„Soutěže dopomáhají ke zkušenostem a budují psychickou a fyzickou sílu.“

„Hlavním cílem nadace SOS Talents je podporovat talentované hudebníky z chudých poměrů.“

„Není možné porozumět Beethovenovi, aniž bychom věděli o jeho revoluční povaze.“  

Když houslista Václav Hudeček připravoval třiatřicátou sezónu koncertního cyklu Svátky hudby v Praze, chtěl jí mimo jiné připomenout osobnost svého mentora Davida Oistracha. Zamýšlel pozvat do Prahy významnou gruzínskou houslistku Lianu Isakadze, která byla také Oistrachovou žačkou. Její život se však v létě uzavřel. Myšlenka představit v Praze jiný výrazný talent ze Zakavkazska ovšem zůstala. V úterý 19. listopadu, na druhém koncertu aktuálního ročníku pražské koncertní řady Václava Hudečka vystoupí mladá klavíristka z Tbilisi Barbare Tataradze.

Stane se jedním z prvních mladých talentů ze zahraničí, které Hudečkova přehlídka cílící na podporu začínajících hudebníků, představí. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Barbare Tataradze hovoří o své cestě na mezinárodní scénu podpořené Nadací SOS Talents, o svém přístupu k soutěžím, cvičení i formování vlastního interpretačního výrazu. 

Na klavír jste začala hrát v pěti letech a již od mládí jste se prosazovala v klavírních soutěžích, a to i na mezinárodní scéně. Jste soutěživý typ? Netrpíte trémou? 

O hudbu jsem se zajímala od malička a velmi brzy jsem začala vystupovat na pódiu jako sólistka, a dokonce i s orchestrem. V šesti letech jsem na soutěži Fryderyka Chopina v Gruzii získala zvláštní cenu poroty od slavné klavíristky Elisso Bolkvadze. Velmi brzy mě seznámila s Nadací SOS Talents, a tak začala moje kariéra na mezinárodní scéně. Vystupování na pódiu je pro mě většinou pozitivní zkušenost, protože mě vždy bavilo hrát před publikem a přijímat potlesk. 

Jakého soutěžního úspěchu si nejvíce ceníte? Který měl doposud největší vliv na vývoj vaší kariéry?

Úspěšně jsem se zúčastnila mnoha mezinárodních soutěží. Nejcennější zážitky mám z Mezinárodní klavírní soutěže Ference Liszta pro mladé talenty v německém Výmaru, z koncertní soutěže ve švýcarské Basileji nebo z Klavírní akademie v italském Eppanu, kde jsem získala první zvláštní cenu. Všechny tyto soutěže přispěly k rozvoji mé kariéry a dodaly mi motivaci k dosažení větších úspěchů.

Považujete hudební soutěže obecně za nutnost pro zahájení mezinárodní kariéry? 

Obecně si myslím, že hudební soutěže jsou pro začátek mezinárodní kariéry velmi důležité. Pomáhají mladým hudebníkům získat celosvětové uznání a publikum. Mnoho slavných hudebníků je toho skvělým příkladem. Kromě toho nám soutěže dopomáhají ke zkušenostem a budují psychickou a fyzickou sílu, což jsou vlastnosti, které jsou nezbytnou podmínkou pro to, abychom se stali dobrými hudebníky.  

Vystupovala jste již s řadou orchestrů, hrála jste v prestižních koncertních domech i před kamerami významných televizních stanic. V mnoha případech díky zmíněné nadaci SOS Talents. Můžete ji blíže představit?

Nadaci SOS Talents založili Michel Sogny, francouzský klavírista, skladatel a spisovatel, a vynikající gruzínská klavíristka Elisso Bolkvadze. Jejím hlavním cílem je podporovat mladé talentované hudebníky z ekonomicky chudých poměrů. Klavíristé, kteří jsou členy nadace, se řídí Sognyho klavírní metodou, absolvují mistrovské kurzy a předvádějí svůj program na různých koncertech. Také já jsem se seznámila s inovativní klavírní metodou Michela Sognyho, která mi pomohla snadněji se naučit náročný klavírní repertoár. Tato metoda kombinuje různé druhy aspektů klavírní hry, které pomáhají klavíristům rozvíjet jejich hudební a technické dovednosti.

Můžete metodu přiblížit hlouběji? 

Metoda Michela Sognyho mění náročné učení hry na klavír na jednoduchý a motivující proces, který člověku přináší naplnění. Michel Sogny říká, že hudba v nás rozechvívá ty nejhlubší a nejintimnější rezonance a poskytuje životní impuls. Vyučovat hudbě znamená nejen předávat znalosti, ale také odhalovat lidi. Jeho přístup je založen na studiu cyklu děl s názvem Prolégomènes à une eidétique musicale, jde o více než tři stovky skladeb, které byly napsány s cílem rozvíjet tvůrčí představivost interpreta a uvést ho do zvukového vesmíru, který probouzí smysly a svědomí. Jeho skladby současně umožňují rozvinutí technické svobody klavíristy. Sognyho metoda pomohla i řadě dospělým naučit se hrát na klavír a dnes studuje podle této metody celá řada mladých klavíristů. 

Vedle Sognyho metody se vzděláváte dále na konzervatoři a v loňském roce jste studovala na Univerzitě hudby a múzických umění ve Vídni u profesorky Lilye Zilberstein. Kdo nebo co vás doposud nejvíce inspirovalo a ovlivnilo?

V současné době pokračuji v bakalářském studiu na Státní konzervatoři Vana Sarajishviliho v Tbilisi. Je mnoho faktorů, které mě jako hudebníka ovlivňují a inspirují. Nejčastěji poslouchám vystoupení slavných klavíristů a také čtu jejich myšlenky a názory na různé skladby. I znalost života skladatelů, historického pozadí hraje důležitou roli, abych pochopila jejich hudební jazyk a to, co se snaží ve svých skladbách sdělit.

Kolik času denně věnujete cvičení?

Osobně si myslím, že když člověk dosáhne určité úrovně dovedností, nemusí už tolik času věnovat technické stránce. Nejdůležitější při cvičení je být během něj plně soustředěný a kreativní. Tak se z toho stane větší zábava a méně opakující se rutina. Samozřejmě záleží také na situaci. Když se musím připravit na recitál nebo soutěž, kde mám předvést velký repertoár, pak samozřejmě trávím s nástrojem více času než obvykle. V klidnějších obdobích se kromě hudby ale věnuji i jiným činnostem, které mě baví.

A to jsou?

Velmi ráda chodím na procházky do parků se svým malým psem. Věnuji se také fitness cvičení a plavání. A kromě toho ráda čtu a sleduji zajímavé filmy.

19. listopadu se představíte v Praze v rámci cyklu Svátky hudby v Praze houslisty Václava Hudečka. Bude to váš český debut?

Ano, bude to můj český debut, v Praze budu vystupovat úplně poprvé. Jsem velmi nadšená a těším se na setkání s českým publikem. Navíc doufám, že si také prohlédnu vaše krásné město a navštívím historické památky a pamětihodnosti. 

Co zahrajete?

Budu hrát Haydnův Dvojkoncert pro housle a klavír s orchestrem, dirigentem Janem Talichem a mistrem Václavem Hudečkem. Pevně doufám, že to pro mě bude nezapomenutelný a úspěšný zážitek.

Máte ve svém repertoáru i českou hudbu?

České skladatele a jejich hudbu znám, zejména Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Jejich symfonická díla považuji za opravdu pozoruhodná a krásná. Doposud jsem hrála několik Dvořákových Slovanských tanců v úpravě pro čtyřruční klavír.

Zaměřujete se ve svém repertoáru na určitá stylová období?

Obecně mám ve svém repertoáru různé styly, ale nejraději hraji díla z období klasicismu a romantismu. Ze skladatelů mi nejvíce vynikají Beethoven, Mozart, Chopin, Liszt, Brahms a Schumann. Z impresionismu mám ráda Ravela. Kromě toho ráda hraji a poslouchám také skladby pozdně romantických skladatelů, jako jsou Rachmaninov, Skrjabin a další.

Jak si hledáte cestu k vlastní interpretaci?

Většinou, když se učím novou skladbu, snažím se jí porozumět a najít vlastní interpretaci tím, že si čtu o historickém pozadí, myšlenkách skladatele a také analyzuji partitury, abych získala celkový dojem. Jsem ráda, že v jednadvacátém století máme k dispozici mnoho nahrávek slavných hudebníků. Pro mě osobně je právě poslech jiných klavíristů a jejich nahrávek velkým zdrojem inspirace. Otevírají mi nové perspektivy a nabízejí nové hudební nápady, které mě motivují k hlubšímu porozumění hudbě. Navíc mě baví poslouchat různá hudební díla, včetně těch, která nehraji, abych mezi nimi našla podobnosti a souvislosti. To mi činí pracovní proces mnohem zajímavějším.

Domnívám se, že hlavním cílem umělců a interpretů je podělit se s posluchači o myšlenky, pocity a poselství skladatelů viděné naším osobním pohledem. Pro mě osobně je velmi důležité znát historický kontext kompozice. Velmi často je právě poznání historického období i soukromého života skladatelů klíčem k pochopení jejich záměrů a toho, co se snažili svou hudbou sdělit. Například není možné porozumět Beethovenovi, aniž bychom věděli o jeho revoluční povaze, nebo vyjádřit všechny správné emoce při hraní Chopina, aniž bychom měli představu o jeho vlasteneckých citech a tragickém životě. Proto si myslím, že pro to, aby byl člověk zajímavým hudebníkem, je nezbytné vzdělávat se i v různých oborech mimo hudbu.

Na pražském koncertě měla původně vystoupit gruzínská houslistka a dirigentka Liana Isakadze, žačka houslisty Davida Oistracha, podobně jako hostitel cyklu Václav Hudeček. Jak vnímáte tuto gruzínskou osobnost a její přínos?

Liana Isakadze je velmi oblíbenou a oceňovanou umělkyní po celém světě, ale zejména v Gruzii. Je považována za příklad a vzor pro spoustu mladých gruzínských houslistů. Také pro mě byla vynikající hudebnicí a osobností. Nikdy jsem se s ní osobně nesetkala, ale poslouchala jsem její nahrávky a vždy na mě udělala velký dojem. Založila také svůj hudební festival Noční serenády, který se každoročně koná v Gruzii. Tento festival podporuje mnoho mladých hudebníků a představuje je široké veřejnosti.  

Máte mezi gruzínskými klavíristy nějaké klavírní vzory?

Ano, mám v oblibě několik gruzínských klavíristů, které považuji za významné osobnosti, zejména Elisso Bolkvadze, Alexandera Korsantiu a Eliso Virsaladze.  

Co dalšího zajímavého vás čeká v aktuální sezoně?

Čeká mě spousta zajímavých akcí. Už v září jsem vystoupila s orchestrem na gruzínském festivalu Batumi Black Sea Music and Art Festival s Chopinovým Druhým klavírním koncertem. Úspěch jsem zaznamenala také v říjnu, kdy jsem tentýž klavírní koncert provedla ve Velkém sále Tbiliské státní konzervatoře se studentským orchestrem.

A co se týče plánů do budoucna, v březnu se zúčastním galakoncertu v Paříži, který pořádá nadace SOS Talents, a také budu mít různé komorní projekty a sólové recitály v Gruzii i v zahraničí.

A jaký je váš kariérní sen? Čeho byste chtěla v životě dosáhnout?

Chtěla bych úspěšnou kariéru koncertní klavíristky a vystupovat na slavných mezinárodních pódiích, poznat nové zajímavé lidi a hudebníky a neustále se profesně rozvíjet.

……………….

Barbare Tataradze se narodila v gruzínském Tbilisi a na klavír začala hrát v pěti letech. Již v útlém věku ji objevila nadace SOS Talents a pozvala ji do Švýcarska, kde absolvovala klavírní metodu a mistrovské kurzy Michela Sognyho. Stala se vycházející gruzínskou hvězdou. Získala první cenu na mezinárodní klavírní soutěži v Nizozemsku a zvláštní cenu poroty na Soutěži Fryderyka Chopina v Tbilisi. Jako sólistka hrála Barbare Tataradze s Georgian Sinfonietta pod vedením Daniele Belardinelliho, se symfonickým orchestrem z litevského Kaunasu a s Mariinským orchestrem v Moskvě. Zúčastnila se mnoha koncertů pořádaných nadací SOS Talents, mimo jiné v sále OSN v Ženevě, v hotelu Marcel Dassault v Paříži, v Concertgebouw v Amsterdamu nebo v Théâtre du Jeu de Paume v Aix-en-Provence. Několik jejích recitálů odvysílala televize Mezzo. Tataradze se stala laureátkou Mezinárodní soutěže Ference Liszta pro mladé klavíristy ve Výmaru v roce 2017 a nedávno získala první cenu na soutěži Hvězdy na Rýně v Basileji. Barbare Tataradze si získala kritický ohlas pro své charismatické umění a podmanivou pódiovou přítomnost, stejně jako pro svou výjimečnou technickou lehkost.

Foto: archiv a Facebook Barbare Tataradze, archiv Nadace SOS Talents, Wikipedia / Triumpf123416 / CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/), Paul Tomasini