„Široce vedená kantiléna, práce s dechem a schopnost vystavět dlouhý oblouk patřily k největším kvalitám interpretace Alžběty Poláčkové.“
„V lyrických částech kultivovaně pracovala s dynamikou a nechala vyniknout melodickou linii.“
„Levický citlivě reagoval na zpěvní linku, ale zároveň ji aktivně formoval dynamicky, tempově i výrazově.“
Festivalový epilog, který se uskutečnil 3. července na Hukvaldském dvoře v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, znamenal komorní písňový večer. V prostředí silně spjatém s Janáčkovým životem zazněl výběr písní z odkazu hukvaldského rodáka a dále také Vítězslavy Kaprálové, Bohuslava Martinů a Mikuláše Schneidera-Trnavského. Zvolený repertoár interpretovala sopranistka Alžběta Poláčková ve společnosti klavíristy Martina Levického, přičemž dramaturgie stavěla na intimním formátu písňového recitálu, který umožnil plné soustředění na detail hudebního sdělení, práci s textem a vzájemný dialog obou interpretů.
6 minut čtení Číst dál…