PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Jeden z kulturních recenzentů o něm napsal, že „mezi nás připutoval proto, aby geniálně dirigoval skladby svého krajana George Enesca“. Přitom toho však Lawrence Foster, ročník 1941, absolvoval během své umělecké dráhy mnohem víc. Začal u filharmoniků v Los Angeles, dlouho pak vedl symfoniky v Lisabonu či v Monte Carlu. Když roku 2024 odřídil během dvou zářijových dnů tři koncerty v ostravském Vesmíru, okořenila Janáčkova filharmonie událost sdělením, že se dirigent nachází na prahu své poslední koncertní sezóny. Jenže, člověk míní, život mění… A tak se Foster 19. a 20. března do Ostravy vrací a KlasikaPlus.cz s ním přináší rozhovor.

„Má vlast byla imaginativní, lyrická a roztančená, vyprecizovaná do ryze hudebních obrazů, které jako by doprovázely tušenou a možnou „operní“ vizualizaci.“

„Pouštěl se místy do výrazně rychlejších, až hraničních temp. Na druhou stranu však inicioval a vyžadoval neméně osobitá zpomalení, vroucná a šťastná, s velkou emocionální intenzitou.“

„Charakteristické jsou ale naopak i jeho doširoka a do výšky rozpažené ruce v okamžicích vyjadřujících v hudbě štěstí. Našel jich u Smetany ten večer hodně.“

Velký okamžik pro Tomáše Hanuse a pro orchestr Velšské národní opery, kterému už sedmým rokem šéfuje – zahájení festivalu Pražské jaro. Páteční koncert v Obecním domě dal jasně najevo, že Smetanova Má vlast se dá každým rokem hrát a poslouchat trochu jinak, v tomto případě dokonce dost jinak. Málokterý dirigent má na toto mimořádné dílo tak jasný a nekompromisně osobní názor. Tomáš Hanus cítí cyklus šesti symfonických básní kontrastně, barvitě, až operně, ale zároveň upřímně vroucně. Dal mu nevídanou energii, svěžest a napínavost, náboj, který odstranil patos ve prospěch radostnosti – ne nepodobné té z Prodané nevěsty.