12. leden
Svátek má Pravoslav.
2020 – zemřel Juraj Tandler, slovenský skladatel a pedagog (narodil se 10. června 1934). V letech 1977 až 2014 působil na konzervatoři v Bratislavě jako pedagog hudebně–teoretických předmětů, sluchové analýzy a kompozice. Na jeho tvorbu měl vliv Miloslav Ištvan, u kterého studoval skladbu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
2018 – zemřel Pierre Pincemaille, francouzský varhaník, improvizátor a pedagog (narodil se 8. prosince 1956). Uskutečnil více než tisíc varhanních koncertů v Evropě, Spojených státech a Kanadě. V kostelech i na koncertech se proslavil improvizacemi. V roce 1987 se stal titulárním varhaníkem pařížské baziliky Saint-Denis, kde působil až do smrti. V roce 2005 byl jmenován profesorem Pařížské konzervatoře.
2015 – zemřela Jelena Obrazcovová, ruská operní pěvkyně, mezzosopranistka (narodila se 7. července 1939). Ještě před ukončením studia zpěvu na Leningradské konzervatoři debutovala v roce 1964 jako Marina v Borisi Godunovovi na scéně Velkého divadla v Moskvě. Do souboru byla záhy přijata a už v roce 1964 s ním vystoupila v milánské La Scale. Od té doby hostovala na předních evropských scénách i v newyorské Metropolitní opeře. Krásný, velký a teplý hlas i jevištní zjev uplatňovala ve světovém repertoáru zejména jako Bizetova Carmen a Verdiho Eboli, Amneris a Azucena. Později se věnovala především pedagogické práci a organizačním záležitostem ve svém vlastním operním divadle; vystupovala už pouze příležitostně. V 70. a 80. letech 20. století často účinkovala i v Československu. Naposledy v českých zemích vystoupila v roce 2011, kdy na oslavách šedesátin slovenského tenoristy Petra Dvorského zazpívala v areálu jaroměřického zámku árii Hraběnky z Čajkovského Pikové dámy.
2015 – zemřel Josef Kuchinka, dirigent (narodil se 21. října 1925). V letech 1960 až 1991 působil v pražském Národním divadle, řídil operní a baletní představení, a to i na zahraničních zájezdech obou souborů. Předtím byl jedno desetiletí dirigentem v ostravské opeře. Dirigování vystudoval na Pražské konzervatoři v roce 1946 u Zdeňka Chalabaly. Hudbě se začal věnoval po vzoru svého otce, který byl členem orchestru Národního divadla.
1996 – zemřel Eduard Haken, operní zpěvák, basista (narodil se 22. března 1910), od roku 1941 do roku 1991 člen opery Národního divadla v Praze. Vystudoval lékařství na Univerzitě Karlově, ale soukromě se učil zpěvu, kterému se nakonec plně věnoval. Nejprve působil v operním souboru Českého divadla v Olomouci, odkud ho dirigent Václav Talich angažoval do Prahy. V repertoáru měl stěžejní role basového oboru, a to české (Smetana, Dvořák) i světové (Rossini, Verdi, Gounod, Wagner). Jeho nejpopulárnějšími a životními rolemi byli Vodník a Kecal. Byl zpěvákem melancholicky znějícího velkého hlasového fondu a charakteristické barvy, který ho spolu s výrazným impozantním jevištním vzhledem předurčoval k vážným rolím, zvláště rolím starých úctyhodných mužů. Pocházel z rodiny volyňských Čechů, narodil se na území tehdejšího Polska. Kariéru na Západě mu totalitní režim neumožnil.
1991 – zemřel Eduard Ingriš, hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf (narozený 11. února 1905). Před válkou napsal řadu písní, z nichž nejznámější je Teskně hučí Niagara, hudbu k jedenácti filmům a na šedesát operet. Po válce žil v Jižní Americe a v USA.
1990 – zemřel Paul Amadeus Pisk, rakouský a americký muzikolog (narodil se 16. května 1893). U Guido Adlera studoval muzikologii, na Císařské hudební akademii dirigování a soukromě u Arnolda Schoenberga skladbu. V duchu druhé vídeňské školy napsal řadu komorních děl. V letech 1922–1934 byl ředitelem hudebního oddělení Volkshochschule Ottakring, učil také na Nové vídeňské konzervatoři a krátce také na Rakousko-americké konzervatoři nedaleko Salcburku. Byl jedním ze zakládajících členů Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. Z rasových důvodů emigroval v roce 1936 do USA. Do 70. let učil na univerzitách v texaském Austinu a v St. Louis.
1986 – zemřel Zdeněk Hůla, hudební teoretik a skladatel (narodil se 12. května 1901). V roce 1945 se stal profesorem na Pražské konzervatoři, kde vyučoval metodiku, harmonii a kontrapunkt. Externě působil i na Akademii múzických umění. Stal se jedním z nejvýznamnějších českých teoretiků hudby. V kompozici byl žákem Vítězslava Nováka, psal skladby k příjemnému poslechu, taneční skladby a operety. Jako sbormistr vedl řadu pražských pěveckých spolků.
1958 – narodil se Peter Reynolds, velšský skladatel (zemřel 11. října 2016). Figuruje v Guinnessově knize rekordů jako autor nejkratší opery. Trvá tří minuty a 34 sekund a měla pod názvem Sands of Time premiéru v roce 1993. Studoval mimo jiné u Petera Maxwella Daviese a Mortona Feldmana, sám pak později učil na Royal Welsh College of Music & Drama kompozici. V roce 1991 založil PM Music Ensemble, soubor věnující se současné hudbě, a byl hudebním ředitelem dámského sboru Splott.
1939 – narodil se Thomas Müller, německý skladatel. Působil jako korepetitor Německé státní opery v Berlíně a v divadlech v Halberstadtu, Stralsundu, Wittenbergu a Eisleben a jako druhý kapelník v Landestheater Halle. Od 80. let pracoval jako pianista a nezávislý skladatel; stylově patří mezi následovníky Antona Weberna, Giacinta Scelsiho a Edgarda Varèse.
1937 – narodil se Marian Sawa, polský skladatel, varhaník, muzikolog a pedagog (zemřel 27. dubna 2005), hudební pedagog varšavských škol na střední i vyšší úrovni. Je známý především jako autor varhanní hudby a vokálně-instrumentálních duchovních děl. Navazoval na gregoriánský chorál, polské kostelní písně a folklór své země.
1933 – zemřel Václav Suk, houslista, dirigent a skladatel působící v Rusku (narodil se 16. listopadu 1861), známý jako Váša, v Rusku Vjačeslav. Od roku 1880 byl houslistou v Charkově a v Moskvě, o pár let později se stal operním i symfonickým dirigentem, od roku 1906 ve Velkém divadle v Moskvě. Vedle to byl šéfem operního studia Konstantina Sergejeviče Stanislavského a řídil letní koncerty v sovětských lázních.
1926 – narodil se Morton Feldman, americký skladatel (zemřel 3. září 1987). Byl důležitým představitelem neurčitosti v hudbě, vývoje spojeného s experimentální newyorskou školou skladatelů, do které patřil také John Cage. Feldmanova díla se vyznačují notačními inovacemi, které vyvinul k vytvoření svého charakteristického zvuku. Jeho rytmy se zdají být volné a vznášející se, tónové odstíny jemně rozostřené. Jeho hudba pomalu se vyvíjející hudba je vesměs tichá a klidná, opakuje asymetrické vzory. V dílech komponovaných po roce 1977 navíc zkoumal extrémy trvání – jeho skladby z té doby mají stopáž od dvou do pěti hodin.
1917 – narodil se Walter Hendl, americký dirigent (zemřel 10. dubna 2007), syn rakousko-německých přistěhovalců. Jako hudební ředitel Dallas Symphony Orchestra, jímž byl v letech 1949 až 1958, premiéroval Koncert pro klavír a orchestr č. 3 Bohuslava Martinů napsaný pro Rudolfa Firkušného; ten byl při premiéře sólistou. Hendl začínal v Tanglewood Music Center řízeném Sergejem Kusevickým, za šéfování Bruna Waltera byl stálým dirigentem Newyorské filharmonie, pak působil u Pittsburgh Symphony Orchestra a byl asistentem svého někdejšího učitele Fritze Reinera u Chicagského symfonického orchestru. Od roku 1953 do roku 1972 byl také hudebním ředitelem Chautauqua Symphony Orchestra, tělesa působícího pouze v letních měsících, složeného z profesionálů z různých orchestrů. Vyučoval na Juilliard School v New Yorku.
1904 – narodil se Rudolf Maria Mandé, český dirigent a hudební skladatel (zemřel 12. srpna 1964), vyhledávaný klavírní doprovazeč zpěváků i instrumentalistů, autor scénické hudby. Dirigování vystudoval na Pražské konzervatoři u Rudolfa Karla, Pavla Dědečka a Otakara Ostrčila, vzdělání si rozšířil na Německé akademii hudby v Praze a na Akademii hudby ve Vídni. V roce 1928 se stal korepetitorem a dirigentem Národního divadla a v roce 1938 dirigentem orchestru a hudebním referentem Československého rozhlasu. Uplatňoval se také jako filmový herec, většinou v rolích pianistů.
1893 – zemřel Václav Reisinger, tanečník, choreograf a libretista (narodil se 14. dubna 1828), od února 1882 po dva roky první baletní mistr v historii Národního divadla. Působil však zejména v Německu a ve Velkém divadle v Moskvě.
1890 – narodil se Karel Böhm, právník, hudební skladatel a dirigent (zemřel 13. dubna 1973). V hudbě se vzdělával soukromě, v kompozici byl samouk. Jeho tvorbu ovlivňovaly lidové hudební projevy těšínského regionu. Napsal scénickou hudba k několika loutkovým hrám i symfonické a komorní skladby. Po válce komponoval také úspěšnou zábavnou a estrádní hudbu. Založil a řídil v Karviné Orchestrální sdružení.
1870 – narodil se Karel Burian, operní pěvec (zemřel 25. září 1924), přední tenorista své doby, proslavený zejména rolemi v operách Richarda Wagnera. Vzorově ztvárňoval také postavy v operách Bedřicha Smetany. V září 1891 debutoval v roli Jeníka v Prodané nevěstě v českém Národním divadle v Brně. Po letech hostování v různých německých divadlech, zejména v Hamburku, debutoval v červenci 1901 v roli Dalibora v pražském Národním divadle. Po dobu deseti a půl měsíců tam účinkoval v desítkách oper, ale po neshodě s šéfem Karlem Kovařovicem odešel do Budapešti a nakonec do drážďanské Semperovy opery, kde se stal stěžejním představitelem wagnerovských rolí a kde po boku Emy Destinnové zpíval krále Heroda ve světové premiéře opery Salome Richarda Strausse. V letech 1907–1913 pravidelně hostoval v Metropolitní opeře v New Yorku, kde vystupoval pod taktovkou Gustava Mahlera a Artura Toscaniniho. Přeložil do češtiny všechny opery Richarda Wagnera.
1863 – premiéru měl valčík Morgenblätter, op. 279 Johanna Strausse syna. Název Ranní noviny připomíná, že dodnes populární skladbu napsal pro sdružení novinářů a spisovatelů Concordia.
1826 – narodil se Anton Húska, slovenský skladatel, sbormistr a dirigent (zemřel 23. srpna 1882). Komponoval převážně církevní skladby, a to v duchu ceciliánské reformy. Jeho díla se dochovala v opisech na mnoha kůrech na východě Slovenska, kde převážně působil. V mládí byl houslistou v katedrále sv. Jimrama v Nitře a v divadelním orchestru v Bratislavě, také varhaníkem a zpěvákem. Později se však stal učitelem hudby na Učitelském ústavu ve Spišské Kapitule a varhaníkem v chrámu sv. Martina a od roku 1862 žil v Košicích. Tam vyučoval hru na klavír, na housle a zpěv a byl tam regenschorim v katedrále svaté Alžběty i sbormistrem košického pěveckého sdružení.
1768 – zemřel Felix Benda, skladatel a varhaník (narodil se 25. února 1708). Psal zejména duchovní skladby, například oratoria Obviněná nevinnost aneb Vykupitel světa, Sedmibolestná Matka Boží Maria nebo Ave Maria, mše, litanie a nešpory; řada dalších skladeb se nedochovala. V roce 1726 se stal v Praze po Šimonu Brixim varhaníkem a ředitelem kůru v kostele sv. Michaela na Starém Městě. Byl učitelem pražského varhaníka a skladatele Josefa Norberta Segera a ovlivnil Josefa Myslivečka. On sám byl žákem Bohuslava Matěje Černohorského.
1765 – zemřel Johann Melchior Molter, německý skladatel a houslista pozdního baroka (narodil se 10. února 1696), autor řady koncertů pro trubku. Byl dvorním kapelníkem v Karlsruhe a kapelníkem na dvoře vévody Viléma Jindřicha Sasko-Eisenašského, od roku 1747 pak u markraběte Karla Friedricha z Baden-Durlachu, syna svého prvního zaměstnavatele. Dochovalo se více než 140 symfonií, mnoho koncertů, včetně několika prvních klarinetových, řada kantát a komorních skladeb.
1715 – narodil se Jacques Duphly, francouzský skladatel, varhaník a cembalista (zemřel 15. července 1789). Od 19 let byl prvním varhaníkem kostela sv. Eligia v Rouenu a pak i druhým varhaníkem katedrály Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1742 odešel do Paříže a věnoval se jako oblíbený koncertní umělec i vyhledávaný pedagog výhradně cembalu. Vydal čtyři svazky skladeb pro cembalo. Zemřel v Paříži den po dobytí Bastily. Jeho dílo bylo zapomenuto a objeveno až koncem 20. století.
1674 – zemřel Giacomo Carissimi, italský skladatel (pokřtěný 18. dubna 1605), který patrně nikdy nepřekročil hranice Itálie. Proslavila ho forma oratoria – byl jejím prvním významným skladatelem a stanovil formální pravidla, která byla pak respektována skladateli téměř po dvě století. Celoživotně byl kapelníkem chrámu Sant’Apollinare alle Terme Neroniane-Alessandrine v Římě, v areálu Německo-uherské koleje jezuitů Collegio Germanico-Ungarico. Odmítl i nabídku převzít po smrti Claudia Monteverdiho místo kapelníka v chrámu sv. Marka v Benátkách. V roce 1637 byl vysvěcen na kněze. Mezi jeho žáky patřili Marc-Antoine Charpentier nebo Johann Kaspar Kerll. Některé z Carissimiho skladeb byly už za jeho života opsány pro Kroměříž, arcibiskupské letní sídlo, kde také byly provozovány. Řada z nich ještě nebyla vydána v moderních edicích a odpočívá v kroměřížském archivu.