12. březen
Svátek má Řehoř.
2023 – zemřel Marek Kopelent, skladatel a pedagog (narodil se 28. dubna 1932). Byl klíčovým představitelem generace zabývající se v Československu v druhé polovině dvacátého století takzvanou Novou hudbou. Byl jejím neúnavným propagátorem i uznávaným autorem. V šedesátých letech na sebe výrazně upozornil jako skladatel v mezinárodním kontextu, jeho skladby se hrály na festivalech soudobé hudby, jako jsou Varšavský podzim nebo přehlídka v Donaueschingen. S Petrem Kotíkem byl spoluzakladatelem souboru Musica viva Pragensis, interpretujícího tvorbu skladatelů Nové hudby. Soubor sehrál významnou roli v pražském hudebním životě 60. let a hostováním na evropských festivalech soudobé hudby napomáhal šířit českou soudobou tvorbu v zahraničí. S přáteli obdobného uměleckého kréda – Rudolfem Komorousem, Zbyňkem Vostřákem, Janem Klusákem a dalšími – založili v polovině šedesátých let Pražskou skupinu Nové hudby. V době normalizace upadl Kopelent do nemilosti režimu, byl vyloučen ze Svazu skladatelů, dostal výpověď ze zaměstnání v nakladatelství a nebyl hrán. Posléze získal místo korepetitora na tanečním oddělení Lidové školy umění v Praze-Radotíně, kde působil až do roku 1991. V té době vznikla řada jeho významných děl, často na zakázky ze zahraničí, aniž by skladatel měl možnost vycestovat na jejich premiéry. Po listopadu 1989 učil skladbu na Hudební fakultě pražské AMU, založil skladatelské sdružení Ateliér 90 a vedl mezinárodní letní skladatelské kurzy v Českém Krumlově. V 90. letech zaujal svou svatovojtěšskou Legendou „De passione st. Adalberti martyris“, velký úspěch mělo v roce 2001 dvojnásobné provedení jeho prostorového oratoria Lux mirandae sanctitatis zkomponovaného ke svatořečení Anežky České.
2010 – zemřel Vlastimil Lejsek, klavírista a skladatel (narodil se 21. července 1927). Vystupoval sólově a v proslulém duu se svou manželkou Věrou. Roku 1978 založil Mezinárodní Schubertovu soutěž pro klavírní dua. Pedagogicky působil na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kterou sám absolvoval v roce 1955 u Jana Ermla.
1999 – zemřel Yehudi Menuhin, houslový virtuos a dirigent původem z USA (narodil se 22. dubna 1916), který strávil většinu života v Británii. Jako dvanáctiletý ohromil newyorskou Carnegie Hall tím, jak zahrál Beethovena, o rok později vystoupil v Berlíně pod taktovkou dirigenta Bruno Waltera a zahrál houslové koncerty od Bacha, Beethovena a Brahmse… Na hudebním vývoji zázračného mladíka se v té době v Paříži výrazně podílel rumunský skladatel a houslista George Enescu a německý houslista Adolf Busch. Podporoval ho i anglický skladatel Edward Elgar, jehož Houslový koncert v roce 1932 tehdy už proslavený teenager nahrál společně s autorem. Během své kariéry vystupoval po celém světě. Jeho nahrávací smlouva s firmou EMI trvala 70 let, poslední natáčení uskutečnil v roce 1999. Inicioval založení Mezinárodní Menuhinovy akademie pro hráče na smyčcové nástroje ve švýcarském Gstaadu, stál u kolébky charitativní organizace Live Music Now, vedl Evropskou asociaci učitelů hry na smyčcové nástroje a předsedal Mezinárodní hudební radě UNESCO. V roce 1983 založil mezinárodní soutěž pro mladé houslisty. Velkou část svého života věnoval pedagogické činnosti. Mezi jeho nejslavnější žáky patří mimo jiné Nigel Kennedy. Menuhin se věnoval také meditaci a józe a byl vegetarián.
1989 – zemřel Lubomír Kafka, sólista baletu Národního divadla v Praze a Státní opery v Berlíně (narodil se 23. dubna 1956). Podílel se na choreografii pro dvě baletní matiné na Nové scéně Národního divadla v Praze. Na jevišti Národního divadla vystupoval po boku předních českých baletních sólistek, např. Marty Drottnerové, Jany Kůrové, Hany Vláčilové, Michaely Černé a Miroslavy Pešíkové a a často vystupoval v zahraničí. Příležitostně se objevovali i ve filmu. V roce 2001 mu byla udělena in memoriam medaile Artis Bohemiae Amicis.
1987 – na Broadwayi v New Yorku se začal hrát muzikál Bídníci (Les Misérables). Zaznamenal tam přes 4000 představení. Dílo s hudbou Clauda-Michela Schönberga a s texty Alaina Boublila a Jeana-Marca Natela podle stejnojmenného románu Victora Huga z roku 1862 mělo původní francouzskou premiéru v Paříži v roce 1980. Anglická adaptace s texty písní Herberta Kretzmera se uvádí v Londýně od října 1985 a je tak nejdéle hraným muzikálem ve West Endu a druhým nejdéle hraným muzikálem na světě.
1985 – zemřel Eugene Ormandy, maďarsko-americký dirigent a houslista, rodným jménem Jenö Ormandy Blau (narodil se 18. listopadu 1899). Více než čtyřicet let (1938 až 1980) byl uměleckým vedoucím a dirigentem Filadelfského orchestru. Přivedl ho tam Arturo Toscanini, od roku 1936 sdílel vedení s Leopoldem Stokowským. Řídil světové premiéry dvou skladeb Bohuslava Martinů: Koncertu pro dva klavíry a orchestr v roce 1943 a Čtvrté symfonie v roce 1945. Mezi jeho četné snímky pro Columbii patří první americká nahrávka Čtvrté symfonie Dmitrije Šostakoviče a vůbec první nahrávka Mahlerovy Desáté symfonie. S Filadelfským orchestrem vystoupil naposledy 10. ledna 1984 v Carnegie Hall.
1954 – první provedení opery Mojžíš a Áron od Arnolda Schönberga, a to v Hamburku v koncertní podobě pod taktovkou Hanse Rosbauda. První inscenované uvedení bylo závěrečnou akcí Festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v roce 1957 v Městském divadle v Curychu 6. června 1957. Maďarský dirigent, skladatel a klavírista Zoltán Kocsis získal v roce 2009 od Schönbergových dědiců povolení dokončit poslední dějství. Jeho verze měla premiéru na koncertě v Budapešti 16. ledna 2010.
1937 – zemřel Charles-Marie Widor, francouzský varhaník a skladatel (narodil se 21. února 1844). Byl nástupcem Césara Francka na pařížské konzervatoři, kde vyučoval kompozici a varhanní hru, studovali u něj třeba Darius Milhaud, Marcel Dupré, Louis Vierne nebo Charles Tournemire. Jeho nejhranější skladbou je Toccata ze Symfonie č. 5 f moll. Ve 25 letech se stal asistentem Camilla Saint-Saënse v Église de la Madeleine a varhaníkem v Saint-Sulpice v Paříži, druhém největším pařížském kostele, což byl nejprestižnější varhanický post ve Francii. Widor zůstal na této pozici 64 let, až do roku 1933, kdy ho vystřídal jeho student a asistent Marcel Dupré. Jeho mistrovská hra ho přivedla do mnoha zemí Evropy, inauguroval mnohé varhany z dílny svého přítele Cavaillé-Colla, například v Notre-Dame, Saint-Germain-des-Près, Trocadéru a Saint-Ouen de Rouen. V roce 1892 byl jmenován rytířem Řádu čestné legie, v roce 1910 se stal členem Institut de France a o čtyři roky později byl zvolen stálým sekretářem Akademie krásných umění. V roce 1921 spoluzakládal Americkou konzervatoř ve Fontainebleau a stal se jejím ředitelem do roku 1934, kdy ho nahradil Maurice Ravel. Je pohřben v kryptě kostela Saint-Sulpice. Komponoval hudbu komorní, orchestrální, opery i písně, ale nejpozoruhodnější je jeho tvorba pro varhany. Zvláštní postavení má deset varhanních symfonií.
1934 – premiéru měla Symfonie Malíř Mathis od Paula Hindemitha. V Berlíně ji provedl s Berlínskými filharmoniky dirigent Wilhelm Furtwängler, na jehož žádost skladba pro nadcházející turné vznikla. První uvedení mimo Německo uskutečnila Newyorská filharmonie v říjnu 1934 pod taktovkou Otto Klemperera. Symfonické věty skladateli posloužily jako materiál do opery Mathis der Maler, kterou na vlastní libreto složil v roce 1935. Vzestup nacismu zabránil uvedení v Německu. Příběh renesančního malíře Matthiase Grünewalda, historické postavy, se totiž zabývá bojem za uměleckou svobodu projevu v represivním klimatu doby. Zjevné politické poselství opery nastupujícímu režimu v Německu neuniklo. Opera byla poprvé uvedena v Curyšské opeře 28. května 1938 a 9. a 11. března 1939 v Amsterdamu. V Německu zazněla až 14. října 1956, kdy otevřela zrekonstruované divadlo Schauspiel Köln v Kolíně nad Rýnem.
1932 – narodil se Jan Stanovský, houslista a pedagog (zemřel 9. září 2026), dlouholetý koncertní mistr Filharmonie Brno. Do vznikající filharmonie přišel v roce 1956, bezprostředně po absolvování JAMU. Začínal u posledního pultu druhých houslí. Koncertním mistrem byl v letech 1978 až 1992. Učil na brněnské konzervatoři a v letech 1968 až 1980 na JAMU. Mezi jeho žáky patřili mimo jiné Bohumil Kotmel, Pavel Wallinger, Ivan Matyáš nebo Václav Dvořák. V sedmdesátých letech vedl jako koncertní mistr a sólista také Komorní orchestr Bohuslava Martinů. Jako sólista provedl světovou premiéru Janáčkova houslového koncertu Putování dušičky a jako první český houslista natočil stereofonně kompletní soubor čtyřiadvaceti Paganiniho Capriccií. V roce 1964 přijal nabídku vyučovat na vysoké hudební škole Musashino v Tokiu. Během dvou a půl let tam i s manželkou, klavíristkou Ivanou, odehráli více než sedmdesát recitálů. Manželé Stanovští poté společně vystupovali po desítky let.
1929 – narodil se Ferdinand Klinda, slovenský varhaník, významný interpret a profesor varhanní hry na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V roce 1952 získal doktorát medicíny, v roce 1954 absolvoval VŠMU. Souběžně s hudební dráhou vykonával v letech 1954 až 1989 lékařskou práci ve Fakultní transfúzní stanici v Bratislavě. Nahrál dvacet autorských LP a CD s historickou a stylově rozmanitou hudební literaturou, má velké zásluhy v případě premiér současné slovenské tvorby, inicioval varhanní festivaly, neúnavně bojoval za zachování stovek vzácných historických varhan na Slovensku i za pozvednutí varhanní interpretace v rámci církevní hudby.
1922 – narodil se Pavel Čotek, skladatel a pedagog (zemřel 20. července 2005). Byl učitelem hudby ve Slaném, v Poličce, Litomyšli a v Chocni, od roku 1960 působil na katedře hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1991 byl na katedře hudební vědy jmenován docentem. Významně se podílel na organizaci hudebního života v Olomouci, zejména jako spolutvůrce Podzimního festivalu duchovní hudby a předseda programové rady festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc. Psal také odborné i popularizační články a hudební kritiky. Na JAMU v Brně, kde byl žákem Ctirada Kohoutka, dokončil v roce 1965 studium kompozice. Zejména v počátcích byl ovlivněn politickou realitou, tvořil ve stylu socialistického realismu. Jako dirigent a sbormistr různých mládežnických souborů získal dobová ocenění.
1914 – narodil se Jan Kapr, hudební skladatel (zemřel 29. dubna 1988). Působil jako hudební režisér v Československém rozhlase, jako šéfredaktor vydavatelství Orbis, byl prominentním skladatelem a protežovaným členem KSČ. V roce 1948 byl členem akčního výboru strany, který posuzoval ideologickou vhodnost provedení některých skladeb. V roce 1951 obdržel Stalinovu cenu druhého stupně za hudbu k propagandistickému dokumentu režiséra Vladimíra Vlčka Nové Československo. O dva roky později mu president Antonín Zápotocký udělil Státní cenu druhého stupně „za bohatou tvorbu v oblasti budovatelských písní z roku 1952”. K padesátým narozeninám byl oceněn čestným titulem zasloužilý umělec za „významné úspěchy v komorní a symfonické tvorbě”. V letech 1961–1972 vyučoval skladbu na JAMU v Brně (studenti mj. František Gregor Emmert, Milan Slavický). Jako publicista od roku 1949 redigoval časopis Hudební rozhledy. V 60. letech výrazně proměnil svůj kompoziční styl – nechal se inspirovat skladebnými směry a proudy tzv. Nové hudby a v pozdějším díle je osobitě syntetizoval. Napsal hudebně teoretickou práci Konstanty. Po roce 1968 zaujal negativní postoj k sovětské okupaci Československa, na protest vrátil Stalinovu cenu i legitimaci komunistické strany. Jeho díla pak nebyla uváděna a také nemohl dál vyučovat. Po vzniku tzv. Anticharty uvedlo Rudé právo, že k ní připojil svůj podpis. V roce 1981 byl přijat do Svazu českých skladatelů a koncertních umělců.
1910 – zemřel Antonín Vojtěch Horák, skladatel a klavírista (narodil se 7. července 1875). Klavír studoval u Ondřeje Horníka a skladbu u Zdeňka Fibicha. Zaměřil se na zhudebnění vrcholných děl české literatury 19. století. Napsal tři opery, m.j. Babička na libreto Adolfa Weniga podle Boženy Němcové, melodram Nosáček podle pohádky Wilhelma Hauffa, kantátu První májová noc na text Karla Jaromíra Erbena, scénickou hudbu Strakonický dudák ke hře Josefa Kajetána Tyla nebo Lucerna ke hře Aloise Jiráska, písně na slova Jaroslava Vrchlického a Josefa Václava Sládka, Vítězslava Hálka a Františka Ladislava Čelakovského, také symfonii nebo smyčcovou serenádu. Od roku 1901 byl dirigentem divadelního orchestru v Brně a o rok později se stal dirigentem Městského divadla v Plzni. Dva roky řídil orchestr v chorvatském Osijeku. Po návratu do Prahy se stal prvním kapelníkem Smíchovské operety a v prosinci 1909 nastoupil jako první dirigent opery v Bělehradě, hned v lednu ale vážně onemocněl a záhy zemřel. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
1891 – uskutečnil se poslední veřejný koncert pianistky Clary Schumannové (1819–1896), manželky Roberta Schumanna a múzy Johannesa Brahmse, jehož Variace na Haydnovo téma pro dva klavíry na koncertě zahrála s Jamesem Kwastem. První sólový koncert měla v jedenácti letech.
1888 – narodil se Hans Knappertsbusch, německý dirigent (zemřel 25. října 1965). Do hudební historie se zapsal jako jeden z nejvýznamnějších interpretů pozdního německého romantismu. Od 20. let působil jako generální hudební ředitel v Bavorské státní opeře. V roce 1936 byl nacistickým režimem propuštěn kvůli politickým neshodám a odporu k diktátu autorit. Po válce odmítal stálá angažmá a pracoval jako na volné noze. Vybudoval si však mimořádné renomé u Vídeňských filharmoniků a stal se pilířem poválečného obnoveného Bayreuthského festivalu. Byl známý svým odporem ke studiovému nahrávání a striktně preferoval živá divadelní představení. Jeho živé nahrávky Wagnerovy opery Parsifal z Bayreuthu patří dodnes mezi referenční. Jeho styl dirigování byl charakteristický minimem gest, absolutní autoritou u orchestru a velmi rozvážnými, pomalými tempy, která dávala skladbám váhu a duchovní rozměr.
1864 – narodila se Alice Tegnér (narozena jako Sandström), švédská varhanice, skladatelka hudby pro děti, učitelka hudby a básnířka (zemřela 26. května 1943). Věnovala se i klasickým žánrům komorní a duchovní hudby. Často se nechala inspirovat lidovou tvorbou.
1859 – narodil se Josef Cyrill Sychra, skladatel, sbormistr a pedagog (zemřel 21. srpna 1935). Věnoval se hlavně chrámové hudbě, kromě řady mší napsal mnoho drobnějších skladeb, latinská i česká moteta, žalmy, hymna, responsoria, ofertoria, graduale, nešpory a svatební a pohřební sbory, komponoval ale i hudbu světskou,l mnoho písní, písňových cyklů a sborů, vesměs s vlasteneckou tematikou. Upravil některé mužské sbory Křížkovského a Bedřicha Smetany pro smíšený sbor a upravoval i lidové písně. Po studiích se stal varhaníkem a ředitelem kůru ve Staré Boleslavi. Řídil pěvecká sdružení Václav v Boleslavi a Bojan v Brandýse nad Labem. V roce 1889 získal místo ředitele kůru v Mladé Boleslavi a učil na místních středních školách. Stal se sbormistrem pěveckého sdružení Boleslav a chrámového sboru (a oslavách 50. výročí založení sboru v roce 1907 účinkovala i Česká filharmonie). Spřátelil se s Antonínem Dvořákem před jeho odjezdem do Ameriky.
1857 – premiéru měla opera Simon Boccanegra od Giuseppe Verdiho. Autorem libreta první verze byl Francesco Maria Piave. Premiérové uvedení v Teatro La Fenice v Benátkách i následné uvedení v roce 1859 v divadle La Scala skončilo neúspěchem. Verdi v roce 1881 operu přepracoval pro divadlo La Scala. Autorem libreta této verze byl Arrigo Boito.
1856 – narodil se Jozef Chládek, hudební skladatel působící hlavně na Slovensku (zemřel 25. března 1928). Studoval na varhanním oddělení Pražské konzervatoře u Zdeňka Skuherského a na Prager Kunstschule für Kirchenmusik in Böhmen. Spřátelil se s Antonínem Dvořákem se kterým hrál v chrámu sv. Víta. Začal jako varhaník v Mladé Boleslavi, pak v Kouřimi a po vítězném konkurzu až do konce svého života působil jako varhaník a ředitel kůru v chrámu sv. Ondřeje v Ružomberku. Řídil dvojjazyčný, slovenský a maďarský smíšený sbor založený při Katolickém kruhu, vyučoval hudbu na dívčí měšťanské škole a na piaristickém gymnáziu a měl i soukromé žáky. Jedním z nejznámějších byl pozdější významný slovenský hudební skladatel Frico Kafenda. Založil i komorní soubor složený z profesorů gymnázia, žákovský smyčcový orchestr a řídil amatérský orchestr železničářů ve Vrútkách. Nejstarší syn Richard se stal varhaníkem a skladatelem drobnějších chrámových skladeb.
1837 – narodil se Alexandre Guilmant, francouzský varhaník a skladatel (zemřel 29. března 1911).
1607 – narodil se Paul Gerhardt, německý evangelický duchovní, autor luteránských hymnů (zemřel 27. května1676). Jeho sebrané písně vyšly v letech 1666 až 1667 pod titulem Geistliche Andachten. Objevují se dodnes v německých evangelických kancionálech, řadu jich zhudebnil Johann Sebastian Bach.
1563 – patrně se narodil John Bull, anglický skladatel, varhaník a varhanář (pohřben 15. března 1628). Je mu připisováno autorství anglické hymny God Save The King/Queen. V roce 1596 se stal po doporučení královny Alžběty I. prvním profesorem hudby na londýnské hudební škole Gresham College. Později byl varhaníkem v Bruselu a od roku 1615 varhaníkem v katedrále v Antverpách. Patřil mezi tzv. virginalisty, pozdně renesanční skladatele hudby pro klávesové nástroje. Několik desítek těchto skladeb se dochovalo ve sborníku Fitzwilliam Virginal Book. Kolem roku 1612 vyšla první tištěná sbírka skladeb pro klávesové nástroje v Anglii, zvaná Parthenia; John Bull do ní přispěl sedmi skladbami.