13. leden
Svátek má Edita.
2026 – dirigent Jakub Hrůša získal na International Classical Music Awards ocenění Umělec roku, a to nedlouho po obdržení titulu Dirigent roku podle magazínu Musical America. Jeho talent a přínos byl na podzim 2025 oceněn také udělením státního vyznamenání Za zásluhy.
2025 – zemřela Jindřiška Holotová, houslová pedagožka (narozená 17. února 1940), absolventka AMU, která od roku 1966 svůj celý profesní život spojila s Konzervatoří Plzeň. Mezi jejími žáky byli mimo jiné Irena Jakubcová, Radovan Šandera, Martin Kos nebo Marek Pavelec.
2008 – zemřel Sergej Larin, ruský operní pěvec působící v zahraničí (narozen 9. března 1956), tenorista působící ve významných světových operních domech, od roku 1992 sólista Opery Slovenského národního divadla. Vyrůstal v Lotyšsku, později ve městě Gorkij (dnes Nižnij Novgorod, v roce 1978 byl přijat na konzervatoř ve Vilniusu. Tam také debutoval v roce 1981 v roli Alfréda ve Verdiho Traviatě. Vystupoval zejména s ruským, francouzským a italským romantickým a veristickým repertoárem. Od roku 1989, kdy tam ztvárnil Hermana v Pikové dámě, žil s rodinou v Bratislavě, která se mu stala odrazovým můstkem pro další mezinárodní kariéru. Zanedlouho zpíval v Budapešti, později ve Vídni a posléze i v milánské La Scale, v Německé státní opeře v Berlíně, v Bavorské státní opeře v Mnichově, v pařížské Národní opeře a v londýnské Covent Garden i v Metropolitní opeře v New Yorku a na Salcburském festivalu.
1992 – zemřel Harry Macourek, dirigent, sbormistr a skladatel (narozený 11. dubna 1923), který se věnoval různým hudebním žánrům i stylům, počínaje populární hudbou, přes jazz až po hudbu scénickou, filmovou i vážnou. Byl dirigentem Velké opery 5. května a sbormistrem opery Národního divadla, ale také dirigentem a uměleckým vedoucím Souboru Julia Fučíka. Po únoru 1948 psal budovatelské a agitační písně, později se stal autorem šlágrů a hitů populárních zpěváků.
1945 – premiéru měla 5. symfonie Sergeje Prokofjeva. Ve Velkém sále Moskevské konzervatoře řídil Státní symfonický orchestr Sovětského svazu sám autor. Jde o jedno z nejoblíbenějších skladatelových děl ve světovém repertoáru.
1935 – zemřel Heinrich Schenker, rakouský hudební teoretik a skladatel haličského židovského původu (narozený 19. června 1868). Ve Vídni vystudoval práva a u Antona Brucknera harmonii. Věnoval se otázkám hudební teorie a na živobytí si vydělával jako soukromý učitel hry na klavír, analýzy a interpretace. Mezi jeho stoupence patřili Walter Wilhelm Furtwängler a Paul Hindemith.
1904 – narodil se Richard Stewart Addinsell, anglický skladatel (zemřel 14. listopadu 1977). Je známý především filmovou hudbou, zejména Varšavským koncertem, který složil pro film Nebezpečný měsíční svit z roku 1941. Filmaři prý tehdy chtěli něco ve stylu Sergeje Rachmaninova, ale samotného Rachmaninova nedokázali přesvědčit, aby skladbu napsal…
1866 – narodil se Vasilij Sergejevič Kalinnikov, ruský hudební skladatel (zemřel 11. ledna 1901). Pro svůj hudební talent brzy vzbudil pozornost Petra Iljiče Čajkovského, pod jehož vlivem komponoval.
1904 – narodil se Karel Bidlo, fagotista a pedagog (zemřel 13. července 1992). Na pražské konzervatoři byl žákem Josefa Fügera, začal studovat až jako čtyřiadvacetiletý. V roce 1930 ho angažoval Václav Talich jako prvního fagotistu České filharmonie, později se stal vedoucím skupiny fagotů a sólofagotistou, byl mu udělen čestný titul „Profesor České filharmonie“ a v roce 1964 titul zasloužilý umělec. Vyučoval na Pražské konzervatoři. Pro virtuózní techniku, dokonalé tvoření tónu a bohatství slohotvorných a výrazových prostředků se stal mezinárodně obdivovaným interpretem a spolutvůrcem světové proslulosti české dechové školy. Patří k legendám velké éry České filharmonie za dirigentů Václava Talicha, Rafaela Kubelíka a Karla Ančerla. Od roku 1947 Karel Bidlo vystupoval jako sólista na festivalu Pražské jaro a na přehlídkách koncertního umění, také spolupracoval s předními komorními ansámbly: byl členem Pražského dechového kvinteta (1929–1956), Komorního sdružení profesorů konzervatoře (od roku 1952) a souboru Ars rediviva (50. a 60. léta). Jako sólista a komorní hráč realizoval řadu významných nahrávek pro gramofonové společnosti a rozhlas.
1893 – narodil se Jan Evangelista Zelinka, skladatel, klavírista a hudební publicista (zemřel 30. června 1969). Hudebně se vzdělával jen nepravidelně a soukromě, u svého otce, u přítele rodiny, skladatele Josefa Bohuslava Foerstera a u mladších skladatelů Vítězslava Nováka, Otakara Zicha, Josefa Suka a Otakara Ostrčila.
1888 – narodil se Vasil Atanas Božinov, český skladatel bulharského původu (zemřel 16. listopadu 1966). Jeho tvorba byla zpočátku romantická, i když už tehdy s neobvyklými harmonickými zvraty. V roce 1931 nastal v jeho tvorbě zásadní zlom. V Praze se seznámil se skupinou skladatelů okolo Aloise Háby, absolvoval jeho čtvrttónové oddělení na Pražské konzervatoři a od té doby komponoval ve čtvrttónové soustavě nebo v dvanáctitónové technice
1818 – narodil se František Kavan, skladatel a sbormistr (zemřel 6. prosince 1896). Po studiu napřed učil hudbu v hraběcích rodinách Jindřicha Chotka a Rudolfa Morzina, později se stal sbormistrem pražského Hlaholu a ředitelem kůru v Týnském chrámu, kde jako zpěváček začínal. Učil zpěv na Vyšší dívčí škole, vytvořil zpěvník pro první český ženský spolek Americký klub dam, byl čestným členem pěveckého sboru Branislav v Jilemnici a mezi jeho žáky patřila i řada pěvců Národního divadla. V roce 1861 byl jmenován čestným občanem Kutné Hory.
1698 – narodil se Pietro Metastasio (vlastním jménem Trapassi), italský spisovatel a básník, nejslavnější operní libretista své doby (zemřel 12. dubna 1782). Vytvořil na 30 tříaktových oper typu dramma per musica, více než 40 menších operních libret, desítku oratorií, četné kantáty, árie, dueta… – celkem více než 150 děl. Mezi lety 1720–1835 byly jeho texty zhudebněny více než čtyřmi sty skladateli a byly uváděny prakticky ve všech divadlech, chrámech a šlechtických salonech Evropy. Metastasio byl vzdělanec vychovávaný kultivovaným pěstounem a vysvěcený na jáhna. Ducha i formální a společenská pravidla operního divadla vstřebával v Neapoli, kde ho do hudební společnosti uvedla slavná sopranistka Marianna Benti Bulgarelli zvaná La Romanina; spřátelil se se skladatelem Nicolo Porporou i s tehdy začínajícím zpěvákem kastrátem Farinellim. První velké Metastasiovo operní libreto – Didone abbandonata (Opuštěná Dido) – zhudebnil v roce 1724 Domenico Sarro. Vzniklo pro básníkovu přítelkyni. Opera ho proslavila. Psal libreta pro Neapol, Benátky i Řím a v roce 1730 přijal nabídku z Vídně a stal se dvorním císařským básníkem Karla VI. Do Itálie se už natrvalo nikdy nevrátil. S úspěchem se setkala opera Demetrio Antonia Caldary, jeho první vídeňské libreto. V průměru pak psal ročně jednu velkou a jednu menší operu, v rámci pevně daných slavností dvorního kalendáře také texty pro oratoria a kantáty. Básníkova popularita za hranicemi Rakouska nepoklesla ani později. Obzvláště známý byl díky Farinellimu ve Španělsku. Poslední velké úspěchy slavil s librety Il trionfo di Clelia a Romolo ed Ersilia, která zhudebnil Johann Adolf Hasse.
1683 – narodil se Johann Christoph Graupner, německý cembalista a skladatel (zemřel 10. května 1760), současník Georga Philippa Telemanna, Georga Friedricha Händela a Johanna Sebastiana Bacha, se kterým soupeřil, když se ucházel o místo kantora v Lipsku. Jako první byl vybrán Telemann, ten však odstoupil poté, co si v Hamburku zajistil zvýšení platu. Druhým v pořadí byl Graupner, jeho zaměstnavatel, panovník v Hesensku-Darmstadtu ho však nepropustil a Graupner tam nakonec od roku 1709 sloužil až do roku 1754. Pozice v Lipsku tak byla nakonec přiznána dalšímu kandidátovi – Bachovi… Graupner byl plodný autor: v jeho katalogu se dochovalo na 2000 děl, včetně 113 sinfonií, 85 suit, 44 koncertů, osm oper, 1418 duchovních a 24 světských kantát, 66 sonát a 57 cembalových partit. Jeho rukopisy se staly předmětem dlouhého soudního sporu mezi dědici a vládci Hesenska-Darmstadtu. Dědicové prohráli a hudební odkaz zůstal veřejnosti nepřístupný, nicméně dochoval se v plném rozsahu. Ke Graupnerově posmrtnému zapomnění přispělo i to, že kromě Johanna Friedricha Fasche měl jen velmi málo žáků, kteří by na něj přímo navazovali.
1501 – vyšla nejstarší dochovaná tištěná sbírka duchovních písní v českém jazyce. Obsahuje jich devět desítek. Tisk vznikl za spolupráce Lukáše Pražského, který byl po smrti Matěje Kunvaldského v roce 1500 zvolen jedním ze čtyř biskupů Jednoty bratrské; Mladá Boleslav se pod jeho vedením stala vedle Litomyšle hlavním bratrským centrem v Čechách. Sbírka byla vytištěna v pražské tiskárně Jana Severýna a Jana Kampa. Uchovává ji knihovna Národního muzea v Praze. Název zpěvníku není znám, protože u jediné zachované kopie chybí právě první stránka.