„Na festivalu zazněla verze s komorním orchestrem, v instrumentaci Miloše Štědroně a Miloše Orsona Štědroně a hrál Brno Contemporary Orchestra.“

„Tenorového partu se zhostil Jaroslav Březina, vyprávěl příběh vesnického chlapce lehce, šetřil hlas, měkce našlapoval a roli dokresloval psychologicky zdařilou mimikou.“

„Vystoupení Ivy Bittové bylo velmi originální a přirozené, i když part spíš parlandovala, byla autentická.“

Festival Janáček Brno představil novou verzi Janáčkova Zápisníku zmizelého. Kompozici premiérovanou před sto a jedním rokem obdařili orchestrací Miloš Štědroň a Miloš Orson Štědroň. Interpretace se zhostil Brno Contemporary Orchestra s Pavlem Šnajdrem, zpěváky Jaroslavem Březinou a Ivou Bittovou a „chórem“, který tvořily Iva Táborská, Veronika Slavíčková a Tereza Krejčí.

Festival Janáček Brno nezahrnuje jen velké opery či symfonie, ale všímá si i Janáčkových drobných skladeb, které vytvořil ve vztahu k moravskému folkloru. V jeho době byl folklor jedním ze znaků národní identity a odporu proti rakouské monarchii. A pro Janáčka to byl i důležitý pramen čisté hudby, který ho inspiroval při hledání jeho vlastního hudebního výrazu.

Proto byl večer, který se odehrál v pondělí 7. listopadu, zajímavý hned v několika polohách. Avizován byl Zápisník zmizelého, který Leoš Janáček složil koncem války a který byl poprvé uveden s doprovodem klavíru v roce 1921. Nyní však zazněla na festivalu verze s komorním orchestrem, v instrumentaci Miloše Štědroně a Miloše Orsona Štědroně a hrál Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra.

Přes obsáhlý a podrobný výklad v programu není možné rozlišit podíl obou Štědroňů na hudbě, která večer zazněla, a protože jde o otce a syna, je to nejspíš jedno. Je možné konstatovat, že to je instrumentace zdařilá a barevná, která podkresluje vyprávění tenoristy působivě. Tenorového partu se zhostil Jaroslav Březina, vyprávěl příběh vesnického chlapce lehce, šetřil hlas, měkce našlapoval a roli dokresloval psychologicky zdařilou mimikou. Bohužel mu závěrečné výšky (c³) nevyšly, ale statečně je vydržel. I to se stává, ale není to podstatné, důležitý je celkový dojem. Cikánkou Zefkou mu byla Iva Bittová, která byla avizována v programu a byla hitem večera. Její vystoupení bylo velmi originální a přirozené, i když part spíš parlandovala, byla autentická. Hlasovým projevem se zcela odlišovala od tří dívek, tvořících chór, které naopak dávaly důraz na krásné a oblé tóny – Iva Táborská, Veronika Slavíčková, Tereza Krejčí. Spojnicí se tak stal především orchestr, který dal provedení jednotnou linku a tah.

Této skladbě předcházely Janáčkovské miniatury v soudobých aranžích Miloše Štědroně. Devět krátkých skladeb, inspirovaných folklorem, které Janáček zpracoval a které Miloš Štědroň zaranžoval pro komorní orchestr, je z různých období a každá píseň zastupuje jedno z nich, ale všechny mají vylehčený styl a janáčkovský rukopis. První skladba Dunaj byla zamýšlena skladatelem jako symfonie, druhá, Krajcpolka, je spíš karikaturou, nicméně mistrně provedenou, třetí, In memoriam, je pomalá, v pianu provedená skladbička. Lašský tanec Pilky je mistrná miniatura, další skladbu s názvem Už je slunko zahájilo dojemné houslové sólo a ozvláštnil impresivní vstup Ivy Bittové. Píseň Zbledla paní, zbledla je definována klarinetovým sólem, píseň V tom brezovském poli uvádí houslové sólo a obsahuje pěvecký vstup. Čekám tě má krásnou klenutou melodii a poslední písní je Enigma, kterou zpívaly první housle spolu s hobojem a přinesly zklidnění v klenuté melodii.

Na Janáčkovy písně navázala stylově Iva Bittová s baladou Nezabudka, pro mezzosoprán, baryton a klavír, která je z roku 2021 a čerpá podle programu z oblasti Záhorie. Téma ztracené a nezapomenutelné lásky je zpracováno ve třech úsecích, první je zpěv barytonu a cappella, ve druhé části vstupuje klavír v barvě, která se podobá cimbálu, a poslední část zpívají oba hlasy společně, ale je to zpěv impresivní a velmi emotivní. Barytonový part zpíval příjemným a přirozeným hlasem Martin Prokeš, Iva Bittová přinesla svůj nezaměnitelný styl worldmusic a klavírního partu se zhostil Stanislav Slavíček. Skladba stylově doplňovala Janáčkův Zápisník zmizelého, který následoval, a celý večer se tak odehrál bez přestávky.

*******

Foto: Marek Olbrzymek