„Fialovo dílo bylo od prvních tónů kontrabasů mísících se s celestou a tubulárními zvony až do posledního jakoby skomírajícího zvuku violy doslova nabité dramatičností, obrovskou tenzí a těmi nejhlubšími city a emocemi.“

„Kristina Fialová je ve svém projevu navenek velmi uměřená. Neplýtvá pohybem, přemrštěnými gesty ani mimikou… Veškerou energii i prožívání skladby jako by soustředila jen do nástroje.“

„Robert Kružík dokázal dovést posluchače k pozitivnímu zjištění, že i současná klasická hudba může být zajímavá, přitažlivá, poslouchatelná a přístupná. A to je zjištění mimořádně povzbudivé.“

Víkendový program festivalu Smetanova Litomyšl nás zavedl dvakrát na stejné místo. Dějištěm dalších z koncertů, které jsme si už na začátku roku pečlivě vybrali, byl tentokrát piaristický chrám Nalezení sv. Kříže, prostor vpravdě nadčasový, místo, kde si podává ruku baroko s moderním uměním. V sobotu a v neděli to neplatilo jen o architektuře a výtvarné či vizuální tvorbě, ale i o hudbě.

Sobotní koncert patřil té chrámové. A přinesl posluchačům úchvatný zážitek z něčeho, co lze asi nejlépe nazvat neokázalou krásou. Mozartova Regina coeli na úvod nepostrádala nic z autorovy charakteristické kompoziční lehkosti, ba téměř bezstarostné hravosti, provedení však nechyběla potřebná vroucnost. Za výtrysk čiré radosti se dá označit závěrečné Dvořákovo Te Deum laudamus, v němž jako sólisté vynikli (aniž by ovšem jakkoli nepatřičně zastínili výkony všech ostatních umělců na pódiu) sopranistka Jana Sibera a barytonista Martin Bárta, jehož hlas si s vysokými klenbami Alliprandiho chrámu vyloženě „sedl“.

Zvláštní pozornost si však zasluhuje uvedení Stabat Mater – díla letošního jubilanta, dirigenta Českého filharmonického sboru Brno Petra Fialy. Svěřit provedení poměrně rozsáhlého opusu „jeho“ sboru bylo krokem logickým, volba zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů pak krokem mimořádně šťastným. Téměř hmatatelné souznění obou těles mělo velkou zásluhu na silném posluchačském zážitku z díla, které bylo od prvních tónů kontrabasů mísících se s celestou a tubulárními zvony až do posledního jakoby skomírajícího zvuku violy doslova nabité dramatičností, obrovskou tenzí a těmi nejhlubšími city a emocemi. Ústřední role svěřená viole se jeví jako myšlenka překvapivá, nicméně velmi účelná a stejně jako všechny ostatní zvolené prostředky (například ostrý kontrast mocných perkusí a dramatického šepotu výtečného sboru) skvěle umocňující výsledný prožitek ze slyšeného. Možná ještě o to více, že „Lady Viola“ Kristina Fialová, skutečná mistryně tohoto nástroje, je ve svém projevu navenek velmi uměřená. Neplýtvá pohybem, přemrštěnými gesty ani mimikou… Veškerou energii i prožívání skladby jako by soustředila jen do nástroje. Ten však nechává promlouvat výrazovou paletou až neuvěřitelnou. Podobně se vlastně projevuje i dirigent Robert Kružík. Decentní, pokud to jde, tak i úsporný v gestikulaci, a přesto nenechávající nikoho ani na okamžik na pochybách, že přesně ví, co dělá, a že buduje interpretaci díla způsobem, před kterým nezbývá než hluboce smeknout. Neboť jakkoli jde v případě Fialova Stabat Mater o skladbu posluchačsky náročnou, je třeba zcela uznat, že ji dokázal se srozumitelností až křišťálově čistou předat a v prostoru, který jí výborně konvenoval, dovést posluchače k pozitivnímu zjištění, že i současná klasická hudba může být zajímavá, přitažlivá, poslouchatelná a přístupná. A to je zjištění mimořádně povzbudivé.

O čtyřiadvacet hodin později ovládlo stejný prostor baroko v pořadu Bach a Lipsko 1723, co do posluchačské náročnosti k programu sobotnímu v jistém smyslu téměř kontrastním. Dobře zvolený výběr flétnových koncertů Johanna Sebastiana Bacha, Christopha Graupnera, Georga Philippa Telemanna a Johanna Friedricha Fasche ve velmi přesvědčivém, zaujatém a radostném podání Stefana Temminga a souboru Capricornus Consort Basel byl osvěžením nedělního odpoledne. A byť by mu možná více svědčil jiný prostor než právě monumentální kostel, na spokojenosti přítomných to neubralo a do pozdního sluncem zalitého odpoledne vycházeli zjevně občerstveni na duchu… O tom má přece hudba být – a v Litomyšli o tom také je. Díky za to!

Jaromír Kašpar

Foto: Smetanova Litomyšl / František Renza