1. červenec
Svátek má Jaroslava.
2021 – zemřel Louis Andriessen, nizozemský skladatel a klavírista (narodil se 6. června 1939). Jeho dílo přispělo k vývoji několika směrů moderní vážné hudby, neoklasicismu, serialismu či minimalismu, a dotklo se i jazzu. Byl jedním ze zakladatelů Haagské školy, avantgardního a minimalistického hnutí z druhé poloviny 20. století. Jeho opera La Commedia, inspirovaná Danteho Božskou komedií, získala v roce 2011 Grawemeyerovu cenu. Známým dílem je i De Staat z roku 1976, s texty z Platónovy Ústavy. K jeho učitelům patřil Luciano Berio. Sám Andriessen pak v letech 1974 až 2012 učil na Královské konzervatoři v Haagu, kterou předtím vystudoval. Věnoval se i hudební publicistice. Jeho otec Hendrik, strýc Willem a sourozenci Jurriaan a Caecilia jsou také skladateli.
1984 – narodil se Pavel Trojan, skladatel, dirigent a manažer, jako hodně mladý také herec. V letech 2022 až 2025 byl ředitelem festivalu Pražské jaro, kde předtím už pracoval v různých funkcích. Potom se stal ředitelem orchestru Prague Philharmonia. Skladbu studoval na Pražské konzervatoři u Eduarda Douši a na AMU u Václava Riedlbaucha a pak ještě na londýnské Guildhall School of Music and Drama. Na koncertech zaznělo několik jeho kompozic – Vokální symfonie Člověk a Vesmír, kantáta Milicius, písňový cyklus Julie – Jane, Sinfonietta, suita Sulamit, od ledna 2013 byl v divadle Semafor uváděn jeho muzikál Sedmero havranů… Na konzervatoři vystudoval rovněž dirigování. Vystoupil s předními pražskými tělesy, v roce 2014 byl debutantem Pražského jara, koncertoval s Janáčkovou filharmonií Ostrava, s Komorní filharmonií Pardubice a Plzeňskou filharmonií, jako dirigent spolupracoval s Jihočeským divadlem. Od roku 2016 na Pražské konzervatoři vede soubor Prague Conservatory Modern. Na Hudební fakultě AMU absolvoval také obor Hudební management. Je synem skladatele a pedagoga Pavla Trojana staršího a vnukem evangelického teologa Jakuba Trojana.
1964 – zemřel Pierre Monteux, francouzsko-americký dirigent (narodil se 4. dubna 1875), který svou kariéru dělil mezi Spojené státy a Evropu. Dirigoval pro baletní společnost Ballets russes Sergeje Ďagileva světové premiéry Stravinského Svěcení jara, Ravelova Dafnise a Chloe či Debussyho Her. V letech 1917 až 1919 byl dirigentem francouzského repertoáru Metropolitní opery v New Yorku, v letech 1919 až 1924 vedl Bostonský symfonický orchestr, v letech 1924 až 1934 amsterdamský Orchestr Concertgebouw, v letech 1929 až 1938 Pařížský symfonický orchestr a v letech 1936 až 1952 Sanfranciský symfonický orchestr. Byl znám díky dirigování francouzského repertoáru, ale sám měl prý rád spíše hudbu německých autorů, především Brahmsovu… V roce 1961 se jako šestaosmdesátiletý stal hlavním dirigentem Londýnského symfonického orchestru. Tento post zastával tři roky, až do smrti… V roce 1932 založil dirigentskou třídu v Paříži, kterou později přesunul do svého letního sídla v obci Les Baux-de-Provence na jihu Francie. Poté, co se v roce 1942 natrvalo přestěhoval do USA a dostal tam státní občanství, založil školu pro dirigenty a orchestrální hudebníky se sídlem ve městě Hancock (ve státě Maine). Mezi jeho studenty byli mimo jiné Igor Markevitch, Neville Marriner, André Previn, Lorin Maazel a Seiji Ozawa.
1940 – zemřel Emil Štolc, skladatel a dirigent (narodil se 28. října 1888). Působil u vojenských hudeb, jako dirigent a později kapelník sokolské hudby v Sokole na Smíchově a od roku 1928 jako kapelník i u Národní gardy. Od roku 1912 měl v Praze na Smíchově vlastní hudební nakladatelství „Melodion“ a později vydával časopis Hudební listy. Složil přes tisíc skladeb, aranžoval a instrumentoval, mimo jiné valčíky Jarní zpěvy a Na krásném modrém Dunaji Johanna Strausse ml. Mnoho operních melodií také upravoval do „směsí“ a fantazií jak pro dechové orchestry, tak pro smyčcová obsazení. Věnoval se i pedagogické činnosti. Vydal Sborovou školu pro dechové nástroje.
1933 – premiéru měla lyrická komedie Arabella, desátá opera Richarda Strausse. Vznikla na německé libreto Huga von Hofmannsthal, byla to jejich šestá a poslední operní spolupráce. První provedení se uskutečnilo v drážďanském Saském státním divadle. Rakouskou premiéru mělo dílo ve Vídeňské státní opeře 21. října 1933.
1927 – premiéru měl Klavírní koncert č. 1 od Bély Bartóka. Uskutečnila se na pátém Mezinárodním festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu ve Frankfurtu. Sólistou byl autor, dirigentem Wilhelm Furtwängler.
1926 – narodil se Hans Werner Henze, německý skladatel a klavírista žijící v Itálii (zemřel 27. října 2012). Hudbu studoval v Německu a v Paříži. První velký skladatelský úspěch zaznamenal roku 1952 operou Boulevard Solitude na motivy příběhu Manon Lescaut. Vstoupil do italské komunistické strany a levicovou politiku podporoval i svou tvorbou a veřejným vystupováním. Byl nositelem řady vyznamenání, čestných doktorátů a jiných poct. Psal i symfonie a vokální a filmovou hudbu, byl muzikologem, učil na vysoké škole, dirigoval a působil i jako režisér a dramaturg.
1925 – zemřel Erik Satie, francouzský skladatel a klavírista (narodl se 17. května 1866). V mnoha směrech předešel svou dobu. Byl velmi tvůrčí a novátorský, výrazně tak ovlivnil své současníky, především Clauda Debussyho, Maurice Ravela a Francise Poulenca, a měl též výrazný vliv na moderní skladatele. K jeho odkazu se hlásili mnozí pozdější skladatelé, např. John Cage, Brian Eno nebo Frank Zappa. Je označován za předchůdce impresionismu, neoklasicismu, konceptuálního umění a ambientní hudby. V devadesátých letech patřil do okruhu bohémy na pařížském Montmartre, přátelil se s malířkou Suzanne Valadon, hrál na harmonium v kabaretu Chat Noir, dva roky byl členem Rosekruciánského řádu Joséphina Péladana, 15. října 1893 založil vlastní Metropolitní Církev Umění pod ochranou vzývaného Ježíše Vůdce. Jeho nejznámějšími díly jsou klavírní „Gymnopédies“, „Gnossiennes“ a „Vexations“ z roku 1893 z posthumního cyklu Pages mystiques 1893–1895. Použil v nich vůbec poprvé kvartové akordy jako samostatně stojící, neharmonicky chápané souzvuky, s výjimkou tónu „As“ postupoval způsobem, který později použil Arnold Schoenberg jako základ ke své kompoziční metodě dodekafonie, nebo zavedl postup známý jako permutační forma až v 60. letech 20. století. Zahrál si v dadaistickém filmu Mezihra (Entr’acte) režiséra René Claira z roku 1924. V roce 1969 se staly Variace na téma Erika Satieho titulní skladbou druhého alba skupiny Blood, Sweat & Tears. Na přelomu 20. a 21. století byla jeho hudba často používána ve filmech.
1922 – narodil se Jiří Ropek, varhaník a skladatel (zemřel 21. června 2005). Studoval varhany na Pražské konzervatoři, jeho učitelem byl Bedřich Antonín Wiedermann. U něj pokračoval ve studiu i na HAMU v Praze. Později se stal po svém učiteli varhaníkem v kostele sv. Jakuba v Praze. Na Ropkovy „Varhanní hodinky“ – varhanní recitály chodily v době komunismu do kostela stovky lidí. Zásluhou ředitele Pražské konzervatoře Václava Holzknechta byl v roce 1970 jmenován profesorem varhanní hry na konzervatoři v Praze, kde pak působil po dvacet let. Na varhany se u něj učili mj. Michael Kocáb nebo jazzový hudebník Milan Svoboda. Jaho nahrávka Toccaty a fugy d-moll Josefa Segera a Fugy a-moll Františka Xavera Brixiho byla v roce 1961 vyznamenány prestižní cenou Charlese Crosse. Ropek byl prvním varhaníkem, který koncertoval v londýnské síni Royal Festival Hall. Roku 1968 zahajoval kulturní část olympiády v Mexiku. V roce 1995 obdržel, jako první umělec z Východu, diplom čestného člena britské Královské varhanické koleje – Royal College of Organists. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
1914 – zemřel František Josef Mach, kapelník a skladatel (narodil se 31. května 1837). Jako chlapec zpíval sopránové party v chrámovém sboru. Vyučil se zedníkem, ale současně se naučil hrát na všechny dostupné hudební nástroje. Ve skladbě byl zcela samoukem, ale už v 15 letech zkomponoval mši, která si získala velkou oblibu. Byl členem vojenské myslivecké kapely v Praze, působil i v civilních kapelách a stal se kapelníkem ostrostřelecké hudby v Kutné Hoře. Přispíval do časopisu Česká hudba. Jeho skladby neměly žádné novátorské ambice, jeho snahou bylo spíš posluchače pobavit lehčí, přístupnou hudbou. Syn František Jiří Mach (1869–1952) byl také hudebním skladatelem.
1910 – narodil se Walter Kolneder, rakouský muzikolog, hudební vydavatel a spisovatel (zemřel 30. ledna 1994), znalec odkazu J. S. Bacha, vydavatel řady hudebních děl, zejména barokních, autor mnoha knih. Byl ředitelem konzervatoře města Lucemburk a Městské akademie hudby v Darmstadtu, pracoval na Musikhochschule Karlsruhe a jako profesor hudební vědy na univerzitě v Karlsruhe.
1886 – narodil se Theodor Kössl, právník a skladatel (zemřel 18. září 1969). Skladbu studoval souběžně s PF UK u Karla Steckra a Vítězslava Nováka. V Plzni byl i sbormistrem pěveckého spolku Hřímalý. Stal se prvním dirigentem poloamatérského symfonického orchestru s názvem Symfonický orchestr Osvětového svazu založeného v roce 1919, dnešní Plzeňské filharmonie, a řídil i zahajovací koncert 17. března 1920. Napsal několik vokálních a instrumentálních skladeb a upravoval lidové písně.
1784 – zemřel Wilhelm Friedemann Bach, německý skladatel, druhé dítě a nejstarší syn Johanna Sebastiana Bacha (narodil se 22. listopadu 1710). Po absolvování Thomasschule studoval nejprve práva na Lipské univerzitě a později přešel na univerzitu v Halle a vedle práv studoval také matematiku. V roce 1733 byl jmenován varhaníkem v chrámu sv. Sofie poblíž Zwingeru a později varhaníkem v kostele Panny Marie v Halle. Další místa mu ale nevycházela, údajně i kvůli složité povaze, a zemřel v chudobě. Jeho dílo obsahuje mnoho chrámových kantát a instrumentálních skladeb, z nichž jsou nejpozoruhodnější fugy, polonézy, fantasie pro klavír a dueta pro dvě flétny. Koncem 19. století nastalo oživení zájmu o jeho dílo.
1774 – zemřel Václav Vodička, houslista, pedagog a skladatel (narodil se mezi lety 1715–1720). stal houslistou kapely bavorského kurfiřta Karla Albrechta v Mnichově. V roce 1739 byly v Paříži vydány jeho houslové sonáty. V roce 1745 obdržel titul „Kammerdiener“ princezny Marie Anny Caroliny, sestry Karla Albrechta, a v roce 1747 byl povýšen na post koncertního mistra mnichovské dvorní kapely a jmenován dvorním radou. Byl jedním ze zakladatelů Cecilského bratrstva dvorních hudebníků a vyučoval housle v jezuitském hudebním ústavu Seminarium Gregorianum. Mezi jeho přátele patřil mimo jiné Leopold Mozart.
1742 – zemřel Bohuslav Matěj Černohorský, skladatel, kněz a varhaník (narodil se 16. února 1684). Po studiu v jezuitském semináři na pražské univerzitě vstoupil do františkánského řádu a žil v minoritském konventu u svatého Jakuba na Starém Městě. Roku 1710 odešel do Říma, kde ho vrchní představený řádu jmenoval hlavním varhaníkem baziliky sv. Františka v Assisi. Z Prahy byl nicméně potrestán deseti lety vyhnanství, protože do Itálie odešel bez souhlasu nadřízených. Později působil jako regenschori v bazilice svatého Antonína v Padově, kde mezi jeho žáky patřil Giuseppe Tartini; ten tehdy pod jeho uměleckým dohledem zkomponoval slavnou Sonátu g moll Il Trillo del Diavolo (Ďáblův trylek). Dalšími působišti Černohorského byly Florencie, Bologna, Neapol a Benátky. Po návratu do Prahy pokračoval ve skladatelské a pedagogické činnosti. Mezi jeho žáky byl pozdější významný skladatel František Ignác Tůma. Od roku 1731 působil opět v Padově. Na sklonku roku 1741 se kvůli zhoršujícímu zdraví rozhodl vrátit se do Čech, ale během cesty ve Štýrském Hradci zemřel. Byl ojedinělou osobnost vrcholného období českého hudebního baroka díky vlivu na další generace skladatelů i díky vrcholné úrovni polyfonie a svébytného pojetí melodiky a rytmiky. K Černohorského nejlepším dílům patří velikonoční dvousborová antifona Regina coeli, offertorium Laudetur Jesus Christus pro soprán, alt, tenor a bas s doprovodem houslí, violy, trubek a varhan. Jeho umělecké schopnosti dokazují i dvě mše.
1606 – narodil se Erasmo di Bartolo, italský skladatel, varhaník a pedagog (zemřel 12. září 1656). O jeho životě a díle je jen velmi málo informaci. Byl vysvěcen na kněze a učil na neapolských konzervatořích. Mezi jeho žáky patřil Giovanni Salvatore. Zemřel při morové epidemii v roce 1656.
1592 – zemřel Marc’Antonio Ingenieri, italský skladatel pozdní renesance (narodil se kolem roku 1547). Přestože celou tvůrčí kariéru strávil na severu Itálie, díky stylové podobnosti s Giovannim Pierluigim da Palestrinou se řadí do Římské školy polyfonní duchovní hudby. Jeho dvacet sedm Responsorií bylo dokonce dlouho mylně přisuzováno právě Palestrinovi. Proslavil se také jako učitel Claudia Monteverdiho. Je znám jako hráč na smyčcové nástroje, ale patrně byl i varhaníkem. V roce 1581 se stal sbormistrem v katedrále Nanebevzetí Panny Marie a zřejmě v této funkci setrval až do své smrti v roce 1592.