčemi, kterou poznamenala třicetiletá válka, jsou snad jen závody ve střílení, hospodská tancovačka či pokusy o námluvy, třeba na bruslích. Nad vším bdí šedobílý úplněk, do kterého se podle vývoje děje promítají tu krkavci, tu srdce, tu křesťanské symboly. Finále nakonec nabídne happyend a Boží spravedlnost, byť to tak zpočátku vůbec nevypadá (pozn.: děj totiž začíná tragickým koncem příběhu, nicméně autorka textu nechce případným divákům prozradit rozuzlení). Podobně jako ještě funkční kolo starého mlýna se roztáčí i děj slavné německé opery Carla Marii von Webera Der Freischütz, Čarostřelec.

Zasvěcení znalci a puristé Weberova originálu Der Freischütz, který měl premiéru v roce 1821, budou asi lapat po dechu. Německý režisér Philipp Stölzl, který také navrhl velmi atraktivní scénu poloponořenou do vody totiž společně s hamburským skladatelem Janem Dvořákem dílo inovoval o nové dialogy, části árií a o půl hodiny jej zkrátil, což má spíše prozaické důvody. Přece jenom se hraje venku, na jezerní scéně pro šest tisíc šest set diváků, bez přestávky. Příběh Maxe připomíná příběh Fausta s varovným poselstvím, že za zaprodání duše pro pozemské štěstí tvrdě zaplatíte. 

Ženské hrdinky Agátu a Aničku režisér oprostil od jejich původního, z dnešního pohledu řekněme staromódního resp. submisivního založení. Na scéně to i zajiskří, když se Anička snaží zakrýt své city ke kamarádce. Své roztoužení a sen o vztahu s Agátou zchladí ve vodě obklopená skupinkou sličných akvabel se zářícími věnečky na hlavě.

Kreativní sedmapadesátiletý Philipp Stölzl, rodák z Mnichova, původně scénograf, dělí svůj profesní život mezi film a divadlo. Na svém bohatém tvůrčím kontě má dosud mnoho úspěšných hudebních videoklipů například pro Madonnu, Micka Jaggera, Pavarottiho či skupinu Rammstein. Režíroval kasovní trhák, výpravní dobrodružný film Der Medicus (Ranhojič), historické drama Nordwand či například akční thriller The Expatriate. Mnoha cenami ověnčený režisér je podepsán také pod různé operní i činoherní inscenace na německých scénách i na Salcburském festivalu. 

V Bregenzu se představuje podruhé. V letech 2019 a 2021 publikum okouzlil nastudováním Verdiho Rigoletta. Tehdy jevišti na vodní hladině dominovala obrovská hlava šaška. Nyní nechal v jezeře udělat bazén a mrazivými kulisami se postaral o jisté optické osvěžení v letošním horkém a vlhkém létě u Bodamského jezera. Weberův Čarostřelec je jeho druhým setkáním s proslulou operou, kterou právě v německy mluvících zemích milují a která je pro publikum vždy velkým magnetem. Dílo si v roce 2005, kdy začal rozšiřovat svůj umělecký záběr, vybral pro svůj operní debut v Meiningenu. 

Mefisto moderátor

Hlavním hrdinou příběhu o základních konfliktech lidstva, o hledání nejenom lásky, ale také místa na slunci, o touze někam patřit, je tentokrát Samiel, pekelník, který provází dějem jako ve filmu, zastavuje ho a mění. V rudém přiléhavém overalu připomíná Mefista, intrikuje, svádí, hrozí, děsí, zuří, trestá. Jeho mrštný a herecky naprosto přesvědčivý představitel Moritz von Treuenfels na premiéře sklidil právě největší ovace a docela zastínil ostatní kolegy sólisty. Všichni účinkující na scéně si zasluhují aplaus nejenom za herecké a pěvecké výkony, ale také za místy až akrobatické prvky ve vodě, za lezení na větve stromů nebo zpívaní na šikmé střeše chatrče či posteli, která se díky hydraulice divoce naklání. V technicky nejnáročnějších scénách se ke slovu dostali kaskadéři. 

„V suchu“ byli, ostatně jako vždy v takových jezerních produkcích, Vídeňští symfonici, členové Pražského filharmonického sboru i dirigent představení Enrique Mazzola. Jejich hra a zpěv uvnitř přilehlého festivalového divadla se ve výborné kvalitě přenášely na jezerní jeviště a pohled na ně zprostředkovaly záběry promítané na dvě velkoplošné obrazovky po stranách. Vedle nich na menších displejích mohli diváci číst texty árií v němčině.

Zatímco pro režiséra Stölzla, který produkci Čarostřelce nazkoušel za pět týdnů, je to druhý dotek s prestižním festivalem v metropoli Vorarlberska, Pražský filharmonický sbor je zde v podstatě už jako doma a jako rezidenční ansámbl slavností se těší vynikajícímu renomé. Poprvé zde vystoupil v roce 2010 v opeře Pasažérka Mieczysława Weinberga a také ve Verdiho Aidě.

„S Vídeňskými symfoniky spolupracujeme v Bregenzu už čtrnáctou sezonu. Je to pokaždé velká radost účinkovat s takto významným a proslulým orchestrem. Pan dirigent Mazzola je už vlastně náš dobrý známý. Na festivalu jsme s ním nastudovali už asi pět oper, víme tedy co od sebe navzájem čekat a spolupráce nám dobře funguje,“ řekl pro portál KlasikaPlus.cz Lukáš Vasilek, hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru. „Každá operní inscenace je zde velmi originální, zvlášť když se jedná o operu na jezerní scéně, která poskytuje obrovské technické a vizuální možnosti, které jsou režisérem vždy využity v maximální možné míře. A díky té velké podívané, která jde navíc ruku v ruce se špičkovým hudebním obsazením, je téměř sedmitisícová aréna každý večer vyprodána do posledního místa,“ dodal. Pražský filharmonický sbor naprosto běžně zpívá v němčině, je to ostatně jeden ze základních pěveckých jazyků. Podle sbormistra Vasilka nicméně na výslovnosti pokaždé intenzivně pracují a snaží se, aby byli v tomto ohledu nerozlišitelní od německých sborů. „Vzhledem k tomu, že jsme na německý repertoár do Rakouska a Německa opakovaně zváni, se nám to snad i docela daří,“ říká sbormistr, ze kterého opadlo jisté předpremiérové napětí. „Jsem rád, že nám přálo počasí, což tady v minulých týdnech vůbec nebylo samozřejmé, a že premiéra dopadla po všech stránkách velmi dobře. Vzhledem ke komplikovanosti jezerní scény a náročnosti realizace každého představení je to nicméně každý rok velká úleva.“

Kromě nového Čarostřelce letos účinkuje Pražský filharmonický sbor také v představeních méně hrané Rossiniho opery Tancredi (premiéra 18.7.2024), v tomto případě jeho čtyřiadvacet mužských členů. Pro uznávanou intendantku Bregenzských slavností Elisabeth Sobotku jde o její poslední ročník. Po patnácti letech totiž od nové sezóny nastupuje do berlínské Státní opery. V Bregenz ji nahradí finská mezzosopranistka Lilli Paasikivi. První nová produkce pod novým uměleckým vedením se má konat v roce 2026.

Slavnosti Bregenzer Festspiele, které letos otevřel rakouský prezident Alexander Van der Bellen, ve své bezmála osmdesátileté historii již zažily mnohé. Terakotové válečníky, papírové draky, působivou čínskou zeď či scénu připomínající obří domek z karet. Tajemství jejich úspěchu tkví v kombinaci nádherné přírodní kulisy s unikátní plovoucí scénou a v nápaditém pojetí nejuváděnějších oper, což je pro tvůrce inscenačně i akusticky obrovská výzva. Philipp Stölzl svým ojedinělým přístupem posouvá laťku ještě výše. S celým týmem týmem vytvořil poetický magický svět, plnokrevné divadlo a inovativním Čarostřelcem ukázal, že opera může být také inteligentní show. 

……………………

Jezerní scéna

• Drží ji 158 pilotů ze dřeva nebo oceli 
• 6 metrů pod hladinou
• Váží až 20 tun  
• Bazén resp. jeviště je široké 65 metrů, hluboké 2,5 metru
• Je v něm 480 tisíc litrů jezerní vody, což odpovídá obsahu 3.200 koupacích van, voda se z hygienických důvodů mění třikrát denně
• 28 umělých stromů, měří i přes deset metrů
• Kostelní věž měří 12,4 metru, střecha je ze 400 šindelů
• Orchestr a sbor ve festivalovém divadle Festspielhaus snímá 60 mikrofonů a 5 kamer 
• Sólisté vidí dirigenta na 30 obrazovkách

Foto: z premiéry a ze zkoušek - Bregenzer Festspiele/ Anja Köhler, Bregenzer Festspiele / Mathias Leidgschwendner, Bregenzer Festspiele / Daniel Ammann, momentky - Zita Senková