„Plné obsazení filharmonie doplnili zpěváci Českého filharmonického sboru Brno, pod vedením sbormistra Petra Fialy. Vedle orchestru se ještě postavili čtyři hudebníci Horňácké muziky Petra Mičky.“

„Spolupráce filharmonie a Horňácké muziky byla postavena na kontrastech. Byly vytipovány části skladby, proti kterým Horňáci zahráli vždy svoji skladbu, která se tematicky (slovy či hudebně) nějak k té Janáčkově vázala.“

„Už se nám stalo, že jsme hráli jiné žánry, dělali jsme v projektu, který se jmenoval „Hrubá hudba” a bylo to spojení s jazzem a s elektronickou hudbou. S brněnskou filharmonií vystupujeme poprvé a je to pro nás obrovská čest i závazek,” svěřil se první houslista Petr Mička.“

Oslavy 150 let vzniku Besedního domu v Brně se nemohly obejít bez připomenutí folkloristické činnosti Leoše Janáčka. Ve čtvrtek 4. května se uskutečnil v Besedním domě večer, který připomenul Janáčkův vztah k lidové písni. Filharmonie Brno spolu s Českým filharmonickým sborem Brno provedli koncertně balet Rákos Rákoczy pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Ke spolupráci si přizvali Horňáckou muziku Petra Mičky, stejně jako to provedl Leoš Janáček 20. listopadu 1892 na Koncertu moravské lidové hudby. Akce se opakovala ještě v pátek 5. května, kdy byla přenášena Českou televizí, a o přestávce koncertu byl na ČT Artu promítán dokument Já Besední dům, který u příležitosti výročí natočil režisér Tomáš Kratochvíl.

Ve čtvrtek 4. května 2023 měl sál Besedního domu co dělat, aby pojmul takové množství hudebníků. Plné obsazení orchestru doplnili zpěváci Českého filharmonického sboru Brno, pod vedením sbormistra Petra Fialy. Vedle orchestru se postavili čtyři hudebníci Horňácké muziky Petra Mičky, pódium se muselo rozšířit směrem do sálu a počet řad v sále musel být zmenšen. Tím se kapacita sálu snížila, což zklamalo četné zájemce o koncert, kteří si vstupenky chtěli zakoupit až na místě a museli smutní odejít domů. Překvapivě však po zahájení koncertu zůstalo v přízemí sálu prázdných minimálně 20 židlí. (Škoda, že ti, kteří přijít nemohli, nedali alespoň těsně před koncertem marketingu filharmonie vědět. Mohlo jim být vráceno vstupné a na koncert by se dostali další zájemci. V době elektronických komunikací by tohle neměl být problém.)

Balet Rákos Rákoczy je jednoaktový, ale zde byl rozdělen do dvou částí přestávkou. Samozřejmě v daných podmínkách Besedního domu se mohl realizovat jen koncertně. I tak byli posluchači vystaveni ataku decibelů, které zaplnily prostor. Sál Besedního domu má výbornou akustiku a sám o sobě rezonuje, což vnímavějším posluchačům přineslo méně komfortní poslech. Už proto, že Janáčkovo zpracování lidových písní je syrové a úderné, má odpich a hutnost. Interpretace nemusela být tolik zatěžkaná a slušela by jí více kontrastní dynamika. Od syrového a pevného Úvodu se odrážel půvabný Starodávný, Pilky byly hravé a ženský sbor v souboru písní přinesl přednes vylehčený, který hýřil vtipem a zářil v sopránech. Muži se naopak zvukově pokládali do písní, které vynikaly silou a chlapskými tématy.

Spolupráce Filharmonie Brno a Horňácké muziky byla postavena na kontrastech. Byly vytipovány části skladby, po nichž Horňáci zahráli ihned svoji skladbu, která se tematicky (slovy či hudebně) k Janáčkově verzi vázala. V první části to byla část Muzikanti v podání mužského sboru a po nich zazněla píseň Vesele muziko v podání čtyř Horňáků. Po písni Katuško, Katuško následovala Rakúský císař pán, obě o vojně. První housle hrál Petr Mička, druhé housle Aleš Mička, violové kontry hrál Marek Smaženka a na kontrabas David Řičica. Všichni čtyři samozřejmě ke své hře i zpívali. Jejich výkon byl obdivuhodný už proto, že vystupovali v pro ně neznámém prostředí a neobvyklých souvislostech. Ale jejich profesionalita je nezradila a podali skvělý výkon, i když je jistě stál hodně psychických sil.

“Už se nám stalo, že jsme hráli jiné žánry, dělali jsme v projektu, který se jmenoval „Hrubá hudba” a bylo to spojení s jazzem a s elektronickou hudbou. S brněnskou filharmonií vystupujeme poprvé a je to pro nás obrovská čest i závazek,” svěřil se první houslista Petr Mička na dramaturgickém úvodu před koncertem. A opravdu ve stresujícím prostředí obstáli a zahráli a zazpívali velmi dobře. A nejen to, zapojovali se i do orchestrálních částí a hráli spolu s orchestrem filharmonie.

Večer měl velký spád a postupně gradoval, zejména díky sboru, který přinášel do provedení lidovou autenticitu, přičemž postupně docházelo k sólovému vystupování jednotlivých hlasů z řad členů sboru. Soprán zpívala Tereza Hromádková, alt Marie Vrbová, tenor Michal Kuča, baryton Tomáš Chloupek, bas Václav Jeřábek a všichni dali do výkonu přirozenost a nosnost čistých, příjemných hlasů. Tanečnost rytmů i vtipnost textů roztáčela pomyslné suknice dívek a zesilovala furiantství mužského sboru a koncert se zakončil v obecném nadšení. A když „Komáři se ženili“, zavládlo všeobecné veselí a zpívala i Horňácká muzika. Janáčkovo zpracování nejznámějších lidových moravských písní bylo muzikantsky plnokrevné a orchestr filharmonie ho podal pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese radostně i precizně.

Foto: Jakub Joch