„Kdybych měla napsat, jaké pocity ve mne tento koncert vyvolal, řekla bych – tajuplnost, klid a vyrovnanost.“

„Pro mne osobně byla vrcholem Rakova koncertu jeho velmi emotivní skladba Živá a mrtvá voda, která vznikla v době covidových lockdownů.“

„Myslím, že mohu mluvit za všechny milovníky ‚klasické‘ kytary – tento koncert nejen naprosto naplnil, ale asi i předčil naše očekávání.“

V Nových Hradech bychom čekali nejen krásný starý hrad, ale město disponuje i zámkem. Na přelomu září a října se v malebném městečku kousek od rakouských hranic už pošesté konal Jihočeský kytarový festival.

Hojně navštěvované koncerty se konaly v barokním sále Hotelu Rezidence a v zámeckém divadle. Letošní zájem veřejnosti zaplnil sály téměř do posledních míst. Tři večerní koncerty se letos vyznačovaly skvělou a odlišnou dramaturgií. Na čtvrtečním, úvodním koncertě jsme měli možnost poslechnout si duo s názvem Ars Lachrimarum. Maďarský hráč Csaba Nagy hrál na loutnu a theorbu, Sándor Szászvárosi na violu da gamba. Představily se nám tedy nástroje, které běžně na koncertech neslyšíme. Program byl složen z děl skladatelů renesance a baroka, nechyběl John Dowland či Marin Marais. Kdybych měla napsat, jaké pocity ve mne tento koncert vyvolal, řekla bych – tajuplnost, klid a vyrovnanost.

Na druhém večeru vystoupil legendární Štěpán Rak se svým synem Matějem. Koncert zahájili společnou improvizací na barokní téma, Matěj pak potěšil publikum nejen svou skvělou hrou ragtimů a transkripcí, na které si málokterý kytarista troufne, ale i vtipným mluveným slovem. Štěpán jako vždy ohromil svou osobností, svým darem improvizace i strhující schopností rozeznít kytaru ve škále téměř orchestrální. Pro mne osobně byla vrcholem koncertu jeho velmi emotivní skladba Živá a mrtvá voda, která vznikla v době covidových lockdownů.

Na třetí koncert přijal pozvání italský kytarista, profesor Universität für Musik und darstellende Kunst Wien, Adriano del Sal. Na úvod zařadil Rêverie od Giulia Regondiho a od první chvíle nás okouzlil svým barevným a sytým tónem. Se stejnou noblesou, elegancí a neomylností pokračoval v dalších skladbách Fernanda Sora, Agustína Barriose a Federica Morena Torroby. Na závěr zaznělo Preludium, Fuga a Allegro BWV 998 Johanna Sebastiana Bacha. Po strhujícím Allegru jsme si vytleskali jediný přídavek – něžné Canco del Lladre v úpravě Miguela Llobeta. Myslím, že mohu mluvit za všechny milovníky „klasické“ kytary – tento koncert nejen naprosto naplnil, ale asi i předčil naše očekávání.

Letos na festival přijelo pětačtyřicet aktivních účastníků z celé republiky, a dokonce i ze zahraničí – žáci základních uměleckých škol, hudebních gymnázií, konzervatoří i akademií. Na hradě, v němž má prostory ZUŠ F. Pišingera Trhové Sviny, probíhala stěžejní výuková část programu. Od čtvrtka do neděle se mladí kytaristé účastnili mistrovských kurzů, které vedli už zmiňovaný Adriano del Sal, dále profesor z VŠMU Bratislava Jozef Zsapka, pedagog JAMU Matěj Freml (který pohotově zaskočil za Ozrena Mutaka, jemuž v účasti na poslední chvíli zabránila nemoc) a pedagožka Gymnázia a Hudební školy hlavního města Prahy Taťána Klánská. Mimo individuální lekce v Českém domě každý den zkoušely dva kytarové soubory – jeden složený z dětí ze základních uměleckých škol, který vedla Klára Ferenczi, a druhý, v němž hráli převážně pedagogové a starší studenti, vedl uznávaný pedagog především kytarových souborů, Rostislav Coufal. Festival nabídl přednášku Jana-Matěje Raka na téma „Ragtime a doprovodná kytara“, prezentaci učebnice Tomáše Illeho od vydavatelství Bärenreiter Prague, worskhop dua Freda Eislera z Rakouska a Darka Jurkoviće z Chorvatska. Poslední zmiňované duo zahrálo i doprovodný koncert ve městě Weitra v rámci česko-rakouského projektu EU.

To ale není vše. Přednášku o dobových nástrojích v rakouském městě Heinrichs s noblesou prezentoval Jan Podroužek. Na tu navazoval koncert účastníků festivalu v místním kostele. Publikovala zde celkem tři vydavatelství, výstavu kytarářů navštívilo několik tuzemských výrobců včetně studentů výroby nástrojů z Hradce Králové. Poslední koncert pak patřil účastníkům – několika sólovým výstupům a oběma souborům. V zaplněném sále společenského domu se ozýval nadšený a dlouhý potlesk.

Když se nějaká akce podaří, většinou se lidé hned těší na další ročník. Tak je to i v Nových Hradech. Festival patří k akcím, které mají hluboký smysl. Stačí se podívat do soustředěných tváří dětí a studentů na kurzech, na jejich nadšenou hru v souboru, na zaplněné sály. Přeji Jihočeskému festivalu mnoho štěstí do budoucnosti, mnoho dalších úspěšných ročníků.

Taťána Klánská

Foto: Milan Svoboda