K tomu, aby se obrazem i zvukem propojila výrobní hala v Mnichově Hradišti s exkluzivní kanceláří v Tokiu, musí být opravdu dobrý důvod. Našel se 16. prosince 2021. Zde bylo osm ráno, v Japonsku čtyři odpoledne. Co mohlo globálně opěvovaného Yasuhisu Toyotu, šéfa Nagata Acoustics International, přimět k bezmála hodinovému dialogu s neznámým místem, vzdáleným devět tisíc kilometrů? Odpovědi nabízí ve svém článku moderátor a publicista Jiří Vejvoda.

Byla to skutečnost, že pražská firma Aveton dokončila zhruba půlroční náročnou práci na výrobě akustického modelu vznikající koncertní síně v Ostravě. Dílo o rozměrech dva a půl metru na výšku a přes čtyři metry na šířku i délku je detailním zobrazením prostoru, do něhož za pár let vstoupí diváci – ovšem v měřítku desetkrát menším, než bude skutečná koncertní síň. Nyní model čeká na náročná akustická měření, která začnou brzy po novém roce. A to vše bedlivě sleduje muž, na jehož kontě jsou desítky prvotřídních akustických výtvorů. Od domácí tokijské Suntory Hall přes losangeleskou Walt Disney Concert Hall až po hamburskou Elbphilharmonie. Ke svému oboru se pan Toyota propracoval nejen odborným studiem na univerzitě v Kjúšú, ale i mladickým muzicírováním na hoboj či saxofon a celoživotní láskou k západní klasické hudbě. Dnes je ve svých devětašedesáti letech široce uznávanou kapacitou. Zároveň, jak už to bývá, příjemným a dochvilným společníkem, který se nekasá, protože zná svou cenu, ale nepotřebuje ji stavět na odiv.

Přesně tento dojem jsem z něj nabyl od první chvíle, kdy jsem – díky precizní přípravě Michaely Dvořákové a Rostislava Holce z Janáčkovy filharmonie Ostrava – navázal s panem Toyotou kontakt přes obrazovku počítače. Na moje otázky odpovídal zároveň soustředěně i uvolněně, ať už byla řeč o jeho oboru obecně („Akustika je věda, hudba je umění,“ zdůrazňoval obě strany mince, která je jeho prací i posláním), či o ostravském koncertním sálu („Výzvou je pro nás v Nagata Acoustics jeho nepravidelný tvar…“). Po celou dobu našeho rozhovoru jsem si byl vědom dvojí jedinečnosti prožívané chvíle. Nacházel jsem se de facto v koncertní síni, která ovšem v reálu ještě neexistuje, a její zmenšená podoba ně přiměla zasednout nechtěně celé jeviště; zároveň jsem se dozvídal fakta přímo od autora zvukových poměrů budoucího výtvoru.

Ve chvíli, kdy tuto aktuální zprávu píšu, je obrazově-zvukový záznam na cestě do Ostravy, kde bude přeložen do češtiny a zpracován tak, aby mohl české veřejnosti nabídnout další vhled do vývoje kolem připravované stavby. Ta už nyní budí pozornost po světě – byla odbornou veřejností zařazena mezi deset nejočekávanějších projektů v celoplanetárním měřítku. Jistě je to zásluha řady konkrétních institucí i osob: ostravského magistrátu na čele s primátorem Tomášem Macurou, hlavního tvůrce, amerického architekta Stevena Holla, a jeho českých kolegů z ateliérů Architecture Acts vedených Martinem Kropáčem. Ale významnou měrou také pana Toyoty a jeho týmu v Nagata Acoustics.

Vždyť s koncertní síní je to jako s lidmi – přitažlivý zevnějšek sice upoutá pozornost, ale bez vnitřní kvality by byl k ničemu. A na tom, aby se za čas tóny nesly koncertní síní ke všem divákům ideálně, se právě naplno pracuje. Zrovna tak v zemi vycházejícího slunce jako v našem adventním čase, kdy se světlo bude ještě pár dnů krátit.

Foto: JfO