11. srpen
Svátek má Zuzana.
2010 – zemřela Viktorie Švihlíková, klavíristka, cembalistka a hudební pedagožka (narodila se 20. května 1915). V Československu i v zahraničí vystupovala od 40. let především jako sólistka, proslulá virtuózní technikou a širokým repertoárem, obsahujícím nejzávažnější díla klavírní literatury, ale i skladby, které jí dedikovali současní autoři. Na počátku 50. let založila společně se svým manželem, flétnistou Milanem Munclingerem komorní soubor Ars rediviva, který sehrál významnou roli při znovuobjevování barokní hudby. Věnoavla se v něm hře na cembalo a otázkám poučené interpretace a podílela se na československých premiérách řady závažných skladeb předklasické hudby a také na prvních československých nahrávkách děl J. S. Bacha, J. Ph. Rameaua, F. Couperina, G. Ph. Telemanna, A. Vivaldiho, J. D. Zelenky, J. A. Bendy, F. X. Richtera a dalších. Po emigraci působila v Malmö, vyučovala tam klavír na vysoké hudební škole. V 80. letech se usadila ve Vídni. V Praze se po roce 1990 stala spoluzakladatelkou hudební soutěže Prague Junior Note.
2008 – zemřel Karel Risinger, skladatel a muzikolog (narodil se 18. června 1920). Učil na Hudební fakultě Akademie múzických umění hudební teorii, později přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a pracoval v Ústavu pro hudební vědu při Československé akademii věd. Věnoval se problematice hudební teorie s důrazem na hudbu 20. století. Systematičnost jeho přístupu a ovládání aktuálních soudobých principů a novodobých kompozičních technik ho předurčilo k tomu, aby zhodnotil českou meziválečnou avantgardu. Jako první posoudil praktické výsledky Hábovy mikrotonality a přiblížil je širší hudební veřejnosti v knize Intervalový mikrokosmos. Soustřeďoval se na otázky hierarchie v tektonice, na problémy mikrotonality a na polymelodické hudební myšlení. Kontrapunkt hudby 20. stol. Chápal jako katalog možných postupů na základě existujících kompozičních technik a směrů, nikoli jako průměty konkrétních historických situací vzatých z kompoziční praxe klasiků… V kompozici byl žákem Jaroslava Řídkého, Jaroslava Křičky a Aloise Háby. Konstruktivismu a vlivům meziválečné avantgardy se věnoval mnohem více jako teoretik než jako skladatel.
2004 – zemřela Mária Kišonová-Hubová, slovenská operní pěvkyně – sopranistka (narodila se 17. března 1915). Manželka herce Mikuláše Huby a matka herce Martina Huby. Dlouholetá významná sólistka (1938–1978) opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Profesorka na VŠMU v Bratislavě. Vynikla zejména v operních rolích Giacoma Pucciniho, W. A. Mozarta, Giuseppe Verdiho, v slovanském repertoáru a v opeře 20. století. Věnovala se také koncertní činnosti. Několikrát hostovala i v Národním divadle v Praze.
1996 – zemřel Rafael Kubelík, dirigent, skladatel a houslista (narodil se 29. června 1914). Už ve dvaceti řídil poprvé Českou filharmonii a po krátkém angažmá v brněnské opeře byl v roce 1942 jmenován po Václavu Talichovi uměleckým ředitelem České filharmonie. V roce 1946 s orchestrem zahajoval i uzavíral 1. ročník festivalu Pražské jaro – po 42 letech v exilu ho pak zahajoval i roku 1990. Po únorovém komunistickém puči v létě roku 1948 emigroval. Postupně se vypracoval v jednu z největších dirigentských osobností své doby. V letech 1950–1953 stál jako umělecký ředitel a dirigent v čele Chicagského symfonického orchestru. Trvale propagoval ve světě českou hudbu a díky obrovskému úspěchu jím provedené Janáčkovy Káti Kabanové byl v roce 1955 jmenován hudebním ředitelem Královské opery (Royal Opera House) v Londýně, kde působil do roku 1958. Po období častého hostování (Vídeňská či Izraelská filharmonie) byl v letech 1961–1979 šéfdirigentem symfonického orchestru Bavorského rozhlasu v Mnichově. Současně byl v letech 1972–1974 dirigentem Metropolitní opery v New Yorku. Jeho kompoziční činnost obsahuje hlavně orchestrální, koncertantní a vokálně-instrumentální skladby. Kromě toho napsal čtyři opery a několik komorních skladeb. Jen málo z z toho se ale dočkalo provedení. Byl pohřben na vyšehradském Slavíně v Praze vedle svého otce, slavného houslisty Jana Kubelíka.
1995 – zemřel Karel Berman, operní pěvec -basbarytonista, skladatel a režisér (narodil se 14. dubna 1919). Od roku 1943 do roku 1945 byl z rasových důvodů vězněn v nacistických koncentračních táborech, nejprve v Terezíně, kde se jako zpěvák, režisér a skladatel podílel na práci vězeňského divadla, potom v Osvětimi, Kauferingu a Allachu u Dachau. V letech 1946–1948 působil v opavské opeře, v dalších pěti letech pracoval jako pěvec a režisér operního souboru Městského divadla v Plzni a od roku 1953 byl angažován jako sólista a později i jako režisér opery Národního divadla v Praze. Za čtyři desítky let účinkoval ve třech tisících představení a nastudoval řadu operních inscenací. V jeho obsáhlém repertoáru figurovali Mozart, Rossini, Weber, Wagner, Verdi, Smetana, Dvořák, Musorgskij, Janáček, Stravinskij, Martinů a další mistři. Jako jeden z prvních ve své době se v tuzemsku soustavně věnoval i předklasickému repertoáru – s Pražským komorním orchestrem a souborem Ars rediviva… V letech 1961–1971 vyučoval na pražské konzervatoři a od roku 1964 na AMU. Byl rovněž talentovaným překladatelem libret: uplatňoval nejen zkušenosti vokalisty, ale i humor a fantazii.
1991 – zemřel Helmut Walcha, německý varhaník a cembalista (narodil se 27. října 1907). Jako patnáctiletý se stal nejmladším studentem hry na varhany u Günthera Ramina na Lipské konzervatoři. V devatenácti oslepl následkem očkování proti neštovicím a působil jako zástupce regenschoriho v kostele sv. Tomáše v Lipsku. Světové uznání získal především jako Bachův interpret, učil se skladby tak, že mu hudebníci zahráli každé dílo čtyřikrát, měl absolutní sluch a byl schopen se vše naučit jen poslechem. Později v letech 1929–1944 vedl jako varhaník v kostele Friedenskirche ve Frankfurtu nad Mohanem pravidelné varhanní cykly a od roku 1933 vyučoval na Dr. Hoch’s Konservatorium. V roce 1938 se stal profesorem varhanní hry ve Frankfurtské hudební škole. Po druhé světové válce založil ve Frankfurtu Institut für Kirchenmusik a od roku 1946 do 1981 působil jako varhaník v tamějším Dreikönigskirche. Je pochován na Sachsenhäuser Südfriedhof. Dvakrát nahrál kompletní dílo Bachových varhanních skladeb, poprvé mono v letech 1947–1952, podruhé stereo v letech 1956 až 1971.
1956 – zemřel Vilém Zítek, operní pěvec – basista (narodil se 9. září 1890). Patřil k nejvýznamnějším basistům Národního divadla v Praze, kde byl členem v letebyl členem Národního divadla v Praze. Mezi jeho nejslavnější role patřil Vodník v Dvořákově opeře Rusalka, Kecal ve Smetanově Prodané nevěstě, hrabě Vilém z Harasova v Dvořákově Jakobínu, Mefisto v Gounodově opeře Faust a Markétka, Janek v Blodkově opeře V studni nebo Kníže Gremin v Čajkovského opeře Evžen Oněgin. V roce 1946 byl jmenován národním umělcem. Je pohřbený na Slavíně Vyšehradského hřbitova.
1946 – narodila se Miroslava Pešíková, sólová tanečnice a baletní mistryně (zemřela 11. ledna 2026), od přelomu 60. a 70. let po tři desetiletí sólistka baletního souboru pražského Národního divadla a poté respektovaná pedagožka. Profesní dráhu završila studiem taneční pedagogiky na pražské AMU, kde v roce 1991 získala magisterský titul. Byla jednou z nejvýraznějších osobností československého baletního umění. Po odchodu z aktivní taneční kariéry se věnovala pedagogické práci. Vyučovala na Soukromé taneční konzervatoři v Praze a na přelomu tisíciletí působila jako baletní mistryně v Divadle J. K. Tyla v Plzni. V roce 2023 převzala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.
1929 – narodil se Alun Hoddinott, velšský skladatel (zemřel 11. března 2008). Už ve čtyřech letech začal hrát na housle. Ve dvaceti dokončil studium hudby na Cardiff University a ještě několik let soukromě studoval u australského skladatele Arthura Benjamina. Mezi jeho první díla patří koncert pro violoncello nebo skladba pro klarinetový kvartet. Jeho první opera nazvaná The Beach of Falesá měla premiéru v roce 1974. Později napsal několik dalších oper, symfonie, symfonietty, sonáty, oratoria, fugy i filmovou hudbu. V roce 2005 složil fanfáru pro svatbu Charlese, prince z Walesu a Camilly Parker Bowles. V roce 1983 získal Řád britského impéria.
1929 – zemřel Rudolf Nováček, vojenský kapelník, skladatel, houslista a učitel (narodil se 7. dubna 1860). Psal hlavně pochody – nejslavnější je Castaldo, který nahrála i Česká filharmonie s dirigentem Václavem Talichem (1954) a Václavem Neumannem (1986), neoficiálně byl otextován My jsme ta pražská pára, nás zná přec celá Praha, dále taneční hudbu, ale také houslový koncert a několik komorních i orcgestrálních děl. Spolu s otcem a bratry měli houslové kvinteto, které pořádalo hudební turné, pak byl vojenským kapelníkem a také členem Umělecké besedy, stýkal se s Antonínem Dvořákem, Zdeňkem Fibichem nebo Karlem Bendlem. Působil i jako dirigent a učitel hudby, v Temešváru pak ředitelem hudební školy. Po vzniku Československa se měl stát ředitelem připravované vojenské hudební školy.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1906 – první patent pro zvukový film, Eugen Lauste, bývalý asistent Thomase Alvy Edisona, si ve Francii nechal patentovat systém, který dokázal zaznamenat obraz i zvuk současně na jeden filmový pás
1896 – Albert Schiller z Vídně uspořádal v Brně první filmové představení v maurském sále Grand Hotelu, Praha poznala film až o dva měsíce později
1882 – Praze byla otevřena první telefonní ústředna, první den měla jedenáct účastníků, personál dostal pokyn, aby se ohlašoval zvoláním „Ha-hej!“, „Haló“ se ujalo až později
1805 – v Rakouském císařství byla zavedena povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let