10. srpen
Svátek má Vavřinec.
2004 – zemřel skladatel Václav Lídl (narodil se 5. listopadu 1922). Skladbu studoval na konzervatoři v Brně u Jaroslava Kvapila. Pracoval ve výrobě hudebních nástrojů, ale od roku 1951 se věnoval skladbě jako hlavnímu povolání. Komponoval hlavně filmovou hudbu, do oblasti hudby koncertní se těžiště jeho činnosti přesunulo až postupně. Navazoval na českou modernu první poloviny 20. století, styl obohacoval o některé metody tzv. Nové hudby. Dominantou jeho tvorby se stala rozměrnější symfonická a kantátová díla, mezi která patří i protiválečně angažovaný symfonický obraz Balada o červnovém ránu (Lidice 1942) a kantáta Hic homo sum, napsaná pod dojmem z návštěvy koncentračního tábora v Osvětimi. Důležitá byla rovněž jeho tvorba pro mladé hudebníky a neprofesionální orchestry.
1970 – zemřel Bernd-Alois Zimmermann, německý postmoderní skladatel (narodil se 20. března 1918) využívající po neoklasickém a atonálním období širokou škálu technik, včetně dodekafonie a serialismu i metody koláže z citátů. Projevoval také náklonnost k jazzu. Jeho nejznámějším dílem je opera Die Soldaten. Po Franku Martinovi převzal vyučování kompozice a filmové a rozhlasové hudby na Musikhochschule Köln. Život ukončil dobrovolně.
1947 – narodil se Dmitrij Alexejev, ruský klavírní virtuos a hudební pedagog. Proslavil se vítězstvím na prestižní Leeds International Piano Competition v roce 1975. Studoval na Moskevské konzervatoři u Dmitrije Baškirova. Vystupoval s předními světovými orchestry a dirigenty a působil jako profesor klavíru na Royal College of Music v Londýně. Pravidelně zasedal v porotách Chopinovy soutěže ve Varšavě a Čajkovského soutěže v Moskvě. Jeho repertoár zahrnul zejména díla německých romantiků, Fryderyka Chopina, Alexandra Skrjabina, Sergeje Rachmaninova, Sergeje Prokofjeva a Dmitrije Šostakoviče.
1935 – narodil se Gija Kančeli (Giya Kancheli), gruzínský skladatel (zemřel 2. října 2019), jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů 20. století. Je autorem tří stovek děl, představitelem spirituálního minimalismu. Středobodem jeho odkazu je sedm dokončených symfonií, příklad duchovně orientované postmoderní tvorby postsovětských autorů, jakými byli i Alfred Schnittke, Sofia Gubajdulina nebo Valentin Silvestrov. Známé jsou rovněž jeho Ranní modlitby, Denní modlitby, Noční modlitby, Večerní modlitby, Žalm 23 pro soprán a komorní orchestr, Lamento – Koncert pro housle, soprán a orchestr, Styx pro violu, sbor a orchestr, Amao Omi pro sbor a saxofonové kvarteto či Dixi pro smíšený sbor a orchestr. Komponoval také scénickou a filmovou hudbu, ze které zachoval nejlepší motivy ve 33 klavírních miniaturách. V roce 1970 byl jmenován hudebním ředitelem Státního akademického divadla opery a baletu v Tbilisi. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 emigroval, žil v Berlíně a od roku 1995 v Antverpách, kde se stal rezidenčním skladatelem Královské vlámské filharmonie. Jeho díla mezinárodně prosazovali Lera Auerbach, Dennis Russell Davies, Jansug Kachidze, Gidon Kremer, Jurij Bašmet, Kim Kaškašjan, Mstislav Rostropovič, Kronos Quartet nebo Newyorská filharmonie s Kurtem Masurem.
1929 – narodil se John Alldis, anglický sbormistr a dirigent (zemřel 20. prosince 2010). V roce 1962 založil profesionální šestnáctičlenný sbor John Alldis Choir, v jehož repertoáru hrála důležitou roli současná hudba a který se v 70. letech také podílel na řadě mezižánrových projektů – týkaly se symfonických suit od Pink Floyd nebo od Ellingtona. V roce 1977 nahrál album Sounds of Glory, oslavu sborové klasiky, které získalo zlatou desku. Roku 1966 ho Londýnský symfonický orchestr pověřil založením a vedením svého prvního stálého sboru, v roce 1969 přešel do Londýnského filharmonického sboru, u kterého zůstal do roku 1982. Vedl také sbor Guildhall School of Music and Drama, Sbor Dánského rozhlasu, Groupe Vocal de France, Cameranské zpěváky v Izraeli, sbor Hallé v Manchesteru, Americké sborové sympozium, Nizozemský komorní sbor, Tokijský filharmonický sbor a sbor Ústřední filharmonické společnosti Číny v Pekingu. V letech 1971 až 2004 dirigoval Wimbledonský symfonický orchestr.
1926 – narodila se Marie-Claire Alain, francouzská varhanice a skladatelka (zemřela 26. února 2013). Studovala na Pařížské konzervatoři u Marcela Duprého a Maurice Duruflého. Po smrti svého otce, v roce 1971, nastoupila na jeho místo jako varhanice v Saint-Germain-en-Laye, kde hrála 40 let. Natočila stovky nahrávek, z toho kompletní dílo J. S. Bacha třikrát. Stala se celosvětově nejvíce nahrávanou klasickou varhanicí. Výrazně se věnovala interpretaci varhanních děl svého bratra Jehana Alaina (1911–1940), který padl hrdinskou smrtí během bitvy u Saumuru ve 2. světové válce. Mezi jejími žáky byli i Češi Josef Rafaja a Tomáš Thon.
1911 – zemřel Carl Lumbye, dánský skladatel, hudební pedagog, dirigent a houslista (narodil se 9. července 1841). Byl synem skladatele a dirigenta Hanse Christiana Lumbyeho. Psal díla pro orchestr a dechový orchestr, žánrově následoval svého otce, zakladatele a dirigenta Tivolis Koncertsals Orkest. Složil značné množství tanečních skladeb, pochody, polky, valčíky a galopy. V roce 1872 nastoupil po svém otci jako dirigent Tivolis Koncertsals Orkest. V roce 1891 ho nahradil jeho mladší bratr Georg Lumbye, který byl také skladatelem a dirigentem. Hudebníky a dirigenty byli i jeho bratranci Tippe Lumbye a Georg Høeberg.
1882 – narodil se Max Kowalski, německý skladatel, zpěvák a učitel zpěvu (zemřel 4. června 1956). Pracoval jako právník v oblasti autorských práv ve Frankfurtu nad Mohanem. Po Křišťálové noci byl 11. listopadu 1938 zatčen a deportován do koncentračního tábora Buchenwald. Šlo o součást tehdejší systematické operace, jejímž cílem bylo donutit vězněné Židy k emigraci, aby jim mohl být zabaven majetek… Strávil tam dva týdny. Po propuštění emigroval před nacisty do Londýna, kde se živil jako ladič klavírů a synagogální kantor. Později se etabloval jako učitel zpěvu… Před válkou napsal velké množství písní, které byly v Německu hojně uváděny – šlo o sedmnáct vydaných a zhruba stejný počet nevydaných písňových cyklů. Zhudebňoval texty známých básníků, ale i židovské básně, sbírky z Japonska a Indie a básně z arabského světa. V roce 1913 napsal cyklus Zwölf Lieder aus Pierrot Lunaire, zhudebňující texty symbolisty Alberta Girauda – tytéž básně, které ve stejném období slavně zhudebnil Arnold Schönberg.
1881 – zemřel Theodor Václav Bradský, český skladatel působící v Německu (narodil se 17. ledna 1833). Absolvoval učitelský ústav v Praze. Působil potom jako chrámový zpěvák a učitel hudby v Berlíně, od roku 1874 byl dvorním skladatelem prince Jiřího. Psal písně a sbory i na české a ruské texty. Jeho opera Jarmila měla 28. března 1879 premiéru v pražském Prozatímním divadle; byla kritikou odsouzena jako skladba diletantská a pro naši dobu úplně zbytečná.
1865 – narodil se Alexander Glazunov, ruský skladatel, pedagog a dirigent (zemřel 21. března 1936). Měl výjimečnou hudební paměť a sluch. V devíti letech začal studovat hru na klavír a v jedenácti letech komponovat. V roce 1879 se setkal s Milijem Balakirevem, který si všiml jeho mimořádného talentu a doporučil ho Nikolaji Rimskému-Korsakovovi. Ten si Glazunova oblíbil a stal se jeho dobrým přítelem. Učil ho soukromě harmonii, formy a instrumentaci, hudební teorii a kompozici. Později poutal pozornost bohatého podnikatele a milovníka hudby M. P. Běljajeva, který se stal jeho mecenášem. Ve svém salonu pořádal koncerty Glazunovových komorních skladeb, vydal tiskem jeho první symfonii. Stal se jedním z členů takzvaného Běljajevského kroužku, do kterého patřili také Rimskij-Korsakov, Ljadov, Maliszewski, Vītols, Blumenfeld a další hudebníci. V roce 1885 napsal symfonickou báseň Stěnka Razin a věnoval ji Alexandru Borodinovi. Když Borodin o dva roky později zemřel a zanechal po sobě nedokončenou operu Kníže Igor a Třetí symfonii, Rimskij-Korsakov a Glazunov se ujali jejich dokončení a orchestrace. Udržoval blízký osobní a umělecký vztah s Petrem Iljičem Čajkovským a po jeho smrti instrumentoval řadu děl, včetně cyklu skladeb pro housle a klavír Vzpomínka na drahé místo, která si získala značnou popularitu. Pokoušel se prosadit i jako dirigent. Stal se profesorem na petrohradské konzervatoři, kde působil nepřetržitě asi třicet let a později se stal jejím ředitelem. Byl prvním skladatelem, kterému byl v roce 1922 udělen titul národního umělce. V roce 1928 byl pozván na skladatelskou soutěž ve Vídni věnovanou stému výročí úmrtí Franze Schuberta, odjel jako oficiální sovětský zástupce, ale rozhodl se, že se do SSSR už nevrátí. Působil jako dirigent, navštívil Spojené státy a s úspěchem vystupoval v mnoha evropských zemích. Byl pohřben na novém hřbitově v Neuilly-sur-Seine. V roce 1972 byl Glazunovův popel převezen do Leningradu a slavnostně pohřben na Tichvinském hřbitově. Glazunov navštívil několikrát Prahu, naposledy v roce 1930, kdy 9. dubna dirigoval ve Smetanově síni Českou filharmonii na koncertě svých skladeb, přenášel československý rozhlas. Vytvořil rozsáhlé dílo, které vedle baletů, suit, předeher a serenád zahrnuje několik symfonických básní a obrazů, z nichž vynikají zejména Stěnka Razin, Les a Kreml. Bohatá je jeho komorní tvorba, kam patří sedm smyčcových kvartetů a četné klavírní skladby.
1806 – zemřel Michael Haydn, rakouský skladatel, mladší bratrJosepha Haydna (narodil se 14. září 1737). Byl chlapeckým sopranistou ve sboru vídeňské katedrály svatého Štěpána, v roce 1760 byl jmenován kapelníkem v Großwardeinu a později, v roce 1762, byl jmenován koncertním mistrem v Salcburku, kde zůstal 44 let, během nichž napsal přes 360 skladeb zahrnujících jak chrámovou, tak instrumentální hudbu. Jeho duchovní díla se vyznačují zbožnou intimitou, na rozdíl od Josefova monumentálního a majestátního, sekularizovanějšího symfonického stylu. Několik děl Michaela Haydna ovlivnilo W. A. Mozarta. V Salcburku byli mezi jeho žáky například Carl Maria von Weber a Anton Diabelli.
1806 – zemřel Christian Kalkbrenner, německý sbormistr a skladatel (narodil se 22. září 1755). Byl sborovým zpěvákem u Francouzské opery v Kasselu, roku 1788 byl v Berlíně jmenován kapelníkem pruské královny a v roce 1790 v Rheinsbergu kapelníkem prince Heinricha Pruského. Po smrti prince odešel v roce 1802 do Paříže, kde až do smrti působil jako sbormistr u Opery. V roce 1777 složil mši, díky které se stal členem filharmonické společnosti v Bologni. Skládal také opery, sonáty a písně.
1793 – narodil se August Neithardt, německý dirigent a skladatel (zemřel 18. dubna 1861). Sloužil v armádě a byl v ní pak kapelníkem. V roce 1839 byl jmenován královským hudebním ředitelem. V roce 1843 také založil sbor berlínské katedrály, který vedl na turné po Německu a dalších zemích. Jako skladatel je připomínán pruskou hymnou Ich bin ein Preusse, kennt ihr meine Barben? Napsal také operu Manfred und Julietta (Die schöne Dalmatinerin) (Königsberg, 1834), mnoho hudby a úprav pro kapelu, sborová díla, komorní hudbu a klavírní skladby.
1787 – Wolfgang Amadeus Mozart dokončil smyčcovou serenádu nazvanou Malá noční hudba. Vzhledem ke své popularitě a dostupnosti se skladba často používá v televizních reklamách, kině a televizi.
1750 – narodil se Daniel Gottlieb Türk, německý skladatel, varhaník a pedagog (zemřel 26. srpna 1813). Byl ředitelem hudebního oddělení univerzity v Halle, profesorem hudební teorie a akustiky. Napsal řadu sonát, sonatin a instruktivních skladeb pro začátečníky. Jeho nejslavnější pedagogickou publikací je Klavierschule z roku 1789.
1699 – narodil se Christoph Gottlieb Schröter, německý varhaník a skladatel (zemřel 20. května 1782), půlstoletí působící v luteránském Mikulášském kostele v Nordhausenu. Kolem roku 1717 vynalezl dva kladívkové mechanismy pro cembala, které z finančních důvodů nemohl dále rozvíjet; přesto je považován za spoluvynálezce klavíru. Vytvořil rozsáhlé kompoziční dílo, včetně sedmi cyklů církevních kantát, světských kantát, pašijí, serenád, koncertů, předeher, sonát, preludií a fug pro varhany a četných příležitostných skladeb, z nichž většina však byla zničena během drancování Nordhausenu v sedmileté válce v roce 1761.
1560 – narodil se Hieronymus Praetorius, severoněmecký skladatel a varhaník pozdní renesance a raného baroka (zemřel 27. ledna 1629). Po svém otci byl hlavním varhaníkem v hamburském kostele Sankt Jacobi, a to v letech 1586 až 1629. Jeho syn Jacob byl také předurčen stát se skladatelem. Tím byl i mladší syn Johann. Hieronymus Praetorius byl prvním skladatelem, který sestavil sbírku čtyřhlasých německých chorálů s varhanním doprovodem, do budoucna standard v evangelických kostelech. Nebyl příbuzný se skladatelem Michaelem Praetoriem.
1556 – narodil se Philipp Nicolai, německý luteránský pastor, básník a skladatel (zemřel 26. října 1608). Dráhu duchovního završil jako hlavní farář kostela Katharinenkirche v Hamburku. Je autorem autorem dvou slavných duchovních písní: Wachet auf, ruft uns die Stimme a Wie schön leuchtet der Morgenstern.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1872 – Národní listy uveřejnily anonymní článek se skandálním odhalením literáta Karla Sabiny (mimo jiné libretisty Smetanovy Prodané nevěsty) coby udavače – spolupracovníka rakouské tajné policie; označily ho za zrádce národa
1519 – Fernão de Magalhães vyplul ze Sevilly na cestu kolem světa