10. leden
Svátek má Břetislav.
1999 – zemřel Primož Ramovš, slovinský avantgardní skladatel a pedagog (narodil se 20. března 1921), v letech 1945 až 1987 aktivní ve Slovinské akademii věd, zejména jako ředitel její knihovny. Psal téměř výhradně instrumentální hudbu, pro kterou nacházel inspiraci v abstraktním světě. Využíval serialismus a další nové techniky, včetně grafické notace a používání neurčitosti. Jedním z jeho učitelů byl Alfredo Casella.
1985 – zemřel Beno Blachut, operní pěvec – tenorista (narodil se 14. června 1913). Byl vynikajícím interpretem českého repertoáru, ale skvěle ztvárňoval i Mozartova Belmonta, Wagnerova Erika a Waltra Stolzinga, Verdiho Radama a Otella, Pucciniho Cavaradossiho a Rudolfa a Leoncavallova Cania… Pracoval ve Vítkovických železárnách, odkud byl za hospodářské krize v roce 1933 propuštěn. Teprve potom studoval na Pražské konzervatoři zpěv. Na Vánoce v roce 1938 se představil jako Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě v Českém divadle v Olomouci. Od 1. srpna 1941 byl až do smrti členem operního souboru pražského Národního divadla.
1967 – zemřel Vilém Petrželka, dirigent, skladatel a pedagog (narodil se 10. září 1889), autor řady symfonických i komorních děl, mimo jiné i kantáty Námořník Mikuláš na text Jiřího Wolkera. Byl učitelem klavíru, harmonie a kontrapunktu na Filharmonické škole Besedy brněnské, po vzniku brněnské konzervatoře v roce 1919 se na ní stal profesorem skladby. Po válce působil na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Na brněnské Varhanické škole byl na začátku století žákem Leoše Janáčka, v Praze pak studoval skladbu u Vítězslava Nováka a hru na klavír u Karla Hoffmeistera.
1950 – zemřel Jaroslav Kvapil, režisér, dramatik, básník a překladatel (narodil se 25. září 1868), autor libreta k Dvořákově opeře Rusalka. Působil mnoho let jak v Národním divadle, kde byl dramaturgem, vrchním režisérem a v letech 1911 až 1918 šéfem činohry, tak v Městském divadle na Královských Vinohradech, kde byl uměleckým šéfem a režisérem. Kromě režie i překládal, například Ibsena, psal libreta a upravoval divadelní hry.
1948 – narodil se Mischa Maisky, lotyšský violoncellista. Na Moskevské konzervatoři byl žákem Mstislava Rostropoviče, v roce 1966 získal šestou cenu na Mezinárodní Čajkovského soutěži. V roce 1970 byl zatčen a strávil 18 měsíců ve vězení a pracovním táboře, protože si na černém trhu koupil magnetofon, na který si nahrával lekce hry na violoncello… V roce 1972 emigroval do Izraele. je jediným violoncellistou, který studoval u Rostropoviče i u Gregora Pjatigorského… Maiského kariéra zahrnuje vystoupení na předních pódiích po celém světě, spolupráci s nejlepšími orchestry, komorními tělesy i sólisty. Bohatá je i njeho nahrávací činnost… Tři z jeho dětí jsou hudebníky: Lily a Maximilián klavíristy a Sascha houslistou.
1941 – zemřel Frank Bridge, anglický skladatel, houslista a violista (narodil se 26. února 1879). Mezi jeho žáky byl Benjamin Britten, on sám byl žákem Williama Stanforda. Britten mu vzdal hold v orchestrálních Variacích na téma Franka Bridge z roku 1937, založených na tématu z druhé části jeho Tří idyl pro smyčcové kvarteto z roku 1906.
1910 – narodil se Jean Martinon, francouzský skladatel a dirigent (zemřel 1. března 1976). Až do druhé světové války byl především skladatelem, později dirigentem Symfonického orchestru Bordeaux a asistentem dirigenta Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire de Paris. Jako dirigent pak působil postupně u Londýnského filharmonického orchestru, u Radio Eireann Orchestra v Dublinu a u orchestru Lamoureux v Paříži; vystupoval s Bostonským symfonickým orchestrem a byl postupně uměleckým ředitelem Izraelské filharmonie a Düsseldorfských symfoniků, šéfdirigentem Chicagského symfonického orchestru a Orchestre National de la Radio Television Française v Paříži a hlavním dirigentem Residentie Orkest Den Haag.
1909 – narodil se Rudolf Kubín, violoncellista, skladatel a rozhlasový režisér (zemřel 11. ledna 1973). Vyrůstal v prostředí kavárenské hudby a operety, a tak byly i jeho první kompoziční pokusy poplatné dobové populární hudbě. Skladbu studoval u Aloise Háby a působil v Pražském rozhlasovém orchestru; po návratu do rodné Ostravy byl violoncellistou a příležitostným dirigentem Ostravského rozhlasového orchestru. Za války složil Koncert pro klarinet a orchestr, Moravskou rapsodii s citací svatováclavského chorálu a operetu Děvčátko z kolonie, ve které využil znalosti hornického folklóru; optimistickým dějem a radostnou hudbou pomáhal lidem překonávat těžkosti doby. Po válce psal hlavně masové písně, oslavné kantáty, hornické písně a dobové častušky, později pak i závažnější koncertantní a symfonická díla.
1892 – zemřel Heinrich Dorn, německý skladatel a dirigent (narodil se 14. listopadu 1804). je autorem tuctu oper. Byl tvrdým kritikem Richarda Wagnera. Dříve než Wagner napsal tetralogii Prsten Nibelungův, zkomponoval operu Die Nibelungen. Jako pedagog učil kontrapunkt mladého Roberta Schumanna, byl přítelem Franze Liszta. Jako operní dirigent působil v divadlech v Královci, Lipsku, Hamburku, Rize, Kolíně nad Rýnem a po dvě desetiletí v berlínské opeře Unter den Linden.
1880 – narodil se Alois Praveček, vojenský dirigent a skladatel (zemřel 19. května 1957). Působil u vojenských hudeb v Jindřichově Hradci, Praze a Salcburku a za první světové války i na frontě. Napsal desítky vojenských pochodů a sokolských cvičení, mužské sbory a koncertní skladby, a to pro smyčcový i dechový orchestr. Pro jindřichohradecké gymnázium složil pochod Pod novým praporem, místnímu hasičskému sboru věnoval pochod Tryskem k cíli, a známý je jeho Jubilejní pochod. V Jindřichově Hradci působil jako pedagog, houslista i dirigent Hudební jednoty, byl aktivní v Jindřichohradecké opeře, kde hrál v orchestru 1. housle, podílel se mj. na organizaci sjezdu bývalých Pětasedmdesátníků. Jeho dědeček i otec byli řídícími učiteli a řediteli kůru, známými hudebníky byli bratr Jindřich Praveček (1885–1969) i synovec Jindřich Praveček ml. (1906–2000).
1869 – zemřel Joan Aulí, španělský varhaník a skladatel (narodil se 19. prosince 1796), od roku 1814 člen řádu dominikánů. Působil v Madridu, přechodně také v Gibraltaru, ale převážně na rodné Mallorce. Komponoval varhanní a duchovní skladby, ale rovněž opery.
1711 – narodil se Gaetano Latilla, italský skladatel (zemřel 15. ledna 1788), představitel neapolské operní školy. V neapolském divadle Fiorentini debutoval v roce 1732 komickou operou Li mariti a forza, která ho vynesla mezi nejoblíbenější operní skladatele Itálie. V roce 1738 se stal zástupcem kapelníka v jednom z nejslavnějších římských chrámů, Basilica di Santa Maria Maggiore. Pokračoval v operní tvorbě, ale zařadil se i mezi vyhledávané autory chrámové hudby a oratorií. V roce 1753 přijal místo učitele na benátské konservatoři Conservatorio della Pieta a stal se tam druhým kapelníkem v chrámu sv. Marka.
1676 – premiéru měla opera Atys od Jeana-Baptiste Lullyho. Uskutečnila se na zámku St Germain-en-Laye v departmentu Yvelines západně od Paříže, kde byl po sňatku s Blankou z Valois kdysi vychováván budoucí český král Karel IV. Lullyho dílo si král Ludvík XIV. oblíbil, proto je Atys známý jako Královská opera. V reprízách byla pro krále uvedena v letech 1678 a 1682. Moderní uvedení Atyse zahájilo znovuobjevování francouzské operní tvorby 17. a 18. století. Průlomovou inscenaci připravil souboru Les Arts Florissants s dirigentem Williamem Christiem na 20. prosince 1986 v Teatro Communale ve Florencii. Inscenaci převzalo Théâtre national de l’Opéra-Comique v Paříži a divadla v Caen a Montpellier, inscenace byla na turné v Brazílii, na festivalu v Innsbrucku a v Brooklyn Academy of Music v New Yorku, v roce 1989 se představila i v zámeckém divadle ve Versailles a v roce 1992 v Madridu.